TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Rozhovory

Kašmidaš po roce

Ještě než tu začne čas vánočních příspěvků, je čas na rekapitulaci ročního působení designového papírnictví Kašmidaš a to z pohledu zaujatě nezaujatého. Vše začalo nápadem před rokem, kdy Zlata alias  Žába vymyslela ono slovo (musíme si ale přiznat, že sem ji k tomu donutil já!), asi měsíc dumala, co by mohl “kašmidaš” být, až nakonec uplatnila svou lásku k papíru a nepopíratelný vkus a od Ledna letošního roku se tak Kašmidaš zhmotnil do podoby stylového e-shopu  a hned téměř od začátku zaujal zákazníky. Předtím, než ale mohl být eshop vytvořen, probíhalo dlouhé hledání a komunikace s dodavateli, výběr zboží, jeho focení a popisování, rozhazování sítí na sociálních sítích a další věci, které k tomu patří a do kterých se Zlata vrhla s nadšením a urputností.

Náš byt se proměnil v menší sklad papíru, notýsků, bločků, tužek, razítek, popisovačů a dalších krásnejch věcí a není nad to v noci rozespalej šlápnout do krabice plné mossery diářů… to se však nyní změní k lepšímu, neboť se Zlatě podařilo získat skladovej prostor v dobrý lokalitě za dobrou cenu a tak se věci postupně z našeho bytu přestěhují.

IMG_20151206_115145

Majitelka Kašmidaše trochu nesměle ukazuje zatím nepříliš vábnou místnost, která se v brzké době promění v útulný sklad stylového papírnictví…

Pokud to s obchodem myslíte vážně, musíte dřív nebo později lidem naproti a Kašmidaš nebyl výjimkou – už od jara se účastní prodejních trhů, fashion marketů a zkrátka akcí, kam chodí ti, které by mohly stylové papírové produkty oslovit (a to nejen Hipstři!! Veselý obličej). Bylo nutné si ale nechat vyrobit skládací železný stolek na míru s logem obchůdku, vyřešit logistiku a dopravu, udělat vizitky…  ale nakonec byly zatím všechny účasti na veřejných akcích pro Kašmidaš velmi úspěšné. O zboží je velký zájem a Kašmidaš zaujal nejen “laickou” veřejnost, ale i bloggerky a i módní časopisy, takže možná se o něm brzo dočteme i na papíře.

IMG_20151210_130333

Kašmidaš a designerka Anna Nemone spojili své síly na letošním PWA Expu v Letňanech….

Kašmidaš tedy brzo oslaví první rok svého mladého života, má za sebou porodní bolesti i prvotní šok z okolního prostředí a teď směle roste, dospívá, získává nové fandy, spokojené zákazníky i spolupracovníky a roste nám v…??? No kam až vyroste, nám ukáže budoucnost. Bude někdy Kašmidaš i kamenný? Bude nabízet originální design a vlastní řady produktů? Bude mít vlastní značku piva?? To se musíme nechat překvapit, osobně věřím, že alespoň na dvě z těhle tří věcí dosáhne.

Na závěr chci mít prvenství v tom, že nabídnu jako první médium minirozhovor s majitelkou a zakladatelkou Kašmidaše, Zlatou. Pasoval jsem se tedy do role redaktora a vyrušil jsem Zlatu při updatování eshopu.

Redaktor: Slečno Zlato, jaká je vaše první papírová vzpomínka v životě?
Zlata: (s úsměvem) Asi toaletní papír…
Redaktor: To jste mne pobavila, ale když jste to nakousla, neplánujete nějaký stylový toaletní papír zařadit do sortimentu?
Zlata: (směje se) Né, to byl vtip….i když nikdy neříkej nikdy!
Redaktor: To je pravda. No obraťme list – jaké jsou Vaše plány do roku 2016?
Zlata: Hodláme být hodně aktivní a chceme s Kašmidašem objíždět místa po celé České Republice a dělat lidem radost.
Redaktor: A i v Brně???
Zlata: Ano také v Brně.
Redaktor:  Nu dobrá… (vrtí hlavou) A na závěr klasická vánoční otázka –  co byste přála čtenářům tohoto blogu do Nového roku?
Zlata: Plno zajímavých článků a hlavně nového redaktora. Děkuji vám! Veselý obličej
Redaktor: To nechápu…. ale také Vám děkuji! (Zlata se opět pouští do editace)

Takže važení čtenáři, měli jste možnost nahlednout do zákulisí Kašmidaše, dopouručuji se na web podívat (www.kasmidas.cz) a pokud třeba ještě vymejšlíte nějakej dárek pod stromeček, třeba vás tam i něco zaujme. A Zlatě držim palce!

