TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: aero

Zajímavý filmy v Aeru

Vokurková sezóna dolehla i na tento blog, každopádně jsem koukal na program Aera a je tam v srpnu lecos zajímavého:

2.8. tuhle sobotu asi nebudeme v Praze, což je škoda, protože dávaj od dvanácti v Aeru klasické Ostře sledované vlaky od Menzela a hned potom nové pokračování Mikulášových patáliíí!

ve středu 6.8. jsou opět dva skvělé filmy  – indický Cizí oběd (ten jsem už popisoval loni) a poté klasiku of Franka Capry z roku 1934 – Stalo se jedné noci!

9.8. 20:30 Kouzlo měsíčního svitu – Nový film Woodyho Allena je opět tady! Tentokráte se vrátíme na jih Francie do konce 20. let s Colinem Filcem a Emmou Stone! Už se moc těšim!

14.8. pak opakují ze záznamu představení Monty Python Live, takže ti, kteří ho promeškali, mají možnost vyrazit…

 

Tak třeba se v Aeru potkáme!

 

Luke

Monty Python: Almost live

Včera jsme v Aeru s Žábou shlédli přímý přenos posledního lonýnského představení slavné komediální skupiny Monty Python. Šel jsem na toto představení bez větších očekávání a nakonec jsem byl nadšenej.

Show to byla výpravná, s velkou choreografií, kostýmy, orchestrem, naštěstí se v tom neztratila ona Pythonovská drzost, politická nekorektnost a humor. Kdo čekal nějaké nové scénky či skeče, byl nejspíše představením zklamán, protože včerejší show nabídla výběr toho nejlepšího z Pythonovských scének, skečů a písniček a to ve velmi zdařilé podobě.

A co jsme viděli? Snad všechny nejslavnější skeče – ministerstvo švihlé chůze, Dead Parrot skeč zkombinovaný s Cheese-shop skečem, Spam skeč, španělskou inkvizici, Papežský skeč a další… zazněly samozřejmě i hudební hity z flmů Monty Python – Every sperm is sacred, Penis song (s novými slokami o vagínách a zadcích!), I like Chinese, Finland, Lumberjack song a závěrečná hymna Always look on bright side of life. Jednotlivé scénky a skeče byly rovněž propojeny skrz videoprojekci některých starších děl MP, takže jsme mohli vidět i Grahama Chapmana (+1989) a např. i fotbalový zápas řeckých versus německých filozofů.

Zkrátka a dobře jednalo se o tříhodinové „best of“ Monty Pythonů a stálo to za to. Představení mělo i přestávku, kterou jsme využili na občerstvení a sdělení si dojmů. Publikum bylo zjevně naladěné na správnou notu, takže smích a potlesk byl ten večer v Aeru slyšet skoro pořád. Trošku potíže byly s českými i anglickými titulky – pánové totiž místy improvizovali a nedrželi se „scénáře“, takže někdy byly titulky pozadu, někde chyběly úplně apod. To byla ale jediná malá piha na kráse.

Pokud někdy budou ze záznamu představení opakovat, doporučuji se jít podívat!

A dneska večer jdeme do kina Lucerna na „Světáky“! Na to se taky moc těšim!

 

Luke

hurá prázdniny

jsou tu prázdniny a já mám radost, že můžu pracovat a nemusím se bezcílně flákat a nudit jako za dětských let :). „Prázdniny“ mám zas nabitý, čeká nás s kapelou dost hraní, s vonákama bych chtěl konečně natočit Školu zloduchů, s Žábou vyrážíme na tejden do Londýna (brrr letecky!), čekaj nás i návštěvy u babiček, otců a matek a dám si zas alkoholický tejden slaměného vdovce, až mi Žába zmizí do Berlína :).

Konec června byl pohodovej, vyrazili jsme s Žábou na chatu a jelikož skoro celej víkend lilo, sledovali jsme poslední sérii hry o trůny (hrůza hrůz)  a odpočívali jsme po náročných pracovních povinostech – mezitím v mém domácím nahrávacím studiu už finišuje nahrávání alba Špinavých lůzrů a demo kapely Victoria. Budou to velkolepá díla, která se zapíší do (nejen) hudebních analů!

Kromě sobotního duelu Brazílie a Chile jsem zatím ani skoro pořádně neměl čas sledovat fotbal, společně s Louem jsem ale téměř oplakal vyřazení námi favorizovaného Kamerunu. Snad tedy zas za čtyři roky. „Hugha laya mňia..“, jak říkají v Kamerunu….

Byl jsem se zas podívat v Aeru. Na zdi tam nyní visí obraz od Louova mladšího bratra (teda myslim že je to od něj) s názvem „Čekání na Godota“ nebo tak nějak. Zajímavý a nápaditý. Taky jsem přemejšlel, že bych se obul do výtvarna a začal bych malovat, kolážovat, ale myslím, že o můj surrealistický obraz „rozlitý indický čaj“ by asi nikdo zájem neměl…  v Aeru mě zaujala další věc – jejich papírové kartičky na 10 filmů byly nahrazeny novými plastovými kartami s čárovým kódem, které jsou již dobíjecí a to buď za 500kč nebo 1000kč. Akorát nevím, jestli lze za ně kupovat pivo a víno, jako s těmi starými…   ze své karty jsem tedy už polovinu kreditu utratil za lístky na Monty Python Live, který se bude v Aeru (stejně jako v dalších kinech) promítat živě z Londýna v neděli 20.7. Těšim se a dokonce Micka Jaggera to zaujalo:

🙂

 

A co nás čeká v červenci?

Zítra (2.7.) bude ve Woodstock baru slavnostní přivítání nového piva z Žatce! Začátek 16:00 a kromě ochutnávky a výkladu o historii piva bude následovat i muzika a další zábava.

v Pátek pak hrajeme u Máchova jezera pro nadaci  „sestry v sukni „(radši bych hrál pro „sestry bez sukně“, ale co se dá dělat… )  a v sobotu vyrazím vlakem jako předvoj do Velkých Petrovic na východě ČR, kde večer s Basketles zahrajeme na pivních slavnostech.

Užijte si prázdniny a mějte se!

Luke

 

Grandhotel Budapest

grand-budapest-hotel

Po delší době jsme zavítali s Žábou do Aera a konečně jsme shlédli film Grandhotel Budapest, na který jsme se chystali již opravdu dlouho.

Jak začít? Já začnu od konce. Bezkonkurenčně nejlepší film co jsem v kině viděl za poslední rok! Je tu humor, nadsázka, vizuálno připomínající místy Karla Zemana a hlavně jednotlivé postavy příběhu a jejich charaktery. Příběh samotný je zde pouhým (dobře postaveným) základem, na kterém se celý film (žánrově má nejblíž asi ke komedii)  a vizuálno rozehrává. Příběh provozního hotelu Gustava a jeho pomocníka Zero Mustafi okořeněný dramatickými okamžiky, nám přibližuje osud hlavních hrdinů i hotelu samotného v meziválečném období. Ději pomáhá i to, že se odehrává ve fiktivní evropské alpské zemi – v Zubrowce (Ashman a Lukyhell jistě vědí :)) a i zde je děj ovlivněn začínající druhou světovou válkou.

