TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: gastro

Poprvé v Budapešti…

Jako už tradičně, zážitky z uplynulýho víkendu opět píšu ve vlaku a připadá mi, jako bych strávil v Pešti celej tejden, protože jsme toho stihli za ten víkend opravdu dost.

Do Uher jsem dorazil v pátek odpoledne (cesta vlakem trvá cca sedm hodina stojí litr na osobu) na nadraží Budapest Keleti. Je to takový větší Masarykovo nádraží, daleko víc rušnější, ale se stejným kouzlem a geniusem loci.

IMG_20150705_182058

Na nádraží mě vyzvedla Žába a vyrazili jsme se ubytovat – bydleli jsme tentokrát u soukromníka v pronajatém apartmánu v erkel ut. a bylo to bydlení strohé a levné a jak se pak ukázalo, debilně se mi tam spalo. Líbil se mi ale velkej větrák na stropě a WC na chodbě 🙂

Budapešť je snad první mnou navštívené zahraniční velkoměsto, kde je pro Čechy levno a ne příliš draho (narozdíl od Vídně a dalších západních měst) a jelikož stejně jako my nemají Euro, ale Forinty, byla to legrace utrácet tisíce forintů za běžný věci (1000HUF=cca 86 Kč)

Záhy jsme zjistili, že město tenhle víkend žilo velkou sportovní akcí – red bull air race 2015 – velké závody v letecké akrobacii přímo v centru města nad Dunajem a celý náš víkend byl tedy touto událostí zpestřen.

IMG_20150705_153132

V pátek odpoledne jsme tedy po ubytování vyrazili do města a první, čeho jsem si všiml, byla strašná spousta hezkejch holek – pokušení v šortečkách tam v hezkém počasí číhalo na každém rohu a připadá mi, že kluků je tam daleko míň :).

Sezóna Aperol Spritzu dorazila i do Budapešti a tak jsme si jej (a hlavně Žába) dopřávali opravdu notně. První zastávka byla v Akváriu Clubu – centru dění uprostřed města, kde je venkovní bar, z bývalého autobusového depa je udělanej hipster bar Terminál a restaurace/bar Akvárium má prosklený strop s bazénem, kam si můžete smočit nohy ve vedrech. A maj tu opravdu výtečnej Aperol Spritz. Je tam i velmi příjemnej stánek se zmrzlinou a maj tam vyhlášenou levandulovou. Já zůstal ale věrný jahodě. Přes léto je v parku instalováno obří velké ruské kolo – né nepodobné London’s Eye a já se nechal ukecat a zaplatili jsme si s Žábou jízdu. Zjistil jsem, že furt mám závratě :).

IMG_20150705_143610Piva v Budapešti – to je kapitola sama. Pivo se řekne maďarsky Sör a skutečně některé ty maďarské jsou takové samosöry :). Nejrozšířenější tuzemské pivo je jejich maďarský heineken Soproni, kterej je hodně vodovej a bez výrazný chuti a kromě uhašení akutní žízně nemá moc co nabídnout. Naštěstí i v Maďarsku je nyní rozkvět malých a minipivovarů a proto není problém narazit na hospody a bary, kde mají vlastní piva a ty jsou na lepší úrovni. Zajímavá a pro nás lichotivá je jejich fascinace českými pivy. V barech a restauracích Budapešti běžně narazíte na Bernarda, Staropramen, Krušovice, ale i Ježka či Klášter a to i v točených variantách.

Zrovna jsme také chytli ve městě festival českého piva a tam jsme skutečně našli i rarity – např. že si v centru Budapešti dám točený Chodovar bych nevymyslel snad ani ve snu.

IMG_20150703_194325

Žábina maďarská kolegyně Linda nám dala řadu zajímavejch tipů a mezi jinými i na vyhlášenou mexickou restauraci Iguana (www.iguana.hu), kterou jsme pro velký úspěch navštívili dokonce dvakrát. Výtečný enchilladas, burritos, mě potěšilo i dobré chili con carne a úplně geniální smažené obalené jalapenos papričky plněné sýrem.

WP_20150704_14_30_26_Pro

Abych nepsal jen o žrádle a jídlu, tak mě zaujala i architektura města – majestátní paláce a parlament, velké náměstí hrdinů a habsburský palác na druhé straně Dunaje, kam jsme se ani nestihli vypravit. Maj tam i sochu svobody, která vypadá jako velkej otvírák na pivo (to je znamení). Navštívili jsme i starobylé lázně v místním parku a je to zážitek – lázně nabízí jak mnoho vnitřních bazénu a výřivek s různou teplotou minerálních pramenů, tak i velké venkovní bazény a stojí to za návštěvu.

Celkově je Budapešť víc vzdušnější než Praha a to i díky větší šířce ulic a bulvárů.

WP_20150704_12_36_07_Pro

Druhý večer jsme navštívili hispterskou a barovou část Budapešti, kde nám bylo doporučeno, že to večer „žije“ – je to převážně židovská čtvrť poblíž Király Utca (utca = ulice). Tam jsme si dali tour de bar a zdrželi se ve Spíler Baru (tam byla opravdu cool retro reklama na Staropramen a nedivim se, že ho tam pijou, protože asi bude lepší než jejich velká tuzemská piva), pak jsme navštívili Spinoza Café and Restaurant – lehce víc židovskej podnik, kde jsme si dali kafé a „pálenki“ jak šnapsům řikají a mají je opravdu povedené. Vyjímečností Spinozy café je živá hudba v podání klavíristy Tibora Sóose – tento cca 75 letý pán hrál krásně jazzové , swingové a filmové evergreeny a když jsme mu přispěli forinty do kasičky, děkoval nám, jak hrával po celé evropě, že hraje už 60 let a že v Maďarsku je to s muzikou teď špatný. A zahrál nám na rozloučenou Take Five od Davea Brubacka. Moc milej a šikovnej pán a podnik též.

Na závěr večera jsme se přesunuli k hipsterům. Telep-Art bar & Bistro. Podnik s divným názvem v ulici Madách Imre Út. Velmi silně ovlivněné Berlínem, homemade dřevěný křivý nábytek,tisíce nálepek a obrázků na stěnách, dj hrající tak, že by tam místo něj mohla být puštěná MP3, údajně kvalitní káva z nějaké určitě té správné pražírny a za barem tři vousatí týpci. Já si tam dal typický maďarský likér Unicum. Fůjtajbl. Vemte panák jaggermaistera, zřeďte ho s panákem ferneta a budete mít Unicum. Asi z toho mi pak bylo v neděli špatně.

WP_20150704_22_15_36_Pro

Ještě nesmím zapomenout na zajímavej podnik – restauraci a kavárnu Púder Bárszínház és Galéria v ulici Ráday  Ut., kterou jsme měli kousek od apartmánu. Příjemná obsluha i prostředí, taky dobré „pálenki“.

Obešli jsme za tři dny dost podniků a nakonec jsme, my ostudy, nezkusili ani žádnou lokální restauraci, ale to zkusíme rozhodně příště.Linda prý doporučí.

Neděle byla ve znamení finále Red bull Air Race a my byli přitom. Přijel tam i zlatin brácha Tomáš s kamarádama a tak jsme v 35 stupňovým vedru sledovali lety všech21 účastníků (ve dvou skupinách – master a challenger) a nakonec jsme měli radost z umístění našich letců Martina Šonky (4. v master) a Petra Kopfsteina (2. v challenger). Součástí akce byl i doprovodnej program – přelet např. armádních A10 thunderbolt, Gripenů atd.

Díky tomu, že bylo celej víkend bez mráčků, slunce pálilo a teploty neklesaly pod 30, tak jsme se zas hezky spálil, navazujíc na mé již tradiční každoroční začátky léta.

