TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: decka

Jak byt tatou

hodilo by se napsat „dil prvni“, ale nenapisu, protoze si jen blognu a jdu od toho.

Duchem stale mlady, i kdyz vekem uz na hrane (ve 40 se to prehoupne do druhe pulky a uz to pujde rychle..) „vychovavam“ dve male dcerky 2,5 a 0,75. Tu mladsi staci pochovat, prebalit, nakrmit a povozit popr. ji prihrat do cesty nejake hracky nebo postavit vez, aby ji mohla zborit.

Ta starsi je hlava otevrena, houba nenasata, ktera si vsechno do te sve hlavy uklada; nekdy ji to v hlave lezi treba dva dny, nez se zepta, co je „do prdele“. Tridirna ji jede na plne obratky. Prichazi se slovy, ktere jsme snad ani nevyslovili a obraty, ktere nepouzivame.

Onehda jsem Lukemu a Ashmanovi vypravel, na co se vsechno pta. „Nevidim v tom hacek“, „faul“ „pavilon opic“…

Pred par dny jsem ji vysvetloval rozdil mezi „pasta“ a „past“. Muj priklad, ze na ni nekdo nastrazi cokoladu, aby, az se shybne, na ni skocil a ze ta cokolada byla past, si chvili promyslela. Mozna proto, ze je jasne, ze by se do te pasti chytila 🙂

Vcera rano pry dostala otazku, co si chce dat k snidani. Odpovedela: „musim si to promyslet“. A ted mi reknete, kde na tenhle obrat prisla? Nakonec jeji odpoved byla: „Dam si… Snidani“

Jsem tata, ktery se sveho „ukolu“ zhostil tak, ze jsem sve dcerky umistil na pozice svych malych kamaradu, kterym chci jit prikladem a vsechno se ode me v klidu nauci. Obecne na kamarady nekricim, ani je nebiji, maximalne vyuzivam empatie a vzivam se do sveho detstvi a premyslim a porovnavam, co by bylo prijemne mne a jak to tem holkam vysvetlit. Pravda, neziji s nimi v ponorce, vetsinu dne jsem v praci, proto mam s nimi mnohem vic trpelivosti. A proto jsme na ne dva.

Stoji to hodne sil. Kdyz mi kamos povida, jak prijde domu v pet, do osmi si odpocine, aby si pak pustil film, tak je to pro me jen vzpominka hodne do minulosti.

Nemenil bych. Mam super rodinu a delaji mi radost 🙂

Ladik

Telocvicna

Premyslim, co me zazitky v poslednich dnech maji spolecneho s tvvona a nenapada me vubec nic.
Navazi tedy na svuj predchozi prispevek ohledne cviceni s tj sokol.
Druha hodina cviceni zacala tim, ze jsem dvema starsim sokolnicim rekl, ze se nechceme registrovat do TJ, davat jim rodna cisla a zda by bylo mozne s nimi cvicit i bez registrace. Nejprve jsem si vyslechl, proc ze chci cvicit se sokolem a pritom nebyt clenem (k tomu se jeste vratim), ze nebudeme pojisteni, ze na nas nebudou mit dotace a uz se jim to deset mozna dvacet let nestalo, ze by jim nekdo nechtel vstoupit do sokola. Mezitim mi nejaka maminka hlasi, ze Bara vylezla az nahoru na zebriny a ze malem spadla. Nakonec nespadla. Baru ty reci proste nebavi. Chvili se mnou ty sokolnice poslouchala, pak se vytrhla a bezela.. Na ty zebriny.
Zacvicili jsme si druhou hodinu v telocvicne, ale rikam si, ze takto bychom si mohli zacvicit i bez starych sokolnic. Baru nejvic bavi ruzne prekazky a to je stejne jen volny program, tak co je tedy ta pridana hodnota sokolu? Proc chci s nimi cvicit? Pronajem telocvicny a levnejsi vstup.
Kdyz mi ale po cviceni rikaji, ze na me nebudou mit dotace, ze budeme muset uzavrit smlouvu a ze se cena muze vysplhat az o 75% vys, tak jedine plus zustava ten pronajem telocvicny.
Hned dalsi den pisu do skoly, zda by meli volnou telocvicnu na cviceni rodicu s detmi a dalsi den mi odepisuji, ze maji. Kdyz se nas sejde pet rodicu s detmi, vyjde nas telocvicna na stejne penize, jako sokol a dotacemi. Obeslal jsem repske kamarady s detmi a tento tyden jdeme. Bude nas jeste vic nez pet. Na to se moc tesim. A jde to i bez sokola.
Vikend se povedl co se pocasi tyce. Na slunicku se dalo byt jen v triku, na hristich parada. A jeste dnes rano je teplo. V tydnu nam to ale skonci, o vikendu se posune cas a od pristiho tydne je v 17h tma. Skoda. Bral bych vic takovych vikendu.
Casu je malo, ale kdybyste chteli jit treba ve ctvrtek na pivko, dve dam 🙂