Luke

Rozhovor s „Hrdlou“

rozhodl jsem se vytvořit novou rubriku, kde se Vám pokusíme přiblížit naše zajímavé známé a kamarády…

Jako zpestření našeho blogu jsem se rozhodl čas od času zařadit na tento blog rozhovor s nějakým zajímavým kamarádem/známým . Rozhodl jsem se začít s kamarádem, kterého znám už od základní školy, který je též členem TV VONY , který rovněž občas přispívá na tento blog a který se jmenuje Lukáš Hrdlička (zde pod přezdívkou Lou) a jehož literární díla mohou znát nejen čtenáři časopisu Ikárie..

$$OBR438119$$

Lukáši, mohl bys nám popsat svoje dosavadní literární úspěchy?
První úspěch přišel v roce 2003, kdy jsem se umístil na druhém místě v soutěži O stříbřitě lesklý halmachron. Bylo to s povídkou, která se řadí do cyberpunku, což je subžánr sci-fi. V té době jsem četl díla Williama Gibsona a to mě inspirovalo napsat povídku, ve které se podstatná část děje odehrává ve virtuální realitě. Povídka se jmenuje Lou, stejně jako hlavní hrdina. Jméno hlavního hrdiny jsem si nechal jako přezdívku pro své působení na internetu. Povídka je k přečtení zde: http://andromeda.scifi.cz/halmoch/halmo07/hrdlicka-lou.htm
Potom jsem dál posílal povídky do různých soutěží, až jsem se v roce 2005 dostal do finálové skupiny Ikara (soutěž časopisu Ikarie) s povídkou deník Johna Parkera. Povídka potom vyšla ve sbírce 2006: česká sci-fi. Další povídka, Oceán, se umístila o rok později na čtvrtém místě Ikara a vyšla následně v Ikarii. V roce 2008 skončily v Ikaru ve finálové skupině hned dvě povídky – Poslední fantastický román, který vyšel v Ikarii v únoru 2009, a Svatyně nových začátků (v Ikarii v září 2009).
Rok 2008 byl vůbec docela úspěšný, protože jsem se dostal s fantasy detektivkou Hlasy z druhého břehu do nominace na vítěze soutěže O nejlepší fantasy. Nominováni byli 3 autoři, vyhrál nakonec někdo jiný. Povídka měla vyjít v časopise Pevnost, ale stále ještě nevyšla. V tomto roce by měla vyjít povídka Požírači duší, která se opět dostala do finálové skupiny Ikara.

Kdy jsi vlastně začal psát povídky a jak ses k tomu dostal&?
Myslím, že psaní mě začalo bavit už od té doby, co jsem se psát vůbec naučil.

Kde bereš inspiraci k Tvým povídkám?
Ve vaně. Pustím si vodu a příběhy se mi začnou zhmotňovat před očima 🙂
Teď vážně. Inspiraci beru v podstatě všude okolo sebe, ve filmech, v knihách, na přednáškách ve škole. Vždy se objeví nějaké téma, které stojí za to rozvinout. Pro děj povídky Svatyně nových začátků jsem třeba měl inspiraci ze semináře Cultural Epistomology. Byla to filosofický seminář o poznávání světa, když to řeknu jednoduše. Člověk získává informace ze světa a ty informace ho nějakým způsobem utvářejí. Jak si ale ověřit pravdivost informací. Je to, co slyším v televizi pravdivé? Kdyby mi od narození všichni říkali, že v Africe žijí dinosauři, věřil bych tomu? Pravděpodobně ano. A natětí kostře je postaven příběh.
Povídka Poslední fantastický román je také taková trochu zamyšlení. Zabývá se hranicemi lidské fantazie, možností vymazání hranic fantazie a reality.

