TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: chlast

U Buldoka

Ládik tu sem stručně popsal své dojmy z úterní vonácké hospody, která se konala v restauraci/klubu U Buldoka na Smíchově. Já dodávám fotku od Loua, který zvěčnil naši smlouvu s Lukyhellem o budoucnosti nového pořadu TV VONA – Na vlastní pěst  – Škola zloduchů.  Do historie tedy vstupuje tato tzv. ubrousková smlouva ((c) Lou)

10841917_10204453544210073_893823634574504463_o 10842221_10204453544290075_4268540881153418762_oA jinak dodám, že setkání bylo příjemný, vypili jsme hodně piv, dali si s Žábou pálivej burger a s Ládikem jsme ochutnali tlamolepící rum RED RUM…

Tak doufám, že se zas brzo sejdem!

Luke

Řezníci

Luke mě, bůh ví proč, požádal, abych sem dal následující recepty na drinky:

Sýkořický řezník

Oloupete střední cibuli a nakrájíte jí na drobné kousky. Vyberete vhodnou sklenici (optimální je půllitr) a do té cibuli nasypete. Následně přilijite colu a tuzemský rum v poměru 1:1, promícháte nožem, kterým jste předtím krájeli cibuli. Necháte chvilku stát, aby cibule pustila šťávu a konzumujete.

Bezděkovský řezník

Co se surovin týká, od sýkořického se liší pouze přidáním wasabi. S tím souvisí i změna v přípravě. Nejdříve se rozmíchá wasabi v rumu, pak se teprve přidá cibule a cola.

Dobrou chuť

Někdy se asi dám recepty na nejlepší drinky z Neanonymních alkoholiků.

Ashman

Divokej víkend…

další opilecký koncertní víkendový blog je tu! V pátek před 6 ráno jsem stál na nástupišti č. 2 na Hradčanský, posnídal jsem panák Jamesona pro zahřátí a čekal jsem netrpělivě na autobus, který mě dopraví na Bezděkov. Tak se i stalo a za 40 minut už jsem procházel skrz potemnělou vesnici utopenou v ranní sychravé mlze. Chata byla promrzlá a závěje spadaného listí dávaly nemilosrdně najevo, že podzim je tady. Připravil jsem si tedy horkej čaj, kabát, chytil jsem mobilní internet a přes notebook jsem se pilně vrhnul do homeofficu. Práce odsejpala a sotva jsem v půl pátý odpoledne vypnul počítač, už mi volali kluci z kapely, že pro mě jedou. Za pár minut už byl u branky náš červenej náklaďáček a náš zpěvák mně s flaškou vína vesele otevíral dveře. Nálada byla výtečná, flašky po cestě padly dokonce dvě  a nás čekal koncert v Sokolově, kam jsme před sedmou večer dorazili. Byla to oslava narozenin jedné dámy a my jsme měli být hlavní kulturní program večera, což se nám myslim podařilo. Hráli jsme opět zejména Beatles, zabrousili jsme i do rnr vod a vymysleli jsme zcela nově improvizovanou verzi Any time at all – do když kytarista na začátku po odpočítání „tří“ dob myslel, že hrajeme A Hard day´s night a tak se onen slavný akord z téhle skladby ocitl i v Any time at all…  lidi se bavili, tancovali hned od druhé písničky a došlo i na přídavky a Misirlou z Pulp Fiction. Oslavenkyně se ukázala být velmi příjemná a veselá a stejně tak její dcera, která nás měla „na povel“, takže po skončení koncertu se už menší privátní oslava přesunula do vedlejšího baru za účasti pána Rona Diplomatica, stolního fotbálku a tance. Vůbec se nám ze Sokolova nakonec nechtělo k nelibosti řidiče – našeho buebníka a když jsme před 4. ranní nakonec vyráželi zpět ku Kladnu, únava a alkohol nás přemohl a vytuhli jsme. Tomáš nás naštěstí dovezl bezpečně a já na chatě padl ráno do postele a spal jak zabitej.

Z ambiciózních zahrádkářských plánů na sobotní den nezbylo nic, zmohl jsem se jen na Colu a míchaný vajíčka, překonal kocovinu u filmu Tora Tora Tora a moc jsem se na večerní koncert v Kladně netěšil. Navíc jsem slušně chraptěl. Kolem šestý mně tágem opět vyzvedl  u chaty náš zpěvák a jelo se naštěstí jen do Kladna do Kuklíku, kde jsme měli ten večer veřejné vystoupení. Choval jsem se slušně a zodpovědně a první pivo jsem oddaloval asi půl hodiny. Náš bubeník se svěřil, že má ale narozeniny a tak následovala zas menší jamesonovská smršť, následovaná rockstarem.  Program večera zahájila kapela The Furnitures, kde hraje na klavír a zpívá i Honza, majitel celého podniku a kluci předvedli perfektní směs klasickcýh bluesových a soulových skladeb s vlastní tvorbou. Moc příjemný na poslech! Po přestavění aparátu začal v devět večer i náš koncert, lidi ze začátku spíše jen poslouchali a na parket se odvážili až na konci první třetiny vystoupení. O dvě hodiny později už tancoval celej sál a při závěrečnejch hitech si zpívali všichni s námi. Já se definitivně vyřval u Rock and roll Music a při závěrečné Yellow Submarine jsme vyzkoušeli sólo na kazoo místo orchestru. K velké „radosti“ Vaťáka došlo opět i na Misirlou a koncert se plynule změnil v oslavu narozenin našeho bubeníka, mého svátku a dalších důvodů k napití. U starého dřevěného pianina tak začal neplánovanej akustickej jamsession, došlo na When I´m 64, Fool on the Hill, celou druhou stranu Abbey Road, With a Little help from my friends, pak jsme opustili beatles a došlo i na osvobozený divadlo, Semafor, Vaťák si zazpíval Rodriguezův hit Sugar Man a jak přibejvalo  hodin, lidí v podniku ubejvalo a my hráli a popíjeli u klavíru dál. Přidal se i Honza, skvěle zahrál Summertime, Sunny a spousty dalších písniček a na piáně stále před náma přibejvalo prázdnejch skleniček od jamesonů… ve dvě ráno jsme tam zůstali už jen v pěti a došlo i na hity z muzikálu Noc na Karlštejně, s Honzou jsme zahráli a zapěli You´ve got a friend od Carol Kingové, Martin přidal Bohemian rhapsody od Queen a v pět ráno jsme to definitivně zabalili…

IMG_20141019_030431

Spal jsem asi dvě a půl hodiny a v půl osmý už jsem byl na nohou, zabalil jsem si, zazimoval rychle chatu a skrz mlhavej bezděkov jsem vyrazil do vedlejší vesnice na autobus do Prahy. Hlava se mi pořád motala, žaludek na vodě a skrz mlhu jsem viděl asi 15m před sebe a uskakoval po silnici protijedoucím autům. V 08:51 už jsem seděl v buse a stejně jako v pátek začala, tak na hradčanský taky skončila takhle víkendová koncertní akce.