Ladik

Sokol cvici v telocvicne

Vcera jsem byl s Barou na prvnim cviceni pro deti od dvou let v telocvicne ZS, ktere organizuje TJ Sokol. Prvni ukazkove cviceni bylo za pocetne ucasti deti a rodicu organizovano dvojici postarsich dam. Jedna mela na starosti dochazku a finance a druha cviceni. Ta prvni mi na mou otazku, zda lze platit kazdou lekci zvlast, rekla, ze by nedelala nic jineho, nez vybirala penize. Toto byla ukazkova lekce bez placeni.
Bara neni zadne orezavatko. Dva roky ji byly teprv pred par dny, takze byla teoreticky ze vsech nejmladsi, ale telocvicnu si uzivala radostnym behanim a naskakovanim na kolotocare tatinka, ktere mame hezky secvicene. Jenze stat pet minut na bile care a poslouchat, ze vsichni musi mit priste obuv (my meli) nebo ze satna je tahle a ne ta, kam si lidi dali veci, ji proste nebavi. Drzet se za ruce a delat drepy nebo zvedat nohy je na ni moc velka nuda, tak mi se smichem prchala meti ostatni pary dite-rodic a pak se se smichem zase vracela. Te stare sokolnici se tohle nezdalo a nabadala rodice (me), abychom si deti hlidali, ze deti nevi, kam bezi (a chteji se zasebevrazdit). Dvakrat jsem si po nejake vytce rekl, ze beru Baru a jdu domu. Nebyl jsem nastvanej ani na babku, ale ani na Baru. Proste to vypadalo, ze tohle pro ni neni.
Kdyz se v druhe pulhodine cviceni pripravila „opici“ draha, zacala ta spravna chvile. Bara leze po zebrinach, chodi sama po lavicce, prolejza tunelem, skrz svedskou bednu, houpe se na kruzich, to ji bavilo. A na konci se Bara jako jedine dite (protoze deti mely sedet na cervene care) pridala k rodicum, kteri uklizeli. Tak me to zaujalo, ze jsem byl jediny rodic, ktery sedel s detmi na te care. Babky by nas tam priste asi nejradeji nevidely.
Bara rika, ze ji to bavilo, tak priste pujdeme zase. Snad najdeme nejaky kompromis, aby se Bara vybehala a ostatni mohli v klidu cvicit.

Ladik

Rodicovska vs. Materska flakarna s nohama na stole

Dovolena, jak ma byt. Dite rve v postylce a matka popr. otec si uziva dovolenou. Napr. Jde do kina, zakali s kamoskama, leti treba do Londyna a tak. Pohoda.
Kdyz jsme vybehali rodicovskou (to neni zadna prdel, nebot:
Petra jako prizivnik statu nemuze na materskou a aby ji nenapadlo mnozit se se mnou jako kralik a zit z davek, dali by ji z fleku 4 letou rodicovskou. Do toho vstoupi jeji manzel, ktery pracuje a ktery ma na rodicovskou narok, jak dlouhou chce a da se do legalniho ale zdlouhaveho presvedcovani uradu, ze ta rodicovska bude kratsi. A pak uz staci vyplnit nekolikastrankovou zadost a zacina dovolena)
napadla me pri odeslani zadosti takova vec:
Vzdyt na tu materskou/otcovskou jsem mohl jit ja. Narok bych mel.
Dostal bych kolik? 70% platu? Petra by byla zena v domacnosti a dali bychom si peknych 5 mesicu dovolene. Sice by nas to stalo neco uspor, ale pak bych se vratil do prace, Petra by sla na rodicovskou a byli bychom tam, kde jsme ted. A tech pet mesicu by bylo paradnich.
Ted me mrzi, ze me ta moznost napadla tak pozde. Minimalne by to stalo za par hodin premysleni.
Co si o tom myslite vy?