Ještě jsme nezmínil MHD – budapešťská MHD je opravdu retro – autobusy takové ty typické maďarské čabajky, co dřív jezdily u nás (ale většinou bez „harmoniky“), tramvaje cca 50 let staré, ale příjemné a cvakání lístků je zde s výjimkou metra opravdu mechanické, jako bylo dřív u nás. Metro maj naopak docela moderní (s výjimkou první linky) a přehledný.

Už se těším na další návštěvu Budapešti – žába tam míří opět zejtra na další služebku, takže ta si teď maďarskou metropoli užije dostatečně.

A co tam někdy udělat pivní exkurzi??

Luke

Reklamy

Víkendová Vídeň

Už jsou to dva roky, co jsme byli naposledy (a já tehdy poprvé) ve Vídni (viz https://tvvona.wordpress.com/2012/12/17/predvanocni-viden/) a tento víkend jsme tam neplánovaně opět pobyli. Musím se ale nejprve vrátit k pátku a vinnému setkání u kosíků (i když se teď jmenujou jinak) s Honzou a Kájou, kde jsme u vína kecali o všem možným, dorazila i kávová Kví, která ale brzo zmizela ku Berlínu. Kolem půlnoci dostala čerstvě ostříhaná Žába geniální nápad, že taky pojedeme na víkend do Německa. Kupodivu jsme všichni souhlasili a nakonec jsme si , asi abychom se nevopičili po Kví, místo Německa zvolili esterajch a Vídeň. Následovalo krkolomné rezervování lístků na bus a hotel přes tablety, což se po půlnoci zadařilo a o pár hodin pozdějc, v sobotu v devět ráno, jsme už byli na Florenci a žluťák SA nás odvezl směr Wien, kam jsme kolem druhé odpoledne dorazili.

Na jednu noc jsme měli zamluvený dva pokoje v hotelu v Geblergasse, což je takovej průměrnej hotel, kterej mi vevnitř připomínal spíš sanatorium… ale na jednu noc dobrý.Kousek od Hotelu, přímo u metra Alser Strasse je nádhernej McDonald vestavěnej v oblouku toho mostu, na kterém jezdí nadzemka a Honza, známej fanda McDonaldu, byl u vytržení. Fotil si Mekáč, pak jsme museli fotit my jeho s Mekáčem a obdivoval nabídku trojitého cheesburgeru, který u nás prý zatím není – inu srdcař, jak se řiká!

Měli jsme 48 hodinovej lístek na MHD, tak jsme si užili tramvaje i metra a zbytek prvního dne jsme se rozhodli věnovat místním vyhlášeným podnikům a pochutinám. Jelikož jsme byli po cestě a ubytování docela vyhládlí, přesunuli jsme se z hotelu rychle do centra Vídně, prošli kolem Meinla, japonské Akikky (kde jsme před dvěma lety byli na jídle s Mehehehovými)  a směřovali jsme Figlmüllerům – vyhlášené řízkové restauraci. Ti maji v centru už dvě restaurace – jednu klasickou (z roku 1905) v pasáži a druhou hned za rohem Bäckerstrasse.

Wollzeile_Portal-e764d74d

V té originální restauraci bylo bohužel plno, nicméně jsme měli štěstí v té druhé a obsadili jsme čtyřmístný stůl. Na menu mají klasická vídeňská jídla, avšak asi nemá při první návštěvě moc smysl dávat si zde něco jinýho, než jejich vyhlášený řízek (o jejich přípravě viz zde) s bramborovým salátem. Ten si zaslouží také pozornost – nejedná se o ten klasickej majonézovej českej – tenhle je opravdu lehkej, s lehkou příchutí balsamika a polníčkem a je opravdu skvělým doplňkem chuti toho řízku. No a pivo. Ty rakouský nejsou tak dobrý jako naše, jak jsem zvyklej docela na Plzeň, tak mi ve Vídni přišly piva docela sladký, ale pitelný.

Objednali jsme si tedy 4x řízek se salátem, 3 pivka a žabí víno a čekali a čekali. Za chvíli nám přinesli hotové řízky a musím přiznat, že takhle velkej a hezky naklepanej řízek (který rozměrama a tvarem spíše připomínal pizzu) jsem ještě nikdy neviděl. Fotografie asi mluví za vše:

IMG_20150117_164621

Řízek byl křehkej, chutnej – prostě vynikající. A měli jsme s Honzou co dělat, abychom ho snědli, děvčata vyvěsila bílý prapor a řízek nedojedla. Uff, funěli jsme a nakonec jsme si na radu vrchního dali místní šnaps – nějakou pálenku a docela mi pomohla. Nejvíc ale pomohl čerstvej studenej vzduch, když jsme se od Figlmüllerů vypotáceli a vydali se najedení na menší prohlídku města. Vídeň byla samozřejmě klidnější než před dvěma lety na předvánočních trzích a tak jsme se nemuseli prodírat davy turistů.

Další naší zastávkou bylo Café Hawelka (v Dorotheergasse). Leopold Hawelka založil tuhle kavárnu v roce 1939, když mu bylo 28 let a vedl ji dalších víc než 70 let až do roku 2011, ve kterém zemřel v uctihodných 100 letech.  Prý až do posledních dní sedával pan Hawelka u dvěří kavárny a osobně vítal příchozí hosty. Velkou pomocí mu byla jeho žena Josefina (1913-2005), která v kavárně pekla své pověstné buchty a kavárna byla v 50 a 60. letech centrem uměleckého dění ve městě.  To vše je již passé, nicméně i dnes si kavárna zachovává svůj půvab a zašlou krásu – hodně k tomu přispívá starodávný interiér prostoru, stará čalounění sedaček atd. V době našeho příchodu, po šesté večer, byla kavárna hodně plná, nicméně pak se začala místa uvolňovat a poloprázdná kavárna se stala ještě víc příjemnější (tak mě napadá, že většina restaurací a podniků je nejhezčí, když jsou poloprázdné). Stále jsme trávili řízky, tak jsme si dali na lepší trávení místní kafe – já zvolil Fiaker (káva s rumem) , Kája si dala kávu s čokoládou a myslím že někdo zkusil i místní specialitu Melange.

IMG_20150117_184634

Pak následovalo víno, u mě další schnaps a v osm večer byly dopečeny místní pověstné buchty!  Bylo vidět, že místní o každodenním buchtotermínu vědí, protože před osmou se začala kavárna opět plnit. Povidlové buchty byly výtečný – těsto bylo slanější, než znám z českých buchet (které skvěle pekla moje babička) a nejlepší byla právě kombinace těsta a sladkých povidel. A buchty byly ještě teplý, což umocňovalo chuťovej zážitek. Mňam. Nevim jak se nám to povedlo, ale všech pět buchet jsme snědli. Honza usínal znaven jídlem,ale dali jsme to. Ztrávili jsme v kavárně víc než dvě hodiny, venku už byla tma a byl čas jít zase „o dům dál“. Zašli jsme tedy k Radnici, prošli kolem Opery, Sachera a kolem desátý večer jsme našli otevřenej bar poblíž centra, kde byl jeden volnej stůl a hlavně se tam dalo kouřit (což se prrý už ve Vídni u veřejnejch míst nad 50m2 nesmí), takže jsme si dali večerní vína/piva a cigarety. Pomalu na nás začala ale doléhat cestovní únava, tak jsme se meterm přesunuli k hotelu, dali si popůlnoční cheesburger v „našem“ mekáči a šli se vyspat.

Ráno byl sraz před desátou hodinou, stavili jsme se opět u Mekáče na snídani a Honza se rozčiloval, že nemaj burgery a já si dal asi nejhnusnější míchaný vajíčka v životě. Fuj, Na snídani příště k mekáči rozhodne ne e.  Čekal nás ale Schönbrunnský palác a jeho zahrady. Před dvěma lety lilo, teď bylo sice chladno a větrno, ale občas i vykouklo sluníčko a tak jsme se podívali i do zahrad.

