TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Uncategorized

Cekarna, spalnicky, prace a znovu cekarna

Uz jsem dlouho nic nenapsal, jsem v nejake casove tisni. Ale ted jsem se posadil v cekarne, prede mnou 4 lidi, cas bezi, trpelivost dosla, zvednu se, kdyz tu se otevrou dvere k lekarce ( to je ta, co lidi leka) a jde na radu dalsi pacient. Tak stojim u dveri pryc z cekarny a koukam na ty zbyle lidi prede mnou a pani povida, ze ted uz to pujde rychle. Moc ji to neverim, ale sedam si a jdu si psat.
Barborka se stale pere s horeckami. Pres den dobry, vecer ji to vyleti pres 38, ale jak kdy. Nekdy ne. Pricinu nezname, lekari jsou v klidu. Tak si cteme na netu, ze to muzou byt zuby, prehrati, moc zazitku atd. No a nase detska lekarka nas leka spalnickami, protoze my jsme ti zli a nezodpovedni rodice, kteri nenechali nasi dceru ockovat jiz v 15. mesici. No a to me vede k clankum o spalnickach a o te epidemii v usteckem kraji, kde onemocnelo asi 75 lidi, ale z toho jen 2 deti. Privezl jim tu nemoc turista z Indie (asi tihle lide hned po priletu budou chodit na mesic do karanteny) a nemocny byl hlavne personal, cca 66 lidi a to i ti, kteri byli ockovani. Tak se objevil nazor, ze v letech 1970-1980 se ockovalo spatne, ze deti dostaly jen jednu davku misto dvou a ta nestaci. Nebo mozna ta vakcina neni na cely zivot… Zacalo se s ni az v roce 1965, nebo mozna je ten vir zmutovany, je prece z indie. Pak nachazim dalsi info, ze treba v japonsku presunuli ockovani az na 24. mesic zivota a tim minimalizovali nahle umrti u kojencu. No a jeden graf ukazoval, ze se spalnicky v roce 65 uz skoro nevyskytovaly, pritom ockovani zacalo az potom. Ockovani je veda. Cim vic se v tom clovek vrta, tim vetsi zmatek v tom ma. Tak se vracim k te nasi lekarce, ktera holkam povida, jak jsou spalnicky uz v Praze a ja si na hygienicke stanici Praha ctu, ze spalnicky v praze nejsou a za poslednich 5 let je prumerny vyskyt 0,4 pripadu rocne (2/5). Takze spalnicky Bara mit pravdepodobne nebude.
Jinak je to holka sikovna. Na tabletu hraje puzzle, venku leze na klouzacky, mluvi v jednoduchych vetach. Je to radost.
Zato v praci to je starost. Ubyli nam kolegove, novi zatim neprisli, vedouciho nemame (ted jen docasneho, ktery to ani delat nechce. On ale nikdo nechce). Par kolegu se asi zblaznilo, bud se prepracovali nebo nevim. Uzivatele jakoby vycitili nasi slabost a jdou do nas. Na me napadalo tolik incidentu neboli poruch, ze prepisuji rekordy. Dnes jsem byl nekde u cisla 58. Slusna porce 🙂 tak jsem protlacil pres sveho sefa malou reorganizaci v ramci oddeleni, jinak za chvili se taky zblaznim. Zitra nam to oficialne oznami. Z cehoz plyne vic prace pro dalsich par techniku, kteri ted toho podle me delaji malo a ulevi se nam na baraku, kteri se tam podpirame, abychom se z toho neslozili. Stejne je to paradox, jedno oddeleni a jinak rozvrstvena prace. Ale to asi nebude jenom u nas. Kdo umi, dre. Kdo neumi, cumi. Kdo nic nedela, nic nezkazi a kdo nic nezkazi, bude pochvalen.
Jsem stale v cekarne, uz jsem prvni na rade, tak se s vami loucim, uz pujdu.

Ladik

Reklamy

Zápisky z Provence 01 – vyrážíme aneb první den

09:00 – vše připraveno a zabaleno. Oblečení, doklady a všechny krámy, které sebou táhneme – nakonec se všechno vešlo do jednoho cestovního kufru, jednoho baťůžku a malé tašky přes rameno. Fajn, konečně úspěch :). Kočky zabezpečeny a nakrmeny. Taky fajn, konečně klid.   Před půl desátou nás vyzvedli Kví a Vlasta a vyrazili jsme jejich Fordkou vstříc cizím krajinám. Naše cesta nejprve vedla přes ucpanou rozpálenou Prahu na Plzeň a Rozvadov, pak skrz německé dálnice, kolem Mnichova na jih, přes Rakouskej tunel, švýcarské serpentiny a Alpy až do italského městečka Lierna na břehu jezera Como.