Zit par mesicu z uspor, byt doma s rodinou a uzivat si to
nebo pracovat, nosit slusne penize, nezadluzovat se a byt s rodinou jen vecer a o vikendech.

Nez prijde na radu treti mimino, dukladne to promyslim.

Ladik

Cekarna, spalnicky, prace a znovu cekarna

Uz jsem dlouho nic nenapsal, jsem v nejake casove tisni. Ale ted jsem se posadil v cekarne, prede mnou 4 lidi, cas bezi, trpelivost dosla, zvednu se, kdyz tu se otevrou dvere k lekarce ( to je ta, co lidi leka) a jde na radu dalsi pacient. Tak stojim u dveri pryc z cekarny a koukam na ty zbyle lidi prede mnou a pani povida, ze ted uz to pujde rychle. Moc ji to neverim, ale sedam si a jdu si psat.
Barborka se stale pere s horeckami. Pres den dobry, vecer ji to vyleti pres 38, ale jak kdy. Nekdy ne. Pricinu nezname, lekari jsou v klidu. Tak si cteme na netu, ze to muzou byt zuby, prehrati, moc zazitku atd. No a nase detska lekarka nas leka spalnickami, protoze my jsme ti zli a nezodpovedni rodice, kteri nenechali nasi dceru ockovat jiz v 15. mesici. No a to me vede k clankum o spalnickach a o te epidemii v usteckem kraji, kde onemocnelo asi 75 lidi, ale z toho jen 2 deti. Privezl jim tu nemoc turista z Indie (asi tihle lide hned po priletu budou chodit na mesic do karanteny) a nemocny byl hlavne personal, cca 66 lidi a to i ti, kteri byli ockovani. Tak se objevil nazor, ze v letech 1970-1980 se ockovalo spatne, ze deti dostaly jen jednu davku misto dvou a ta nestaci. Nebo mozna ta vakcina neni na cely zivot… Zacalo se s ni az v roce 1965, nebo mozna je ten vir zmutovany, je prece z indie. Pak nachazim dalsi info, ze treba v japonsku presunuli ockovani az na 24. mesic zivota a tim minimalizovali nahle umrti u kojencu. No a jeden graf ukazoval, ze se spalnicky v roce 65 uz skoro nevyskytovaly, pritom ockovani zacalo az potom. Ockovani je veda. Cim vic se v tom clovek vrta, tim vetsi zmatek v tom ma. Tak se vracim k te nasi lekarce, ktera holkam povida, jak jsou spalnicky uz v Praze a ja si na hygienicke stanici Praha ctu, ze spalnicky v praze nejsou a za poslednich 5 let je prumerny vyskyt 0,4 pripadu rocne (2/5). Takze spalnicky Bara mit pravdepodobne nebude.
Jinak je to holka sikovna. Na tabletu hraje puzzle, venku leze na klouzacky, mluvi v jednoduchych vetach. Je to radost.
Zato v praci to je starost. Ubyli nam kolegove, novi zatim neprisli, vedouciho nemame (ted jen docasneho, ktery to ani delat nechce. On ale nikdo nechce). Par kolegu se asi zblaznilo, bud se prepracovali nebo nevim. Uzivatele jakoby vycitili nasi slabost a jdou do nas. Na me napadalo tolik incidentu neboli poruch, ze prepisuji rekordy. Dnes jsem byl nekde u cisla 58. Slusna porce 🙂 tak jsem protlacil pres sveho sefa malou reorganizaci v ramci oddeleni, jinak za chvili se taky zblaznim. Zitra nam to oficialne oznami. Z cehoz plyne vic prace pro dalsich par techniku, kteri ted toho podle me delaji malo a ulevi se nam na baraku, kteri se tam podpirame, abychom se z toho neslozili. Stejne je to paradox, jedno oddeleni a jinak rozvrstvena prace. Ale to asi nebude jenom u nas. Kdo umi, dre. Kdo neumi, cumi. Kdo nic nedela, nic nezkazi a kdo nic nezkazi, bude pochvalen.
Jsem stale v cekarne, uz jsem prvni na rade, tak se s vami loucim, uz pujdu.

