TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Ostatní

Kašmidaš

Když loni Žába vymyslela slovo „kašmidaš“ v rámci naší hry na nové vynálezy, netušil jsem, že za pár měsíců tohle neexistující slovo promění v existující obchůdek a e-shop! No a je to tady…

dovolte tedy, abych Vám tedy představil Kašmidaš – malé stylové e-papírnictví

6916d1_68e427a231184afb845334fd98561451.jpg_srz_p_1155_851_75_22_0.50_1.20_0.00_jpg_srz

No a co tam najdete? Zápisníčky, sešity, penály, diáře, desky na dokumenty, pouzdra na Iphone a nebo i podložky pod myš … důležitý ale je, že vše je pojato opravdu vizuálně zajímavě, často v retro stylu a tím se chce Kašmidaš odlišit od běžných papírnictví. Sortiment se bude ještě rozšiřovat, nicméně už teď se zkuste na eshop podívat a třeba tam objevíte sami něco zajímavého pro sebe a nebo jako dárek pro někoho jiného.

Luke

Reklamy

Past na hipstery

Tohle mě pobavilo a proto to pro Ashmana a další nasdílím i na náš blog:

Traps1

Autor je zde – http://jeffgreenspan.com/projects/personal-work/urban-traps/#image1009

 

Luke

Nové příspěvky v archivu blogu a štítkování

Tohle je informační příspěvek – importoval jsem do tohoto blogu  několik desítek mých postů z mého historického blogu „zpátky v čase“ a onen druhej blog jsem zrušil, protože stejně nebyl čas na jeho údržbu. Příspěvky tedy najdete v historii tohoto blogu (zejména rubrika „Historie“)a proto taky přibyly některé rubriky v pravém menu (to ještě doladím a duplicity odstraním).

Další věc, které souvisí s přehledností blogu, jsou štítky (tagy) – začal jsem postupně zpětně oštítkovávat staré příspěvky a to dle autorů příspěvků, témat atd. Štítkovou navigaci  pak najdete pod pravým menu dole a můžete si tak přehledně vylistovat např. všechny Ashmanovy příspěvky (a že jich je mnoho! :)) Zatím je oštítkována jen část blogu (cca 2 roky zpět  + vybrané starší posty), je to docela piplačka, ale časem to snad dám celý.  U nových postů zkuste přidávat tagy, případně je doplnim já, pokud na to zapomenete.

Díky

Luke

Pivobraní a alkoholici…

Minulý pátek a v sobotu proběhlo na Parukářce další pivobraní, počasí se povedlo, spálil jsem si krk a ochutnal řadu dobrých i nic moc pivek. Překvapením festivalu pro mě byla produkce brněnského (!) pivovaru Richard, který mi dost chutnal. Zklamala zvíkovská Labuť, která byla nějaká nakyslá a Ládik ji ani nedopil…

Nejlepší je Pivobraní v pátek vždy mezi otevřením (14h) a cca mezi 17h. Pak se celá akce zvrhne v masovou a fronty jsou na pivo, na WC, na mytí půlitrů, na jídlo a přestává mě to bavit. Příště tedy doporučuji vzít si taky půl dne dovolenou a vyrazit hned na otvíračku.

Sobota byla ve znamení odpočinku, pikniku na Albertově a večer nás se žábou čekalo hostování v Neanonymních alkoholicích. Žába nedopadla slavně, ale držela se a zvládla i cestu tramvají domů bez úhony a nehody :). Premiéra tohoto dílu bude prý v Červenci.

Nyní si dávám abstinenční pauzu a jsem již třetí den bez alkoholu (!) a dneska nás čeká koncert Lucie v O2 a já jen doufám, že tam budou mít funkční klimatizaci, jinak se asi uvaříme. Mé chili papričky, které jsem měl za oknem, jsem musel v těhle slunných vedrech přesunout mimo dosah paprsků, protože i na ně je to moc…

Užívejte si tedy léta a zase někdy na čtenou

Luke

Hrátky se svátky 01

jelikož se tu nic na blogu neděje, rozhodl jsem se zavést pravidelné žertovné příspěvky. Vžýdycky se podívám, jaká jména budou mít v následujících dnech svátek a v jednom souhrnném blognutí pak u každého jména napíšu větu, příběh či bonmot, který bude začínat na stejná písmena jako toto jméno. Je to otřepaná a stará myšlenka, ale znáte to – zoufalý se stébla chytá a cokoliv nám pomůže tenhle blog oživit, to beru! 🙂

