TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Jídlo-Žrádlo

Jehlici

Doma stale voni jehlici a to me privedlo k rychlemu vykladu o zavislosti. Vytahl jsem z baru Beefeater, odzatkoval a dal pricichnout Bare. „Citis taky to jehlici“. A uz jsem jel. Alkohol, jen dospeli, toci se hlava, zapominaji na starosti a maji radost. Zavislost, koureni, alkohol a sup holky, jdete se koupat a spat. 

Ladik

Reklamy

Den Bernarda

Na den Bernarda se dobre pije. 4 piva za 40 🤔

Za osm piv 80 🤗

A za deset rovna stovka 😁😂

Budem blejt bernarda, blbe bude

Badik

Restaurace U Šumavy v novém

Za rohem od našeho bytu, ve Štěpánské ulici (poblíž křižovatky s Ječnou), byla už dlouho hospoda Šumava, kde točili Budvar a která byla takovou průměrnou českou hospodou s dlouhou tradicí a jednim z mála míst, kde si v týhle lokalitě dát pivo za normální cenu v normálním podniku. Koncem loňskýho roku ji ale zavřeli, 9 měsíců rekonstruovali a od září je Šumava opět otevřená a to v novém hávu. Ze strany majitele je hospoda propojená s Kosteleckým pivovarem a úroveň kuchyně i piva šla nahoru.

image

Nyní se v “nové” Šumavě můžete těšit na 9 točených piv (různé druhý, které se střídají – zůstává stabilně Plzeň, Budvar a zatím i Matuška) a na poctivou českou kuchyni.  Otevřeno mají každý den od 11:00 do půlnoci.

Velkou změnou prošel interiér a byl krásně “hozen” do retro podoby z cca 30. let minulého století. Velmi se mi líběj stěny se zelenými ornamenty namalované válečkem (to už se dneska moc nevidí), poctivej dřevěnej nábytek, staré fotky, dokumenty a výzdoba na stěnách…. jen mi moc nesedí dlaždičková podlaha a židle po ní nepříjemně vrzaj při pohybu.

Potěšila mě i absence TV v hlavní přední místnosti, takže nic nenarušuje onu atmosféru hospody 80. let zpátky. Styl je vidět i na jídelním a nápojovém lístku. Z jídel mají vždy cca 8 hlavních chodů a dvě polévky (včetně výtečný česnečky s tvarůžkem) a místo kvantity se kuchyň, která je zaměřená na českou tradiční kuchyni, soustředí na kvalitu. Ochutnal jsem tam už asi 4 jídla – výtečná byla panenka s pepřovou omáčkou, jejich guláše i svíčková. A učňovské párky taky sednou do nálady. Žába nebyla na druhou stranu úplně nadšena z tlačenky. Cenově je podnik vzhledem k lokalitě a úrovni přiměřený – obědová meníčka se pohybují mezi 80-100Kč, minutky a jídla z hlavního lístku kolem 160,- (viz níže) . Kuchyň hodnotím hodně kladně.

U Šumavy, Nové Město Menu

O pivu jsem se už zmínil – mně tam chutnala Matuškova IPA, 13ka Fabián či tmavé pražské pivo (název mi vypadl). A když je chuť na Budvar nebo Plzeň, také si přijdete na své. U některých piv je trošku delší čekání – nejspíš související s množstvím konzumace toho kterého piva.  Uvítal bych pivní lístek vytištěný na jednotlivých stolech, abych se nemusel furt chodit koukat na tabuli, co tam maj za pivo… a s pitím souvisí i likéry – můžete zde ochutnat i tradiční kontušovku, ořechovici a další tradiční české pálenky a likéry.

Personál a obsluha – musím říct, že zatím jsem příjemně překvapenej – obsluha je všímavá, rychlá a v posledním měsíci se trochu omladila. Ze začátku tam byli starší páni – taková ta stará “škola” (někdo snad byl i z restaurace U Pomníku, která se nyní rekonstruuje) a ta mi k tomu konceptu seděla víc než současná lehce omlazená obsluha. Nicméně musím hodnotit opět pozitivně.

Restaurace má dvě velké místnosti za hlavním výčepem a dokáže pojmout i docela početnou společnost a nejsem si jist, ale možná tam je i zahrádka. To zjistíme až příští léto Veselý obličej

Tak držim hospodě palce, doufám, že se nezhoršej a že si nastavenou laťku udržej.

Luke

V břevnovském pivovaru…

v sobotu jsme byli s Vonákama po delší době na pivku a tentokráte jsme vyrazili do nedalekého břevnovského pivovaru, ve kterém je Klášterní šenk a kde kromě výtečného jídla nabízej i místní pivo – Benedikta IPU 15° a černou jedenáctku.