Pár dní si dám teď abstinenci, mé játra mi jistě poděkují 🙂

Luke

Babí léto

krásnou slunečnou podzimní neděli jsme si s Žábou užili tenhle víkend. Nejdřív jsme před polednem vyrazili na stylovou snídani v kavárně –  obešli jsme  Café Louvre, Cafe Savoy,  Cafe Lounge (všude narváno hipstery/turisty/jinými zjevy) až jsme došli do Cukrkávalimonády (jak se to má správně skloňovat, tenhle název? :)) na Malé Straně. Kavárnička je schovaná vedle BDSM kostela panny Marie pod řetězem a je útulná s klasickou nabídkou snídaní i dalších dobrot. Já měl výtečný míchaný vajíčka s parmezánem, žába si dala hemenex , hlad byl zažehnán a jelikož už bylo po poledni a bylo krásný počasí, sedli jsme si opodál do Konírny na zahrádku na pivo. Vymejšleli jsme nové vynálezy, abychom zbohatli. Důležitá (možná nejdůležitější) věc pro každý nový vynález, je vhodná volba názvu. Činnost, vlastnost či podoba toho samotného vynálezu je pak už vedlejší. Můj „Blemekr“ se jistě záhy stane součástí vybavení každé průměrné domácnosti. Už máte taky doma blemekr? A jak se vám s ním karfumuje??

Dopili jsme tedy pivo a vyrazili směrem k hradu. Ne, nechtěli jsme ale rušit Miloše, naše kroky nás vedly k  přilehlé richterově vinici, kterou jsme „objevili“ loni a letos, po roce, jsme ji opět navštívili. Z vinice je nádhernej výhled na Prahu – zejména na Vltavu, Malou Stranu a další přilehlé oblasti a na vinici samotné si můžete koupit buďto láhev místního vína a nebo rozlévané moravské vína – ty jsme okusili my a byly příjemné. Škoda toho barmana, kterej nebyl zrovna dobře naloženej.

IMG_20141012_133414

Žába mezitím rozvíjela teorii svého vynálezu kašmidaše a vína v karafě ubejvalo.  Bez lítosti jsme ho tam ztrestali až do dna.  Nastal tedy čas dalšího přesunu a naše kroky směřovaly od hradu dolů, přes vltavu až na Staromák, kde jsme navštívili Las Adelitas a okusili jejich výtečný Nachos. Ty tam uměj výtečně – se zapečeným hovězím masem, cheddarem, jalapenos, verde omáčkou, smetanou a dalšími nezbytnostmi. Přiznávám, že sem začal bejt už unavenej, nicméně Žába mě ukecala a nešli jsme ještě domů a naopak jsme šli v centru hledat zajímavé uličky a ulice. A našli jsme v centru Prahy citrónovník:

IMG_20141012_160915

Hádejte, kde je? 🙂

Probloudili jsme se nakonec až na národní třídu, já ukázal Žábě můj oblíbenej Bar „Národní 20“ (pajzl), kde jsme si dali Calvádos a Ginfizz a Žába mi pak udělala velkou radost,když mi pořídila přesně takovou peněženku „dolarovku“, kterou mi nedávno ukradli ve vlaku. Ta původní byla po Tátovi, kterej si jí nestihnul užít, tahle nová mi tedy bude připomínat jak Tátu, tak  i mou skvělou Ženu.

Neděle se tedy vyvedla.

Ještě předtím, v pátek, jsme zašli do Lucerny na nový povídkový film „Divoké historky“ od režiséra Szifrona. Je to 6 povídek o lidech, kterým v nějakým momentě došla trpělivost (hráblo jim) a začli se společnosti mstít. Je to tedy o zlobě, pomstě a zadostiučinění a musím říct, že mě to bavilo (i když stopáž je delší na můj vkus a kdyby jednu z povídek vypustili, tempu filmu by to prospělo). Vše vrcholí drsnou závěrečnou svatební povídkou a skutečně občas jde i mráz po zádech. Za sebe doporučuju.

 

Luke

Pivo v Albertu

Vybrat si pivo v albertu me stoji kolem ctvrt hodiny casu. Maji plny regal a ja si nemuzu vybrat. Co mivaji.
Gambrinus 10, 11, 12, plzen, kozel 10, 11, 12, cerny, branik 10, 11, 12, zlatopramen 11, krusovice 10, 12, psenicne, Lahvac, klasik, radegast 10, 12? Breznak 10, klaster 10, 11, 12, bernard 10, 12, 10 s kvasnicemi, starobrno 11. A ted maji i bakalar sklepni, svijany 11 a urcite maji i dalsi piva. Chodim sem tam a nikdy nevim, co koupit.
Vcera jsem si po nekolika prochazkach sem tam koupil bernarda s kvasnicemi. Kdyz jsem ho vecer otviral, byl jsem si skoro jisty, ze mi to nebude chutnat. Bernard mi nikdy moc nejel. Pamatuji si to i z Davidovych narozenin v sykorkach, kdy tam mel cely sud Bernarda.
Jenze hnala me zvedavost, nebot jsem se v poslednich mesicich presvedcil, ze pivni chute se mi trochu hnuly a ze by teda ten Bernard prece jen mohl prekvapit.
A opravdu. Ten kvasnicovej Bernard byl dobrej. Ja tam ty kvasnice citil a pivo s nimi bylo fakt chutny. Zkuste ho a napiste mi, jak chutnal vam.

Jinak pro pivo radeji jezdim do kauflandu. Tam maji cely sortiment Primatora a ten u me stale vede. Stale mi chutna zatec a snad prvni pivo, na kterem jsme se s ashmanem shodli, Vevoda. Ten je k dostani v Norme za lidovku 😉

Ladik

Zápisky z Londýna #06 – návrat

Je půl druhé ráno a právě jsme dorazili z dovolený opět domů do Prahy. Náš poslední den v Londýně začal už časně ráno snídaní, balením, check-outem v  hotelu a po uschování kufru jsme vyrazili na poslední atrakci – Britské Muzeum, které jsme měli asi 15 minut chůze od hotelu (letos to bylo skoro všechno tak nějak blízko nás).