Promítáš do svých děl i nějaké osobní zkušenosti/zážitky a nebo se spíše snažíš tyhle dva světy oddělovat?
Vždycky když člověk něco vytváří, tak tam nějakým způsobem promítá sám sebe. Nejvíce takové osobní jsou série fantasy detektivek s hlavním hrdinou Danielem Kobem. Příběhů je celkem pět, z toho dva jsou ale normální detektivky. Je to psáno v první osobě, odehrává se to přítomnosti a v Praze. Hlavní hrdina bydlí na Řepích a navštěvuje opravdové restaurace po Praze během řešení svých případů. Tyhle práce jsou asi nejvíce osobní.

Jak vlastně píšeš? Dokážeš psát každý den ? Nebo čekáš na tu správnou náladu/nápad a pak si sedneš a píšeš. Píše se ti lépe v noci či ve dne?
Každý den psát nedokážu. Když na psaní není nálada, tak se to potom promítá i do textu a není to prostě ono. Nápady si průběžně poznamenávám a také si dělám kostru příběhu, takže když mám tu dobrou náladu na psaní, tak hned podle toho můžu začít psát. Jestli píšu přes den nebo přes noc to nehraje roli.

Funguje při psaní např. autocenzura – tedy např, že si za týden přečteš nějakou část a zjistíš, že je to všechno špatně a začneš znovu? Nebo spíše dáš na reakce čtenářů?
Autocenzura funguje, několikrát se stalo, že jsem smazal i celou kapitolu, protože do děje prostě vůbec nezapadla a nedávala s ostatními částmi smysl. Při vyhodnocování Ikara dostanu do mailu většinou i seznam částí, které by se měly upravit. Spolu s tím je tam i řada postřehů kritiků, což je velmi podnětné a nutí to k zamyšlení.

Máš ze svých povídek nějakou tu „nejoblíbenější“? Pokud ano, která to je?
Nejoblíbenější povídku nemám. Každá je svým způsobem specifická. Víc se mi ale líbí novější práce.

Na čem nyní pracuješ? Plánuješ v budoucnu vytvořit nějaké větší dílo – např. román?
Teď mám rozpracovanou jednu kratší sci-fi povídku z blízké budoucnosti nazvanou Stupně Ráje. Druhá rozpracovaná práce je to, co by se dalo označit jako větší dílo. Je to fantasy detektivky a zatím má přes osmdesát stran. Píšu jí průběžně už přes rok a půl a odhadem je děj už něco málo za polovinou. Zatím nejdelší příběh měl 73 stran. Bohužel nejvíc času teď musím věnovat psaní seminárních prací a diplomové práce… což je většinou pěkná nuda.

Většina Tvých povídek je žánru sci-fi , zkoušel si psát povídky i v jiných žánrech?
Kromě sci-fi jsem napsal i jednu nebo dvě fantasy povídky a potom několik fantasy detektivek ze současnosti, kde jsou i trochu prvky hororu. Napsal jsem i dvě detektivky ze současnosti.

A teď jedna vizionářská otázka, která se trochu sci-fi týče – jak myslíš, že by reálně mohl vypadat náš svět v roce 2100 – za 90 let?
To je těžká otázka. Svět se rychle mění a za 90 let to můžou být opravdu nepředstavitelné změny. V nejhorším případě bude Země zničená válkou, protože terorismus je na vzestupu a objevují se stále výkonnější zbraně. Ale snad k této variantě nedojde. Myslím si, že by se časem mohly vymazat hranice mezi státy, díky nástupu nových technologií, které spojují lidi. Rozvoj internetu bude v tomto procesu hrát hlavní roli, na síti už teď v podstatě neexistují hranice. Lidstvo bude hledat novou identitu a vyrovnávat se se všemi změnami.