IMAG0243

Kromě Žáby a mne se přidal Ashman s Verčou a Lukyhell a za těch cca 6 hodin, co jsme tam seděli, jsme spořádali pěknou dávku IP a ochutnali rovněž místní krmi. Výtečná byla škvarková pomazánka a lívance!

Kolik 15tek jsem vypil, už nevím – tipuju asi sedm a je fakt, že to byla síla. Kvalita piva se ale poznala hned druhý den – žádná kocovina ani bolehlav. Né nadarmo je břevnovská IPA tak proslavená a pokud máte rádi trošku hořčí pivko, zkuste ji.

Pšeničný Vít, který také v šenku točí, prý nebyl tak dobrý jako obvykle a Lukyhell si pochutnával na 12ce od Lobkowicze.

V klášterním šenku jsme rozhodně nebyli naposled

Luke

Vesela historka

Ted jsem ji slysel pri veceri (mam rizek), tak se hned s vami podelim. Treba taky prave vecerite 🙂

Bara dopoledne kadila na nocniku, Petra sla pro toaletni papir. Bara  hlasila, ze je hotovo. Petra se vrati a v nocniku je prazdno. Koukne, kam to zmizelo a vidi Dzusu, jak se olizuje. 

To teda musela byt namka. Tak cau, ja si jdu dojist ten rizek 🙂

Ladik

Novej rok

Včera jsme si s Žábou udělali hezkej první novoroční den. Silvestra jsme totiž s kapelou odehráli v Plzni a já se vrátil do Prahy až ve tři ráno a neměl tak čas moc slavit (když nepočítám přípitek s bubeníkem a jednu slizkou ústřici k šampáňu). Vyrazili jsme tedy včera po poledni do skoro jarní Prahy a užívali si poloprázdného města a nakonec nás kroky zavedly do La Gare, kde jsme nový rok přivítali dobrým jídlem (to mé opět kokrhalo na víně) a hlavně Calvádosem!

Pak jsme si koupili minišampáňa a vyrazili jsme na ohňostroj. Na střeleckej ostrov jsme přišli asi 20 minut před sedmou a pak sledovali celou, asi 10 minutovou show. Ohňostroj to byl hezkej, ale žádné „poselství“  či co měl vyjadřovat, jsem z toho nepoznal. Nevadí.

Hodilo se mi, že ohňostroj trval tak krátce, protože jsem se domů těšil na:

2015 Bridgestone NHL Winter Classic

.. ano – na letošní Winter Classic – venkovní zápas NHL mezi Washingtonem a Chicagem, který začínal v 19:00 našeho času.

Náležitě jsem se vybavil – koupil jsem romadur, pivní sýr, cibuli a pečivo a udělal výtečnou pivní pomazánku, která byla tak smrdutá, že i na Žábu to bylo moc a kocouři se drželi v uctivé vzdálenosti! Zápas začal po úvodním ceremoniálu kolem půl osmý a oba jsme fandili Blackhawks, kteří nakonec bohužel prohráli díky gólu pár sekund před koncem třetí třetiny.

Letošní první Leden se mi tedy moc líbil a dnešním prvním pracovním dnem jsem tedy udělal takovou malou tečku za uplynulými Vánocemi.  Ještě že už zas je ten víkend 🙂

Luke

Pivo v Albertu

Vybrat si pivo v albertu me stoji kolem ctvrt hodiny casu. Maji plny regal a ja si nemuzu vybrat. Co mivaji.
Gambrinus 10, 11, 12, plzen, kozel 10, 11, 12, cerny, branik 10, 11, 12, zlatopramen 11, krusovice 10, 12, psenicne, Lahvac, klasik, radegast 10, 12? Breznak 10, klaster 10, 11, 12, bernard 10, 12, 10 s kvasnicemi, starobrno 11. A ted maji i bakalar sklepni, svijany 11 a urcite maji i dalsi piva. Chodim sem tam a nikdy nevim, co koupit.
Vcera jsem si po nekolika prochazkach sem tam koupil bernarda s kvasnicemi. Kdyz jsem ho vecer otviral, byl jsem si skoro jisty, ze mi to nebude chutnat. Bernard mi nikdy moc nejel. Pamatuji si to i z Davidovych narozenin v sykorkach, kdy tam mel cely sud Bernarda.
Jenze hnala me zvedavost, nebot jsem se v poslednich mesicich presvedcil, ze pivni chute se mi trochu hnuly a ze by teda ten Bernard prece jen mohl prekvapit.
A opravdu. Ten kvasnicovej Bernard byl dobrej. Ja tam ty kvasnice citil a pivo s nimi bylo fakt chutny. Zkuste ho a napiste mi, jak chutnal vam.