V britském muzeu (vstup opět zdarma) najdete rozsáhlé sbírky od prehistorických dob, přes ranné asyrské, egpytské či africké civilizace, přes Řím, Řecko a asijské kultury až do moderních dob. Rozsah expozic je skutečně ohromující (jako budova sama) a za cca dvě hodiny jsme shlédli jen malou část.

IMG_20140818_101939

Stihli jsme ale egyptské mumie,  pozůstatky soch z jednoho z divů světa (Mauzoleum v Halykarnasu)  a spousty soch kentaurů, porcelán čínské dynastie  Ming, japonské historické malby a kalygrafie, pozůstatky římské kultury a výstavu mincí.

Z muzea nás nakonec vyhnal hlad a žízeň. Letadlo nám mělo letět až v půl osmý večer, tak jsme se po sendvičovém obědě vydali na rozloučenou do Mable´s tavern a já se začal připravovat na cestu (4x spitfire beer). Čas nám ukrátili dost těžký křížovky, který jsme si z Prahy pro podobný případy přivezli a taky golf, který tam neustále pouštěj. Když jsem u těch pubů a taveren, tak jsem v tomhle seriálu zapomněl zmínit,  že v Anglii se v podobných podnicích chodí zásadně objednávat k baru. První večer jsme se chvíli nachytali i my a pak nás bavilo sledovat, jak se nachytávaj další turisti, který významně čuměj po barmanech a ti si jich nevšímaj.  Nakonec to má i výhodu – nemusíte platit dýžko, těžko vás okradou a můžete si z baru odejít kdy chcete (vždy se totiž platí po každé objednávce).

IMG_20140817_130220

 

Tři hodiny utekly v baru jako voda a tak jsme se pak rozloučili se severním Londýnem a přes Paddington station nás opět odvezl Heathrow express až na letiště. Zásobili jsme se časopisama (Playstation magazine a Guitarist) a očekávali jsme bezproblémový návrat. Ten nám bohužel překazila porucha letadla na systému odmrazování motoru, díky němuž jsme skoro 2 hodiny seděli v letadle a v době, kdy jsme měli v Praze přistávat jsme teprve nakonec vzlétali. Vzhledem k výše uvedenému jsme z letu moc dobrý pocity neměl (řikal jsem si, že by bylo vtipný zemřít při letecký nehodě v den, kdy Ládik znovu povil :)) , náladu mi pak zlepšila až malá lahvička vína na palubě od British Airways.

Londýn je tedy letos za námi, moc se nám to tam líbilo, a teď nám ještě pár dní odpočinku zbejvá v Praze – hlavně se těšim, až s Ládikem zapiju tu jeho velkou včerejší událost!

Jako takovou tečku za Londýnem nabízím poslední poirotovskou lokaci. Měli jsme jí asi 100 m od hotelu a prozradím, že je také z epizody „The Clocks“. Poznáte, co to bylo?

IMG_20140816_104932

 

Díky za pozornost!

Luke

Zápisky z Londýna #05 – toulání

Dneska jsme trhli rekord a spali až skoro do jedenácti, jestli to tak půjde dál, tak zejtra zaspíme check-out.

Dneska jsme si koupili „1 Day travelcard“ (cca 9 liber na osobu) a tím pádem jsme měli celý den neomezené cestování po Londýně a využili jsme toho. Vyrazili jsme nejdřív k Parlamentu a Westminsteru a pak jsme náhodně nastupovali na doubledeckery a vozili se po městě.

IMG_20140817_120431

V jednu nás v Mayfairu při jedné z pěších procházek překvapil prudkej déšť, tak jsme se schovali v jednom z pubů a zrovna začínal zápas Liverpool vs. Southampton a tak jsme zas chvíli sledovali Premier League.

Počasí se po londýnském způsobu brzo vyjasnilo, vyšlo slunce, takže jsme vyrazili na doubledeckerovou cestu – nejdřív na jih londýna, tam jsme posvačili u marks and spencera a pak jsme se přesunuli na sever k Eustonu.

Mimochodem – u M&S prodávaj takhle vypravené vína – francouzi by měli radosti!

IMG_20140817_155803

Při jedné jízdě busem jsem zaregistroval obchod s hudebními nástroji. Vystoupili jsme a zjistili jsme, že celá Denmark street obsahuje JEN obchody s hudebními nástroji. 2 obchody s klávesami, 3 kytarový obchody, 1 obchod s baskytarami, 1 s dechovými nástroji a další cca 3 univerzální hudební obchody. Prostě ráj na zemi. Rickenbackery (včetně orig. bas pro pana Meheheho), hofnerky, fendery, gretsche, godin a dalí značky. Ceny tam byli místy i 5000 liber  a výše a já slintal. Už vím, jak si připadá žena v obchodech s drahejma hadrama.

 

 

 

IMG_20140817_143753IMG_20140817_143536

Žába objevila obchod Prime mark kde maj hadry a všechno možný za docela dobrý ceny, a tak si místo kytary z Londýna vezu hezkou koženou tašku přes rameno, která se mi moc líbila.

Večer jsme pak navštívili camdenský Blues bar „Blues Kitchen“

IMG_20140817_173042

Ledbelly, Muddy Waters, B.B. King a další velikáni žánru tu jsou na stěnách i na playlistu, který dotváří atmosféru příjemně oprejskaný hospody. Akorát piva už mě tu moc nebavila, jsem nějakej přepivovanej nečeskými pivy – buďto jsou vodový a bez chuti a nebo sladký a teplý. Už se těšim na Plzeň. Nejvíc mi zatim tady chutnalo pivo Beck´s z Německa…. to Žába si vychutnala mojito…

IMG_20140817_173947

Poslední londýnský večer jsme zakončili cidery a pivky ve sport pubu The  Euston flyer u golfu… zítra nás čeká balení, britské muzeum, pak přesun na Heathrow  a odlet domů a tak se tedy pomalu loučím.