A jeden užitek to bude mít – budete vědět, kdo bude mít v nejbližších dnech svátek! Začínám zítřkem a Ditou…

Dita dává denně. Dává Danovi, Davidovi, dneska dokonce Dluhošovi! Děvka!
Soňa slupla Savo. Syčící Savo Soně stéká skrz slepé střevo. Sakra!
Taťána tluče termity tupým tágem. Tuc tuc tuc, Termiti tančí terminální tango – Taťána tleská!
Arnošt – anonymní alkoholik – apeluje, aby Afghánistán anektoval Ameriku. Arabové admirují Arnošta.
Kvído kvičí kvůli kastraci. „Kuš, Kvído, koule ku křečkovi!  Kousej křečku!“
Hugo hladíc hebké hemeroidy, hlasitě heká. Hubne.
Erika epiluje exotický ekzém. Eště, Eště – eroticky ejakuluje!
Richard radostně ryčí – rakovina!

🙂  Tak snad vás dnešní první díl pobavil, rozesmál, pobouřil a hlavně nenudil, příští týden se dočkáte dalšího pokračování!

Luke

28.2.

Nastal čas na můj tradiční výroční příspěvek.:)

Vše nejlepší k svátku Lumírovi. Buď zdráv, šťasten a nadále naší inspirací.

Ashman

Vedoucí, king, brainwashing; Noční zásah; sázení stromu

Každý den mě napadá pár témat na blogy, ale abych si sednul a psal, to už se mi nechce.

Tak se přinutím aspoň teď. V práci nám vedoucí řekl pápá. Nabral na sebe hrozně moc práce, pak se z toho začal hroutit, byl nepříjemnej a neměl čas. Pak mu nabídli jinou práci a on řekl čau, jdu, nemlaťte mě. A kolem nového vedoucího se strhl boj, protože tuhle funkci nikdo nechce.

V noci si spím a přemýšlím, jaká prekérní situace nás potkala, že raději riskneme cizího člověka do vedení ajťáků, než aby to vzal někdo z nás, když tu mě ze spaní vytrhne Džusí štěkot. Nejdřív jí okřiknu, ale ona v noci jen tak neštěká, tak se jdu podívat, co se děje. Z venku do bytu blikají policejní majáky a u nás na patře se hned za našimi dveřmi baví policisté s nějakým cizincem. Jdu si pro kalhoty, ať na ně nebafám v pyžamu a než se vrátím, jsou pryč. Z balkonu už jen slyším, že to je nějaký cizinec, co zabloudil. To se dá? Zabloudit do Řep do paneláku, vyjet výtahem až k nám a pak se nechat Policií vyvést? Něco s ním sepsali a pak bez něj odjeli.

Ráno jsem přemýšlel, jestli se mi to jenom nezdálo. A kdo vůbec zavolal ty policajty, když já je zaregistroval, až když odcházeli? Je to záhada. Ale ono se to určitě vysvětlí.

A na závěr vám napíšu storku, jak jsem v 1.A byl zvolen předsedou třídy. Úplně jsem na to na desítky let zapomněl a teď se mi to vrátilo. Možná v souvislosti s tím vedoucím, jak ho nikdo nechce dělat. Předsedu třídy taky nikdo nechtěl dělat. Byly to povinnosti a nic z toho. V 1.A jsem byl zvolen předsedou třídy. V šesti letech člověk ještě moc rozumu nepobral, ještě teď se lituji kvůli tomu, co se stalo. Rozhlasem zavolali všechny předsedy tříd, aby se sešli nad školou, kde byly záhony. Tam se za účasti asi nějakých straníků (psal se rok 1987) bude sázet náš národní strom – lípa. A protože to bude společné sázení, každej z předsedů si hodí lopatou. No a kde začneme? U předsedy 1.A. Dostal jsem lopatu, ještě teď si to pamatuju, jak po mé levici stáli všichni předsedové od prvňáků až po osmáky, po pravé ruce stojí učitelé a další mě neznámí lidé a byl jsem vybídnut, abych začal zahazovat strom, který postavili do vykopané díry. A moje šestiletá hlava si říká, proč zrovna já sám musím zaházet celej strom. Tak jsem se do toho pustil, ale hned po vhození hlíny do jámy mi lopatu sebrali a šel na řadu další. Až v tu chvíli mi došlo, že každej vhodí jen jednu lopatu, že je to vlastně jen symbolické zasazení a zbytek práce dodělal asi školník. No každopádně tam ten strom nestojí a já si ani nepamatuju, jestli vůbec rostl, protože až na tuhle vzpomínku si na žádnej strom u záhonů nad školou nevzpomínám.