IMG_20150118_112652

Ty jsou v Lednu hezky opuštěný (stromy a okrasný květiny bez listů vypadaj hezky stroze) a klidný. Já se pak trhnul od zbytku výpravy, kteří se vydali do velkýho kopce na takovou hezkou vyhlídku, kam se mi ale nechtělo, tak jsem si sedl do zahrad a začetl jsem se do tabletu. Do Schönbrunnu se chceme ale někdy s Žábou vrátit a prohlídnout si konečně i interiéry zámku a místní ZOO s pandou!

Naše cesty se po té rozdělily – Já se s Žábou vydal do kunsthistorického muzea na výstavu impresionisty Toulouse-Lautreca a Honza s Kájou pokračovali v gastroturistice v proslulé kavárně Alt Wien.  Výstava byla pěkná, řadu jeho obrazů a plakátů jsem poznával a bylo vidět, že kombinace malířského nadání a alkoholu jdou dobře dohromady (až na tu jeho smrt 36 letech). A taky jsme s žábou stihli glühwine a Wienerwurst!

IMG_20150118_123007

Po kulturní vložce jsme se opět sešli s druhou půlkou výpravy a vyrazili za posledním gastronomickým zážitkem – do hotelu Sacher na mísní proslavený dort sacher. Hotel má tři restaurační prostory, volno jsme našli až v tom třetím a dali si Sachr se šlehačkou a k tomu jejich melange a bylo to výtečné i když na mě už moc sladké.

IMG_20150118_142115

Naše cesta pak už pomalu vedla směrem k Práteru a na autobus, nicméně jsme ještě chtěli vidět Hundertwasserhaus – umělecky pojatý bytový komplex ve kterém se příroda, architektura a umění snoubí v zajímavé kombinaci. Stromy rostou skrz byty a z balkónů, je zde množství teras, zahrádek a celé to působí dojmem, že se architekt zhulil nějakým hodně kvalitním materiálem (architekt se jmenuje mimochodem Krawina 🙂 ). A je to pěkný a nevšední. Bohužel dovnitř se nepodíváte, ale i exteriér stojí za to a já chci rozhodně tenhle barák vidět někdy ještě jednou, až stromy obrostou listama :).

hundertwasserhaus-wien

Taky je tam na terase hospoda a maj tam logo plzně. Musim příště zjistit, jestli jí tam fakt točej nebo ne.  Prošli jsme se pak kolem jednoho z dunajských kanálů a nakonec jsme se dostali až k velkému kolu v Prátru. Já opět bojkotoval účast, protože jsem neměl zrovna ten den chuť na závratě a radši jsem si dal pivo na pevné zemí.

IMG_20150118_155954

Prý to ale bylo dobré, tak se možná někdy nechám překecat a opít.

Byla již opět tma, nakoupili jsme tedy pití a jídlo na cestu v 17:40 nás žluťák opět vezl ku Praze, kam jsme po desátý večer dorazili.

Tak tolik k neplánované návštěvě Vidně, líbilo se mi to a až zas zpracuju fotky ze zrcadlovky, hodim je na rajče

Luke

Novej rok

Včera jsme si s Žábou udělali hezkej první novoroční den. Silvestra jsme totiž s kapelou odehráli v Plzni a já se vrátil do Prahy až ve tři ráno a neměl tak čas moc slavit (když nepočítám přípitek s bubeníkem a jednu slizkou ústřici k šampáňu). Vyrazili jsme tedy včera po poledni do skoro jarní Prahy a užívali si poloprázdného města a nakonec nás kroky zavedly do La Gare, kde jsme nový rok přivítali dobrým jídlem (to mé opět kokrhalo na víně) a hlavně Calvádosem!

Pak jsme si koupili minišampáňa a vyrazili jsme na ohňostroj. Na střeleckej ostrov jsme přišli asi 20 minut před sedmou a pak sledovali celou, asi 10 minutovou show. Ohňostroj to byl hezkej, ale žádné „poselství“  či co měl vyjadřovat, jsem z toho nepoznal. Nevadí.

Hodilo se mi, že ohňostroj trval tak krátce, protože jsem se domů těšil na:

2015 Bridgestone NHL Winter Classic

.. ano – na letošní Winter Classic – venkovní zápas NHL mezi Washingtonem a Chicagem, který začínal v 19:00 našeho času.

Náležitě jsem se vybavil – koupil jsem romadur, pivní sýr, cibuli a pečivo a udělal výtečnou pivní pomazánku, která byla tak smrdutá, že i na Žábu to bylo moc a kocouři se drželi v uctivé vzdálenosti! Zápas začal po úvodním ceremoniálu kolem půl osmý a oba jsme fandili Blackhawks, kteří nakonec bohužel prohráli díky gólu pár sekund před koncem třetí třetiny.

Letošní první Leden se mi tedy moc líbil a dnešním prvním pracovním dnem jsem tedy udělal takovou malou tečku za uplynulými Vánocemi.  Ještě že už zas je ten víkend 🙂

Luke

Babí léto

krásnou slunečnou podzimní neděli jsme si s Žábou užili tenhle víkend. Nejdřív jsme před polednem vyrazili na stylovou snídani v kavárně –  obešli jsme  Café Louvre, Cafe Savoy,  Cafe Lounge (všude narváno hipstery/turisty/jinými zjevy) až jsme došli do Cukrkávalimonády (jak se to má správně skloňovat, tenhle název? :)) na Malé Straně. Kavárnička je schovaná vedle BDSM kostela panny Marie pod řetězem a je útulná s klasickou nabídkou snídaní i dalších dobrot. Já měl výtečný míchaný vajíčka s parmezánem, žába si dala hemenex , hlad byl zažehnán a jelikož už bylo po poledni a bylo krásný počasí, sedli jsme si opodál do Konírny na zahrádku na pivo. Vymejšleli jsme nové vynálezy, abychom zbohatli. Důležitá (možná nejdůležitější) věc pro každý nový vynález, je vhodná volba názvu. Činnost, vlastnost či podoba toho samotného vynálezu je pak už vedlejší. Můj „Blemekr“ se jistě záhy stane součástí vybavení každé průměrné domácnosti. Už máte taky doma blemekr? A jak se vám s ním karfumuje??

Dopili jsme tedy pivo a vyrazili směrem k hradu. Ne, nechtěli jsme ale rušit Miloše, naše kroky nás vedly k  přilehlé richterově vinici, kterou jsme „objevili“ loni a letos, po roce, jsme ji opět navštívili. Z vinice je nádhernej výhled na Prahu – zejména na Vltavu, Malou Stranu a další přilehlé oblasti a na vinici samotné si můžete koupit buďto láhev místního vína a nebo rozlévané moravské vína – ty jsme okusili my a byly příjemné. Škoda toho barmana, kterej nebyl zrovna dobře naloženej.

IMG_20141012_133414

Žába mezitím rozvíjela teorii svého vynálezu kašmidaše a vína v karafě ubejvalo.  Bez lítosti jsme ho tam ztrestali až do dna.  Nastal tedy čas dalšího přesunu a naše kroky směřovaly od hradu dolů, přes vltavu až na Staromák, kde jsme navštívili Las Adelitas a okusili jejich výtečný Nachos. Ty tam uměj výtečně – se zapečeným hovězím masem, cheddarem, jalapenos, verde omáčkou, smetanou a dalšími nezbytnostmi. Přiznávám, že sem začal bejt už unavenej, nicméně Žába mě ukecala a nešli jsme ještě domů a naopak jsme šli v centru hledat zajímavé uličky a ulice. A našli jsme v centru Prahy citrónovník:

IMG_20141012_160915

Hádejte, kde je? 🙂

Probloudili jsme se nakonec až na národní třídu, já ukázal Žábě můj oblíbenej Bar „Národní 20“ (pajzl), kde jsme si dali Calvádos a Ginfizz a Žába mi pak udělala velkou radost,když mi pořídila přesně takovou peněženku „dolarovku“, kterou mi nedávno ukradli ve vlaku. Ta původní byla po Tátovi, kterej si jí nestihnul užít, tahle nová mi tedy bude připomínat jak Tátu, tak  i mou skvělou Ženu.