Jinak pro pivo radeji jezdim do kauflandu. Tam maji cely sortiment Primatora a ten u me stale vede. Stale mi chutna zatec a snad prvni pivo, na kterem jsme se s ashmanem shodli, Vevoda. Ten je k dostani v Norme za lidovku 😉

Ladik

Zápisky z Londýna #01 – přílet

Už jsme zase na cestách.  Na Jaře jsme se rozhodli, že vyrazíme letos opět do Londýna (já tam byl zatím jednou a to jen na tři dny v roce 2008). Bohužel se mi nepodařilo ženu ukecat, abysme jeli zas pohodlným student agency busem a tak jsem po 22 letech dneska znovu letěl letadlem.

IMG_20140813_145132

Airbus 320 British Airways byl oproti ČSA Iljušinu 62 (má dosavadní zkušenost) luxus, i když jsem byl trošku zklamán, že v letadle není promítání filmů, který je dneska skoro v každým autobuse…  měl bych ale začít chronologicky. Včera tedy alkoholická rozlučka v Polu s kolegy, dneska budíček v devět, balení, krmení kocourů a pak taxi na letiště, hodina pití piva (na kuráž), odbavení, skenování, odcelnění, nalodění , vzlétnutí, výtečnej kuřecí sendvič a heineken, návštěva palubního WC v 10 tis. metrech a poslech Garyho Ushera (thx Spotify) na ukrácení času 90 minutovýho letu

IMG_20140813_143052

Žábě zalehlo zas ucho, tak si moc cestu neužila, naštěstí jsme v půl třetí londýnského času přistáli na Heathrow a po odbavení nás čekala už jen 15 minutová cesta heathrow expressem do centra města a pak Metrem na Kings Cross St. Pancrass, odkud to máme do hotelu asi 5minut pěšky.

Bydlíme tedy přesně tady 🙂. Je to jeden z mnoha „oblouků“ v anglických městech. Připomíná mi to oblouk z Poirota a epizody „Hodiny“. Mimochodem k Poirotově baráku se chystáme zejtra… a hned vedle nás je tu „Hastings street“….

IMG_20140813_161016

Po ubytování v apartmánu, který je sice malej, ale za to dobře zařízenej včetně dvou lednic, vařiče, toastovače, rychlovarky a dalšího vybavení, jsme vyrazili po okolí a nakoupit na snídaně a svačiny. Našli jsme velkej obchoďák „Brunswick center“ a tam jsme zas jen zírali, jakej výběr jídla a pití se tam dá v normálním obchodě pořídit. Jako ukázku přikládám výtečný sýr s tabascovou příchutí…

IMG_20140813_201757

Na večeři jsme pak zašli do nedaleké „Mabels tavern“ – jedna z mnoha anglických „dřevěných“ hospod s Kentským pivem (a Strong Bow ciderem) Ochutnal jsem z produkce Kentského pivovaru Strong Ale „Bishop finger“ (nepřekládám), dobrej Spitfire a pak ještě nějakej Samuel, ale ten byl nic moc. Jinak piva klasicky teplý a bez pěny…  k jídlu jsem si dal typické anglické… chili! Ano, poprvé jsem ho ochutnal mimo ČR a byl jsem příjemně překvapenej, bylo hodně dobrý. Žába si pak dala typický anglický „Steak Pie“ – tj mleté hovězí maso zapečené v těstě s bramborovou kaší. Prý to bylo též dobré.

IMG_20140813_185410

Tolik k dnešnímu příjezdu, zítra  plánujeme  Poirotův londýnský den a tak se pak zas ozvu s novými zážitky!

Luke

IMG_20140813_191248

další příspěvek o chili aneb Chili con carne v Praze

Aloha přátelé!

dneska žádnej recept nepopíšu, svůj dosavadní ideál jsem popsal v tomto příspěvku z loňska, dneska vás chci vzít na menší virtuální výlet po několika pražských restauracích, kde jsem chili ochutnal.

Kde si ale dát chili v Praze „venku“?  Nemaj ho v restauracích příliš často a tak, když ho někde spatřím na jídeláku, zpravidla neodolám.

Nabízím tedy dojmy z několika ochutnávek:

Hombre del Mundo (Praha 5) (137Kč)

Mexická restaurace na Andělu, která je průměrné kvality, neoslní chutěmi či specialitami, ale ani neurazí. Chili jsem si zde dával vícekrát, bohužel nikdy mi ho ani na výslovné přání „více pálivé“ nedokázali udělat alespoň s průměrnou pálivostí. Jinak chili je zde rovněž .. hádejte jaké? No přece průměrné. Potěší alespoň náznak autentických chutí (římský kmín), maso je sice mleté, ale dobře stravitelné a po červených fazolích se krásně prdí, takže vše je ok. Chuťově tedy průměr a hodnotím tedy

3/5

Tlustá koala (Praha 1) (cena cca 140kč ?)

