TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: 50s

Několik starých úsměvných reklam

jelikož to tu moc nežije, dám sem čas od času něco z mého oblíbeného retro tématu a dneska je to tedy několik reklam ze 40. a 50. let…

To byla panečku doba – nikdo neřešil sexismus, kouření bylo v módě a Ronald Reagan byl ještě tuctovým hercem přivydělávajícím si v amerických reklamách….

07_07_07_advert3 camels-cigarettes-doctor-advert coffee-spank Favim.com-34348 vintage-hoover-ad funny christmas

old-smoking-ads-8 Sexism-In-Vintage-Ads-18 eye-pop ads-5 Cleaning-Funny-ad1

Doufám, že Vás některé z reklam pobavily 🙂

Luke

Reklamy

Frank Sinatra

c2d12cb8914a1a22_large

říkali mu „Ol` blue eyes“ a je považován za nejvýznamnějšího amerického zpěváka uplynulého století a dokonce o něm nyní Martin Scorsese připravuje hraný biografický film.

Frank Sinatra se narodil v New Jersey v roce 1915 italským imigrantům a už od mládí ho to přitahovalo k showbussinessu. Ve škole se mu příliš nedařilo, ale za to  už od malička zpíval a v roce 1935 se poprvé dostal na výsluní, když vokální kapela Hoboken four, jejíž byl členem, vyhrála lokální soutěž. Mezi lety 1936-1939 prý Sinatra pracoval jako zpívající číšník v jednom baru v New Jersey  a pak dostal lano od jednoho z nejlepších tehdejších orchestrů, který vedl kapelník Tommy Dorsey.

Od roku 1939 tedy začala jeho sláva postupně růst a sinatrův hlas se začal objevovat na deskách a v rádiu. S tím, jak rostla jeho sláva, se chtěl Sinatra čím dál víc osamostatnit od orchestru, ale smlouva, kterou s kapelníkm Dorseym podepsal, mu to nedovolovala. V tomto okamžiku poprvé využil služeb mafie, s níž se prý během života často stýkal a mafie zařídila, aby ho Dorsey „pustil“ (asi mu ve stylu „Kmotra“ udělali nabídku „která se nedá odmítnout“)
V roce 1943 o něm vyšel velký  článek v časopisu Life:

Po válce a v 50. letech se Sinatra vrhnul i na filmovou kariéru a stal se i vcelku úspěšným hercem. Z jeho filmů bych vyzdvihnul např. Suddenly (Sinatra v roli atentátníka na prezidenta), Ocean´s 11 (Dannyho parťáci) a  Mandžuský kandidát (drama o vymejvání mozků několika vojáků…)

Ve filmech často hrával se svejma kámošema a „parťákama“ zpěvákem Deanem Martinem či Sammy Davisem Jr. Parta okolo Sinatry měla přezdívku „krysí smečka“ (Rat Pack) a pořádali divoké večírky, spoelčné koncerty atd.

V 60. a 70. letech už byla Sinatra považován za „legendu“, měl za sebou hity jako „My Way“, „I ve got you under my skin“ či duet se svou dcerou Nancy  „Something stupid“. Často vystupoval v Las Vegas a Casinech a prý podstatně přispěl k de-segregaci černochů v Casinech Las Vegas.  V 80. letech už vystupoval spíše sporadicky a na velkých koncertech. Frank Sinatra zemřel v roce 1998 po delších zdravotních problémech

 

Plakáty sci-fi filmů z 50. let…

50. léta byla v Americe rovněž dobou ranných sc-fi filmů. Tyhle filmy byly již tehdá spíše béčkovou záležitostí s nevelkými rozpočty a z dnešního pohledu primitivními kostými a rekvizitami a často i dějem. Proto ve filmech např uvidíte mimozemšťany zabíjející svými injekčními prsty, kterými do oběti vstříknou alkohol a podobné legrácky.