Neděle se tedy vyvedla.

Ještě předtím, v pátek, jsme zašli do Lucerny na nový povídkový film „Divoké historky“ od režiséra Szifrona. Je to 6 povídek o lidech, kterým v nějakým momentě došla trpělivost (hráblo jim) a začli se společnosti mstít. Je to tedy o zlobě, pomstě a zadostiučinění a musím říct, že mě to bavilo (i když stopáž je delší na můj vkus a kdyby jednu z povídek vypustili, tempu filmu by to prospělo). Vše vrcholí drsnou závěrečnou svatební povídkou a skutečně občas jde i mráz po zádech. Za sebe doporučuju.

 

Luke

Víkend v Mariánkách

ani letos jsme si nemohli s Žábou odpustit pravidelný pobyt v Mariánskejch lázních, ale tentokráte jsme hotel Royal vyměnili za skromnější penzion Máj, kde jsme bydleli už před šesti lety. Důvodem byl náš sobotní koncert Psycho Doors revivalu na oslavě 15tin nedalekého místního klubu Morrison, kam nás pořadatel pozval. Já přijel do mariánek v devět večer unavenej po dvou sobotních koncertech s The Basketles a hned jsem vyrazil do Morrisona, kde už čekal zbytek naší kapely a ještě kluci z kapely A-Bomb, která hrála s náma. Klub byl plnej (plakáty po celých mariánkách, vstupné zdarma a pivo za 15kč k tomu notně přispělo) a někdy před půl desátou začali hrát A-Bomb svojí modrockovou psychedelickou hodinovou show, která perfektně rozproudila publikum a zvedla je ze židlí.
morris-bily

Kolem půl jedenáctý jsme začali hrát my a naprali do lidí „best of The Doors“. Henk byl scie lehce nervózní, ale po pár písničkách už dělal show, jak se patří a za chvíli byl pod pódiem kotel. Hráli jsme skoro dvě hodiny, troufli jsme si i na Spanish Caravan a celej koncert jsme zakončili přídávkem – pomalou písničkou You´re lost little girl.. měli jsme dost a publikum nejspíš taky. Bylo již po půlnoci, Žába mi u repráků skoro ohluchla a já už se těšil na spánek :).  Návštěvínici i majitel klubu byly dle reakcí nadšení tímto vystoupením a věřím, že se tedy ještě někdy do RC Morrison s kapelou vrátíme.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kluci se vydali po koncertě směrem ku Praze (a po cestě píchli gumu na dálnici a prej to nebylo zrovna veselé) a já se s ženou přesunul o pár desítek metrů dál do Máje a vytuhli jsme.

Nedělní ráno bylo skvělý – modrá obloha, venku slunce, za dveřmi pokoje na nás čekala snídaně a po posilnění jsme tedy vyrazili do města užít si náš jednodenní pobyt.  Podívali jsme se nejprve ke Krakonošovi – tam už je těsně před dokončením rekonstrukce starého hotelu Krakonoš a bude to opravdu hezký.  U nedaleké dančí obory jsme se stavili na kávu a Žába obdivovala malé daňky tak dlouho, až na ně dostala hlad.  Naše kroky pak tedy směřovaly směrem do centra – podívali jsme se na rozhlednu Hamelika, prošli kolem zchátralé Panoramy a nakonec jsme si na kolonádě dali trochu teplé karolíny a také výtečnej růžovej burčák!

IMG_20140928_121153

Hlad začal doléhat i na mě a proto jsme vyrazili přes geologický park do cca 3km vzdálené rezidence Golf – krásnej starej dřevěnej hotel na kraji lesa, ve kterém je umístěna i výtečná restaurace. Tentokrát jsme tam byli už potřetí a opět jsme byli nadšení! Čerstvý salát s hříbky jako předkrm, Žába si splnila svojí dančí touhu jelením hřbetem s bezinkovou omáčkou a já si dal výtečnej zvěřinovej guláš. A jelikož maj i kalvádos, museli jsme si dát i ten.  Výhodou umístění rezidence golf je i to, že po té, co se takhle pořádně najíte vás čeká 3km příjemné lesní procházky z kopce do centra mariánek a dobře při tom strávíte právě snědené. Byly už asi 4 odpoledne a to je čas na první drink – šli jsme tedy k Churchillovi pod kolonádou – interiér je zařízen hezky ve dřevě jako londýnské hospůdky, ale my udělali chybu, že jsme si dali Toma Collinse – náš oblíbenej drink. Neuměj ho. Chuť jsme si spravili o pár metrů dál v Classicu u limonády a piva a hráli jsme zas soutěž na počítání šukatelných kluků a holek. Vyhrál jsem 8 a půl vs 6 (za cca 50min)  – inu lázeňské město…  pak nás to přestalo bavit a jelikož už byl otevřenej Irish Pub, bylo jasný, kde strávíme zbytek večera. Paní majitelka nás opět přivítala Kilkennys pivem (a já měl nějakej speciální Gambáč z čerstvě sklizeného chmele a nebyl zlej)  a my se vrhli na tradiční kanastový souboj, který v irishi s Žábou každý rok pořádáme. Letos jsem ji konečně porazil! Pochutnal jsem si i na místním chilli, žába na rybích očkohubkách. Jedinou nevýhodou večera byl pak předčasný odchod z Irishe kolem deváté, abychom stihli bus do našeho Máje. Byl to skvělej den a perfektně jsem si odpočinul!

Letos nás nejspíše čeká ještě jeden menší výlet do Paříže a jinak jsme s dovolenejma skončili, do mariánek se ale vrátíme zas příští rok a já doufám, že na dýl.

Luke

Zápisky z Londýna #04 – ZOO

Návštěvu pražský ZOO už asi třetí rok odkládáme, do té londýnské v Regent´s parku jsme vyrazili dneska. Z hotelu je to asi 2km pěšky. Pokud se objednáte přes internet a vyplníte velkej dotazník a reg. formulář, budete mít slevu dvě Eura a nebudete stát 30 minutovou frontu u vchodu. My ji tedy poctivě vystáli, zanadávali si (proč tam nemaj automaty na lístky jako např. v kinech??) a nakonec jsme se do ZOO po zaplacení cca 45 liber dostali. Londýnská ZOO je rozsahem zhruba poloviční té naší trojské a nenajdete tu žádné extra speciality. Kromě vydřiček. Ty jsou sice u nás taky, ale tady jich je víc a jsou moc roztomilé, hlavně kolem poledne, kdy mají krmění. Ty nás tedy nadchly nejvíce.

IMG_20140816_121810

Mě nadchl i hrabáč kapský, který byl ale nějaký nemocný a skoro všechny ostatní zvířata v době naší návštěvy spaly. Dalším jasným vítězem ze ZOO tedy bylo pivo Tiger, vyrobené v Anglii dle asijské licence.Celkově si ale myslim, že nemá cenu sem chodit, naše ZOO je lepší.

IMG_20140816_132302

 

Za necelé tři hodiny jsme se zvířat nabažili do syta, a tak jsme se se cestou zpět stavili v „beer garden“ v Edinboro castle, což je nedaleká hospůdka s opravdovou zahrádkou, kterých v Londýně moc není. Dal jsem si tam Blondýnu a UBU pivo, Žába musela vypít 2dc bílýho vína (myslel jsem, že to „large one“ myslej na to moje pivo…) a k tomu citronovej tart.