Tady to prozměnu opálit umí! Dalším plusem je, že nepoužívají mleté hovězí, ale nakrájené v kostkách, což mám v chilli radši. Chuťově pestré, servírované s pečivem,  fazole součástí chili, já jsem spokojen.  A navíc v Koale maj výtečný pivka a příjemnou obsluhu.

Za mě 4/5

Restaurace Pastička (Praha 2) (289kč)

Tak tohle byl velkej průšvih. Předražené a s chili tohle jídlo mělo společnýho snad jen hovězí maso, fazole a kusy rajčat. Spíše to vypadalo jako katův šleh a skoro to vůbec nepálilo.

1/5

Restaurant Olše (Praha 3) (180kč)

Opět chili ala katův šleh. Maso nakrájené na nudličky s fazolemi a další zeleninou a občasnou feferenkou. Nepálilo, chuťově skoro stejné jako v pastičce. Nedoporučuju.

1/5

 

Burrito loco (fast food řetězec, např na Andělu či Nár. třídě)  – cca 90kč porce

Zde prodávaj „kyblíček“ chilibowl s rýží, podivně trhaným masem, fazolemi, kukuřicí, s jalapenos papričkami a omáčkami. Není to vyloženě špatný, naházej vám do toho defacto skoro všechno, co chcete, ale s pravým chili to moc společnýho nemá. Ale pořád je to lepší než „katovo chili“ z výše uvedených dvou hospod

2/5

 

Cantina (Praha 5)  239kč

Tahle restaurace, jestli se nepletu, se se svým chili umístila na předních místech v soutěžích chili u nás (těch soutěž není moc, myslím že snad jen jedna :))
Mé očekávání bylo tedy velké. Chili je servírováno na pánvi a k ní je přidán talíř s pečenými bramborami jako přílohou (což není tedy typická příloha pro chili, narozdíl od tortil, rýže či pečiva).

Chili bylo chuťově dobré, pálilo příjemně, nicméně pár výhrad si k němu dovolím. Maso (v kusové podobě nemleté, což opět oceňuji) bylo servírováno zvlášť na fazolích s omáčkou a mám podezření, že jej připravovali celé zvlášť a možná dokonce marinovali! (hřích největší! :)). V chili by se dle tradičních receptů mělo maso připravovat spolu se zbytkem pokrmu,aby právě koření, papričky a rajčata dodali masu tu správnou chuť. Zde maso chutnalo dobře, ale zcela jinak než zbytek chili. Naopak fazole s omáčkou byli spíše lehce nasládlé s výraznější rajčatovou příchutí a chyběla mi tam zas trochu ta exotika v podobě římského kmína, jehož chuť (či alespoň její náznak) by měl být v chili patrný. Navíc tu zakysanou smetanu nemuseli kydnout na jídlo, ale radši servírovat vedle.

Hodnotím 4/5

Mé chili (odkaz na začátku) hodnotím zcela objektivně 5/5 a dále pro vás budu po pražských restauracích, hospodách a pajzlech hledat chili con carne!

Váš seňor

Lucas Jose de Vega de Esposito

Pivobraní a alkoholici…

Minulý pátek a v sobotu proběhlo na Parukářce další pivobraní, počasí se povedlo, spálil jsem si krk a ochutnal řadu dobrých i nic moc pivek. Překvapením festivalu pro mě byla produkce brněnského (!) pivovaru Richard, který mi dost chutnal. Zklamala zvíkovská Labuť, která byla nějaká nakyslá a Ládik ji ani nedopil…

Nejlepší je Pivobraní v pátek vždy mezi otevřením (14h) a cca mezi 17h. Pak se celá akce zvrhne v masovou a fronty jsou na pivo, na WC, na mytí půlitrů, na jídlo a přestává mě to bavit. Příště tedy doporučuji vzít si taky půl dne dovolenou a vyrazit hned na otvíračku.

Sobota byla ve znamení odpočinku, pikniku na Albertově a večer nás se žábou čekalo hostování v Neanonymních alkoholicích. Žába nedopadla slavně, ale držela se a zvládla i cestu tramvají domů bez úhony a nehody :). Premiéra tohoto dílu bude prý v Červenci.

Nyní si dávám abstinenční pauzu a jsem již třetí den bez alkoholu (!) a dneska nás čeká koncert Lucie v O2 a já jen doufám, že tam budou mít funkční klimatizaci, jinak se asi uvaříme. Mé chili papričky, které jsem měl za oknem, jsem musel v těhle slunných vedrech přesunout mimo dosah paprsků, protože i na ně je to moc…

Užívejte si tedy léta a zase někdy na čtenou

Luke

Žižkovské pivobraní 2014

V dnech 6 – 7. června letošního roku se opět bude konat Žižkovské pivobraní! Zapište si tedy data do svých deníčků, plánovačů, notýsků, mobilů, menstruačních kalendáříčků a doufám že se tam, tentokráte již potřetí,  uvidíme!