Luke

Zápisky z Londýna #04 – ZOO

Návštěvu pražský ZOO už asi třetí rok odkládáme, do té londýnské v Regent´s parku jsme vyrazili dneska. Z hotelu je to asi 2km pěšky. Pokud se objednáte přes internet a vyplníte velkej dotazník a reg. formulář, budete mít slevu dvě Eura a nebudete stát 30 minutovou frontu u vchodu. My ji tedy poctivě vystáli, zanadávali si (proč tam nemaj automaty na lístky jako např. v kinech??) a nakonec jsme se do ZOO po zaplacení cca 45 liber dostali. Londýnská ZOO je rozsahem zhruba poloviční té naší trojské a nenajdete tu žádné extra speciality. Kromě vydřiček. Ty jsou sice u nás taky, ale tady jich je víc a jsou moc roztomilé, hlavně kolem poledne, kdy mají krmění. Ty nás tedy nadchly nejvíce.

IMG_20140816_121810

Mě nadchl i hrabáč kapský, který byl ale nějaký nemocný a skoro všechny ostatní zvířata v době naší návštěvy spaly. Dalším jasným vítězem ze ZOO tedy bylo pivo Tiger, vyrobené v Anglii dle asijské licence.Celkově si ale myslim, že nemá cenu sem chodit, naše ZOO je lepší.

IMG_20140816_132302

 

Za necelé tři hodiny jsme se zvířat nabažili do syta, a tak jsme se se cestou zpět stavili v „beer garden“ v Edinboro castle, což je nedaleká hospůdka s opravdovou zahrádkou, kterých v Londýně moc není. Dal jsem si tam Blondýnu a UBU pivo, Žába musela vypít 2dc bílýho vína (myslel jsem, že to „large one“ myslej na to moje pivo…) a k tomu citronovej tart.

IMG_20140816_173219

Blížil se ale fotbal. Dorazili jsme na hotel, Žába vytuhla a já po pátý odpoledne začal hledat hospodu s projekcí Premiere League. Nemusel jsem hledat dlouho. Zaplul jsem hned do jedné u nádraží Euston, která byla zpola zaplněná a která měla obrazovky a plátno snad na každým místě, kam oko spočinulo. Zápas Arsenalu proti Crystal Palace právě začínal. Dal jsem si pivko  a buráky a pozoroval jsem, jak Arsenal tlačí soupeře, ohrožuje jeho bránu, útočí, aby po třiceti minutách dostal z ojedinělý protiakce gól. Naštěstí před koncem poločasu Arsenal vyrovnal a v prodloužení zápasu v 90. minutě Ramsey rozhodl.  Hospoda se během zápasu solidně zaplnila a nebylo pochyb o tom, komu místní fanděj, po každé lepší akci Arsenalu následoval potlesk, hlasité chválení a po gólu výbuch radosti.  Je vidět, že fotbal prostě místní žijou.

IMG_20140816_201059

Na konci zápasu se ke mně připojila probudivší Žába a spolu jsme šli ještě do vedlejšího The Rocket pubu, kde jsme si dali prasárničky v podobě Burgeru a chili hot dogu a pak jsme zakončili večer na hotelu starým noir filmem The Letter z roku 1940. Palec už bolí méně, peněz na účtu též ubývá a náš pobyt v UK už se taky pomalu blíží ke konci. Zbytek si ale ještě užijem. Dobrou noc!

 

Luke

 

Zápisky z Londýna #02 – HMS Belfast

Dnešek začal po anglicku – Žába připravila k snídani míchaný vajíčka se slaninou, abychom se posilnili na náročný den, který nás čekal.V dálce zněl známý zvon Big Ben (*oprava – byl to nedaleký kostel, jehož zvon „hrál“ stejnou melodii… :))

Nejprve jsme vyrazili k Florin Court – asi 3 km vzdálenému bytovému komplexu proslavenému ve  TV  jako byt slavného detektiva Hercula Poirota. Budova z roku 1936 obsahuje prý 120 bytů, sklepní bazén a posilovnu, 2 výtahy a ve skutečnosti se zdá menší než vypadá v TV (to ale platí skoro vždy a o všem :)).

IMG_20140814_103314

u budovy jsme se moc dlouho nezdržovali, měli jsme totiž v plánu projít se až k Temži a pak dle počasí vymyslet další program. Počasí tu dneska bylo opravdu různorodý, takže sluneční výheň se střídala s prudkým deštěm, zamračenem i klasickými přeháňkami.

Kousek od Florin court jsme nečekaně narazili na davy turistů fotící si budovu nemocnice. Co to?? Pak jsme si všimli nápisů v prachu na přízemních oknech budovy – „Sherlocked!“.  „Cumberbatch!“. Žába na to tedy hned nadšeně přišla – byli jsme u St. Bartolomew hospital, tedy místa, kde vrcholil třetí díl druhé řady seriálu „Sherlock“ a odkud se Sherlock vrhnul po souboji s Moriartym ze střechy na dlažbu…  inu vypadá to, že je to nové londýnské kultovní místo.

IMG_20140814_105129

Ve stínu St. Paul katedrály jsme poobědvali sendviče a vydali se konečně k řece na millenium bridge.  Na druhé straně řeky se do výšky tyčí nová dominanta jižního londýna – jakýsi skleněný pyramidový mrakodrap, kterej je tak óóóšklivej. Prošli jsme se pak skrz Tate modern – to je galerie moderního umění z bývalé londýnské elektrárny, vzali to kolem Sheakspearova Globe theateru až k ukotvenému křižníku HMS Belfast. Kolem ní jsme procházeli už před šesti lety, letos mě Žába k narozkám dopřála i výlet na palubu a byl to pro mě skutečně zážitek!

HMS Belfast je lehký křižník britského námořnictva, který byl v aktivní službě v letech 1939-1963 a který se účastnil např. i honu na německý křižník Scanhorst či vylodění v Normandii. Od 70. let je zakotven právě v Temži poblíž Tower bridge a od té doby slouží jako muzeum a je zpřístupněn veřejnosti. Loď je opravdu velká a jsou otevřeny všechny důležité části lodi a v každé z nich je textový, audio i video výklad o činnosti jednotlivých částí, obsluze, historii či dalších zajímavostech. Uvidíte i běžný život námořníků, jejich kajuty, lodní kuchyň, nemocnici, kantýnu a samozřejmě i části nejdůležitější – od strojovny, přes zbraňové a dělové systémy až po kapitánský můstek. Fascinující jsou velká 6 palcová děla a jejich obrovské „náboje“ a celý systém jejich nabíjení.