Samostatnou kapitolou jsou herci a je vostuda, že jsem v kostýmech poznal jen Adriana Brodyho a Billa Murraye. Hrají tam totiž další skvělá jména: Owen Wilson, Ralph Fiennes (ten hraje právě Pana Gustava), Jeff Goldblum , William Dafoe, Edvard Norton, Harvey Keitel či Tom Wilkinson.

Vizuální zpracování, je, jak jsem zmínil, opravdu dokonalé a nejde na úkor příběhu nebo myšlenky (jako třeba Pěna dní z loňska). Vizuálním fórkem je pak střídavý poměr obrazu celého filmu – přítomno je v klasickém kinovém 21:9 a retrospektiva je v 4:3 (což byl do 50. let 20. století skoro standard filmového průmyslu)

Já na film rozhodně musím vyrazit ještě jednou, a Vám to též doporučuji!

Luke

Další filmy z Aera….

V posledních dnech tu na blogu žijem filmama, Lou hezky psal o novým Star Treku, kterej jsem ještě neviděl, já jsem popsal podivnou Pěnu dní a v tomhle týdnu jsem v Aeru viděl další dva zajímavé filmy…

Liberace  (Behind the Candelabra) – http://www.csfd.cz/film/294017-liberace/

Americký klavírista Liberace („Liberači“) je známá osobnost amerického showbussinesu a od 40. do začátku 80. let platil za hvězdu, která se extravagantně oblíkala do třpitivých a kýčovitých obleků, hrál na klavír ze zlata, na kterém byl umístěn starodávny svícen – jeho „trademark“, který si vymyslel už na začátku své kariéry (na toto odkazuje i orig. název filmu). Proslul i hláškou „brečel jsem celou cestu do banky“ – jako reakci na dotaz, co říká na jednu ze zdrcujících kritik jeho vystoupení…
Pokud si pustíte na Youtube nějakej Liberaceho klip, hned vás napadne – „buzna“. Je s podivem, že za jeho života se to o něm nevědělo, všechny narážky na svou homosexualitu odmítal a v několika soudních procesech dokonce i vyhrál nad bulvárními plátky tučné odškodné.

S těmito povrchnimi znalostmi o životě Liberaceho jsem tedy na film včera vyrazil do Aera. Asi jsem možná paranoidní, ale přišlo mi, že mezi návštěvníky převládali muži a podivné kamarádské dvojice a v řadě vedle mne seděli dokonce čtyři kluci vedle sebe (asi taková  teplá TV VONA). Vzpomněl jsem si na jeden komentář k filmu na csfd – „nejteplejší film, co jsem za poslední roky viděl…“ a polilo mě horko. Dva kluci v řadě předemnou se od začátku filmu objímali kolem ramen… hm…  no nic, láska je láska, důležitej je film samotnej. Jakej tedy byl? Opravdu onen zmíněnej komentář na CSFD nekecá . Pojednává totiž o posledních 10 letech života Liberaceho (toho skvěle hraje Michael Douglas) , ve kterých se seznámi s mladým Scottem (rovněž výtečný Matt Damon), který se stane jeho řidičem, pomocníkem a milencem. Jejich vztah prochází během filmu složitým vývojem a končí několik let před Liberaceho smrtí (kterou způsobily komplikace spojené s AIDS).  Kdo čeká spíše hudební film (jako jsem čekal já), bude asi zklamán – hudebních čísel je po skrovnu a hlavním těžištěm filmu je právě onen vztah dvou mužů, čímž se film stává spíše dramatem s romantickými a komediálními prvky  – hlavně v první půlhodině filmu se kino docela dost smálo některým hláškám či Liberaceho grimasám. Jen toho jejich vzájemného líbání tam bylo na můj vkus až příliš… 🙂

Musím ještě jednou pochválit oba dva hlavní herce, protože to, co předváděli, bylo skutečně strhující  a hlavně díky nim film neupadá do šedivého průměru. Režisérem filmu je Steven Soderbergh, autor takových perel jako Dannyho Parťáci.

Film se mi celkem líbil, ale nevím, jestli mělo smysl na něj jít do kina.

Cizí oběd  – http://www.csfd.cz/film/344847-cizi-obed/

V rámci ozvěn karlovarského festivalu jsem s Kví v pondělí vyrazil do Aera na indický film Cizí oběd. Konečně trochu oddechovej film po všech těch Pěnách dní, Vedlejších účincích (viz níže) a dalších dramatách. Když se řekne indický film, tak se vám vybaví  buďto tříhodinové bollywoodské produkce, ve kterých jsou dlouhé taneční scény a nebo se vám vybaví film milionář z chatrče, který před pár lety uspěl na Oscarech. Cizí oběd je naštěstí stylem spíše bližší Milionáři a dokáže tedy zaujmout i širší západní publikum.

Děj filmu je v zásadě prostý a pro nás Evropany možná trochu podivný – každý den jsou totiž v bombaji přepravovány obědy (v klasických obědových rendlíčcích) stovkou různých poslíčků, kteří si jednotlivé zásilky na ulicích vyměňují a předávají až postupně obědy doputují ke strávníkovi. I když tenhle systém vypadá hodně zmateně, údajně se téměř žádný oběd nezatoulá – až na jeden, o kterém je tento film. Žena v domácnosti, Ila, žije se svou tetou a dětmi a každý den vaří svému muži oběd, který posílá právě přes poslíčky. Oběd ale dorazí na stůl účetního Saajaana, staršího vdovce, který oběd sní  a pak misky od jídla opět vrátí poslíčkům a ti je po té vrátí  Ille. Ta se domnívá, že manželovi oběd chutnal a když se ho večer zeptá, on vůbec netuší, o čem žena mluví… jí to začne bejt divný a další den přidá do jedné z misek i písemnej vzkaz, který s dalším obědem opět doputuje k Saajaanovi a oba dva si takhle začnou přes tuto zvláštní „poštu“ dopisovat. Jak jdou další dny, korespondence se rozrůstá a na povrch vyplouvají trhliny ve vzthau mezi Illou a jejím mužem a Saajaan se stává její nadějí na možnou změnu v životě…

Film je tedy především komedie s prvky romance. Jelikož se film celý motá kolem jídla, nahlédneme i trošku pod pokličku indické kuchyně, kterou mám moc rád a radost mi zejména udělala scéna s chilli papričkami :).  Škoda úplného závěru filmu – jsem zvyklej, že v americkejch filmech obdobný žánry končej zpravidla happy endem a zde je konec spíše otevřený, dávající naději oboum hlavním hrdinům, ale nechávající prostor divákovi na domyšlení si konce.

Film se mi líbil.

Vedlejší účinkyhttp://www.csfd.cz/film/310096-vedlejsi-ucinky/

A máme tu opět dílko Stevena Soderbergha, které jsme shlédli v Aeru už před měsícem.  Emma zavraždí svého manžela, kterého pustili právě z vězení. Emma to udělala v afektu a pod vlivem nových prášků, které jí předepsal její psychiatr – to jsou právě ty vedlejší účinky. Začíná soud a drama a dojde k několika velmi překvapivým dějovým zvratům a musím říct, že některé byly opravdu nečekané.  Soderbergh zde, narozdíl od Liberaceho, je na své stylové „půdě“ a film je natočenej svižně, napínavě a nenudí. Z herců mně potěšil Jude Law i kupodivu stále pěkná Catherine Zeta-Jones.