Zatím velmi strohé info najdete na webu:

http://parukarka.cz/zizkovske-pivobrani-2014.php

 

Luke

Hody hody doprovody…

uff, díky bohu už jsou Velikonoce za náma! Jsem z nich celej polámanej a namoženej,ale bylo to skvělý! Rozhodl jsem se Vám těch pět uplynulých dnů trošku přiblížit.

Pátek 18.4.:

Měli jsme už dovolenou a proto jsme si naplánovali výlet za skoro-tchánem Martinem do belgické restaurace v Dobřejovicích, kde nyní dělá.  Bylo krásný počasí a tak jsme se po snídani v Cross Café (zase jedna barevňoučká vymazleňoučká inťouštíčíšská blééé kavaárnička ve Štěpánské) vyrazili směr Průhonice a Dobřejovice.  V Průhonicích jsme vylezli z busu na náměstí a mě na první pohled zaujal pivovar U Bezoušků  hned u autobusové zastávky!  Maj vlastní pivo! A v Průhonicích! Mé srdce zaplesalo.  Musel jsem ale krotit radost, protože nás ještě předtím čekal výlet do místního botanického parku. Naštěstí začalo pršet, a tak jsme procházku parkem zkrátili na snesitelných 60 minut a po dvanácté hodině jsme již seděli v kuřáckém salonku hospody U Bezoušků. Je to krásná klasická venkovská hospoda s interiéry obloženými ve dřevě (alespoň ta kuřácká část) a bez zbytečné moderny. Tak to mám rád. Objednal jsem si Bezouškovskou desítku a spokojeně jsem si upíjel a konverzoval s Žábou o důležitostech všedního života.  Záměrně jsem si nedával silnější pivo, takže mohu hodnotit jen jejich desítku a chutnala mi moc, i když přirozeně neměla takovej říz, jako dvanáctky, které piju nyní nejradši. K Bezouškům se musíme někdy zas vypravit, třeba se k nám někdo z Vonáků přidá :).  Jo a maj úžasnou škvarkovou pomazánku s čerstvou cibulkou! Úplně boží!  Nedalo se nic dělat, čas k odchodu se nachýlil a my se busem 363 přesunuli o vesnici dále – do Dobřejovic. To už pršelo opravdu hezky a tak jsme cestou  Belgické restaurace Manneken Pis hezky promokli.

Naštěstí nás rychle přivítal Martin a nabídl nám osvěžení – důvod, proč jsem se u Bezoušků šetřil, byl ten, že jsem plánoval ochutnat spousty belgických piv, kterých tam v lahvích prodávaj několik desítek druhů! A tak se i stalo. Po úvodní „zahřejvací“ točené Stelle jsem pak ochutnal myslim asi 3 nebo 4 piva, jejichž názvy už mi splývaj a proto se nic užitečného o belgických pivech odemne tentokráte nedozvíte – vlastně jen to, že jsou silné – cca 6% a výše. Nejen pivem jest ale člověk živ a tak nám Martin přichystal menu o třech chodech – rizoto s mořskými plody (dobré, ale ty růžové divné věci  – asi mušlí tělíčka-  jsem dával žábě),  pak vepřové maso s čerstvým chřestem a sýrovou zálivkou (moc dobré), salát s kozím sýrem a nakonec místní domácí čokoládu, kterou tam vyráběj. Yum Yum! V restauraci mají otevřeno bohužel jen přes poledne (10-15h), nicméně pokud dostanete chuť na jídlo, poctivou čokoládu nebo belgické pivní speciály, je to dobré místo, kam vyrazit.

Den to byl naročnej, to Vám teda řeknu!

Sobota 19.4.
V 11 jsme měli sraz na hlavním nádraží s kamarádem Radkem a pozděpříchozím Mňoukem a vyrazili jsme na další výlet – tentokráte do Pardubic za Jirkou. Snídaní byl klasický cheesburger v Burger Kingovi na hlaváku (pro mě už taková „klasika“ před cestou vlakem kamkoliv na východ) a po dvanácté hodině jsme již stáli na pardubickém nádraží, kde nás Jirka vyzvedl a vyrazili jsme na oběd ke Lvovi (www.ulva.cz). Zahrádku maj sice betonovou, ale příjemnou a tak jsme si objednali plzeň a jídlo a poslouchali novinky o neslavném konci jedné slavné kapely, my zas vyprávěli o novinkách z našich luhů a hájů, Mňouk mlčel, čas letěl a oběd byl výtečnej.  Začalo ale foukat a tak jsme se později přesunuli do plzeňky, kde jsme u dalších dobrých plzní v debatě pokračovali a dohodli jsme se, že si někdy zas musíme společně zahrát.

