TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: 40s

Několik starých úsměvných reklam

jelikož to tu moc nežije, dám sem čas od času něco z mého oblíbeného retro tématu a dneska je to tedy několik reklam ze 40. a 50. let…

To byla panečku doba – nikdo neřešil sexismus, kouření bylo v módě a Ronald Reagan byl ještě tuctovým hercem přivydělávajícím si v amerických reklamách….

07_07_07_advert3 camels-cigarettes-doctor-advert coffee-spank Favim.com-34348 vintage-hoover-ad funny christmas

old-smoking-ads-8 Sexism-In-Vintage-Ads-18 eye-pop ads-5 Cleaning-Funny-ad1

Doufám, že Vás některé z reklam pobavily 🙂

Luke

Londýn v mlze (1947)

v posledních dnech zahalila mlha velkou část naší republiky a tak mě napadlo si tu připomenout onu pověstnou „londýnskou mlhu“.

Podívejme se tedy, jak to vypadalo v britské metropoli v lednu roku 1947:

Enoch „Nucky“ Johnson

nuckyjohnson

dneska si přiblížíme Enocha Johnsona – pokladníka amerického města Atlantic City, dlouholetého vůdce místní pobočky republikánské strany a vneposlední řadě také organizoátora sítě prostituce, pašování alkoholu a předlohu pro seriál HBO „Boardwalk Empire“.

1909:

church1909
„Nucky“ se narodil v roce 1883 a jeho otcem byl místní šerif. Nucky šel v otcových šlépějích a v roce 1908 se rovněž stal po svém otci šerifem.  V roce 1911 byl jeho společník  a místní politický leader- „Komodor“  Louis Kuehnle obviněn z korupce a musel být nahrazen a jeho nástupce se stal právě Nucky, který musel rezignovat na funkci šerifa. Jako vůdce  silné lokální republikánské  strany pomáhal ve volebních kampaních řadě guvernérů a senátorů a po té, co v roce 1916 pomohl ke zvolení senátora Waltera Edge, byl jím posléze jmenován okresním pokladníkem a mohl tak rozhodovat o finančních záležitostech okresu.

 

V roce 1920 v Americe začala prohibice a v Atlantic city  jako by se prohibice nedotkla – místní policie se o nelegální dodávky alkoholu v podstatě nestarala a místní bossové, včetně Nuckyho, bohatli a alkoholová turistika jen kvetla. Kromě alkoholu, tvořil značnou část Nuckyho příjmů výtěžek z heren a casín a rovněž z prostituce.

Ve 30. letech se FBI začala podrobněji Nuckym zabývat a nakonec se jim podařilo usvědčit ho (podobně jako např. Al Capona) z krácení a neplacení daní a v roce 1941 byl odsouzen k deseti letům vězení.  Propuštěn byl v roce 1945 a od té doby se stáhl do ústraní , kde žil až do své smrti v roce 1968.

Luke

Válečné americké reklamy ze 40. let

po vstupu USA do druhé světové války (7.12.1941) se ihned válka stala v americe tématem číslo jedna a odrážela se jak v kultuře, politice, technice, ale i v reklamě. Každá známější firma chtěla v reklamě ukázat, že též podporuje válečné úsilí a dost reklam bylo tedypřímo válkou inspirováno či ovlivněno.

Pojďme se podívat na některé ukážky z časopisu LIFE z let 1942-1945: (kliknutím lze vždy obrázek zvětšit)

 


A konec války se již blíží…

Frank Sinatra

c2d12cb8914a1a22_large

říkali mu „Ol` blue eyes“ a je považován za nejvýznamnějšího amerického zpěváka uplynulého století a dokonce o něm nyní Martin Scorsese připravuje hraný biografický film.

Frank Sinatra se narodil v New Jersey v roce 1915 italským imigrantům a už od mládí ho to přitahovalo k showbussinessu. Ve škole se mu příliš nedařilo, ale za to  už od malička zpíval a v roce 1935 se poprvé dostal na výsluní, když vokální kapela Hoboken four, jejíž byl členem, vyhrála lokální soutěž. Mezi lety 1936-1939 prý Sinatra pracoval jako zpívající číšník v jednom baru v New Jersey  a pak dostal lano od jednoho z nejlepších tehdejších orchestrů, který vedl kapelník Tommy Dorsey.