IMG_20140816_173219

Blížil se ale fotbal. Dorazili jsme na hotel, Žába vytuhla a já po pátý odpoledne začal hledat hospodu s projekcí Premiere League. Nemusel jsem hledat dlouho. Zaplul jsem hned do jedné u nádraží Euston, která byla zpola zaplněná a která měla obrazovky a plátno snad na každým místě, kam oko spočinulo. Zápas Arsenalu proti Crystal Palace právě začínal. Dal jsem si pivko  a buráky a pozoroval jsem, jak Arsenal tlačí soupeře, ohrožuje jeho bránu, útočí, aby po třiceti minutách dostal z ojedinělý protiakce gól. Naštěstí před koncem poločasu Arsenal vyrovnal a v prodloužení zápasu v 90. minutě Ramsey rozhodl.  Hospoda se během zápasu solidně zaplnila a nebylo pochyb o tom, komu místní fanděj, po každé lepší akci Arsenalu následoval potlesk, hlasité chválení a po gólu výbuch radosti.  Je vidět, že fotbal prostě místní žijou.

IMG_20140816_201059

Na konci zápasu se ke mně připojila probudivší Žába a spolu jsme šli ještě do vedlejšího The Rocket pubu, kde jsme si dali prasárničky v podobě Burgeru a chili hot dogu a pak jsme zakončili večer na hotelu starým noir filmem The Letter z roku 1940. Palec už bolí méně, peněz na účtu též ubývá a náš pobyt v UK už se taky pomalu blíží ke konci. Zbytek si ale ještě užijem. Dobrou noc!

 

Luke

 

Zápisky z Londýna #03 – bolavá noha

Přemejšlel jsem o titulku tohodle příspěvku a nakonec mi z dnešního dne utkvěla nejvíc  právě moje pravá bolavá noha – resp. její otlačenej palec od mojí plátěné hipster boty – důsledek to včerejší a dnešní tůry po Londýně. Chladím si nyní tedy nohu plechovkou piva Zubr a můžu tedy psát.

Spíme tu čím dál déle, takže jsme se dneska vydali z hotelu až kolem jedenáctý. Metrem jsme se přesunuli do Green Garden s úmyslem podívat se na Buckinghamský palác a pak v St. James parku ulovit k obědu nějaký veverky (Žábí plán).

Může mi nějaký  anglofil (či sir Bohdan Mrš) vysvětlit, co se děje za událost 15.srpna? U Buckinghamskýho paláce bylo totiž neuvěřitelně narváno, lidi stáli na zábradlích, plotech a něco pozorovali – že by jen obyčejný  střídání stráží? Nebo se mělo něco konat?

IMG_20140815_114014

Koukali jsme tam asi 10min, královna né a né vylézt, nahatej princ Charles taky ne, tak jsme se pomalu začali prodírat davem k St.James parku, který je hned vedle. Žába posvačila vafle s nutellou, sedli jsme si do parku  a čekali až se přiblížej veverky. Nepřišly. Za to holubů a kachen tu bylo habaděj, za chvíli se ale jedna otrlá veverka objevila, za ní další a pak už jsme jich na jednom metru napočítali pět..  tady je jedna maskovaná na stromě:

IMG_20140815_120640

Ulovit se žádnou k jídlu nepodařilo, tak jsme se vydali parkem směrem k Trafalgar square, kde nás čekala návštěva britské národní galerie. Příjemným zjištěním byl vstup zdarma a čekalo nás tedy 2300 obrazů z let 1500-1900…

Nejsem žádný velký obdivovatel výtvarného umění, sám jsem do něj zasáhl jen několika nesmrtelnými kresbami, nicméně se mi líbila botticelliho venus and mars (uchylný s malejma čertama), claudeho krajiny a pak samozřejmě impresionisté, se kterými mě seznámila žába kdysi v Paříži (v d´orsay muzeu) a kteří jsou zde též zastoupení mnoha díly.

Zde Venuše a Mars:

IMG_20140815_125128

Hodina a půl byla v galerii pro mě akorát a rozhodli jsme se pokračovat kinem. Na Leicester square jsou asi 4 kina, takže po obědě v jedné mexické restauraci jsme vyrazili do Odeónu na nový film Other Woman. Film s Cameron Diaz v hlavní roli. O chlapovi a třech ženskejch. Americká komedie. Někdo by měl Cameron říct, že už je na takovýhle filmy stará. Její sumeček naštěstí ukázán nebyl.

Po filmu jsme se mírně otřeseni vydali přes náměstí a náhle se před náma zjevil „M&M´s world“. Žába ho vzala útokem.

IMG_20140815_175443

..nakonec odcházela s pytlíkem vlastnoručně vybraných „emenems“ který si může každej zákazník na místě vybrat z velkých zásobníků. Jo a maj tam i variaci na Abbey road:

IMG_20140815_175403

Pak jsme se už potulovali skrz Soho a našli jsme pár dalších zajímavostí. Např. plné hospody lidí a velké hloučky stojící před nimi popíjející pivo. Šli jsme pak kolem BBC a narazili jsme i na tuhle následující lokaci – kteří z sherlocked cumberbitches zjistí, co se zde odehrávalo? (tip najdete zde)

IMG_20140815_181911

Už poměrně znavení jsme dorazili večer na Baker street, rychle se mrkli na zavřené výlohy rock shopu a Beatles shopu a vydali se metrem zpět k hotelu. Jdu si nohu zas chladit. Žába si dneska pořád dělala legraci z mý angličtiny, já si zas dělám srandu z její výslovnosti a tak nám to tu utíká ve všeobecným veselí :).

Zejtra začíná Premiere League, tak bych se chtěk mrknout na nějakej zápas v typický anglický hospodě – snad se mi to podaří realizovat.

Luke

Zápisky z Londýna #02 – HMS Belfast

Dnešek začal po anglicku – Žába připravila k snídani míchaný vajíčka se slaninou, abychom se posilnili na náročný den, který nás čekal.V dálce zněl známý zvon Big Ben (*oprava – byl to nedaleký kostel, jehož zvon „hrál“ stejnou melodii… :))

Nejprve jsme vyrazili k Florin Court – asi 3 km vzdálenému bytovému komplexu proslavenému ve  TV  jako byt slavného detektiva Hercula Poirota. Budova z roku 1936 obsahuje prý 120 bytů, sklepní bazén a posilovnu, 2 výtahy a ve skutečnosti se zdá menší než vypadá v TV (to ale platí skoro vždy a o všem :)).

IMG_20140814_103314

u budovy jsme se moc dlouho nezdržovali, měli jsme totiž v plánu projít se až k Temži a pak dle počasí vymyslet další program. Počasí tu dneska bylo opravdu různorodý, takže sluneční výheň se střídala s prudkým deštěm, zamračenem i klasickými přeháňkami.

Kousek od Florin court jsme nečekaně narazili na davy turistů fotící si budovu nemocnice. Co to?? Pak jsme si všimli nápisů v prachu na přízemních oknech budovy – „Sherlocked!“.  „Cumberbatch!“. Žába na to tedy hned nadšeně přišla – byli jsme u St. Bartolomew hospital, tedy místa, kde vrcholil třetí díl druhé řady seriálu „Sherlock“ a odkud se Sherlock vrhnul po souboji s Moriartym ze střechy na dlažbu…  inu vypadá to, že je to nové londýnské kultovní místo.

IMG_20140814_105129

Ve stínu St. Paul katedrály jsme poobědvali sendviče a vydali se konečně k řece na millenium bridge.  Na druhé straně řeky se do výšky tyčí nová dominanta jižního londýna – jakýsi skleněný pyramidový mrakodrap, kterej je tak óóóšklivej. Prošli jsme se pak skrz Tate modern – to je galerie moderního umění z bývalé londýnské elektrárny, vzali to kolem Sheakspearova Globe theateru až k ukotvenému křižníku HMS Belfast. Kolem ní jsme procházeli už před šesti lety, letos mě Žába k narozkám dopřála i výlet na palubu a byl to pro mě skutečně zážitek!