K večeru, cestou z Pardubic, jsem ve vlaku společensky unaven usnul a po dlouhé době mi tak 100 minutová cesta utekla během deseti minut (a poslintané košile :))

Neděle 20.4.

Historie se opakuje. Tentokráte na hlaváku už v půl desáté ráno, místo cheesburgeru jsem si dal na probuzení kafe a byl jsem nějakej nasranej na celej svět – tak jsem si radši sedl rovnou do vlaku, zatímco Žába hledala na nádraží svýho bráchu, který jel s námi do Písku. Vyráželi jsme za Zlatiným tátou, který má se svou rodinou poblíž Písku barák a čekaly nás po delší době opět klasicky venkovsky prožité Velikonoce.

Nedělní program byl klidnej a kromě buřtů na ohni pro mě byla zpestřením jízda na kole (na kterým jsem neseděl asi už 15 let, ale rychle jsem si zas zvyknul) a hledání vrbového proutí pro výrobu pomlázky v širém okolí. Hledali jsme asi hodinu než jsme něco použitelnýho našli…   pak jsem dělal porotce ve hře na schovávanou. Pak jsme čuměli na fotbal Sparta – Dukla. Je mi fakt teprve 34?!!

Pondělí 21.4.
Velikonoční pondělí. V osm ráno budíček a místo snídaně pletení pomlázky – ještě jsem si to z dětství pamatoval a upletl jsem suveréně nejkřivější pomlázku ze všech. V devět ráno jsme se s tchánem, jeho malým synkem a větším zlatiným bráchou vydali na koledu. Postupně se k nám přidávali další a další koledníci a i když jsme za celý dopoledne obešli asi jen 4  chalupy, tak to „stálo za to“. Whiskey, tuzemáky, březová vodka, pivo, domácí jablkovice, cola a to vše opakovaně a furt dokola a stále znovu… blé. A dotoho samozřejmě mazance, jednohubky, nádivky… No já byl ještě docela v pohodě a těsně před polednem zavřel „zaklopku“ a chytře místo pálenky pil vodu a kofolu. Zlatin brácha Táda zvolil jiný postup a pil jednu jablkovici za druhou, až byl docela v náladě a to takové, že měl odpoledne celkem problémy chodit a mluvit :).  Já jsem se pak snažil svou lehkou podnapilost vyléčit sportem a zadařilo se – s malejma dětma jsem si zahrál fotbal a pak se ještě projel na kole a vypotil jsem to a ani jsem z něj nespadl.  Pak nás k večeru hodní sousedi odvezli domů skoro až před dům a doma jsme vysílením padli. Byly to hezké, ale trošku náročné svátky.

 

Úterý  22.4.

Prosíravě jsme měli ještě dovolenou, a tak jsme se mohli po náročným víkendu náležitě zotavit.  Kolem poledne už jsme byli zotavení, a proto jsme vyrazili na první letošní piknik! Vzali jsme deku, koupili si salátovej oběd a došli do Riegrovejch sadů, kde se moc hezky sedí v trávě a čumí na park, stromy a pražskej hrad v dálce. Abychom se i kulturně a inteligentně pobavili, tak jsme cestou koupili nějaký křížovky a ty nám zkazily náladu a srazily sebevědomí – u každé z několika křížovek, kterou jsme načnuli, jsme dali dohromady chabou polovinu odpovědí… a to křížovka nebyla označena „pro pokročilé“ apod. No nic, pomohla nakonec flaška vína a chytrej telefon…   pak jsme se ještě stavili v rajské zahradě (moc hezký to tam teď je) a U sadu (na nefiltrovaného Velena, což je jedno z mála piv, který Žába ráda pije) a mě čekal na závěr dne ještě poslední úkol – koupit si svůj první květináč v životě, nějakou hlínu a pak doma přesadit sazeničky chili papriček.  Koupil jsem nakonec cca půlmetrovej obdelníkove květináč, 10kg nějaký zeminy a doma s vydatnou žabí pomocí přesadil všechny tři sazeničky do jejich nového příbytku – pokud to neuschne nebo to neokoušou kočky, měli by ze dvou sazenic být bird´s eye papričky a z jedné rostliny tabasco papričky. Uvidíme, pokud se náhodou urodí, určitě se to dozvíte na tomto blogu 🙂

 

Tolik tedy k pěti velikonočním dnům, doufám že jste si Velikonoce užili a neopili jste se tolik!