Oblastí samou pro sebe byly názvy těchto filmů a jejich propagační plakáty. Název filmu se pokoušel nalákat diváky na děsivé slogany typu:  Attack/Terrorr/Invastion     from/of the      deep/outer-space/…monsters/…robots atd atd…

pojďme se podívat na několik hezkých plakátů…

2eq9ton

1692t1s

6a00d83451ccbc69e20120a5961f9e970b-400wi 1955_tarantula-05 creature-from-the-haunted-sea-movie-poster-1961-1020550835 Earth-Vs-the-Flying-Saucers

il_340x270.436878689_tny0 il_340x270.462203448_gglj

images imagesgh imagesyombie MONSTER-ON-CAMPUS

planet-of-vampires rcombackgroundsm vintage-horror-movie-poster_the-alligator-people-1959

when-worlds-collide

Audrey Hepburn

annex-hepburn-audrey-breakfast-at-tiffanys_21

je-li nějaká herečka, která by na tomto retro blogu neměla chybět, tak vedle Liz Taylorové je to rozhodně Audrey Hepburnová (1929-1993), která v 50. a 60. letech ztvárnila mnoho nezapomenutelných rolí ve filmech. Typickou její rolí byla seběvědomá, ale citlivá dívka, často umíněná, která své okolí šokovala či provokovala a právě takovou ji zná většina diváku např. z filmu Snídaně u Tiffanyho (1960).

Audrey se narodila v Belgii, kde ztrávila mládí a válku, při které téměř zemřela hlady. Už tehdy se zajímala o balet a po válce jí matka poslala na studia tance do Londýna, kde si ke studiu přivydělávala jako modelka a brzo začala hrát vedlejší role ve filmech. V jednom takovém filmu, v roce 1951, si ji všimla spisovatelka Colette, která hledala hlavní představitelku do své nové hry Gigi a Audrey ji okouzlila.  Hra se pak hrála na Broadwayi a Audrey dostala za titulní roli svojí první divadelní cenu.  Pak už to šlo ráz na ráz…  v roce 1953 natočila Prázdniny v Římě, ve které ztvárnila s Gregory Peckem hlavní roli princezny, která v Římě uteče od svých strážců a chův a seznámí se s obyčejným mladíkem – novinářem.  Film byl hodně úspěšný a Audrey za své herectví dostala svého prvního Oscara.

Následovaly další výtečné filmy – např Sabrina (1954) s Humphrey Bogartem,  dvoudílná výpravná Vojna a Mír (1956),  muzikál Funny Face (1957) s Fredem Astairem, Love in the Afternoon (1957) a další…

V roce 1960 byl natočen její nejznámější film, dle novely Trumana Capoteho – Snídaně u Tiffanyho. Příběh dívky Holly Golightly, která se nechává vydržovat od bohatých mužů a jednou se zamiluje do mladého  spisovatele, byl ve své době dost převratný a Audrey tu předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů.

Z dalších filmů bych doporučil špionážní drama Šaráda, Paříž v letním parnu či komedii/drama Jak ukrást Venuši

Audrey ukončila filmovou kariéru v 70. letech a věnovala se dále hlavně charitativním akcím a nadacím

 

 

Piknik v minulosti

Piknik je a býval oblíbenou odpočinkovou činností různých vrstev obyvatel z různých zemí, kteří v krásném počasí vyrazili do parků či luk (od slova louka :)) odreagovat se se svými přáteli, pojíst a popít něco dobrého, popovídat si a zkrátka se společensky vyžít.

Termín „piknik“ vznikl prý ve Francii a záhy se rozšířil i do Anglie a ze začátku byl spíše zábavou šlechty. Až po francouzské revoluci, na konci 18. století, když se otevřely parky pro věřejnost, se postupně začala móda pikniků šířit i mezi „obyčejné“ lidi.