Ladik

Barborka s tátou

Včera byl pěkný slunný den, měl jsem den dovolené, tak jsem šel s Barborkou ven.
Na pískovišti byl nedostatek lopatek, Bára po chvíli boje měla v rukách obě dvě, ale pak jednu vrátila.
Holčička měla chodítko a už se o něj tahala s Bárou. Holčička volala na pomoc maminku, já celou bitvu potichu sledoval. Nebylo to nic dramatického, ale zaujalo mě, že si dítě do bitvy volá na pomoc rodiče. Barborku pak zaujalo něco jiného.
Jeden kluk jí hodil písek za krk tak šikovně, že jsme doma zbytky našli i v plíně.
Barborka se posadila na houpačku a pokoušela se sama si broukat houpy houpy, kočka snědla kroupy. Po chvíli se tak zničeho nic objevil ten klučík z písku zastavil se u mě, zasmál se a když jsem zhoupnul Báru dozadu, rozeběhl se, že ho Bára letící zpět ke mně sejmula. Tak ho postavím na nohy, řve a já se ho ptám dost nahlas, aby to slyšely i matky, kde má maminku. No a maminka se po půl minutě probudila a začala své krvácející dítě ošetřovat. Báru při hraní nespustím z oka.
Odpoledne jsme šli celá rodina krmit kačeny, koníky a slepice. Barborka si potrébovala nové slovo „hnůj“. Pozorovala „bzzz“ čmeláka, svezla se mi na ramenou a celé jí to tak unavilo, že doma po vydatné večeři a cáky s tátou usnula.

Ladik

Bára a naše první společná jízda do lesoparku

image

Tohle byl jeden z těch nejkratších výletů, ale do míst, kde na nás Řepáky dýchá nostalgie. Zajeli jsme si s Barborkou a Džusou do Lesoparku. I když už jsou chodníky suché, tam to byla jízda ve sněhu a blátě. Z Bílky vede dolů do lesoparku pěkná cestička, není to ta panelka. Místo nám známých atrakcí vyrostly nové, je to tam pořád super. Džusa hlídala kočárek před cizími psy a Bára se jen rozhlédla a pak to celé prospala 🙂 Ladik

Barborka a její výlety

V hlavě se mi urodil takový plán, ještě plně nedozrál, ale i tak se s vámi podělím.
Vzhledem k našemu rodinnému nadšení pořádat výlety po našem okolí, k tomu, že máme nevyběhaného psa, který/á svou energii vybiji v obyvaku a k tomu, že naše malá Barborka vůbec neví,jak to kolem ní vypadá, rozhodl jsem se uspořádat sérii výletů i pro kamarády.
Chtěl bych si sestavit rozvrh, který bych dal k náhledu a kdo by chtěl, mohl by se přidat.
Výlety po nejbližším okolí: Sobín, Hostivice, Hvězda, Šárka, Kotlářka, Poštovka, Cibulka
Do širšího okolí: Ptice, Kyšice, Podkozí, Bezděkov (Lukeho), Lidice, Křivoklátsko, Český Kras, sv Jan pod skalou
A dál. Brdy, Šumava, hrady, zámky, muzea
Je to jen takový můj předběžný nástřel, ještě to musím dovymyslet. Aniž bych cokoliv plánoval, dovezli jsme Báru, tuhle slunnou neděli, až na nejvyšší místo v Praze. 399m.n.m. Parádní výlet.

Ladik

Malá noční sůvička

Sůvička řve a když na hodinách blikne 23:30, zavře oči a spí. Ne a ne jí to přeučit, aby spala třeba od 22h. Asi o tom něco natočím.

Ladik

Prodloužený mafiánský víkend…

Máme za sebou prodloužený víkend, který byl nakonec úplně jinej, než jsem původně myslel.

Nejprve bych se ale ještě vrátil ke středě – s Panem a Paní Meheheovými jsme vyrazili do indické restaurace Curryhouse na Palmovce a jako milovníci pálivých pokrmů jsme si s Mehehem dali nejpálivější jídlo, co tam měli – Phall. Já si dal kuřecí, Vlastík jehněčí a dali jsme si to s rýží. Za chvíli nám to přinesli, vypadalo to podobně jako guláš, akorát to pálilo fakt neskutečně — to bylo snad poprvý, kdy jsme pálivý jídlo nedojedl. Noc pak byla chvílemi divoká :).
Pak ale přišel čtvrtek a s ním ranní SMS od Ládika, že se jako první z nás Vonáků potatil – večerní program byl tedy jasnej a dohodli jsme se, že se sejdem večer u Ládi v Řepích a pořádně to zapijem (aby bylo dítě zdravé, jak se říká…). Kolem sedmé jsme se začali scházet – prohibice byla sice zrovna ten den zmírněná, ale regály v tescu zely prázdnotou, tak jsem musel spoléhat na domácí zásoby řepáků – alkoholiků a radši jsem koupil chlebíčky. Za těch 3 a půl hodiny, co jsem tam byl jsem vypil: půl flašky vína, 2 skleničky coly a 5 nebo 6 panaků různejch druhů. Láďa vyprávěl, ukázoval fotky a taky jsme si na youtube pouštěli muziku (hlavně našeho mládí – 90. let :)). Domů jsem přišel před půlnocí a padl jsem.