Další literární činností, kterou se zabýváš, je psaní scénářů pro naší TV VONu a nutno říct, že ti to jde – 2 z tvých pořadů, Dobré zprávy a Oteplení – sklízely velké úspěchy i na festivalech amatérských filmů . Jde Ti psaní scénářů jednodušeji než psaní povídek nebo naopak?
Při psaní scénářů není tak důležité dávat si pozor na formu a na celkovou estetiku. Je potřeba hlavně popsat scénu a vymyslet dialogy. Psaní se musí řídit hlavně tím, co si můžeme dovolit natočit a podle toho se příběh musí upravovat. Takže je to často takový kompromis.

Ve scénářích pro TV VONA je důležitým prvkem humor – jaký k němu máš vztah? Je pro Tebe těžší vymyslet „vážnou“ nebo „humornou“ scénu?
U humorných scén nikdy není pořádně jasné, jak to publikum přijme, jestli se vtipům budou smát nebo zda to nezabere. Těžko se odhaduje, co zabere. Třeba u Dobrých zpráv jsme si vůbec nebyli jistí, jak to dopadne. Pořád jsme měli strach, jestli to nebude trapný, a proto jsme udělali jen několik reportáží. Původně to mělo být delší. No a nakonec se ukázalo, že to klidně delší být mohlo, protože to sklidilo úspěchy. Chystám napsat Dobré zprávy 2, bude to ve stejném duchu jako jedničky, akorát scény budou drsnější.

V Tvých scénářích se často objevuje i téma náboženství a vím, že ses jím i studijně zabýval – co bys o něm řekl? Spousta lidí (různá) náboženství odsuzuje, spousta lidí (a někteří až fanaticky) jej zas uctívají..
Náboženství je vyjádření člověka k věcem, které nás přesahují. Každý člověk má v sobě i duchovní stránku. Když někdo fanaticky uctívá Boha a říká, že plní pouze jeho příkazy, tak popírá Boha vlastně popírá, protože Bůh je něco (někdo), co se popsat nedá, co nelze postihnout a už vůbec ne ovládnout.

S TV VONA jsme začínali někdy v roce 1998, napadlo tě tehdy, že i o 12 let později budeme takhle „blbnout“ s kamerou? Myslíš, že nás to někdy přestane bavit a nebo bude posledním dílem Točny pohřeb někoho z nás? 🙂
Myslím si, že dokud bude někdo z nás naživu, tak bude natáčet. Minimálně já a Lukyhell určitě. To budou filmy odehrávající se v domově důchodců se scénářem typu: téměř ochrnutý Karel s Jirkou přijdou na to, že jejich spolubydlící v domově důchodců je upír, který tady jde jen po krvi. Jirka s Karlem vytáhnou z kufru devítky a strhne se přestřelka na vozíčkových křeslech.

Jaké jsou tvé literární či filmové vzory?
Těch by bylo asi hodně. Ze sci-fi jsou to nejvíc asi William Gibson, Joe Haldeman a Roger Zelazny, ze spisovatelů detektivek Raymond Chandler. Z těch filmových bych jmenoval Roberta Rodrigueze, který dokáže natáčet dobré filmy za málo peněz. A potom bratři Scottové, Tony i Ridley, to jsou machři. Michael Mann dokáže zase dát filmům tu správnou atmosféru a Steven Spielberg ten zase nedokáže natočit špatný film.

A teď trochu filozofie – co myslíš, že je smyslem života, člověka? Má (či měl by mít) život vůbec nějakej smysl?
Každý člověk může nalézt spoustu smyslů života, závisí jen na něm. V různých činnostech se dá přesahovat sebe sama. Nějaký obecný smysl života, ale neexistuje.

Máš nějaký např. osobní cíl či sen, který by sis rád někdy splnil?
Nic mě teď zrovna nenapadá. Ale jednou se mi zdálo, jak jsem jel v popelnici po Slánský. To by bylo něco. Jen nevím, jak by se ten kontejner brzdil.

A na závěr trochu odlehčení – jakou bys návštěvníkům našeho blogu doporučil restauraci?
Nedoporučím restauraci, ale kavárnu. Ve Francouzské ulici mezi stanicí tramvaje Jana Masaryka a Krymská je café Šlágr. Kavárna je zařízena v retro stylu první republiky a dělají tam vlastní zákusky. Příjemné posezení.

Díky za rozhovor a přeju hodně dalších (nejen) literárních úspěchů!

Ptal se Luke a odpovídal Lou