IMG_20140814_130647

Já četl o válečnejch lodích z druhý světový několik knih, ale až teď, když člověk na vlastní oči vidí, v jakém prostředí ty kluci tehdá žili a bojovali, si uvědomíte, že to nebyla žádná legrace či pohoda.

Na lodi jsme byli zhruba 3 hodiny, žíznivi jsme pak vystoupili na břeh a začalo šíleně pršet. Vzali jsme za vděk nedalekým Pubem „The Horniman at Hayes“, já si dal dvě blonďaté pivní slečny (měli i točenou Plzeň!) a Žába english tea s mlékem. Bléé.

IMG_20140814_140209

Začal náš souboj s deštěm. Vydali jsme se přes Tower bridge zpátky na severní část Londýna, museli jsme se ale stavit ve starbucksu a počkat, až se nejhorší přežene. Na chvíli se ale déšť umoudřil a tak jsme si alespoň z venčí prohlídli Tower, umělé mákové pole a vydali se zpět k domovu, Doufali jsme, že potkáme po cestě kino, což se nám nezdařilo, za to jsme našli ulici plnou klenotnictví a taky tuhle budovu – poznáte co to je a v jaké epizodě Poirota se objevila?

IMG_20140814_162729

Domů jsme dorazili znavení po cca 15 ušlapanejch kilometrech a zejtra to pojmem asi víc rekreačně a užijem si i metro.

Luke

Zápisky z Londýna #01 – přílet

Už jsme zase na cestách.  Na Jaře jsme se rozhodli, že vyrazíme letos opět do Londýna (já tam byl zatím jednou a to jen na tři dny v roce 2008). Bohužel se mi nepodařilo ženu ukecat, abysme jeli zas pohodlným student agency busem a tak jsem po 22 letech dneska znovu letěl letadlem.

IMG_20140813_145132

Airbus 320 British Airways byl oproti ČSA Iljušinu 62 (má dosavadní zkušenost) luxus, i když jsem byl trošku zklamán, že v letadle není promítání filmů, který je dneska skoro v každým autobuse…  měl bych ale začít chronologicky. Včera tedy alkoholická rozlučka v Polu s kolegy, dneska budíček v devět, balení, krmení kocourů a pak taxi na letiště, hodina pití piva (na kuráž), odbavení, skenování, odcelnění, nalodění , vzlétnutí, výtečnej kuřecí sendvič a heineken, návštěva palubního WC v 10 tis. metrech a poslech Garyho Ushera (thx Spotify) na ukrácení času 90 minutovýho letu

IMG_20140813_143052

Žábě zalehlo zas ucho, tak si moc cestu neužila, naštěstí jsme v půl třetí londýnského času přistáli na Heathrow a po odbavení nás čekala už jen 15 minutová cesta heathrow expressem do centra města a pak Metrem na Kings Cross St. Pancrass, odkud to máme do hotelu asi 5minut pěšky.

Bydlíme tedy přesně tady 🙂. Je to jeden z mnoha „oblouků“ v anglických městech. Připomíná mi to oblouk z Poirota a epizody „Hodiny“. Mimochodem k Poirotově baráku se chystáme zejtra… a hned vedle nás je tu „Hastings street“….

IMG_20140813_161016

Po ubytování v apartmánu, který je sice malej, ale za to dobře zařízenej včetně dvou lednic, vařiče, toastovače, rychlovarky a dalšího vybavení, jsme vyrazili po okolí a nakoupit na snídaně a svačiny. Našli jsme velkej obchoďák „Brunswick center“ a tam jsme zas jen zírali, jakej výběr jídla a pití se tam dá v normálním obchodě pořídit. Jako ukázku přikládám výtečný sýr s tabascovou příchutí…

IMG_20140813_201757

Na večeři jsme pak zašli do nedaleké „Mabels tavern“ – jedna z mnoha anglických „dřevěných“ hospod s Kentským pivem (a Strong Bow ciderem) Ochutnal jsem z produkce Kentského pivovaru Strong Ale „Bishop finger“ (nepřekládám), dobrej Spitfire a pak ještě nějakej Samuel, ale ten byl nic moc. Jinak piva klasicky teplý a bez pěny…  k jídlu jsem si dal typické anglické… chili! Ano, poprvé jsem ho ochutnal mimo ČR a byl jsem příjemně překvapenej, bylo hodně dobrý. Žába si pak dala typický anglický „Steak Pie“ – tj mleté hovězí maso zapečené v těstě s bramborovou kaší. Prý to bylo též dobré.

IMG_20140813_185410

Tolik k dnešnímu příjezdu, zítra  plánujeme  Poirotův londýnský den a tak se pak zas ozvu s novými zážitky!

Luke

IMG_20140813_191248

Už jen týden…

… a máme konečně dovolenou. Žába se má, ta si služebně cestuje už teď – Berlín, Bělehrad, dneska Bratislava, ale já se tu pařim (či mrznu – dle toho jak je nastavená klimatizace) v Praze  a užívám městský život plný hospod, muziky a kin.  Za týden se ale vydáme směrem do Londýna a já zas budu psát krátké denní blogovací postřehy z anglické metropole – podobně jako loni z Provance.

A teď k dalším zajímavostem z posledních dní….

S kolegama z práce jsme si oblíbili plzeňskou restauraci „Tradice“ v Radlické ulici (za Mladou frontou) – maj tam výtečnou plzeň i jídlo a občas se stane, že tam jdeme dokonce 2x denně – v poledne na oběd a po práci na pivo. Konečně máme totiž v práci kolektiv, se kterým se na to pivo dá jít, takže jsem se po 10 letech dočkal! :). Pokud tedy u Anděla budete hledat dobrou hospodu, zkuste Tradici!

Část Července mi zabralo natáčení cédéček Špinavých lůzrů a kapely Victoria. Lůzři už jsou ve fázi masteringu a  je to již defacto hotové, u Victorie zbývá mix poslední písničky a bude to též doděláno. Do toho jsme s Kačabou dodělali dvě nový věci, abysme na podzim na koncertě Vše za 42,- nehráli furt to samý, takže mé nahrávací studio rozhodně nezahálí.  Zjistil jsem, že nahrávání mě dost baví, takže už vymejšlim, do čeho bych se vrhnul na podzim. Začal jsem dělat na nahrávkách mejch písniček a je tedy nebezpečí, že časem si udělám i vlastní album :).