Film doporučuju ke shlédnutí, je místama docela drsnej, ale ten konec myslím stojí za to

A co nás čeká v dalším tejdnu? V Aeru dávaj novej českej film Revival a poslední film s Blondýnou, kterej jsme ještě neviděli….

Luke

Pěna dní

http://www.csfd.cz/film/308671-pena-dni/

nejdivnější film, co se v posledních letech viděl a to, že jsem měl po sobotním koncertu a skororanní afterpárty docela dobrou kocovinu, zážitek ještě umocnilo.

Výlet do fantasmagorie, úlet, zhulenost, vizuální pastva pro oči… všemi těmito výrazy by se dal včera shlédnutý francouzký film ohodnotit.
Chodící oživlé předměty, neustále se zmenšující byt, vlnitý stůl, neposedné jídlo,  malý myšák-člověk, průhledné auto, botky samochodky, klavír který míchá koktejly, tanec při kterém se prodlužujou nohy, Duke Ellington a jeho skladba, podle které se jmenuje i hlavní hrdinka filmu – Chloé,  Jean Sol Parter a jeho fanatický obdivovatel Chick, leknín rostoucí v plíci hlavní hrdinky, velká láska a náhlý konec.

Příběh filmu je jednoduchej a smutnej, je však zastřenej všema těma vizuálníma trikama a efektama. Dlouho jsem přemejšlel, co mi to vizuálno připomíná… až teď při pročítání CSFD mi to docvaklo – Švankmajer! Něco z Alenky konkrétně…. režisér Gondry pojal film jako příležitost se umělecky „vyřádit“ a kromě zmíněných – skoro až snových – scén či výjevů se střídají i kamerové styly a konec filmu, mohu-li to prozradit, je natočen černobíle.

Výteční jsou herci – hlavně Andrey Tatou, byť už na ní začínají být vidět léta, je pořád taková ta křehká roztomilá bytost jako byla v Amélii (což mi připomíná, že tenhle film bych měl někdy konečně dokoukat). Líbil se my taky Omar Sy v roli sluhy Nicolase.

Vlastně se teď nemůžu rozhodnout, jestli se mi film líbil nebo ne. Už ho určitě vidět nechci, ale popravdě nenudil jsem se u něj. Tím bych ho zařadil třeba k „zápisníku jedné lásky“a nebo k Vinnetou poslední výstřel :).

Kdyby mi bylo zas 22 a chtěl bych působit pseudointelektuálně, asi bych tu na Pěnu dní psal ódy – stejně jako sem měl dřív hodně rád Davida Lynche a jeho filmový uchylárny nebo složitější  muziku a myslel jsem si, že je to známka „artu“. Teď jsem starší, možná trochu cyničtější a vím, že  našlehaný hovno zůstane pořád hovnem :).

Pěna dní rozhodně neni film na běžný koukání k popcornu či pro hezkej večer. Já z něj měl solidně otrávenou náladu a proto bych ho spíš doporučil fandům filmových uchyláren. Možná by se líbil i fandům filmů Davida Lynche.

zmatený Luke

NT Live – Audience

Tak  jsme shlédli další z přímých přenosů z londýnského Národního divadla a po loňském Frankensteinovi jsme včera v Aeru viděli představení Petera Morgana „Audience“. Hra Audience vtipně vypráví o každotýdenních setkáních anglické královny (skvěle jí hrála Helen Mirren) a britského předsedy vlády, na kterých britský premiér (či, v případě železné lady, premiérka) informuje královnu o aktuálních událostech a radí se s ní o věcech budoucích. Zatímco královna, která vládne od roku 1952 je stále stejná a stárne, premiéři se střídali po každých volbách a celkem se jich ve hře objeví sedm. Žánrově bych hru označil jako konverzační komedii a ve hře je hezky názorně vidět, jak královna je spíše v roli toho, kdo si premiéry vyslechne, sdělí jim svůj názor, ale vliv na rozhodnutí britské vlády defacto žádnej nemá. Královna si to ale uvědomuje a spíše situaci ironicky komentuje a nakonec se za rozhodnutí vlády postaví. Děj hry není časově kontinuální a proto na začátku uvidíme na týdením sezení s královnou předsedu  vlády Johna Mayora (90. léta), Gordona Browna (2007-2010) pak Churchilla (1940-1945,1951-1955), Harolda Wilsona (60. a začátek 70. let), Davida Camerona (nyní), Anthony Edena (konec 50. let), Margaret Thatcherovou (80. léta) a mihne se i pro mě téměř neznámy James Callaghan (konec 70. let). Každé sezení s premiérem je ve hře uvedeno jakousi retrospektivou do Alžbětina dětství, které nám přiblíží podmínky, které utvářely její pozdější chování a názory a ve hře je i skvěle pomocí kostýmů a paruky ukázáno, jak se královna měnila z mladé a trošku naivní ženy, až  po zkušenou panovnici, která se snažila i přes pokles popularity nadále udržovat monarchii v chodu.

THE AUDIENCE by Peter Morgan
A teď dojmy – hra je hodně „ukecaná“ a ikdyž byly na plátně české a anglické titulky, často jsem prostě nestíhal číst (natož rozumět některým hercům). I když si nemyslím, že bych byl v historii britské politiky úplným laikem, řadu narážek na aktuální problémy jednotlivých premiérů jsem nepostřehnul a velmi vhodné je tedy před představením prostudovat přiložený český „manuál“, kde jsou jednotliví minstři a jejich doba stručně přiblíženi.  Ještě jednou musím ocenit Helen Mirrenovou, která je opravdu v této roli výtečná!Celkovej dojem ze hry mě ale kazila právě ona přílišná ukecanost a délka (cca 130min?), protože soustředit se tak dlouhou dobu na rychlé titulky je skutečně náročný a rozuměl jsem jen asi třem hercům ze hry a uvaděčce :). Nicméně hra se mi líbila o dost víc než loňský Frankenstein, což je možná ale i dáno tím, že mě téma a žánr Audience sedí o dost více.

Luke

Filmy z posledních týdnů…

v posledních tejdnech moc doma na filmy nekoukáme, takže souhrn shlédnutých filmů je tu po delší době…

Velký Gatsby  http://www.csfd.cz/film/293006-velky-gatsby/

Film, na který jsem se těšil a ze kterého jsem měl ve výsledku rozporuplný pocity. Nečetl jsem zatím knižní předlohu, ani jsem neviděl filmovou podobu z roku 1974 (s Redfordem) , takže ani nedokážu moc posoudit, jak je film věrný původnímu románu. Nicméně příběh o tom, jak se ve 20. letech v New Yorku mladej kluk Nick potká s excentrickým milionářem Gatsbym (který ho využívá k získání své ztracené lásky)  je zajímavě natočen a vynikající byla z mého pohledu zejména výprava a kostýmy. Titulní role se ujal Leonardo Di Caprio, kterého jsem dříve rád neměl, ale po skvělém filmu Letec jsem ho vzal na milost – a i když v tomhle filmu nepředvádí zrovna životní výkon, role mu vcelku sedne.  Na filmu mi vadila zejména trochu delší stopáž – místy se to docela vleklo  a překvapivě mi ani příliš nevadilo občasné použití hiphop muziky jako soundtracku k filmu.