Na správném pikniku nesmí chybět piknikový koš s jídlem a příbory a na některé větší pikniky si účastníci dokonce přiváželi stoly a židle a piknik může být spojen i s rožnením či grillováním a rovněž i s hudbou.

Pojďme se tedy podívat na několik snímků pikniků z první poloviny 20. století…

163b8dc6f2348ced_landing b86a2074f469f816_landing b5999cbc589c2ddd_landing

Něco k aktuálním událostem…

českými novinami v těchto dnech hýbají zprávy o otravách metylalkoholem, pojďme se podívat ale na pár starších případů…

1936:

1966:

 

1967:

 

A jeden z případů z USA z roku 1951:

Le Cordon Bleu

V roce 1895 byl v Paříži otevřena kuchařská škola „Le Cordon Bleu“ (modrá stuha), která se v průběhu 20. století stala vyhlášenou školou po celé Evropě.  Následující článek z časopisu Life z roku 1951 Vám přiblíží, jak to na této škole, kde se učila např. i Julia Child, chodilo…

Bary a hospody z 30. – 60. let

Je pátek a řada z nás v tento den večer vyráží do barů a hospůdek příjemně posedět s přáteli, popít trochu alkoholu, pobavit se  a oslavit tak příchod víkendu.

Proto se dnes podíváme, jak to v zahraničních barech vypadalo před mnoha desítkami let… tak na zdraví – cheers!

Staré reklamy na Hammondky aj.

pro dnešek jsem vybral staré reklamy na klávesové nástroje (varhany Hammond, piáno Wurlitzer apod), které se v 30. – 60. letech objevovaly v americkém časopise Life. Některé jsou docela legrační :).

Korunovace Alžběty II

Letos jsme si připomenuli 60. let vlády britské královny Alžběty II a myslím tedy, že stojí za to si tu připomenout i její korunovaci.V době smrti jejího otce, krále Jiřího VI, bylo  Alžbětě 26 let, když se stala královnou britského imperia. Korunovace samotná ale byla kvůli smutku za krále odložena o rok na 2. červen 1953 a byla to první velká událost, kterou tehdy již přenášela televize.

Do Londýna se tehdy sjeli státníci z celého světa a velký zájem byl i ze strany veřejnosti – níže je lístek na svatební procesí

Na stránkác časopisu Life tehdy vyšla rozsáhlá foto reportáž, z které Vám zde nabízím několik snímků

Celá korunovace byla dokonce nafilmována na barevný film a dokonce experimentálně v 3D.

Na youtube naleznete spousty ukázek – vybral jsem např. tuto:

Na závěr opět tradičně korunovace z tehdejšího československého pohledu – v Rudém Právu, tehdy výrazně burcujícímu a proti-kapitalistickému, se článek o korunovaci objevil až 4.6.1953 a je vcelku neutrální – posuďte sami:

Drive-in mánie

Asi většina z vás ví, co se pod označením „drive-in“ (v USA spíše „drive-through“)  skrývá – pro jistotu jen uvedu, že se jedná o označení míst, kde je možné užívat si služby z pohodlí svého automobilu. Nejčastěji se tímto označují autokina, které ve 40.-60. zejména v USA zažívaly obrovský boom a popularitu.

První autokino prý bylo otevřeno již v roce 1933 v americkém městečku Camden, opravdový rozmach přišel ale až pozdeji. Po druhé světové válce, když se americký průmysl přeorientoval ze zbrojního na spotřební, se  rapidně zvýšil počet američanů vlastnící automobil a tomuto trendu se snažili přizpůsbit i poskytovatelé služeb – restaurace, kina ad.