Od roku 1939 tedy začala jeho sláva postupně růst a sinatrův hlas se začal objevovat na deskách a v rádiu. S tím, jak rostla jeho sláva, se chtěl Sinatra čím dál víc osamostatnit od orchestru, ale smlouva, kterou s kapelníkm Dorseym podepsal, mu to nedovolovala. V tomto okamžiku poprvé využil služeb mafie, s níž se prý během života často stýkal a mafie zařídila, aby ho Dorsey „pustil“ (asi mu ve stylu „Kmotra“ udělali nabídku „která se nedá odmítnout“)
V roce 1943 o něm vyšel velký  článek v časopisu Life:

Po válce a v 50. letech se Sinatra vrhnul i na filmovou kariéru a stal se i vcelku úspěšným hercem. Z jeho filmů bych vyzdvihnul např. Suddenly (Sinatra v roli atentátníka na prezidenta), Ocean´s 11 (Dannyho parťáci) a  Mandžuský kandidát (drama o vymejvání mozků několika vojáků…)

Ve filmech často hrával se svejma kámošema a „parťákama“ zpěvákem Deanem Martinem či Sammy Davisem Jr. Parta okolo Sinatry měla přezdívku „krysí smečka“ (Rat Pack) a pořádali divoké večírky, spoelčné koncerty atd.

V 60. a 70. letech už byla Sinatra považován za „legendu“, měl za sebou hity jako „My Way“, „I ve got you under my skin“ či duet se svou dcerou Nancy  „Something stupid“. Často vystupoval v Las Vegas a Casinech a prý podstatně přispěl k de-segregaci černochů v Casinech Las Vegas.  V 80. letech už vystupoval spíše sporadicky a na velkých koncertech. Frank Sinatra zemřel v roce 1998 po delších zdravotních problémech

 

Boardwalk v Atlantic City

Pokud také sledujete výtečný seriál HBO „Boardwalk Empire“ (v češtině Atlantic City: Imperium Mafie), určitě víte, že se odehrává v době prohibice ve 20. a 30. letech v americkém Atlantic City. To se nachází zhruba 100 km jižně od New Yorku na východním pobřeží spojených států  a hlavní tepnou města byla slavná dřevěná promenáda na pláží, na níž se právě odehrává velká část děje seriálu.

Promenáda byla postavena v roce 1870 a v době své nejdelší délky měřila téměř 7 mil (až do hurikánu ve 40. letech 20. století) a bylo to oblíbené místo místních i turistů pro procházky, rekreaci a zábavu.

Podívejte se tedy na několik fotografií Atlantic City a promenády z první poloviny 20. století:

Bary a hospody z 30. – 60. let

Je pátek a řada z nás v tento den večer vyráží do barů a hospůdek příjemně posedět s přáteli, popít trochu alkoholu, pobavit se  a oslavit tak příchod víkendu.

Proto se dnes podíváme, jak to v zahraničních barech vypadalo před mnoha desítkami let… tak na zdraví – cheers!

Krásky z let válečných….

dnes trochu pro potěchu mužských očí – několik krásných známých i méně známých hereček či modelek z časopisu Life z dob druhé světové války….

70 let od Pearl Harboru

dneska je to již 70 let od přepadení námořní základny USA na Hawaji….

Přepadení Pearl Harboru bylo významným milníkem druhé světové války a spíše než vojenský význam má tato událost význam politický – vstup USA do války na straně spojenců, čímž se definitivně poměr sil přiklonil na jejich stranu.

Připoměňme si, co této události předcházelo v několika letech či měsících. Od roku 1939, kdy v Evropě vypukla válka, byly Spojené státy neutrální a velká část jejich veřejného mínění měla stále na paměti ztráty USA v první světové válce a byla tedy proti účasti USA v jakémkoliv vzdáleném válečném konfliktu. Prezident F.D.Roosevelt musel, jako téměř všichni prezidenti USA, brát veřejné mínění v podtaz a skutečně neutralita byla dodržována. V roce 1940 se situace v Evropě vyostřila – padla Francie, Anglie byla sužována nálety a zásobovací konvoje byly napadány Donitzovými „vlčími smečkami“ ponorek.