Ladik

O Xáňovi

V Čechách prý řádí ňákej orkán xáňa. Trhá stromy a lampy. Přetrhal i kabely a lidi na horách si zase svítí svíčkama (nebo mobilem).
My Řepáci takovej vítr známe. Fouká tam zhruba 300 dnů v roce. Také proto naše sídlišti přezdíváme na „větrnou hůrku“.
Však to taky poznamenalo několik našich filmových projektů. Ten vítr je prostě všude. No tak se nedivte, že se vypravil i do jiných končin, že by se tam uhnízdil. Příště vám z Řep pošleme trochu bažiny a to teprve bude o čem psát.
„Brno se potápí do bažin, půlka města už zmizela a Praze? Té je to jedno.“ 🙂

Ladik

O plynu a elektřině (o podomních prodejcích)

Docela často čtu o chytácích podomních prodejců, ať se to týká plynu, elektřiny či jen internetu a mobilních tarifů. Tu byl někdo bez elektřiny a hrozili mu exekucí, aniž by tušil důvod. Tam zase někdo třikrát změnil tarif u stejné společnosti (ve skutečnosti přebíhal od firmy k firmě a všechny se vydávaly za čez). Minulý týden se dokonce příspěvek Jardy Klečky dostal na G+ mezi nejčtenější příspěvky, kdy elektriky znalý muž dává nepřipravenému kravaťákovi záludné dotazy, jaký proud to nabízí, zda střídavý či stejnosměrný a na odpověď jaký tu máte mu odpovídá jednofázový.
I naše rodina se nechala zlákat do neomezeného internetu a příbuzní do výhodného volání.
Když mi dnes kolega vypráví, jak mu včera rwe zabušilo na dveře v půl osmý. Vyskočil jsem, že to bych je shodil ze shodů, protože v půl osmý už Bára spí a při ťuknutí na dveře zaútočí náš psychopes Džusa svým největším štěkotem. To by mě namíchli.
On je odpálkoval, že sleduje ceny plynu a elektřiny každý měsíc a ví moc dobře, že jemu teď nejlíp vychází čez. Já jsem v tomhle konzerva, máme pražskou plynárenskou a pražskou energetickou a neřeším to. Vím, že je to lepší, než se chytit na nějakou super nabídku. A k ČEZu bych nešel. Není to jen o ceně. Tahle firma na nás kašle ve velkém, tak já na ní taky.

To byl pozitivní závěr 🙂

Ladik

O novém světě mých rybiček

Během léta se stala taková nemilá věc. Přijdu večer domů a půlka koberce je nacucaná vodou. Akvárko je poloprázdné. Do druhého dne již skoro prázdné a nejrychlejší řešení bylo, přelít ryby do skleněné koule – akvárko cca 10l.
Hned ten týden jsem byl rozhodnut koupi rybám akvárko nové, ale nevěděl jsem kde, kdy a za kolik. Žily v kouli asi čtvrt roku zalezlé v kytce, přes kterou ani nebyly vidět, a tak na ně nikdo ani nekoukal.
Když jsme během deštivého a větrtého víkendu navštívili hornbach a dosytosti si prohlédli potkany, kralíky, myši, osmáky a pískomily, zabrousili jsme i mezi ryby a akvárka. Popadl jsem nové akvárko, stejně velké jako to původní rozlepené a hned večer jsem ryby přestěhoval. Dvě jsem zachraňoval z koberce, ale jinak to dobře dapadlo a zhruba těch 50 rybek je zpátky v akvárku s rovnými stěnami a opětovně se staly centrem pozornosti.
Zajímavé je, že za ty měsíce v kouli, některé z nich upravili zbarvení.
Ještě na závěr rady hornbachu pro začínající akvaristy.
1. Připravit akvárko
2. Vložit rostliny
3. Dekorace
4. Vzduchotechnika
5. Rybičky

Ladik

Vtípek

Trošku si tu dneska taky zaládikuju a hodim sem vtip, který mi poslal kolega. Možná ho všichni už znáte, ale já jej neznal a líbí se mi 🙂

První žena na Měsíci:
– Houstone, máme problém!
– Co?
– Ale nic, nech to být.
– Co se stalo?
– Nic…
– Tak mi to řekni.
– Ne.