Jak možná vědí někteří z Vás, kolega Lukyhell se vypracoval mezi docela známého českého „jůtubera“ (to neni nová forma tuberkulózy) a já mu do toho plánuju trochu fušovat novým „gameplay“ kanálem o videohrách NHL 15 a FIFA 15 (jakmile na podzim obě hry výjdou). Formát „let´s play“ videí, jak se tyto videa nazývají, je populární zejména v zahraničí a já jsem zvědavej, zda se mi podaří něco vytvořit, jestli to bude někdo sledovat a jestli mě to vůbec bude bavit.

Žába se stala otrokem fitbitu! Ano, chtěla k narozkám tenhle fitness náramek, tak jsem ho já, ježíšek, pořídil a od té doby si žába počítá kroky, fitbit ji buzeruje, aby víc chodila, běhala a aby denně splnila cíl 12tis kroků (to je cca 9km). Cíle nadšeně plnila až do Bělehradu, kde fitbit přestal z ničeho nic fungovat a nyní je zpátky v Alze na reklamaci. Žábě je tedy nyní smutno. Dojemný to byl příběh, že? Snad tam bude happy end.  Já se nedávám zahanbit a kromě běhání chodím nyní do (a často i z) práce pěšky a na měsíc jsem si nekoupil mhd kupón, takže se snažim chodit všude tam, kam mi nohy stačí a počasí dovolí.

Chybí mi hokej. NHL začne až za dva měsíce, naše liga za měsíc a co má chudák hokejový magor dělat? Sleduju alespoň přestupové období v NHL a jelikož budu opět fandit New Jersey Devils, uvítal jsem změny, které managment týmu provedl: brankář Cory Schneider podepsal mnohaletý kontrakt s NJD a stane se tak jistou „jedničkou“ pro příští roky (Brodeur tým opouští), do první formace k Zajacovi a Jágrovi byl podepsán hráč Mike Cammalleri (dříve hrál za Calgary Flames), který patří mezi nejlepší „střelce“ ligy a zcela jistě pomůže pro příští sezónu zlepšit útočnou sílu týmu. v Devils dále posílili českou kolonizaci týmu 🙂 a po znovu podepsání Jágra a Židlického byl na jeden rok zkušebně najat i Martin Havlát  -ten se v posledních letech kvůli zraněním trápil a v San Jose ho letos vykoupili z kontraktu a tak se stal volným hráčem. Devils ho lákali i tím, že se tam kromě zmíněných dvou čechů potká s kamarádem Patrikem Eliášem a mluví se právě o tom, že by s ním mohl hrát v jedný lajně.

a na závěr žrádlo:

Objevili jsme kouzlo damejidlo.cz. Kouzlo spočívá v tom, že na tomhle serveru můžu uplatntit benefitní body z práce, takže nás to nestojí žádné „opravdové“ peníze a vyzkoušeli jsme tak občasné pohodlí, kdy Vám jídlo z oblíbené restaurace dodaj až domů nebo do práce. Výběr restaurací je opravdu velký, v praze (přes otevírací hodiny podniků) je výběr kolem 150 restaurací a fast foodů. Můžeme doporučit dovoz z vietnamské restaurace  NEB.O , výtečné řízky a cordon bléé  z Schnitzel kingu či opravdu extrémně pálivé burgery (jolokia naga) z Farmers Burgeru!  Naopak špagety z naší oblíbené restaurace Persona nebyly po dovozu moc dobré, lepší je si je dát tam a čerstvé :). Služby tohoto serveru se vyplatěj spíš pro více strávníků – u většiny restaurací je tam minimální limit objednávky kolem 200kč + se platí ještě dovoz a ten bývá zdarma nebo po cca 200kč a někdy bývá zdarma až od určité výše objednávky. Dovoz je pak garantován do 75 minut od objednání a zatím jsme byli spokojeni.  Přemýšlím o založení nového serveru damepivo.cz….

A na úplný závěr chlast:

V sobotu jsme se v Jížních Čechách slušně vožrali…

 

Tolik k letošním prázdninám

Luke

 

 

Mistrovská historka z tramvaje

Už několikrát se na blogu objevily historky z cestování městskou hromadnou dopravou, a tak přidám jednu i já.
Ve čtvrtek 5.6. 2014 jsem se vracel po jedenácté hodině večer z práce. Bylo příjemně teplo, nic extrémního. Lidé se vraceli ze zábavy, nebo naopak mířili do centra prokalit noc.
Vystoupil jsem na náměstí Bratří Synků z jedenáctky a vydal se na Otakarovu, kam měla za pět minut dorazit sedmička. Ještě jsem se nedostal ani na křižovatku a už jsem je spatřil – vagabundy. Bylo jich odhadem patnáct a právě je vyplivl jeden z barů.

Vagabundi pokřikovali a dva z nich se jali rozebírat sloup veřejného osvětlení. Ostatní zatarasili cestu projíždějící tramvaji číslo 11, kterou jsem před chvílí opustil. Tramvaj zpomalila a začala na ně zvonit. Vagabundi neustoupili. Zdálo se, že chtějí tramvaj zastavit, aby mohli nastoupit. Tramvaják jim však v duchu hesla „teroristům se neustupuje“ nevyhověl a dál si to šinul vpřed. Vagabundi na poslední chvíli uskočili a na protest do tramvaje několikrát bouchli.

Čekal jsem na zastávce na sedmičku a v duchu si říkal: „Hlavně ať nejdou sem, hlavně ať nejdou sem…“ A oni se vydali přímo sem. Banda mladých kluků v bílých tričkách vykřikujících: „Mistři!!! Mistři!!!“ Všichni se vměstnali na ostrůvek a dál pokračovali v pokřikování. Tři z nich rozebírali sloupek s jízdním řádem. Tramvaj číslo sedm se blížila k zastávce. Pomalu. Jako kdyby řidič tušil problémy. Čekat na další tramvaj se mi nechtělo, a tak jsem nastoupil. Vagabundi však vlezli do vozu také a rázem zde nebylo k hnutí. Bohužel jel jen jeden vůz.

Vagabundi neustále pokřikovali: „Mistři!!! Mistři!!!“. Věšeli se na tyče, někteří z nich v zatáčkách padali, další rozebírali okénka. Až tady se mi podařilo přečíst nápis na tričku: Mistři 2013/2014, juniorka. A zajímavější byl pro mě znak, který se rýsoval nad nápisem vpravo. Červená a bílá barva. Sešitá dohromady. Jel jsem v tramvaji s juniorkou Slavie, která oslavovala vítězství v juniorské lize. Z vagabundů se pro mě rázem stali hrdinové. Skoro jsem s nimi chtěl začít zpívat.