Luke

 

Aprílové dny

To to letí – už je půlka dubna pryč a já si nestačil ani na chvíli odpočinout v tom shonu a shluku různejch akcí a mé současné chřipky (kterou ale úspěšně přecházim). Kalendář je zas až do půlky Května plnej skoro k prasknutí a tak to mám rád. Minimálně jednou měsíčně teď trávim víkend na chatě a zušlechťuju jí dle svého vkusu a dle potřeby –  hezky se tím zejména na přírodě vyřádim a kromě obligátního sekání trávy (a hadů) mám nejradši plenění keřů a stromů zahradními nůžkami a bez milosti stříhám a řežu vše, co se mi nelíbí nebo co mi překáží. Členové organizace Blackwar by ze mě měli radost :).

Další kapitolou mého současného života je nahrávání kapel – pracujeme na „elektrickém“ albu Špinavých Lůzrů a práce se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Lukáš „Lúzr“ je perfekcionista, takže se vokály nahrávaj furt dokola (i když už to prostě líp neumí zazpívat, ale pššššt!) a je to legrace!  Myslim že výsledek bude stát za to.  Dále ještě nahrávám demo uskupení DPH a Vše za 42,- ale to ani za podrobnější zmínku moc nestojí.

Už dlouho jsem zde nepsal o jídle a restauracích – hlavně z časových důvodů jsme v tomhle roce nikam moc často nechodili, ale teď se to konečně snažíme dohnat a navštívili jsme novou Belgickou restauraci Bruxx na Náměstí Míru (hned vedle Vinohradského parlamentu) a byl to příjemnej zážitek – belgická piva (včetně malinového Hoegaardena), belgické jídla (včetně mušlí, hranolek, tataráku atd) a příjemná atmosféra interiéru vinohradského národního domu. Lutyšský salát byl vynikající a žábiny mušle a šneci prý též.  Jediným záporem byla pomalá obsluha, protože bylo narváno.  Každopádně pokud dostanete chuť na belgickou (což je skoro žabožroutí) kuchyni, zkuste to.

Já včera, cestou na koncert, objevil novou hospodu – Podolská Kotva . Na místě bývalé lehce nóbl restaurace Negatif je nyní otevřená příjemná plzeňská restaurace s dobrym pivem, víkendovým grillem a stálou nabídkou české kuchyně. Interiér moderně,  ale vkusně (a vzdušně) zařízen, venku zahrádka pro slunné dny a zkrátka je to zajímavý místo, kam můžete zajít např. cestou z Vyšehradu, který je nedaleko.

Teď v sobotu vyrážíme s bývalým spoluhráčem Radkem a Mňoukem do Pardubic na výlet a pivo a hlavně pokec s místním legendárním hudebníkem nejmenované legendární kapely, která je teď bohužel již méně legendární. Těšim se! A taky se těšim na příští tejden na Kampu a pokud bude ve středu hezky, půjdeme si tam s motolským Jardou po práci zahrát na kytary a dát pár krabičáků, jako správní punkáči :).

A poslední novinka? Budu mít novou beatlesáckou baskytaru! Jelikož už u basy na nějakej čas v Basketles zůstanu, rozhodl jsem se, že bych měl mít originál „hofnerku“ a né lacinou čínskou kopii, kterou mám nyní a tak jsem si objednal novou „cavern“ edici Ignition řady od hofnera. Oproti původní Ignition variantě se tato „cavern“ edice liší jiným umístěním snímačů – zde jsou skutečně umístěny tak, jak je měl Paul McCartney v letech 1961-1963 🙂

328955

 

Tak tolik k Aprílovým dnům (a počasí) a těšim se na májové dny!

Luke

Pivní výprava s Ládikem a Lukyhellem

minulý týden jsem psal, že chci letos navštívit staré pražské pivnice a tak jsme se tuhle středu domluvili s Láďou, že zajdeme k Tygrovi a k Medvídkům. Přidal se k nám i Lukyhell a po   šesté večer jsme vyrazili nejdřív k Tygrovi – tam bylo dle očekávání narváno, tak jsme vzali nejprve za vděk pivovarem „u Tří růží“ v baráku naproti v Husově ulici.

MG_8283

Vařej si tam vlastní pivko a jestli mne paměť neklame nabízí – Světlý ležák, tmavý ležák, americký amber, pak nějakej klášterní speciál a ještě něco…  zasedli jsme, objednali si a já ochutnal Světlý ležák, který byl trošku sladší než jsem zvyklej, ale chuťově dobrej a hutnej. Luky si dal „američana“, kterej mi přišel víc do ovocna a taky chuťově zajímavej

MG_8282

Dopili jsme pivko a chtěli si dát ještě jedno, jenže nás trošku zklamala obsluha, která nás sice po příchodu obsloužila hned, ale po té se 20 minut nikdo u našeho stolu neukázal, takže jsme zaplatili a šli dále.  A kam nyní? Napadl mě Sherlock´s bar v bartolomějské ulici, který jsme nedávno s žábou obdivovali z venku.