🙂
Luke

Neil Simon: Apartmá v hotelu Plaza

mini-recenze představení Divadla Palace

Včera jsme s Žábou vyrazili za kulturou a shlédli jsme v Divadle Palace (býv. divadlo Šimka a Grossmana) premiéru komediální hry Apartmá v Hotelu Plaza. Stejnojméná hra od dramatika Neila Simona vznikla v 60. letech a hrála se úspěšně na Broadwayi a v roce 1971 byla zfilmována se skvělým Walterem Matthauem a Maureen Stapletonovou. U nás se hrála hra v mnoha adaptacích a my včera shlédli verzi Divadla Palace v obsazení: Veronika Žilková, Martin Stropnický, Vincent Navrátil a Agáta Hanychová. Asi Vás nyní polil studený pot stejně jako před představením mě – to víte – Žilkovou jsem měl zažitou jen z Tele Tele jako „Jaké bude asi dnes počasí?!“, Stropnickýho znám max z několika pohádek, jejich syna Navrátila neznám vůbec a Agáta, to je bulvární kapitolka sama pro sebe.
Nicméně jsme vyrazili a musím říct, že jsem byl nakonec velmi příjemně překvapenej!

Komedie samotná se skládá ze tří dějství, z nichž každé se odehrává v New Yorském Plaza hotelu v pokoji 719 – v první scéně sledujeme starší manžele, kteří přijdou do pokoje 719 na xté výročí své svatby a svatební noci, kterou kdysi v tom samém pokoji zažili. Druhé dějství vypráví o tom, jak se v pokoji č.719 snaží postarší producent svést svou dávnou lásku a třetí svatební dějství pojednává o tom, jak se v pokoji 719 v koupelně zamkne nevěsta před svatbou a její rodiče se jí snaží vylákat z koupelny ven. Je zde tedy hezky využita jediná lokace a „kulisy“ a vše tedy stojí a padá na dialozích čtyřech herců. 90 procent scén a dialogů naštěstí obstarají Žilková se Stropnickým a musim říct, že oba hrát opravdu umí (i když se to z některých jejich TV projektů třeba nezdá). Horší je to s jejich dětmi – mladým Vincentem Navrátilem (ten má v sobě hereckej potenciál, nicméně ještě je nutné jej trošku „vybrousit“) a Agátou (ta je herecky tak na úrovni naší TV VONY, ale zachraňuje to svým zjevem). Naštěstí, jak jsem zmínil, hra stojí na dvou hlavních hercích a jejich dialogy jsou dobře napsané i zahrané a místy skutečně vtipné.
Jedinou vyloženě slabší části hry je jakési intermezzo mezi druhým a třetím obrazem – Stropnický a Žilková se potřebují převléknout před třetím dějstvím a tak je zhruba 3 minutový prostoj vyplněn jakousi groteskou, kdy Navrátil (v roli hotelového poslíčka) se snaží v pokoji 719 sbalit „uklízečku“ Agátu. Celá tahle scénka totiž skončí bez větší pointy a je vidět, že byla napsána hodně účelově… škoda, to by se jistě dalo vylepšit.

Celkové dojmy ze hry jsou pro mě pozitivní a rozhodně bych se nebál představení Divadla Palace doporučit – je to povedená adaptace s dobrými výkony Veroniky Žilkové a Martina Stropnického. Bohužel je vidět, že někdy zapracují předsudky vůči hercům a při premiéře byla skoro 1/3 zadní části sálu prázdná, což si hra myslím nezaslouží. Běžte se na to podívat!

Luke

Móda a kosmetika: Mac mineralize charged water

Čau chlapi, rozhodl jsem se, že i tento blog by se měl alespoň jedenkrát tématicky přiblížit různých holčičím fashion blogům, kosmetickým blogům, poradnám a dalším strašně důležitým webům. Rozhodl jsem se tedy udělat test mastičky, kterou používám a doporučuju!