Zastavili jsme na zastávce „Divadlo na Fidlovačce“ a mistři změnili popěvek. Všichni začali sborově pokřikovat: „Píča Damková, Píča Damková…“
Pokračovali jsme v cestě a dostali se až pod Nuselský most, kde se však už několika mistrům podařilo vymontovat jedno z okének u dveří. Jeli jsme ve starším typu vozu. Řidič tramvaje snášel celou situaci klidně, ale sdělil jim, že bez okénka jet nemůže.
Jeden z Mistrů zvolal: „Mizíme!!!“ A opustil tramvaj.
„Karel rozhodl!“ Vykřikl další. „Jdeme!!!“
Mistři se sebrali, vypadli z tramvaje a vyrazili ulicí pryč. Cestou nadále provolávali „píča Damková“.
Řidič se nás zeptal, jestli nevíme, kde skončilo okénko. Jeden z cestujících mu oznámil, že si ho mistři vzali s sebou. Řidič zakroutil hlavou a šel to konzultovat s dispečinkem. Po chvíli nám oznámil, že musí jet do vozovny. Bez cestujících.

Tramvaj zhasla a vydala se nocí pro nové okénko u dveří. Beze mě a ostatních pasažérů. Rozhodl jsem se, že počkám na další sedmičku, protože měla jet za pár minut. Nastoupil jsem do poloprázdného vozu a koho tam nevidím sedět. Týpka s vyholenou hlavou a s mikinou s nápisem „Sparta“. Kluk ani nevěděl, jaké měl štěstí. Kdyby jel o deset minut dřív, pravděpodobně by dostal pěkně přes držku.
Ať žije Slavie!!!

Lou

Pivobraní a alkoholici…

Minulý pátek a v sobotu proběhlo na Parukářce další pivobraní, počasí se povedlo, spálil jsem si krk a ochutnal řadu dobrých i nic moc pivek. Překvapením festivalu pro mě byla produkce brněnského (!) pivovaru Richard, který mi dost chutnal. Zklamala zvíkovská Labuť, která byla nějaká nakyslá a Ládik ji ani nedopil…

Nejlepší je Pivobraní v pátek vždy mezi otevřením (14h) a cca mezi 17h. Pak se celá akce zvrhne v masovou a fronty jsou na pivo, na WC, na mytí půlitrů, na jídlo a přestává mě to bavit. Příště tedy doporučuji vzít si taky půl dne dovolenou a vyrazit hned na otvíračku.

Sobota byla ve znamení odpočinku, pikniku na Albertově a večer nás se žábou čekalo hostování v Neanonymních alkoholicích. Žába nedopadla slavně, ale držela se a zvládla i cestu tramvají domů bez úhony a nehody :). Premiéra tohoto dílu bude prý v Červenci.

Nyní si dávám abstinenční pauzu a jsem již třetí den bez alkoholu (!) a dneska nás čeká koncert Lucie v O2 a já jen doufám, že tam budou mít funkční klimatizaci, jinak se asi uvaříme. Mé chili papričky, které jsem měl za oknem, jsem musel v těhle slunných vedrech přesunout mimo dosah paprsků, protože i na ně je to moc…

Užívejte si tedy léta a zase někdy na čtenou

Luke

Žižkovské pivobraní 2014

V dnech 6 – 7. června letošního roku se opět bude konat Žižkovské pivobraní! Zapište si tedy data do svých deníčků, plánovačů, notýsků, mobilů, menstruačních kalendáříčků a doufám že se tam, tentokráte již potřetí,  uvidíme!

Zatím velmi strohé info najdete na webu:

http://parukarka.cz/zizkovske-pivobrani-2014.php

 

Luke

Hody hody doprovody…

uff, díky bohu už jsou Velikonoce za náma! Jsem z nich celej polámanej a namoženej,ale bylo to skvělý! Rozhodl jsem se Vám těch pět uplynulých dnů trošku přiblížit.

Pátek 18.4.:

Měli jsme už dovolenou a proto jsme si naplánovali výlet za skoro-tchánem Martinem do belgické restaurace v Dobřejovicích, kde nyní dělá.  Bylo krásný počasí a tak jsme se po snídani v Cross Café (zase jedna barevňoučká vymazleňoučká inťouštíčíšská blééé kavaárnička ve Štěpánské) vyrazili směr Průhonice a Dobřejovice.  V Průhonicích jsme vylezli z busu na náměstí a mě na první pohled zaujal pivovar U Bezoušků  hned u autobusové zastávky!  Maj vlastní pivo! A v Průhonicích! Mé srdce zaplesalo.  Musel jsem ale krotit radost, protože nás ještě předtím čekal výlet do místního botanického parku. Naštěstí začalo pršet, a tak jsme procházku parkem zkrátili na snesitelných 60 minut a po dvanácté hodině jsme již seděli v kuřáckém salonku hospody U Bezoušků. Je to krásná klasická venkovská hospoda s interiéry obloženými ve dřevě (alespoň ta kuřácká část) a bez zbytečné moderny. Tak to mám rád. Objednal jsem si Bezouškovskou desítku a spokojeně jsem si upíjel a konverzoval s Žábou o důležitostech všedního života.  Záměrně jsem si nedával silnější pivo, takže mohu hodnotit jen jejich desítku a chutnala mi moc, i když přirozeně neměla takovej říz, jako dvanáctky, které piju nyní nejradši. K Bezouškům se musíme někdy zas vypravit, třeba se k nám někdo z Vonáků přidá :).  Jo a maj úžasnou škvarkovou pomazánku s čerstvou cibulkou! Úplně boží!  Nedalo se nic dělat, čas k odchodu se nachýlil a my se busem 363 přesunuli o vesnici dále – do Dobřejovic. To už pršelo opravdu hezky a tak jsme cestou  Belgické restaurace Manneken Pis hezky promokli.