image

Prvních 11 hodin cesty jsme si zpestřili několika zastávkami a scénickým výletem skrz alpy, který byl věru nezapomenutelný (aspoň tedy pro mě). Zatímco v Praze jsme se pekli a teploty překračovaly rekordní hodnoty, tak na švýcarsko italské hranici, 2,5km nad mořem mezi zasněženými plochami a klikatou silnicí ,nám byla docela klendra.  Já měl závratě z těch zákrut a propastí a všichni si ze mě dělali ošklivou legraci ( Kví si dělá legraci i teď, když to píšu, mrcha ). Vypadalo to chvílema jak z nějakýho horroru – potemnělá zamračená obloha, slabej déšť, nikde ani noha či auto, opuštěné baráky a klikaté úzké silnice vlnící se podél kopců a hor. Ideální scenérie pro horror či dramatickej film.

image

image

Nakonec jsme zdárně dorazili do městečka Lierna a našli penzionek Olivia, ve kterém budeme nyní dvě noci živořit předtím , než  budem pokračovat do Provence. Osídlili jsme přístavek baráku, ve kterém je dvě středně velké ložnice, menší obývák s televizí, docela velká kuchyň a koupelna s WC a vše bylo čisté a na úrovni.  Majitelka penzionu, Angličnka Emily provdaná za itala, nám ukázala vybavení příbytku, jak máme třídit odpad a doporučila nám i jednu z místních restaurací, do které  jsme hned po vybalení vyrazili. Bylo již po deváté hodině, hlad s žízní námi vehementně cloumali a brzo jsme našli restauraci se statečným názvem La Breva (Via Roma 24, Lierna), ve jejíž salonku zrovna   probíhal nějakej větší raut či mejdan. Paní majitelka, která na nás mluvila skoro jen italsky, nás ale usadila do klidné místnosti k bíle prostřenému stolu a nabídla nám menu. Musím říct, že jsem se cítil trochu nesvůj – v propocený košili po dlouhý cestě přijít do takovýhle lepší restaurace – ale italové jsou asi na barbarské cizince zvyklí :). Kromě nás bylo v místnosti asi pět italů a bylo vidět, že si večeři a několik chodů opravdu užívají. Jak už to u nás chodí, dali jsme si i my spoustu dobrot, ztrestali jsme dvě flašky Pinot Grichio, něktěří z nás to pak zakončili desertem a espressem a kochali se pohledem na bouřku a déšť, zuřící venku.

IMG_20130703_160739

A tady je účet z podniku 🙂

Než jsme vše dojedli a zapili kávou, počasí se uklidnilo a tak jsme se opět nočními uličkami Lierna vrátili k našemu příbytku.

Co jsem zapomněl z dnešního dne ještě zmínit?
Žabí zalehlé ucho, hnusné rakouské pivo, výtečnou Kví buchtu,  úžasný scenérie  Alp a hlavně klimatizaci, která nám zejména v první půlce dne výrazně usnadnila přežít cestu autem :).

Tak čau zejtra!

Luke

2. ročník Žižkovského pivobraní

… se uskuteční 7. a 8. června v Praze na Žižkově na Parukářce. Opět se na něm představí několik desítek malých a minipivovarů  a součástí bude kulturní program, ve kterém zahraje např. rnr kapela Caktus band či jazzový Magnum Jazz Bigband.

My, stejně jako loni, opět vyrazíme v pátek 7. a já se vydám na parukářku asi i v sobotu, abych si nenechal nic důležitého zrzavého utéct… Přidáte se k nám? 🙂

Luke

Příjmení

Dostal jsem do mailu zajímavý odkaz na http://www.kdejsme.cz, kde si můžete najít počet lidí v ČR s vybraným příjmením (případně křestním jménem) a pár statistik k tomu.
Není to sice nic, co by člověk využil denně, ale zjistíte třeba, že deváté nejčastější příjmení je Nguyen a není mezi námi žádných Sviní, Dobytků, Volů či Krav (a dalších, o kterých tady psát nebudu:)). Nebo že nejvíce Kokotů žije v Praze, ale zbytek na severní moravě. Tudíž není těžké přijít na to, odkud se vzali.

Ashman

Válečné americké reklamy ze 40. let

po vstupu USA do druhé světové války (7.12.1941) se ihned válka stala v americe tématem číslo jedna a odrážela se jak v kultuře, politice, technice, ale i v reklamě. Každá známější firma chtěla v reklamě ukázat, že též podporuje válečné úsilí a dost reklam bylo tedypřímo válkou inspirováno či ovlivněno.

Pojďme se podívat na některé ukážky z časopisu LIFE z let 1942-1945: (kliknutím lze vždy obrázek zvětšit)

 


A konec války se již blíží…

O čem tento blog bude?

Abych nezabíral místo na našem vonáckém blogu, rozhodl jsem se pro mou nostalgickou uchylku založit vlastní adresu a proto tento nový blog.

A co tu najdete? Především různé (zejména obrazové) vzpomínky na doby minulé – kulturu, architekturu, vědtu a techniku, slavné osobnosti a další věci, které ke každé době patří.

Doufám že se Vám tu bude líbit, a že se občas stavíte 🙂

Obrázek

Luke