V následující galerii si můžete prohlédnout, jak některé z těchto kin tehdy vypadaly:

drvien 1958 10 prikazazni

fly drive 1949

A co další podniky? Zaujala by vás třeba Drive-in banka, obuvnictví, prodejna či Drive-in kostel? 🙂

drive in restaurant 1949 drive in obuvnik 1938 drive in liquer store 1946 drive in kostel 1951 drive in grocery 1949 drive in banka 1951

A co u nás? Podařilo se mi najít dva výstřižky:

Tenhle první je z Kulturní Tvorby z roku 1967 a je psaný dosti ironicky… 🙂

autokino1967

A tady malá noticka z Rudého Práva roku 1969:

04121969

Luke

3D film v ČSSR v roce 1955

3D film byl v USA v letech 1953-1955 docela populární, bylo tam natočeno několik desítek takovýchto filmů a ani socialistické země nechtěly zůstat pozadu. Proto se i u nás v roce 1955 některé takovéto filmy promítaly – samozřejmě nikoliv ty americké, ale od velkého bratra z východu.

Podívejme se na článek z Rudého Práva z roku 1955:

plastickýfilm1955

V kině Praha pak mohli návštěvníci shlédnout příšerný barevný „3D“ muzikál o socialistické Číně „Červený mák„. Jak je vidět na dobových fotografiích ČTK, zájem o technickou novinku byl asi vcelku velký….

plastkino1955_3 plastickekino1955_2 plastickekino1955

Luke

Památník na Vítkově

Tak 29.10. byl po dlouhé rekonstrukci památník otevřen pro veřejnost….
… a jelikož to máme z domova kousek, byli jsme se tam včera podívat. V památníku vzniklo jakési muzeum Československa 1918-1989 se zřetelem na první republiku a T.G. Masaryka.

A co je v památníku k vidění? Zejména dobové dokumenty k význačným událostem ČSR ve 20. století, zaujaly nás také fotorgafie T.G.M. jak z oficiálních cest, tak i ze soukromí. Je rovněž zpřístupněno i podzemí a prostory, kde byl v 50. letech uložen mumifikovaný Klement Gottwald.
Zajímavá je i vyhlídka na střeše památníku, ze které je opravdu hezký výhled na Prahu.

V prostorách památníku by měla být ještě otevřena kavárna a údajně se zde v budoucnu budou pořádat i některé kulturní akce.

Vstupné je až do konce listopadu zdarma!
Pár fotek z návštěvy jsem dal na rajče, bohužel kvalita nic moc…

Více informací najdete na: http://www.nm.cz/novinka-detail.php?f_id=269

A za návěrř jedna perlička – v památníku je mimojiné k vidění i část textu ze „slavného“ vánočního projevu prezidenta Zápotockého (1951?)

Dovoluji si ho níže uvést pro zasmání a pro připomínku blížících se Vánoc 🙂

Luke

„Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny.

Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků. Jesličky s malým Ježíškem musely být dříve o Vánocích v každé domácnosti, i když jsme je museli vystříhané z papíru zapíchat jen do mechu za okny. Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli, a jejich děti se tam rodily.

Doby se ale změnily. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.

Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky. Čím více je těchto zářivých hvězdiček, tím radostnější budou naše svátky, které se stávají svátkem radostné oslavy splnění úkolů celoroční naší práce. Čím důsledněji je tato práce vykonána a úkoly splněny, s tím větší nadílkou je příjezd dědy Mráze provázen.

Do Vánoc splníme závazky Stalinovi. Proto dnes k radostnému vánočnímu svátku slibme našemu osvoboditeli, příteli a učiteli soudruhu Stalinovi, slibme našemu prezidentu soudruhu Gottwaldovi všichni my, velcí i malí, že se budeme starat každý ze všech svých sil, abychom své pracovní schopnosti ve školách, závodech i kancelářích a na každém pracovním místě rozvíjeli tak, aby úkoly vytýčené pro po slední rok Gottwaldovy pětiletky byly do příštích Vánoc na všech pracovištích splněny. Aby nad všemi závody, šachtami, státními statky, JZD, ve městech i na vesnicích se rozzářily jasné rudé hvězdy splněných závazků, aby naše krásná vlast rozkvetla novými květy splněných úkolů a plánů.“

Online fotoarchivy