HMS Belfast je lehký křižník britského námořnictva, který byl v aktivní službě v letech 1939-1963 a který se účastnil např. i honu na německý křižník Scanhorst či vylodění v Normandii. Od 70. let je zakotven právě v Temži poblíž Tower bridge a od té doby slouží jako muzeum a je zpřístupněn veřejnosti. Loď je opravdu velká a jsou otevřeny všechny důležité části lodi a v každé z nich je textový, audio i video výklad o činnosti jednotlivých částí, obsluze, historii či dalších zajímavostech. Uvidíte i běžný život námořníků, jejich kajuty, lodní kuchyň, nemocnici, kantýnu a samozřejmě i části nejdůležitější – od strojovny, přes zbraňové a dělové systémy až po kapitánský můstek. Fascinující jsou velká 6 palcová děla a jejich obrovské „náboje“ a celý systém jejich nabíjení.

IMG_20140814_130647

Já četl o válečnejch lodích z druhý světový několik knih, ale až teď, když člověk na vlastní oči vidí, v jakém prostředí ty kluci tehdá žili a bojovali, si uvědomíte, že to nebyla žádná legrace či pohoda.

Na lodi jsme byli zhruba 3 hodiny, žíznivi jsme pak vystoupili na břeh a začalo šíleně pršet. Vzali jsme za vděk nedalekým Pubem „The Horniman at Hayes“, já si dal dvě blonďaté pivní slečny (měli i točenou Plzeň!) a Žába english tea s mlékem. Bléé.

IMG_20140814_140209

Začal náš souboj s deštěm. Vydali jsme se přes Tower bridge zpátky na severní část Londýna, museli jsme se ale stavit ve starbucksu a počkat, až se nejhorší přežene. Na chvíli se ale déšť umoudřil a tak jsme si alespoň z venčí prohlídli Tower, umělé mákové pole a vydali se zpět k domovu, Doufali jsme, že potkáme po cestě kino, což se nám nezdařilo, za to jsme našli ulici plnou klenotnictví a taky tuhle budovu – poznáte co to je a v jaké epizodě Poirota se objevila?

IMG_20140814_162729

Domů jsme dorazili znavení po cca 15 ušlapanejch kilometrech a zejtra to pojmem asi víc rekreačně a užijem si i metro.

Luke

Zápisky z Londýna #01 – přílet

Už jsme zase na cestách.  Na Jaře jsme se rozhodli, že vyrazíme letos opět do Londýna (já tam byl zatím jednou a to jen na tři dny v roce 2008). Bohužel se mi nepodařilo ženu ukecat, abysme jeli zas pohodlným student agency busem a tak jsem po 22 letech dneska znovu letěl letadlem.

IMG_20140813_145132

Airbus 320 British Airways byl oproti ČSA Iljušinu 62 (má dosavadní zkušenost) luxus, i když jsem byl trošku zklamán, že v letadle není promítání filmů, který je dneska skoro v každým autobuse…  měl bych ale začít chronologicky. Včera tedy alkoholická rozlučka v Polu s kolegy, dneska budíček v devět, balení, krmení kocourů a pak taxi na letiště, hodina pití piva (na kuráž), odbavení, skenování, odcelnění, nalodění , vzlétnutí, výtečnej kuřecí sendvič a heineken, návštěva palubního WC v 10 tis. metrech a poslech Garyho Ushera (thx Spotify) na ukrácení času 90 minutovýho letu

IMG_20140813_143052

Žábě zalehlo zas ucho, tak si moc cestu neužila, naštěstí jsme v půl třetí londýnského času přistáli na Heathrow a po odbavení nás čekala už jen 15 minutová cesta heathrow expressem do centra města a pak Metrem na Kings Cross St. Pancrass, odkud to máme do hotelu asi 5minut pěšky.

Bydlíme tedy přesně tady 🙂. Je to jeden z mnoha „oblouků“ v anglických městech. Připomíná mi to oblouk z Poirota a epizody „Hodiny“. Mimochodem k Poirotově baráku se chystáme zejtra… a hned vedle nás je tu „Hastings street“….

IMG_20140813_161016

Po ubytování v apartmánu, který je sice malej, ale za to dobře zařízenej včetně dvou lednic, vařiče, toastovače, rychlovarky a dalšího vybavení, jsme vyrazili po okolí a nakoupit na snídaně a svačiny. Našli jsme velkej obchoďák „Brunswick center“ a tam jsme zas jen zírali, jakej výběr jídla a pití se tam dá v normálním obchodě pořídit. Jako ukázku přikládám výtečný sýr s tabascovou příchutí…

IMG_20140813_201757

Na večeři jsme pak zašli do nedaleké „Mabels tavern“ – jedna z mnoha anglických „dřevěných“ hospod s Kentským pivem (a Strong Bow ciderem) Ochutnal jsem z produkce Kentského pivovaru Strong Ale „Bishop finger“ (nepřekládám), dobrej Spitfire a pak ještě nějakej Samuel, ale ten byl nic moc. Jinak piva klasicky teplý a bez pěny…  k jídlu jsem si dal typické anglické… chili! Ano, poprvé jsem ho ochutnal mimo ČR a byl jsem příjemně překvapenej, bylo hodně dobrý. Žába si pak dala typický anglický „Steak Pie“ – tj mleté hovězí maso zapečené v těstě s bramborovou kaší. Prý to bylo též dobré.

IMG_20140813_185410

Tolik k dnešnímu příjezdu, zítra  plánujeme  Poirotův londýnský den a tak se pak zas ozvu s novými zážitky!

Luke

IMG_20140813_191248

další příspěvek o chili aneb Chili con carne v Praze

Aloha přátelé!

dneska žádnej recept nepopíšu, svůj dosavadní ideál jsem popsal v tomto příspěvku z loňska, dneska vás chci vzít na menší virtuální výlet po několika pražských restauracích, kde jsem chili ochutnal.

Kde si ale dát chili v Praze „venku“?  Nemaj ho v restauracích příliš často a tak, když ho někde spatřím na jídeláku, zpravidla neodolám.

Nabízím tedy dojmy z několika ochutnávek:

Hombre del Mundo (Praha 5) (137Kč)

Mexická restaurace na Andělu, která je průměrné kvality, neoslní chutěmi či specialitami, ale ani neurazí. Chili jsem si zde dával vícekrát, bohužel nikdy mi ho ani na výslovné přání „více pálivé“ nedokázali udělat alespoň s průměrnou pálivostí. Jinak chili je zde rovněž .. hádejte jaké? No přece průměrné. Potěší alespoň náznak autentických chutí (římský kmín), maso je sice mleté, ale dobře stravitelné a po červených fazolích se krásně prdí, takže vše je ok. Chuťově tedy průměr a hodnotím tedy

3/5

Tlustá koala (Praha 1) (cena cca 140kč ?)

Tady to prozměnu opálit umí! Dalším plusem je, že nepoužívají mleté hovězí, ale nakrájené v kostkách, což mám v chilli radši. Chuťově pestré, servírované s pečivem,  fazole součástí chili, já jsem spokojen.  A navíc v Koale maj výtečný pivka a příjemnou obsluhu.

Za mě 4/5

Restaurace Pastička (Praha 2) (289kč)

Tak tohle byl velkej průšvih. Předražené a s chili tohle jídlo mělo společnýho snad jen hovězí maso, fazole a kusy rajčat. Spíše to vypadalo jako katův šleh a skoro to vůbec nepálilo.

1/5

Restaurant Olše (Praha 3) (180kč)

Opět chili ala katův šleh. Maso nakrájené na nudličky s fazolemi a další zeleninou a občasnou feferenkou. Nepálilo, chuťově skoro stejné jako v pastičce. Nedoporučuju.

1/5

 

Burrito loco (fast food řetězec, např na Andělu či Nár. třídě)  – cca 90kč porce

Zde prodávaj „kyblíček“ chilibowl s rýží, podivně trhaným masem, fazolemi, kukuřicí, s jalapenos papričkami a omáčkami. Není to vyloženě špatný, naházej vám do toho defacto skoro všechno, co chcete, ale s pravým chili to moc společnýho nemá. Ale pořád je to lepší než „katovo chili“ z výše uvedených dvou hospod

2/5

 

Cantina (Praha 5)  239kč

Tahle restaurace, jestli se nepletu, se se svým chili umístila na předních místech v soutěžích chili u nás (těch soutěž není moc, myslím že snad jen jedna :))
Mé očekávání bylo tedy velké. Chili je servírováno na pánvi a k ní je přidán talíř s pečenými bramborami jako přílohou (což není tedy typická příloha pro chili, narozdíl od tortil, rýže či pečiva).