Film myslím stojí za návštěvu kina, avšak nejedná se určitě o adepta na film roku .

Hledá se prezident http://www.csfd.cz/film/334129-hleda-se-prezident/

Opět jsme byli v Aeru na dokumentu a tento nám přiblížil nedávnou první přímou volbu Prezidenta ČR, která pro nás  – kluky(a holky), co spolu chodíme  ( (c) Bylo nás pět ),  dopadla neslavně. Dokument je tedy sondou do předvolebních štábů všech osmi (nebo kolik jich bylo) kandidátů na úřad hlavy státu a sledovali jsme jejich přípravy, probíhající kampaně, debaty a vše vrcholilo prvním a druhým kolem volby.  V dokumentu uvidíte slabosti jednotlivých kandidátů, zasmějete se (nebo spíš vlastně zapláčete) s Milošem Zemanem a jeho alkoholismem, s „Bobo“ a její příšernou kampaní, s ambiciózním a později neúspěšným „Kuním ksichtem“  a dalšími exoty. Film je natočen vcelku dobře, má spád a graduje zmíněným druhým kolem. Vtipnou tečkou je scéna, kdy Fischer podpoří do druhého kola Miloše Zemana a nespokojený člen jeho volebního štábu proti tomu u něj protestuje a snaží se zjistit u „kuny“ jeho pohnutky… i přes pro nás smutný konec je toto dílko dobrým dokumentem o průběhu této prezidentské kampaně a nastavuje zrcadlo (jak to tak bývá) nejen politikům samotným, ale hlavně nám, hlasujícím ovečkám.

Hitchcock http://www.csfd.cz/film/244965-hitchcock/

A je tu zástupce mé oblíbené kategorie „životopisné filmy“. Nejedná se ale o film popisující celou životní dráhu slavného režiséra a průkopníka horrorů, ale zaměřuje se zejména na období, ve kterém Hitchcock vytvořil svůj „mástrpís“ Psycho – tedy období konce 50. let. V titulní roli se v tomto filmu objevil Anthony Hopkins a nevím čím to bylo, vůbec mi při sledování nedošlo, že je to on (až po filmu po přečtení titulků). Je docela hezky namaskovanej a i když podoba se skutečným Hitchcockem není úplně dokonalá, neměl jsem s obsazením hlavní role problém  (narozdíl od jednoho kolegy z práce, kterému prý Hopkins v titulní roli zkazil celý dojem z filmu). Kromě Anthonyho ve filmu hrají ještě Helen Mirren a hlavně krásná Scarlett Johansson :). Film se mi hodně líbil a neváhal bych ho tedy doporučit ke shlédnutí!

The Giant Mechanical Manhttp://www.csfd.cz/film/315528-giant-mechanical-man-the/

Čerstvý zážitek ze včerejšího narvanýho Aera naslepo. I když název filmu možná evokuje nějaký hustý futuristický sci-fi, ve skutečnosti se jedná o „obyčejný“ romantický film s prostým příběhem, ale velmi příjemným zpracováním a délkou. Onen podivný název filmu odkazuje na povolání hlavního hrdiny příběhu, který se každé ráno po vzoru oživlých soch nabarví modrostříbrnou barvou a na chudách venku předvádí své umění – obdobné zlaté „sochy“  můžete občas potkat už i v Praze na václavském Václaváku :).  Náš hrdina se pak v příběhu setká s jednou milou dívkou a následuje klasická romantická zápletka, která se před koncem  lehce zkomplikuje, aby vše nakonec skončilo happy endem (a jé je – spoiler). I když asi mnozí z Vás začínají zívat, film není vůbec špatnej. Jsou tam vtipné charaktery postav (zejména sebestředný spisovatel Doug), film se snaží vyhýbat takovým těm klišé dialogům a zápletkám (i když ke konci se to trošku zhorší) a kamera je zajímavá. V řadě míst jsem se upřímně zasmál a i zmíněná rozumná délka (cca 90 min) přispívá k tomu, že mě film téměř nenudil. A poselství filmu, který se v něm několikrát opakuje (že …stačí jedna osoba, která Vás miluje a budete se cítit výjimeční a důležití .. nebo tak nějak to bylo :)) se mi líbí.  Za mě tedy dobrej film.

Tak to pro dnešek stačí, v červnu bude v Aeru přehlídka filmů s Marilyn Monroe a tak se na tuhle tělnatou sexy blondýnu určitě také zajdeme podívat 🙂

Luke

Prodloužený víkend za námi (a před námi)

je na čase zaznamenat další uplynulý víkend  do zadků (análů) historie. Ten náš začal v pátek v podvečer v kině Aero, kam jsem šel hned z práce opět zařídit další  Aero kartičku na 10 filmů a za kasou byla opět nová slečna, která opět asi 5 minut studovala, jak se vlastně z těch našich benefitů kartičky kupují, ale nakonec bylo vše zdárně vyřešeno a mohl jsem si dát polotmavé pivko. Bylo ještě docela brzo, pročež jsem se začetl do Pavla Dobeše a jeho (e)knížky „Něco o Americe„. Dobeše jako folkaře moc nemusim (zpátky do trenek se mi nechce a ani kšandy už si zapínat  nemusim) , ale ta knížka je docela čtivá a vtipná – popisuje autorovo cestování po USA v létě 1993, tedy jen pár let po sametové revoluci. Ty jo, už je to 20 let….
Po sedmé dorazila má žabí žena a pan Mehehe následován Kví a nakonec i Ondra s Káťou a byli jsme komplet. V aeru od 20:30 dávali nový remake Fitzgeraldova románu Velký Gatsby (s Leošem Di Kaprem) a byli jsme zvědaví jak dílo dopadne. No nebudu Vás napínat – zde se to nedozvíte – menší recenzi Gatsbyho si schovám na nějaký další blognutí o filmech. Po filmu jsme dali ještě víno, ale na většinu z nás již padala únava a tak jsme to nazvali nocí („called it a night“) a šli domů.

V sobotu šla žába makat a já jsem se rozhodl, že začnu s první fází stěhování do nového bytu. Tou první fází je vyhození všech kravin, který doma mám a který stěhovat nechci. Nejsem vyloženě ten typ, který si musí schovávat každou věc či vzpomínku z minulosti, ale i teď jsem se srdceryvně loučil se svými starými VHS kazetami, oblečením, starejma počtačovejma krámama atd. Probral jsem i naší polorozpadlou knihovnu a své válečné knížky jsem hezky narovnal do velké tašky a v neděli putovaly do řepákova.  No celkem jsem v sobotu vyhodil 4 obrovský pytle bordelu a to ještě musim vyhodit starej PC CRT monitor (19palců, funkčí – chce někdo za odvoz??), nefunkční hifi zesilovač a rádio a taky se asi zbavíme staré televize (CRT 55cm – taky za odvoz, jestli má někdo zájem :)). Naskenoval jsem si i své sešity s hokejovými výstřižky a pak šly rovněž nemilosrdně do pytle – žádné slitování s relikviemi mládí…