MAC MINERALIZE CHARGED WATER
IMG_20131021_081605
Každý den po běhání a sprše přichází okamžik, kdy má nosní a čelní kůže vysychá a to díky působení různých chemikálií (šampón, mýdlo) a rovněž přirozené vysychání díky vlivu alkoholu,kafí, případně cigaretám. Aby se tento zhýralý způsob života na mé tváři předčasně nepodepsal, používám speciální mastičku of firmy Mac, která kůži hydratuje, zjemní a zbaví ji rovněž, při delším používání, nepříjemného červeného zabarvení (tzv. alkoholický nos) a případně i loupání.
Je to takový malý zázrak. Mac Mastička je konzistencí hodně jemná a lehká a při dotyku s kůži je velmi osvěžující, rychle se absorbuje a zanechá ji vláčnou a svěží, ale nikoliv mastnou či zabarvenou. Je bez jakéhokoliv zápachu. Kromě obličeje a takzvané T oblasti, je mast vhodná i na ruce a další namáhané části Vašeho těla. Není určena jako lubrikant pro medvědí anální hrátky (netestováno!)

Co říci závěrem? Kolegyně mi tuto mastičku závidějí a zatímco si patlají své ksichtíky niveama, jejich obličeje stárnou a šednou, narozdíl od mého, věčně svěžího. To vše díky MAC MINERALIZE CHARGED WATER!

Takže chlapi, příště, než půjdete na pivo, kupte si tenhle produkt a budete krásní až do stovky! A budete od sebe odhánět ženský po tuctech…

Luke

V žáru volebního pekla

Dvoje volby v jednom roce jsou příliš. A vlastně si myslím, že i jedny volby za dva roky jsou trochu moc. Sotva jsme si odpočinuli od volebního pekla těch prezidentských, už tu máme volby parlamentní. Původně jsem chtěl udělat volebního rádce stejně jako v prezidentských volbách, ale rychle jsem zjistil, že na to nemám vůbec náladu. A domnívám se, že hodně lidí je v podobné situaci. Proto píši jen takové postřehy a zamyšlení nad současným stavem.

Předchozí parlamentní volby byly o změně. Lidi už byli naštvaní na stará známá politická uskupení, a tak v docela velkém počtu svěřili svůj hlas stranám novým. TOP 09 představila alternativu především pro zklamané voliče ODS a KDU-ČSL. Hodně hlasů také získala díky kampani založené na charismatu Karla Schwarzenberga. Věci veřejné zase shrábly hlasy zbývajících nespokojených voličů, kteří už měli po krk Topolánků a Paroubků a vlastně vůbec všech. Společně s ODS sestavili vládu rozpočtové zodpovědnosti a boje proti korupci. Rozpočtová odpovědnost naštvala voliče, kterým začala klesat životní úroveň a boj proti korupci zlikvidoval dvě ze tří stran koalice. Věci veřejné ukázaly, že vůbec nejsou veřejné. Vít Bárta byl odsouzen za úplatkářství, pak sice zase osvobozen, ale každý si o něm myslí své. Strana  se rozpadla na dvě, z čehož LIDEM v podstatě ani stranou nebyla. ODS se nezbavila vlivu kmotrů a skončila na podivných praktikách Jany Nagyové.

A co teď s tím? Koho má nebohý český občan volit? V podstatě se zde nabízejí dvě možnosti. Může volit jednu z tradičních politických stran, které zde působí už dlouho a víceméně je u nich jasné, kterým směrem jdou. Mezi tyto strany bych počítal ČSSD, ODS (s podporou Michaela Corleone), KSČM, KDU-ČSL a takové lépe čitelné jsou nyní i TOP 09 a strana Zelených si také pořád drží svou linii.  Potom záleží na každém, který směr preferuje. Spíše než na tváře, je lepší zaměřit se na program.

Druhou možnost představují nově vzniklé strany, které jsou ovšem velká neznámá. Pan Babiš slibuje (jako už mnoho stran před ním) to nejlepší. Lidi se snaží přemluvit rozdáváním zmrzliny (během chladných dní) a návštěvou diskoték, jak včera říkal v Show Jana Krause. Jak hodně se ale vyzná v politice? Na jedné diskuzi prý vůbec nevěděl, co to je minimální mzda. Stát by patrně chtěl vést jako svůj podnik. Z nových stran jsou zde dále Zemanovci, kteří dostali své guru na Hrad a on teď na oplátku chce dostat je do parlamentu. V některých názorech jsou poněkud extrémní. Stejně jako z opačného konce politického spektra třeba Dělnická strana, která se doufejme do Parlamentu nedostane. A snad ani ne Úsvit Tomia Okamury. To už není strana, kterou bych nazval extrémní. Úsvit je něco, co by snad za bizarní označili i v Japonsku. Okamura bojuje o hlasy všemi možnými prostředky a vrchol všeho je angažování Evy a Vaška. O spojení sil s Vítem Bártou ani nemluvě. Docela by mne však zajímalo, jak spolu tito dva egoisti mohou spolupracovat.