MG_8284

Interiér baru je zařízenej velmi příjemně a v šeru (nebo „šeře“?)  se starejma fotkama na zdech, křídovými obrysy mrtvol na zemi a dvěma velkými obrazy Sherlocka Holmese v hlavní místnosti baru. Sedli jsme si ke kulatému stolku a podívali se na nabídku piv – žádné speciality se nekonaj – nabízej Plzeň (0,4 za 40,-), kterou jsme si dali Ládik a já  a černýho Mastera, kterého si dal Luky (a ještě nějakej britskej ale, na kterej nikdo z nás ale chuť neměl)  Přijemně se tam kecalo a vydrželi jsme tam asi hodinu v živé diskuzi nad různými tématy.

MG_8289

Po dvou miniplzních se nachýlil náš čas a rozhodli jsme se dát třetí hospodu – zkusili jsme tedy Medvídky – hlavní restaurace je ale nyní zavřená (rekonstrukce) a tak jsme zapadli do vedlejšího pivního baru a tam se usadili přímo před pípy, abychom byli tzv. u zdroje

MG_8298

Starodávný pivovar U medvídků si i nyní vaří vlastní piva (jejich popis najdete na http://www.umedvidku.cz/index.php/cs/dm-piva/nae-piva) a tak jsme byli zvědaví ,jak se jim to podařílo. Jako první jsem si dal jejich 13ku „Oldgott“ a moc mi chutnala – opět trošku sladší než plzeň, ale výraznější pivní chuť (nebo jak to popsat). Pak jsem zkusil i „Blackgott“ – tmavé pivo, ale to už mi tolik nejelo…   každopádně první pivnici z mého imaginárního seznamu slavných pražských pivnic, si můžu nyní škrtnout.

MG_8292

U medvídků jsme zůstali další hodinu, probrali gaye a medvědy a před desátou večer jsme to zabalili a rozprchli se každý do svého domova.

Tyhle pivní expedice musíme dělat častěji, takže Ládiku, kam vyrazíme v Únoru?

Luke

MG_8296

Včerejší pivní degustace

tak včera jsem se přidal k Láďovi a jeho kolegům a po čase jsme opět navštívili Kulový Blesk u I.P. Pavlova, abychom ochutnali něco z místních dobrých piv.
Na čepu měli 16 druhů – např Viléma 12, Břevnov Abbey Ale 17, Únetickou 12, Hendrycha 13ku či grepový Chipper.

Já osobně jsem ochutnal 2x Rebela 12ku – ten mi chutnal nejvíce. Zklamáním byl až příliš ovocnej Apollo Galaxy 13 (pivovar Matuška). Břevnovskej Abbey Ale byl už docela silnej a Hendrych 13 byl na mě už dost hořkej, ale pitelnej. Rebel byl tedy jasnej vítěz. Co pil Ládik už si nepamatuju, vim že si ale pochutnával na Uněticích.V kulovým blesku uměj také dobře připravovat různé pochutiny k pivu a velmi mi chutnala jejich Pivní pomazánka.

V osm večer jsme se pak přesunuli naproti našemu baráku do Pivovarského domu, dali jsme si místní pivko (já konkrétně jejich pšenici), dorazila i láďova kolegyně Zuza a vyprávěla o Maroku, my jsme zas kecali o všem možným a kolem desáté večer jsme se rozloučili. V pivovarským domě tentokráte nebyl vůbec sladovej smrad (když tam totiž zrovna vařej pivo, nedá se tam skoro dejchat) a pivo bylo po těch všech hořkejch speciálech z kulovýho blesku příjemně nasládlé a výtečně mi sedlo na závěr večera.

Napadá mě k tématu piva jedno předsevzetí na letošní rok. Chtěl bych letos postupně navštívit všechny pražské legendární pivnice a hospody. O vánocích jsem byl s Žábou poprvý u Zlatýho Tygra a při té příležitosti jsem si uvědomil, že mám v tomhle velkou mezeru – půl života jsem bydlel v řepákově mimo hospodské dění a na žižkově jsem zas později navštěvoval místní hezké hospůdky – tím pádem mě všechny klasický pivnice na Starém a Novém městě zatím minuly.

Takže chtěl bych se ještě jednou podívat k Tygrovi na víc než jedno pivo, dále pak k Jelínkům, ke Flekům, ke Hrochovi, k Pinkasům,k Vejvodům, k Černému Volovi, do Novoměstského Pivovaru a ještě jednou dám šanci Medvídkům.
S Ládikem a jeho kolegy jsme se také domluvili, že navštívíme rovněž První Pivní Tramway na konečně linky č. 11 na spořilově

Takže doufám, že se knám také někdy přidá některý z Vás, čtenářů! 🙂

Luke