V neděli jsme dopoledne s tátou vyrazili na chatu, počasí vypadalo dobře, a tak jsem posekal zahradu (bohužel žádnej slepejš mi tentokrát pod sekaču nevlezl), chvíli jsem si hrál na zahradníka a odborně očistil naší kamenou cestičku a ještě zkulturnil interiér chaty luxem, takže vše je připraveno na chatový víkend za dva týdny.  Po návratu do Prahy jsem hned upaloval do stromovky, kde již piknikovali Mehehe, Kví a Žába a tam jsme strávili příjemné odpoledne a podvečer ve společnosti vína, jídla (ten smradlavej sýr byl moc dobrej), kotrmelců a hvězd. Cestou ze stromovky nás přepadl letní déšť a tak jsme se ukryli v letenském Tapas baru. Ochutnal jsem rum Dictador a Sangrii a neustále jsem rozmejšlel, jestli mám jíž ještě na oslavu kamarádovejch narozenin, kterýmu jsem mou účast již dříve slíbil. Nakonec jsem neodolal a kolem desáté večer v solidním dešti jsem vyrazil do B3 baru na Balabence (a cestou jsem se v těch žabkách pěkně natáhl, protože za mokra hodně klouzaj)  a tam byla oslava již v plném proudu. Oslavenec hrál na Cajon, kytarista z jeho kapely hrál na dvanáctistrunku a mně hned po příchodu přistál na stole vedle piva morgan s limetkou. Pak už jsme jen hráli, zpívali, pilo se už naštěstí jen střídmě a před druhou ráno jsem se nechal teleportovat domů. V pondělí v sedm ráno jsem napsal lakonickou SMS do práce, jestli si mohu vzít volno, odpověď byla kladná a usnul jsem zas šťastným spánkem opilce.

Takový byl tedy muj uplynulej víkend, včera jsem tedy střízlivěl a abstinoval a dneska se večer opět vrhnu do víru nočního života na našem firemním večírku na pražském výstavišti…

Těšim se ale i na tenhle víkend, tam mám volno už v pátek a s Žábou podíváme opět na grébovku a v sobotu večer si na koncertě Professorů vzpomeneme na jejich nedávno zesnulého bývalého baskytaristu Gustava.

Jo a když  jsme u té píči s kosou, tak dneska jsem se dozvěděl, že umřel Ray Manzarek – klávesák z Doors… :(.

Luke

Pátrání po Sugarmanovi

http://www.csfd.cz/film/319507-patrani-po-sugar-manovi/

včera jsme byli v Aeru na dalším novém zajímavém filmu – tentokráte hudebním dokumentu.
Narozdíl od většiny jiných dokumentů , které jsou o známých hudebnících či kapelách, tento pojednává o vskutku zajímavé a většině evropanů a američanů neznámé osobě – Sixto Rodriguez – američan s mexickými kořeny, který mezi lety 1969-1971 natočil v Detroitu v místním studiu dvě geniální alba, která totálně propadla a skoro nikdo si je v USA nekoupil. Jedna američanka však náhodou přivezla jedno z alb tehdy do jihoafrické republiky a tam se postupně Rodriguez (resp. jeho hudba) stal v období Apartheidu téměř lidovým hrdinou a jeho alba se tam prodávala ve statisících  (často pirátské desky vydané bez potřebné license) a údajně tam byl slavnější než Rolling Stones.  Po Rodriguezovi, který o této své slávě vůbec nevěděl a o kterém v JAR kolovaly fámy, že se při jednom ze svých koncertů upálil, začínají tedy na začátku dokumentu pátrat dva nadšenci – majitel obchodu s deskami z JAR a jeden hudební publicista…

Příběh, který jsem zde nastínil, zní jak další mystifikační hudební dokument typu Rutles či Spinal Tap. I my jsme si v kině mysleli (a podle mého názoru je tak trošku i film točen), že se jedná o fikci – jaké bylo ale naše překvapení,  když jsme zjistili, že příběh je skutečně pravdivý!

Rodriguez, který byl kromě JAR ještě hodně populární v Austrálii, se v roce 1998 (po dvaceti letech, kdy většinou pracoval jako dělník na stavbách v oblasti Detroitu) poprvé nechal přemluvit k návštěvě JAR a byl tam přijat opravdu jako hvězda a vyprodal tam několik koncertů ve velkých halách, byl hostem mnoha místních televizních pořadů, obdržel platinovou desku atd. Jeho úspěch mu ale prý kolegové a kamarádi doma v Detroitu dlouho nevěřili.

Ve filmu zazní hodně jeho písniček a musím říct, že jedna je lepší než druhá – stylově se jedná o písničkářství ovlivněný Dylanem, trochu mixnuté s Harry Nilssonem zpívané hlasem Arthura Lee 🙂

Film získal Oscara a díky tomuto filmu se konečně Rodriguez dočkal ocenění i ve své rodné zemi, kde se jeo alba začaly v důsledku úspěchu filmu prodávat.Vskutku ojedinělý a absurdní příběh…

Film rozhodně doporučuju ke shlédnutí!

Luke

Gangster squad – lovci mafie / Mistr a další filmy…

po delší době se zde zmíním o dvou nových filmech, které jsme v poslední době shlédli a které mají společné to, že se oba dva odehrávají na přelomu 40. a 50. let

Gangsters Squad – Lovci mafie
mafiánskej Boss Mickey Cohen (Sean Penn) ovládá Los Angeles, má pod palcem soudce i policajty a právě  několik nezkorumpovaných policajtů se rozhodne vytvořit neoficiální skupinku, která Mickeyho dostane do vězení.  Film tématicky připomíná starší filmy LA přísně tajné či klasiku „Neúplatní“, avšak tehle film nejde tolik do hloubky či do psychologie postav a spíše sází na akci a proto nemusí sednou každýmu (ale neni to tak přehnaný jako v případě loňské prohibiční gangsterky  Lawless) . Za sebe však film rozhodně doporučuju, natočenej je vcelku dobře a mafiánský příběh je atraktivní sám o sobě.

http://www.csfd.cz/film/297994-gangster-squad-lovci-mafie/

Mistr

Na tenhle film jsem se hodně těšil, trailer vypadal vcelku zajímavě a obsazení hlavních rolí dvouma mejma oblíbencema Joaquinem Phoenixem (Johnny Cash!) a Phillipem S. Hoffmanem (Capote!) slibovalo dobrou zábavu. Film vypráví o počátcích jedné sekty (prý snad inspirováno skutečnými scientology) a právě Hoffman hraje jejího temperamentnícho postaršího zakladatele, který přesvědčí duševně labilního Phoenixe, aby se k nim přidal a sloužil jim. Film  mě hodně zklamal. A to tak, že jsem na posledních deset minut už psychicky nevydržel a odešel ze sálu – děj filmu (tak jak jsem ho na jednom a půl řádku výše popsal) je totiž opravdu jen takto prostý a ve filmu se defacto nic neděje a jen sledujeme Phoenixe, jak se potácí mezi různými duševními stavy a jak mu Hoffman a sekta vymejvá mozek (a že sekty tyjí právě často z labilních jedinců není snad žádná novinka či překvapení….). Nuda s velkým N.

Na filmu mohu pochválit snad jen herecký výkony a výpravu, jinak ale film za návštěvu kina dle mého názoru nestojí…

http://www.csfd.cz/film/295340-mistr/

 

a další filmy….