Naštěstí nás rychle přivítal Martin a nabídl nám osvěžení – důvod, proč jsem se u Bezoušků šetřil, byl ten, že jsem plánoval ochutnat spousty belgických piv, kterých tam v lahvích prodávaj několik desítek druhů! A tak se i stalo. Po úvodní „zahřejvací“ točené Stelle jsem pak ochutnal myslim asi 3 nebo 4 piva, jejichž názvy už mi splývaj a proto se nic užitečného o belgických pivech odemne tentokráte nedozvíte – vlastně jen to, že jsou silné – cca 6% a výše. Nejen pivem jest ale člověk živ a tak nám Martin přichystal menu o třech chodech – rizoto s mořskými plody (dobré, ale ty růžové divné věci  – asi mušlí tělíčka-  jsem dával žábě),  pak vepřové maso s čerstvým chřestem a sýrovou zálivkou (moc dobré), salát s kozím sýrem a nakonec místní domácí čokoládu, kterou tam vyráběj. Yum Yum! V restauraci mají otevřeno bohužel jen přes poledne (10-15h), nicméně pokud dostanete chuť na jídlo, poctivou čokoládu nebo belgické pivní speciály, je to dobré místo, kam vyrazit.

Den to byl naročnej, to Vám teda řeknu!

Sobota 19.4.
V 11 jsme měli sraz na hlavním nádraží s kamarádem Radkem a pozděpříchozím Mňoukem a vyrazili jsme na další výlet – tentokráte do Pardubic za Jirkou. Snídaní byl klasický cheesburger v Burger Kingovi na hlaváku (pro mě už taková „klasika“ před cestou vlakem kamkoliv na východ) a po dvanácté hodině jsme již stáli na pardubickém nádraží, kde nás Jirka vyzvedl a vyrazili jsme na oběd ke Lvovi (www.ulva.cz). Zahrádku maj sice betonovou, ale příjemnou a tak jsme si objednali plzeň a jídlo a poslouchali novinky o neslavném konci jedné slavné kapely, my zas vyprávěli o novinkách z našich luhů a hájů, Mňouk mlčel, čas letěl a oběd byl výtečnej.  Začalo ale foukat a tak jsme se později přesunuli do plzeňky, kde jsme u dalších dobrých plzní v debatě pokračovali a dohodli jsme se, že si někdy zas musíme společně zahrát.

K večeru, cestou z Pardubic, jsem ve vlaku společensky unaven usnul a po dlouhé době mi tak 100 minutová cesta utekla během deseti minut (a poslintané košile :))

Neděle 20.4.

Historie se opakuje. Tentokráte na hlaváku už v půl desáté ráno, místo cheesburgeru jsem si dal na probuzení kafe a byl jsem nějakej nasranej na celej svět – tak jsem si radši sedl rovnou do vlaku, zatímco Žába hledala na nádraží svýho bráchu, který jel s námi do Písku. Vyráželi jsme za Zlatiným tátou, který má se svou rodinou poblíž Písku barák a čekaly nás po delší době opět klasicky venkovsky prožité Velikonoce.

Nedělní program byl klidnej a kromě buřtů na ohni pro mě byla zpestřením jízda na kole (na kterým jsem neseděl asi už 15 let, ale rychle jsem si zas zvyknul) a hledání vrbového proutí pro výrobu pomlázky v širém okolí. Hledali jsme asi hodinu než jsme něco použitelnýho našli…   pak jsem dělal porotce ve hře na schovávanou. Pak jsme čuměli na fotbal Sparta – Dukla. Je mi fakt teprve 34?!!

Pondělí 21.4.
Velikonoční pondělí. V osm ráno budíček a místo snídaně pletení pomlázky – ještě jsem si to z dětství pamatoval a upletl jsem suveréně nejkřivější pomlázku ze všech. V devět ráno jsme se s tchánem, jeho malým synkem a větším zlatiným bráchou vydali na koledu. Postupně se k nám přidávali další a další koledníci a i když jsme za celý dopoledne obešli asi jen 4  chalupy, tak to „stálo za to“. Whiskey, tuzemáky, březová vodka, pivo, domácí jablkovice, cola a to vše opakovaně a furt dokola a stále znovu… blé. A dotoho samozřejmě mazance, jednohubky, nádivky… No já byl ještě docela v pohodě a těsně před polednem zavřel „zaklopku“ a chytře místo pálenky pil vodu a kofolu. Zlatin brácha Táda zvolil jiný postup a pil jednu jablkovici za druhou, až byl docela v náladě a to takové, že měl odpoledne celkem problémy chodit a mluvit :).  Já jsem se pak snažil svou lehkou podnapilost vyléčit sportem a zadařilo se – s malejma dětma jsem si zahrál fotbal a pak se ještě projel na kole a vypotil jsem to a ani jsem z něj nespadl.  Pak nás k večeru hodní sousedi odvezli domů skoro až před dům a doma jsme vysílením padli. Byly to hezké, ale trošku náročné svátky.

 

Úterý  22.4.

Prosíravě jsme měli ještě dovolenou, a tak jsme se mohli po náročným víkendu náležitě zotavit.  Kolem poledne už jsme byli zotavení, a proto jsme vyrazili na první letošní piknik! Vzali jsme deku, koupili si salátovej oběd a došli do Riegrovejch sadů, kde se moc hezky sedí v trávě a čumí na park, stromy a pražskej hrad v dálce. Abychom se i kulturně a inteligentně pobavili, tak jsme cestou koupili nějaký křížovky a ty nám zkazily náladu a srazily sebevědomí – u každé z několika křížovek, kterou jsme načnuli, jsme dali dohromady chabou polovinu odpovědí… a to křížovka nebyla označena „pro pokročilé“ apod. No nic, pomohla nakonec flaška vína a chytrej telefon…   pak jsme se ještě stavili v rajské zahradě (moc hezký to tam teď je) a U sadu (na nefiltrovaného Velena, což je jedno z mála piv, který Žába ráda pije) a mě čekal na závěr dne ještě poslední úkol – koupit si svůj první květináč v životě, nějakou hlínu a pak doma přesadit sazeničky chili papriček.  Koupil jsem nakonec cca půlmetrovej obdelníkove květináč, 10kg nějaký zeminy a doma s vydatnou žabí pomocí přesadil všechny tři sazeničky do jejich nového příbytku – pokud to neuschne nebo to neokoušou kočky, měli by ze dvou sazenic být bird´s eye papričky a z jedné rostliny tabasco papričky. Uvidíme, pokud se náhodou urodí, určitě se to dozvíte na tomto blogu 🙂

 

Tolik tedy k pěti velikonočním dnům, doufám že jste si Velikonoce užili a neopili jste se tolik!

Luke