Druhý den nás čekala mafiánská párty – resp. Kmotr maratón u Mehehehů, kam kromě nás dorazil ještě Ondra s Káťou. Na programu odpoledne/večera byla projekce všech tří dílů Kmotra a samozřejmě pití a výtečné občerstvení, které opět Kví i Mehehe připravili – domácí pizza, bruschetty, různý sýry apod. Měl jsem pak výčitky, jak jsem se tam cpal, vzhledem k hubnoucímu úsilí :). Projekci samotnou jsme začali kolem pátý odpoledne a jelikož jeden díl Kmotra má většinou kolem tří hodin, tak jsme i s pauzama skončili až ve 4 ráno (a u posledního dílu jsme se museli hodně přemáhat a neusnout). Příště bych se přimlouval za projekci dvoudílných příběhů a né trilogií :))

Sobotu jsme skoro celou prospali a to i včetně dalšího Láďova zapíjení u Prince Miroslava a já kromě obligátního běhu ten den neudělal vůbec nic. V neděli jsme se aspoň pěšmo vydali na vycházku do prahy do Thajské (nebo vietnamské?) NEB.O, kde jsem si dal Pho-bo a taky jsme doukoukali konečně všechny díly Boardwalk empire včetně dvou nových, ve kterých se to opět začíná hezky roztáčet….

Už se těšim na další víkend 🙂
Luke

Gratulujeme…

Ládiku, gratulujeme i zde na blogu! 🙂

Luke a ostatní vonáci…

Novej kocourek…

tak naše „kočičí“ rodina je komplet…
Včera jsme si přinesli od Arnošta Chechta druhé kotě – dvouměsíčního kocourka Ťapíka….

Cestu prospal, doma byl v šoku po absolvování odblešovací koupele a pak se seznamoval s Kočičákem, kterej z něho byl nejdřív taky docela vyplašenej, ale teď si s ním chce hrát, ale moc si neuvědomuje, že je asi 4x větší… :).
Snad Ťapík tedy s kočičákem těch pár tejdnů, než vyroste, přežije…

další dvě fotky jsem dal na rajče

Luke

Monster Kite

..jak jsme se synovcem pouštěli draka..

Ahoj, vítám Vás všechny po víkendu, určitě jste si to všichni užili a už se těšili na pondělí. Já si to užil teda mega super a podělím se s Vámi o jeden zážitek 🙂
Včera v Řeži byl i můj malej šestiletej synovec s celou svojí rodinou. S Petrou jsme v sobotu koupili v Globusu létajícího draka, stál cca 60Kč, a doufali jsme, že tentokrát bude lítat. Petra měla u kasy nějakou poznámku, že jestli nebude lítat, že ho přijdem reklamovat a slečna pokladní to vzala s humorem a podávala nám účtenku, abychom jí měli při případné reklamaci. Reklamace se konat nebude, protože do Řeže jsme přijeli i s drakem a ačkoliv vítr nefoukal, drakovi se do vzduchu chtělo. Tak jsme se synovcem nejdřív lítali po silnici a pak jsme se přesunuli na fotbbalové hřiště, které je v dolíku a vítr se tam nehejbal už totálně vůbec. Jenže oba jsme zkušení běžci a při předávání štafety nám špulka z ruky nepadala, tak se nám ho jednou podařilo vytáhnout až do hodně velký vejšky. Z toho jsme měli radost. Strašili jsme okolí, protože z draka se mračí zelená nestvůra, pro neznalé fandy spidermana to je zelenej skřet 🙂 Vypadá asi takhle GREEN MONSTER 😉
Při následném běhání po silnice se nám zamotal do drátů – jak jinak. Musel jsem přetrhnout šňůrku, zachránit draka a pak už jsme toho radši nechali.
Drak zítra přiletí do Prahy, tak kdyby někdo chtěl, mohli bychom jít drakovat na Vypich, Ladronku nebo tam někam…
Nemáme lehkou kamerku, že bychom natáčeli ze vzduchu? 🙂

čus
Ladik