Nespoutaný Django

Western! A od Tarantina!?! Ano! A za sebe dodám, že Django je jeden z  jeho  nejlepších filmů, co jsem viděl. Už žádné krvavé parodie/komedie typu Hanební Pancharti, Auto zabiják či Pulp Fiction. Tohle je totiž opravdovej film s hloubkou, silným příběhem, napětím a samozřejmě i dostatkem akce, která k Tarantinovejm filmům patří. Je to rovněž příběh o mstě a o rasismu v USA v polovině 19.století a právě hlavní hrdina, bývalý otrok a lovec odměn, Django, se v celém filmu musí potýkat s předsudky ostatních bílích lidí, ale i některých černochů.

Doporučuji!

http://www.csfd.cz/film/294824-nespoutany-django/

Piráti ze Silicon Valley

Poslední dnešní film je už 14 let starý, avšak pro nás, bývalé zapálené ajťáky :), je tenhle film takovou malou zfilmovanou biblí o počátcích moderní výpočetní techniky a o tom, jak parta hippíků a nerdů změnila svět.  Shodou okolností čtu zrovna teď nedávno vydanou biografii Steva Jobse, zakladatele společnosti Apple a právě o Jobsovi, Wozniakovi, Gatesovi (a dalších průkopnících) pojednává tenhle hranej televizní film, ve kterém uvidíte zrod Applu i Microsoftu, první nesmělé pokusy o sestrojení „osobního počítače“ až po slávu Macintoshe a pozdějších Windows. Nosným tématem filmu je pak vztah konkurentů Jobse a Gatese, kteří, byť každý na jiné „lodi“, spolu v různých obdobích spolupracovali či naopak později se veřejně kritizovali.  Film se bude určitě líbit všem, kdož se zajímají o historii IT.

http://www.csfd.cz/film/31875-pirati-ze-silicon-valley/

Luke

Další filmy

Batman: Dark knight rises

http://www.csfd.cz/film/252669-temny-rytir-povstal/

Konečně jsme viděli nového Batmana, kterého tu už v srpnu Lou vychválil. Batman začíná v tomhle díle jako vyvrhel, který je neprávem obviňován ze smrti „miláčka města“ Harveyho Denta a v momentě, kdy začne Gotham city ohrožovat zločinec Bane se Batman musí dát do kupy a opět zakročit…  film je skutečně strhující, Batman je docela polidštěn v tom, že to neni už jen ten machr, kdo rozdává rány, ale musí jich zde i dost přijmout. Nechybí samozřejmě Batmanův spojenec, komisař Gordon (Gary Oldman), Michael Cain a Morgan Freeman zas pomáhají Batmanovi z pozice starších a moudřejších a celkově má film spád až k finále, které sice bylo na můj vkus docela rychlé, ale dobře natočené.Film má 160 minut, ale uteklo to a nenudil jsem se…

Atlas mraků

http://www.csfd.cz/film/290326-atlas-mraku/

Nejčerstvější filmový zážitek ze včerejška, od kterýho jsem tedy čekal o dost více, než (pro mě) zmatené vyprávění šesti různých příběhů v šesti různých dobách, které jsou vyprávěny nepřeskáčku bez (dle mýho názoru) většího smyslu či logiky.  V každém příběhu je znázorněn vztah mezi utlačovaným (jednou je to černoch, podruhé gay, potřetí starý spisovatel, pak zas zotročená japonská servírka z budoucnosti atd. :))  a jeho utiskovatelem  a o střetu mezi nimi. Na začátku filmu nám bylo slíbeno, že se hezky příběhy na konci propojí, což se ale myslím nestalo a jediným spojovacím vodítkem, které jsme s Žábou zaznamenali, je vlastně to, že v každém z 6ti příběhů se řešilo defacto to samé jen jiným způsobem a vyjádřením. Navíc těch 172 minut délky bylo pro mě už na hranici únosnosti.  Pochválit musim výpravu, kostýmy, vizuální zpracování scén z budoucnosti  i vcelku dobré herecké výkony Toma Hankse a dalších.  Režisér Tom Tykwer se ale myslím v dějové stránce filmu moc nevyznamenal a koukl jsem se naschvál na jeho filmografii a hned se mi rozsvítilo – to je ten samej režisér co natočil (pro nás s Žábou kultovní hláškový sračkový) film „Parfém: příběh vraha“! A jsme doma! 🙂  (ale bych ho jen nekritizoval, natočil i povedený film „Paříži, miluji Tě“).

Atlas mraků bych tedy hodnotil jako průměrnej film, rozhodně jsem rád, že jsem ho viděl, ale nechápu, jak může mít na csfd 87procent …

Samsara

http://www.csfd.cz/film/227570-samsara/

Režisér Ron Frick se proslavil filmovými kolážemi (jak bych to nazval) o naší planetě a civilizaci – nejprve to byl film Baraka na začátku 80. let , známý je i Chronos či nevyslovitelný Koyaanisqatsi. Žádný jeho film jsem ještě celý neviděl, tak jsem byl zvědavý, jak dopadlo volné pokračování Baraky s názvem „Samsara“.

Narozdíl od výše uvedeného Atlasu mraků jsem zhruba věděl, na co jdu a tak jsem ani neměl žádné přehnané očekávání co se týká děje a spíše jsem doufal ve vizuální podívanou a zklamán jsem rozhodně v tomto ohledu nebyl. Ron Frick je považován za mistra tzv. time-lapse (existuje českej výraz pro zrychlené dlouhonatáčené záběry?) snímání  a tato technika byla ve filmu velmi často použitá s velmi efektiními výsledky (zrychlené záběry na pohybující se vrhající stín od měsíce, rušný provoz na dálnicích v LA,  davy poutníků v Mecce…). V celém filmu se autor soustředil na zobrazení různých podob našeho současného světa – od moderních urbanistických měst a kultur, přes „kult masy“ v číně a koreji až po zapomenuté kmeny v africe či mnichy v Tibetu (či kde to točili). Jelikož jsou záběry různých kultur často kombinovány, vytváří to zajímavej kontrast mezi duchovním a materialistickým pojetím dnešního světa. Nemohl jsem se ale ubránit tomu, že se nám autor snažíopět (po kolikáte už?) vnutit myšlenku, že západní civilizace je v úpadku a že jen chudoba či duchovní povznesení je „to pravé“  – alespoň takhle jsem si smysl filmu vyložil já  :). Obsahově mi tedy přišel film dost klišé, ale vizuálně se jedná opravdu o zážitek, kterému by slušela 3D podoba (ano, jeden z mála případů, kdy bych uvítal film ve 3d).

 

Hlídač č.47 (pickup)

http://www.csfd.cz/film/4053-hlidac-c-47/

Mám tu ještě jeden americký film z roku 1951, který je velmi zajímavý tím, že jej natočil český herec Hugo Haas. Hugo Haas byl tehdy československý emigrant a podařilo se mu v Americe založit vlastní produkční společnost a natočil i několik relativně úspěšných filmů a právě hlídač č47 (dle knihy J. Kopty) byl jedním z nich.