Chili bylo chuťově dobré, pálilo příjemně, nicméně pár výhrad si k němu dovolím. Maso (v kusové podobě nemleté, což opět oceňuji) bylo servírováno zvlášť na fazolích s omáčkou a mám podezření, že jej připravovali celé zvlášť a možná dokonce marinovali! (hřích největší! :)). V chili by se dle tradičních receptů mělo maso připravovat spolu se zbytkem pokrmu,aby právě koření, papričky a rajčata dodali masu tu správnou chuť. Zde maso chutnalo dobře, ale zcela jinak než zbytek chili. Naopak fazole s omáčkou byli spíše lehce nasládlé s výraznější rajčatovou příchutí a chyběla mi tam zas trochu ta exotika v podobě římského kmína, jehož chuť (či alespoň její náznak) by měl být v chili patrný. Navíc tu zakysanou smetanu nemuseli kydnout na jídlo, ale radši servírovat vedle.

Hodnotím 4/5

Mé chili (odkaz na začátku) hodnotím zcela objektivně 5/5 a dále pro vás budu po pražských restauracích, hospodách a pajzlech hledat chili con carne!

Váš seňor

Lucas Jose de Vega de Esposito

Hájenka v Kersku

Včera jsme hráli s naší 60s revivalovou kapelou na jedné soukromé akci a k naší velké radosti se akce konala v Hájence v Kersku, která byla zvěčněna v Hrabalově knize a posléze v Menzelově filmu „Slavnosti sněženek“. Právě zde se tedy ve filmu konala ona hostina ze zastřeleného kance, který se podával se šípkovou omáčkou a se zelím a nakonec se zde všichni hezky poprali.

Rvačka včera sice chyběla, nicméně kance se šípkovou omáčkou jsem ochutnal a bylo to moc dobré!
IMG_20140621_165949
(to auto za mnou není bohužel mé :))

Naše produkce se nejspše líbila i paní provozní, takže další a tentokráte již veřejný koncert bychom zde měli odehrát v pátek 11.7., takže pokud si chcete udělat výlet, je to zajímavá možnost 🙂

Luke

Hody hody doprovody…

uff, díky bohu už jsou Velikonoce za náma! Jsem z nich celej polámanej a namoženej,ale bylo to skvělý! Rozhodl jsem se Vám těch pět uplynulých dnů trošku přiblížit.

Pátek 18.4.:

Měli jsme už dovolenou a proto jsme si naplánovali výlet za skoro-tchánem Martinem do belgické restaurace v Dobřejovicích, kde nyní dělá.  Bylo krásný počasí a tak jsme se po snídani v Cross Café (zase jedna barevňoučká vymazleňoučká inťouštíčíšská blééé kavaárnička ve Štěpánské) vyrazili směr Průhonice a Dobřejovice.  V Průhonicích jsme vylezli z busu na náměstí a mě na první pohled zaujal pivovar U Bezoušků  hned u autobusové zastávky!  Maj vlastní pivo! A v Průhonicích! Mé srdce zaplesalo.  Musel jsem ale krotit radost, protože nás ještě předtím čekal výlet do místního botanického parku. Naštěstí začalo pršet, a tak jsme procházku parkem zkrátili na snesitelných 60 minut a po dvanácté hodině jsme již seděli v kuřáckém salonku hospody U Bezoušků. Je to krásná klasická venkovská hospoda s interiéry obloženými ve dřevě (alespoň ta kuřácká část) a bez zbytečné moderny. Tak to mám rád. Objednal jsem si Bezouškovskou desítku a spokojeně jsem si upíjel a konverzoval s Žábou o důležitostech všedního života.  Záměrně jsem si nedával silnější pivo, takže mohu hodnotit jen jejich desítku a chutnala mi moc, i když přirozeně neměla takovej říz, jako dvanáctky, které piju nyní nejradši. K Bezouškům se musíme někdy zas vypravit, třeba se k nám někdo z Vonáků přidá :).  Jo a maj úžasnou škvarkovou pomazánku s čerstvou cibulkou! Úplně boží!  Nedalo se nic dělat, čas k odchodu se nachýlil a my se busem 363 přesunuli o vesnici dále – do Dobřejovic. To už pršelo opravdu hezky a tak jsme cestou  Belgické restaurace Manneken Pis hezky promokli.

Naštěstí nás rychle přivítal Martin a nabídl nám osvěžení – důvod, proč jsem se u Bezoušků šetřil, byl ten, že jsem plánoval ochutnat spousty belgických piv, kterých tam v lahvích prodávaj několik desítek druhů! A tak se i stalo. Po úvodní „zahřejvací“ točené Stelle jsem pak ochutnal myslim asi 3 nebo 4 piva, jejichž názvy už mi splývaj a proto se nic užitečného o belgických pivech odemne tentokráte nedozvíte – vlastně jen to, že jsou silné – cca 6% a výše. Nejen pivem jest ale člověk živ a tak nám Martin přichystal menu o třech chodech – rizoto s mořskými plody (dobré, ale ty růžové divné věci  – asi mušlí tělíčka-  jsem dával žábě),  pak vepřové maso s čerstvým chřestem a sýrovou zálivkou (moc dobré), salát s kozím sýrem a nakonec místní domácí čokoládu, kterou tam vyráběj. Yum Yum! V restauraci mají otevřeno bohužel jen přes poledne (10-15h), nicméně pokud dostanete chuť na jídlo, poctivou čokoládu nebo belgické pivní speciály, je to dobré místo, kam vyrazit.

Den to byl naročnej, to Vám teda řeknu!

Sobota 19.4.
V 11 jsme měli sraz na hlavním nádraží s kamarádem Radkem a pozděpříchozím Mňoukem a vyrazili jsme na další výlet – tentokráte do Pardubic za Jirkou. Snídaní byl klasický cheesburger v Burger Kingovi na hlaváku (pro mě už taková „klasika“ před cestou vlakem kamkoliv na východ) a po dvanácté hodině jsme již stáli na pardubickém nádraží, kde nás Jirka vyzvedl a vyrazili jsme na oběd ke Lvovi (www.ulva.cz). Zahrádku maj sice betonovou, ale příjemnou a tak jsme si objednali plzeň a jídlo a poslouchali novinky o neslavném konci jedné slavné kapely, my zas vyprávěli o novinkách z našich luhů a hájů, Mňouk mlčel, čas letěl a oběd byl výtečnej.  Začalo ale foukat a tak jsme se později přesunuli do plzeňky, kde jsme u dalších dobrých plzní v debatě pokračovali a dohodli jsme se, že si někdy zas musíme společně zahrát.

K večeru, cestou z Pardubic, jsem ve vlaku společensky unaven usnul a po dlouhé době mi tak 100 minutová cesta utekla během deseti minut (a poslintané košile :))

Neděle 20.4.

Historie se opakuje. Tentokráte na hlaváku už v půl desáté ráno, místo cheesburgeru jsem si dal na probuzení kafe a byl jsem nějakej nasranej na celej svět – tak jsem si radši sedl rovnou do vlaku, zatímco Žába hledala na nádraží svýho bráchu, který jel s námi do Písku. Vyráželi jsme za Zlatiným tátou, který má se svou rodinou poblíž Písku barák a čekaly nás po delší době opět klasicky venkovsky prožité Velikonoce.