Na začátku roku 1941 se poprvé na konferenci setkali vojenštní představitelé Velké Británie a USA a zatím neoficiálně diskutovali o možnostech vojenské spolupráce proti ose Berlín-řím-tokio. Britský ministerský předseda Churchill se samozřejmě snažil získat USA na svou stranu a donutit je k intervenci, to však stále bylo v té době stále nereálné. Byla ale podepsána první důležitá dohoda – smlouva o půjčce a pronájmu (lend-lease), která výměnou za možnosti používání bristkých vojenských základen, poskytla Británii (později i SSSR a Číně) tolik potřebné dodávky letadel, lodí, automobilů a dalšího vojenského materiálu. V červnu 1941 napadlo Německo Sovětský svaz. Churchill, i přes svůj osobní odpor k socialismu a Stalinovi, i hned poslal sovětskému vůdci telegram a ujistil ho, že Velká Británie bude bojovat po boku SSSR proti společnému nepříteli.

V létě 1941 se pak uskutečnily dvě mezinárodní konference, z nichž nejdůležitější byla Atlantická konference – defacto první oficiální setkání Roosevelta a Churchilla, ze kterého vzešel důležitý dokument – Atlantická charta – v ní bylo uvedeno, že po válce bude mít každý národ svobodně rozhodnout o své budoucnosti, využívat své národní bohatství atd. Byl tak učiněn další krok ke sblížení a k vojenské spolupráci mezi Británií a USA.

Na druhé straně světa mezitím už téměř deset let Japonci rozšiřovali své impérium a bojovali v Číně, Mandžusku a v roce 1940 začali pronikat do francouzské Indočíny. To rozhněvalo Američany, kteři v červnu 1941 vyhlásili ropné embargo. Japonský průmysl, který byl vzhledem ke své poloze hodně závislý na importu strategických surovin ze zahraničí, to docela citelně zasáhlo a rozhodnutí vyvolalo v japonsku průmyslovou krizi. Japonci se snažili s USA jednat, avšak Roosevelt podmiňoval zrušení embarga stažením Japonců z Indočíny a Číny, což bylo pro Japonce nemyslitelné. Japonci se tedy rozhodli, že získají ropu z vrtů ve východní Indii. Předtím ale museli eliminovat riziko zásahu USA a proto se rozhodli napadnout největší tichomořskou námořní základnu na Pearl harboru…

Po válce se objevily různé informace o tom, že Roosevelt i Churchilli měli již předem informace o připravovaném útoku proti Pearl Harboru, ale záměrně tyto informace pozdrželi, aby měli záminku pro vstup USA do války… zpětně se tyto informace těžko posuzují – v podobném postavení byl i Stalin v roce 1941, který i přes mnohonásobné varování o chystaném Německém útoku nehnul „ani prstem“…

Důsledky Pearl Harboru, jak už jsem zmínil, byly docela velké – den po útoku – 8.12 – vyhlásili USA Japonsku válku a 11.12. naopak Neměcko a Itálie vyhlásili válku USA – to bylo tehdy docela překvapivé – ale je třeba si uvědomit, že tehdy byl Hitler opojen zdánlivou neporazitelností – jeho vojska stáli před Moskvou, ovládal téměř celou Evropou a zdálo se, že nic nebrání porážce SSSR během několika týdnů…

Vstupem USA do konfliktu začala nová kapitola druhé světové války, která ve velké míře způsobila, že od konce roku 1942 začali mít spojenci navrch. Velký průmyslový potenciál USA pomohl výrazně i sovětům na východní frontě, kam díky lend leasu putovalo tísíce letadel, nákladních aut ,zbraní i zásob. Amerika díky druhé válce nastartovala svůj průmyslový i vojenský potenciál, který, když se po válce přeorientoval na spotřební průmysl, zapříčinil v 50. letech velký hospodářský růst země.

Vítězství na straně spojenců pak defacto zaručilo spojeným státům status politické i vojenské velmoci, který vlastně trvá dodnes.

A co psal o Pearl Harboru dobový tisk? Přečtěte si např. reportáž z časopisu Life z 15. prosince 1941:

http://books.google.cz/books?id=Zk4EAAAAMBAJ&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA27#v=onepage&q&f=false

Luke

Online fotoarchivy