Byl jsem zvědavej, jak se Hugo popere s rolí železničáře, kterej si najde mladou ženu a která ho začne pomalu a jistě „ničit“. Hugo Haas to zvládl s bravurou – narozdíl od svých předválečných rolí svůdníků a miláčků dam zde hraje obtloustlého postaršího člověka (imigranta z evropy, čimž je vysvětlen i jeho akcent) a hraje zde opravdu dobře a nepřehrává tolik jako ve svých starších českých filmech.

Film rozhodně stojí za shlédnutí – zatím jsem neviděl nejnovější remake Hlídače 47 od Renče, ale i tohle je velmi zdařilá verze.

Luke

Filmy z posledních týdnů

abych tu jen nenudil běháním, musim se tu zmínit o několika filmech, které jsme v posledních týdnech viděli.

Země bez zákona (Lawless)

aneb prohibiční western, jehož scénář dle jedné knihy napsal hudebník Nick Cave (a postaral se i o hudební část). Z herců jsem znal jen Garyho Oldmana a Guye Pearce a hlavní roli obstaral herec Tom Hardy.  Děj filmu není nijak komplikovaný – po rodině výrobce a distributora alkoholu jde brutální prohibiční agent  a nejvýraznější z filmu jsou akční scény, kterých tam je celá řada a které jsou občas dost brutální (i na můj vkus).

Na CSFD má film hodnocení 84% – podle mě by mu slušelo tak o 15 méně, film není tak zajímavej, ale ani vyloženě nudnej – spíš bych řekl „průměr“.

http://www.csfd.cz/film/271458-zeme-bez-zakona/

 

Elvis Presley – Double trouble

Na začátku září dávali v Aeru film s Elvisem a to jsme tedy museli vyrazit! O Elvisovejch filmech nemám moc valné mínění, ale ty jeho první filmy docela šly. Byl jsem tedy zvědavej, jakej bude tento film z roku 1967, když už byl Elvis za zenitem své slávy a jeho velký „Comeback“ měl teprve přijít.

Na CSFD je film opět myslím značně nadhodnocen (78%) a navíc v popisu je zmíněno, že Elvis hraje ve filmu dvojroli dvojčat (což je uplnej nesmysl) :). Děj filmu už si nepamatuju – šlo o nějaký pronásledování někoho a  Elvis s jednou holkou pořád odněkud utíkali. Písničky ve filmu byly až na výjimku příšerné, ale velmi nás pobavila Elvisova interpretace dětské písničky „Ol´ McDonald had a farm…“

Celkově bych film zhodnotil jako příjemnou a jednoduchou odpočinkovou záležitost s oblíbeným zpěvákem, který se ale nedá dost dobře brát vážně…

http://www.csfd.cz/film/26435-elvis-double-trouble/

 

Harry Brown

Michael Cain, ve filmu hrající vysloužilého námořníka – penzistu Harryho Browna, žije na jednom ošklivém sídlišti (asi na předměstí Londýna), které je terorizováno skupinou teenagerských násilníků a feťáků.   Po té, co Harrymu zemře žena a jeho kamaráda právě výrostci zabijou, se Michael Cain nasere a rozhodne se s mladíky zatočit…

Vděčné téma vzpoury jednoho člověka proti společnosti/bezpráví atd. je tady zpracováno docela šikovně a napínavě a film mě bavil. Akorát jsem se divil, že *spoiler* nakonci Harry nezmřel, jak jsme čekali*konec spoileru*

Ironické je, že film má na CSFD stejné procentuální hodnocení jako výše uvedenej Elvisův film… Harry si ho ale zaslouží :).

http://www.csfd.cz/film/247611-harry-brown/

 

Sorry, wrong number

A je tu opět můj oblíbený žánr film noir – tentokráte americký film z roku 1948.

Barbara Stanwycková je upoutaná na lůžku, je sama doma – manžel stále nepřišel z práce a ona se ho snaží dovolat telefonem do kanceláře – v tom ale v telefonu zaslechne rozhovor dvou mužů o tom, že dnes v noci má někdo zemřít. Žena začne panikařit  a zápletka se zmizelým manželem a tajemným rozhovorem se začíná zaplétat…

Film není defacto detektivka, spíše postupně sledujeme děj a rozkrejváme jednotlivý prvky příběhu, který do sebe zapadají a všešchno spěje k nevyhnutelnému konci. Film mě bavil a skutečně místy jsem byl napnutej, jak to dopadne …

http://www.csfd.cz/film/24979-sorry-wrong-number/

 

Luke

Kino Aero a jeho historie…

aero-devadesata-leta

Mám rad věci a místa s historií. Mám rád to vědomí, že v tomhle kinosálečku někdo sledoval možná ten samý film, jako já, před 50ti lety – možná seděl (nebo seděla?)  na stejném místě jako já a možná i na té samé dřevěné rozvrzané sedačce.  Je to takovej pocit prolnutí s něčím historickým, ale né příliš vzdáleným.

Dnešní doba je dost uspěchaná – a nic proti tomu – ale já se občas dost rád zastavím a nechám se pomalu unášet a nehoním  se stále za něčím.  A právě kino může být jedním z mých útočišť před všudepřítomným spěchem.

Když jsem zmínil kino, tak nemám  na mysli multikino – ty sem dříve také hojně navštěvoval , ale čím dál víc mi připomínají továrny na zábavu  – koupit lístek u jedné z pěti přepážek, u znuděnejch brigádníků předraženej popkorn a nealko, jít si sednout do jednoho z 20ti stejných sálů do vypolstrovaých a plastových sedaček a po filmu šup šup pryč, abys uvolnil místo dalším ovečkám.  To je pro mě spíš stresující než uvolňující. Ale abych byl spravedlivej – multikina mají většinou kvalitnější projektory, xkanálové zvukové systémy a další vychytávky, které malá kina už z principu většinou nedokážou nabídnout.

Přijít do kina pro mě teď znamená sednout si před filmem k baru, dát si po práci drink nebo vínko, poklábosit s přáteli či obsluhou  – zkrátka se tak trochu „naladit“ a pak se v klidu přesunout do sálu. Po té se bez zdlouhavejch reklam podívat na film a následně opět v kině u skleničky vstřebat dojmy z filmu a případně se s nimi podělit s ostatními… tahle neformální atmosféra, která v řadě malých kin panuje, je ojedinělá, stejně jako sorta lidí, kteří tam chodí. Ať už to jsou různí pseudointelektuálové s plnovousy, krásné studentky či důchodci, tak i kinofilové a zkrátka fandové filmu. Odhaduju, že náhodní diváci, kteří jdou do kina 2x za rok, si dnes spíše vyberou multikino.