Kdo nám tam ještě zbývá? Strany, u kterých preference nedosahují na pět procent. Blok okolo paní Bobošíkové, který se jmenuje zase jinak než při minulých volbách a nikdo vlastní neví proč, Strana svobodných občanů, u mladé generace populární Pirátská strana (bohužel se však nejedná o piráty z Karibiku). Těžko říct, co si o těchto stranách myslet.

Na závěr pevné nervy při volbě a pro zasmání klip pro Úsvit v podání Evy a Vaška 🙂

 

http://www.youtube.com/watch?v=nOUY0npIR2E

 

Lou

 

Časopis XB-1 končí

„Časopis XB-1 končí“. Tímto smutným oznámením začíná zpráva šéfredaktora v červnovém vydání časopisu a stejné oznámení je k nalezení i na webu. Je tomu bohužel opravdu tak, nejedná se o nemístný žert, a proto urychleně udělejte jediné – odsuňte se s židlí od počítače, aby vaše klávesnice byla ušetřena proudu slz. A klidně brečte. Je to zdravé.

Časopis XB-1 vznikl jako přímý nástupce Ikarie, která zde vycházela už od divokého začátku devadesátých let, kdy k nám v plném proudu vtrhla světová sci-fi a fantasy díla. Už od začátku Ikarie publikovala kvalitní zahraniční povídky a k tomu přidávala práce českých autorů. K tomu jste dostali přehled knih, které právě vychází na poli vědeckofantastického žánru, a recenze vybraných děl. Nechyběly ani zpráva z českého fandomu, přehled soutěží a recenze žánrových filmů. Redakce Ikarie také pořádala soutěž Ikaros, kam jste mohli zaslat povídky do délky 40ti normostran. Ikarie prostě nabízela všechno, co si pravý fanoušek sci-fi mohl přát.

V listopadu 2010 rozhodla Mladá fronta, vydavatel Ikarie, o zastavení vydávání. Mladé frontě se zdálo, že Ikarie již do budoucna nebude úspěšná. Redakce se ovšem nevzdala a začala časopis vydávat sama. Ikarie dostala název podle českého sci-fi filmu Ikari XB-1, a proto přímý nástupce dostal název XB-1. Časopis dostal skvělý layout a obsah zůstal stejný jako u Ikarie. Kromě dobrých povídek, recenzí a zpráv ze světa fantastiky přibyly ještě teoretické články amerického spisovatele Jasona Sanforda, který se dlouhodobě zabývá žánrem sci-fi. Musím říct, že jeho postřehy k jednotlivým dílům i různá doporučení byla vždy velmi zajímavá. Zachována v XB-1 zůstala i literární soutěž, která se jen přejmenovala na Daidalos.

Vlado Ríša v prohlášení, šéfredaktor XB-1, uvedl, že časopis skončil kvůli ekonomickým problémům. Nepodařilo se obnovit původní čtenářskou základnu Ikarie a také se projevila současná ekonomická krize, která kultuře nepřeje. Částečně se také nepodařilo dostat XB-1 k prodejcům. I přes velké snahy časopis propagovat ho bylo velmi těžké sehnat (někdy člověk musel oběhnout třeba i pět trafik, než na XB-1 narazil), jedinou zaručenou metodou bylo předplatit si ho. Osobně si myslím, že při větší propagaci časopisu by ke konci dojít nemuselo. Sci-fi má pořád sílu oslovit především mladou generaci.  V každém případě je to velká škoda, protože XB-1 přinášela opravdu vždy to nejlepší ze světa sci-fi. Poslední dobou se mi dařilo i přečíst hodně povídek, které v časopisu vyšly. A v neposlední řadě to je pro mne i ztráta osobní, protože za posledních šest let mi v Ikarii a poté XB-1 vycházela každý rok minimálně jedna povídka.

Na tomto místě bych chtěl poděkovat Vlado Ríšovi, Jaroslavu Jiranovi, Martinu Šustovi a dalším lidem, kteří časopis vytvářeli. Díky, byl to vždy neobyčejný zážitek.

 

Web zůstane zachován, podívejte se tedy aspoň na něj:

http://www.casopisxb1.cz/

 

LOU