Co dneska může tedy malé kino divákovi nabídnout? Kromě zmíněné atmosféry (kterou ale né každý vyžaduje či vnímá) je to určitě výběr filmů. Určitě nečekejte, že v malém kinu uvidíte nejčerstvější filmové novinky  (v případě malých pražských kin to ale úplně doslova neplatí) – pokud má ale kino dobrého dramaturga, uvidíte rozhodně filmy, které byste v multikině nejspíše neviděli. Ať už jsou to filmy nezávislé, filmy mimo hlavní mainstream, hudební filmy, dokumenty či speciální projekce klasických „starých“ filmů.  Pak jsou to různé tématické projekce či cykly filmů, minifestivaly či soutěže amatérských filmařů.  Lákadel je zde spousta a nesmím zapomenout i na otázku vstupného, které je často i dvojnásobně levnější než v multikinech, což je jistě také  nesporná výhoda.

aer1933

My jsme si v posledních letech oblíbili jedno z těchto malých kin – žižkovské Aero a můžu říct, že velkou výhodou je, pokud máte takovéhle kino hned u baráku – nejste pak omezeni hromadnou dopravou,  počasím  či intervaly tramvají a můžete si v klidu užít atmosféru kina a v našem případě i Aero baru.

kino1933

Jistý Emil Sirotek si začátkem 30. let usmyslel, že na Žižkově otevře další kino (tehdy tam již cca 3 kina byla) a využil pro to dvůr v Biskupcově ulici č. 1733/31, kde postavil moderní kino se sálem pro 649 (!) lidí.

Kino bylo slavnostně otevřeno 10.11.1933 projekcí filmu „Madla z cihelny“  a na slavnostním otevření byl i režisér filmu Slavínský a herci Lída Báárová, Hugo Haas a Antonie Nedošínská

aero15111933

Sál byl tehdy o dost větší než dnes (dnes má kapacitu cca 350 míst) a rovněž v sále nebyla ona elevace hlediště směrem vzhůru  – ta byla vybudována až v roce 1959.

v roce 1945 bylo kino znárodněno a v roce 1959 byla provedena velká  rekonstrukce a jako jedno z prvních v Praze bylo kino bylo přebudováno na cinemaskopické (v zásadě širokoúhlé).
Po revoluci v roce 1989 kino brzy zkrachovalo a pustlo, než se jej v roce 1997 ujal současný provozovatel, který opět dodal kinu slávu a styl, který z něho dělá jedno z nejpříjemnějších kin v Praze.

Určitě se do něj někdy zajděte podívat!

PS: Některé fotky a informace čerpány z Aero časopisu Palubní deník z prosince 2003kino Aero, logo   

Červencová filmová nadílka

A po měsíci opět zhodnocení několika filmů, které jsme v poslední době viděli.

Zatím jsem ještě neviděl novýho batmana, o kterým Lou i Lukyhell básnili (jeden na blogu a druhý na vlogu), ale viděli jsme s Žábou jiné filmy a o některých se zde zmíním:

Do Říma s láskou

A je tu v novém roce opět další film Woodyho Allena. Po loňské veleúspěšné Půlnoci v Paříži  se nový film odehrává v italské metropoli a údajně k tomu Woody přišel tak, že se mu ozval jeden italský producent a nabídl mu financování jeho dalšího filmu, pokud se bude odehrávat právě v Římě, s čímž Woody rád souhlasil. Máme tu tedy další, v pořadí již čtvrtou, z Woodyho evropských „pohlednicí“  (po Londýně, Barceloně a Paříži) a do kina jsem šel s napětím, zda mě film bude stejně bavit, jako ten minulej, pařížskej.

Film se skládá ze čtyř paralelních a vzájemně příliš nesouvisejících příběhů, z nich zejména dva jsou velmi vtipné a absurdní (o člověku, který se přes noc stal slavným a neví proč a o operním zpěvákovi, který dokáže zpívat jen ve sprše). Zbývající dva příběhy jsou spíše romantické s typickou Woodyho ironií a tohle vše dohromady vytváří zajímavej kolorit děje a scén a ve výsledku jsem se u filmu nasmál o dost víc než u Půlnoci v Paříži (ta ale nebyla postavena vyloženě na vtipnejch momentech, ale spíše na atmosféře a nápadu).

Kritikové tenhle film dost strhali, dle mého názoru neprávem. Herecké obsazení je opět kvalitní  – Penelope Cruz, Alec Baldwin, Roberto Benigni a dokonce sám Woody Allen, který se po 6ti letech opět ukázal ve svém  filmu jako herec v roli hudebního producenta v důchodu se svou typickou směšnou nervozitou a chováním.

Film se mi hodně líbil – je dost jiný než loňská paříž, ale opět na mě zapůsobil a mám chuť se někdy do Říma vydat  🙂

http://www.csfd.cz/film/295812-do-rima-s-laskou/

Amarcord

Zůstaneme ještě chvíli v Itálii – tentokráte u klasického díla italského filmu – Amarcord od Felliniho, který byl natočn už v roce 1973 a který v Aeru vysílali  v červenci v cyklu ozvěn karlovarského festivalu.

Autobiografický film, údajně vycházející ze skutečných zážtků mladého Felliniho, se odehrává v polovině 30. let v městečku Rimmi a režisér v něm zachytil jeden rok svého života – ať už jsou to první erotické zážitky (scéna s mohutnými prsy trafikantky je věru nezapomenutelná :)), tajné návštěvy kina, rozmary počasí či návštěvu Mussoliniho. Fellini tu s chvíli s humorem a chvílemi važně podává zajímavý pohled na italskou společnost 30. let a film se mi jako celek líbil, byť konec už neni tak veselej jako začátek filmu.

Film získal v roce 1975 oskara pro cizojazyčný film.

http://www.csfd.cz/film/2597-amarcord/

Polski film

Po dlouhé době jsme v kině viděli i českej film a tenhle je vskutku netradiční. Nejedná se v pravém slova smyslu o film, ale spíš o fiktivní „film o filmu“ (tedy něco, co s TV VONOU připravujeme asi už 10 let :).

Prostě herci Matonoha, Polášek, Daniel a Liška dostanou nabídku natočit film a začnou. Pak se k tomu přichomejtne „režisér“ Budač  a polský producent  a je jasný, že výsledek musí bejt buďto velká legrace a nebo sračka. Tady to dopadlo někde mezi.

Film stojí a padá na zmíněnejch hercích, jejich hláškách a improvizacích (občas jsem se ptal, zda měli scénář? Asi ne :))  a první dvě třetiny filmu jsem se výborně bavil (např. fóry s dualitou Marka Daniela alias Havláta :)). Bohužel poslední třetina filmu (kdy hrdinové opustí Polsko) je totální sračka. Je vidět, že jim došly nápady a tápali, jak film důstojně ukončit a bohužel se jim to nepovedlo.

Film jistě za zkouknutí stojí, ale nevím jestli by to nestačilo jen doma na DVD.

http://www.csfd.cz/film/288137-polski-film/

Woman of the year

A opět šáhnu do historie, do roku 1942,  na první film s dvojicí Katharine Hepburn a Spencer Tracy, který jsme si doma pustili.  Katharine Hepburn byla na svou dobu značně emancipovaná a možná že její image „ženy v kalhotech“ vznikla i právě díky tomuto filmu.

Film vypráví o tom, jak se původně rivalové – novinářka Katherine a sportovní novinář Spencer dají dohromady, vezmou se a najednou se začnou objevovat v jejich vztahu trhliny v tom, že Katherine nechce být domácí puťka a chce naopak pokračovat v úspěšné kariéře novinářky, což Spencer Tracy nese docela těžce.

Na svou dobu tedy značně zajímavý pohled na roli ženy v domácnosti, který se vymyká dobovým zvykům. Škoda jen docela zabitého konce filmu, jinak to bylo docela zajímavé.

http://www.csfd.cz/film/8743-nejprve-stvoril-zenu/

Luke