Nedělní program byl klidnej a kromě buřtů na ohni pro mě byla zpestřením jízda na kole (na kterým jsem neseděl asi už 15 let, ale rychle jsem si zas zvyknul) a hledání vrbového proutí pro výrobu pomlázky v širém okolí. Hledali jsme asi hodinu než jsme něco použitelnýho našli…   pak jsem dělal porotce ve hře na schovávanou. Pak jsme čuměli na fotbal Sparta – Dukla. Je mi fakt teprve 34?!!

Pondělí 21.4.
Velikonoční pondělí. V osm ráno budíček a místo snídaně pletení pomlázky – ještě jsem si to z dětství pamatoval a upletl jsem suveréně nejkřivější pomlázku ze všech. V devět ráno jsme se s tchánem, jeho malým synkem a větším zlatiným bráchou vydali na koledu. Postupně se k nám přidávali další a další koledníci a i když jsme za celý dopoledne obešli asi jen 4  chalupy, tak to „stálo za to“. Whiskey, tuzemáky, březová vodka, pivo, domácí jablkovice, cola a to vše opakovaně a furt dokola a stále znovu… blé. A dotoho samozřejmě mazance, jednohubky, nádivky… No já byl ještě docela v pohodě a těsně před polednem zavřel „zaklopku“ a chytře místo pálenky pil vodu a kofolu. Zlatin brácha Táda zvolil jiný postup a pil jednu jablkovici za druhou, až byl docela v náladě a to takové, že měl odpoledne celkem problémy chodit a mluvit :).  Já jsem se pak snažil svou lehkou podnapilost vyléčit sportem a zadařilo se – s malejma dětma jsem si zahrál fotbal a pak se ještě projel na kole a vypotil jsem to a ani jsem z něj nespadl.  Pak nás k večeru hodní sousedi odvezli domů skoro až před dům a doma jsme vysílením padli. Byly to hezké, ale trošku náročné svátky.

 

Úterý  22.4.

Prosíravě jsme měli ještě dovolenou, a tak jsme se mohli po náročným víkendu náležitě zotavit.  Kolem poledne už jsme byli zotavení, a proto jsme vyrazili na první letošní piknik! Vzali jsme deku, koupili si salátovej oběd a došli do Riegrovejch sadů, kde se moc hezky sedí v trávě a čumí na park, stromy a pražskej hrad v dálce. Abychom se i kulturně a inteligentně pobavili, tak jsme cestou koupili nějaký křížovky a ty nám zkazily náladu a srazily sebevědomí – u každé z několika křížovek, kterou jsme načnuli, jsme dali dohromady chabou polovinu odpovědí… a to křížovka nebyla označena „pro pokročilé“ apod. No nic, pomohla nakonec flaška vína a chytrej telefon…   pak jsme se ještě stavili v rajské zahradě (moc hezký to tam teď je) a U sadu (na nefiltrovaného Velena, což je jedno z mála piv, který Žába ráda pije) a mě čekal na závěr dne ještě poslední úkol – koupit si svůj první květináč v životě, nějakou hlínu a pak doma přesadit sazeničky chili papriček.  Koupil jsem nakonec cca půlmetrovej obdelníkove květináč, 10kg nějaký zeminy a doma s vydatnou žabí pomocí přesadil všechny tři sazeničky do jejich nového příbytku – pokud to neuschne nebo to neokoušou kočky, měli by ze dvou sazenic být bird´s eye papričky a z jedné rostliny tabasco papričky. Uvidíme, pokud se náhodou urodí, určitě se to dozvíte na tomto blogu 🙂

 

Tolik tedy k pěti velikonočním dnům, doufám že jste si Velikonoce užili a neopili jste se tolik!

Luke

 

Aprílové dny

To to letí – už je půlka dubna pryč a já si nestačil ani na chvíli odpočinout v tom shonu a shluku různejch akcí a mé současné chřipky (kterou ale úspěšně přecházim). Kalendář je zas až do půlky Května plnej skoro k prasknutí a tak to mám rád. Minimálně jednou měsíčně teď trávim víkend na chatě a zušlechťuju jí dle svého vkusu a dle potřeby –  hezky se tím zejména na přírodě vyřádim a kromě obligátního sekání trávy (a hadů) mám nejradši plenění keřů a stromů zahradními nůžkami a bez milosti stříhám a řežu vše, co se mi nelíbí nebo co mi překáží. Členové organizace Blackwar by ze mě měli radost :).

Další kapitolou mého současného života je nahrávání kapel – pracujeme na „elektrickém“ albu Špinavých Lůzrů a práce se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Lukáš „Lúzr“ je perfekcionista, takže se vokály nahrávaj furt dokola (i když už to prostě líp neumí zazpívat, ale pššššt!) a je to legrace!  Myslim že výsledek bude stát za to.  Dále ještě nahrávám demo uskupení DPH a Vše za 42,- ale to ani za podrobnější zmínku moc nestojí.

Už dlouho jsem zde nepsal o jídle a restauracích – hlavně z časových důvodů jsme v tomhle roce nikam moc často nechodili, ale teď se to konečně snažíme dohnat a navštívili jsme novou Belgickou restauraci Bruxx na Náměstí Míru (hned vedle Vinohradského parlamentu) a byl to příjemnej zážitek – belgická piva (včetně malinového Hoegaardena), belgické jídla (včetně mušlí, hranolek, tataráku atd) a příjemná atmosféra interiéru vinohradského národního domu. Lutyšský salát byl vynikající a žábiny mušle a šneci prý též.  Jediným záporem byla pomalá obsluha, protože bylo narváno.  Každopádně pokud dostanete chuť na belgickou (což je skoro žabožroutí) kuchyni, zkuste to.

Já včera, cestou na koncert, objevil novou hospodu – Podolská Kotva . Na místě bývalé lehce nóbl restaurace Negatif je nyní otevřená příjemná plzeňská restaurace s dobrym pivem, víkendovým grillem a stálou nabídkou české kuchyně. Interiér moderně,  ale vkusně (a vzdušně) zařízen, venku zahrádka pro slunné dny a zkrátka je to zajímavý místo, kam můžete zajít např. cestou z Vyšehradu, který je nedaleko.

Teď v sobotu vyrážíme s bývalým spoluhráčem Radkem a Mňoukem do Pardubic na výlet a pivo a hlavně pokec s místním legendárním hudebníkem nejmenované legendární kapely, která je teď bohužel již méně legendární. Těšim se! A taky se těšim na příští tejden na Kampu a pokud bude ve středu hezky, půjdeme si tam s motolským Jardou po práci zahrát na kytary a dát pár krabičáků, jako správní punkáči :).

A poslední novinka? Budu mít novou beatlesáckou baskytaru! Jelikož už u basy na nějakej čas v Basketles zůstanu, rozhodl jsem se, že bych měl mít originál „hofnerku“ a né lacinou čínskou kopii, kterou mám nyní a tak jsem si objednal novou „cavern“ edici Ignition řady od hofnera. Oproti původní Ignition variantě se tato „cavern“ edice liší jiným umístěním snímačů – zde jsou skutečně umístěny tak, jak je měl Paul McCartney v letech 1961-1963 🙂

328955

 

Tak tolik k Aprílovým dnům (a počasí) a těšim se na májové dny!

Luke

Včerejší pivní degustace

tak včera jsem se přidal k Láďovi a jeho kolegům a po čase jsme opět navštívili Kulový Blesk u I.P. Pavlova, abychom ochutnali něco z místních dobrých piv.
Na čepu měli 16 druhů – např Viléma 12, Břevnov Abbey Ale 17, Únetickou 12, Hendrycha 13ku či grepový Chipper.

Já osobně jsem ochutnal 2x Rebela 12ku – ten mi chutnal nejvíce. Zklamáním byl až příliš ovocnej Apollo Galaxy 13 (pivovar Matuška). Břevnovskej Abbey Ale byl už docela silnej a Hendrych 13 byl na mě už dost hořkej, ale pitelnej. Rebel byl tedy jasnej vítěz. Co pil Ládik už si nepamatuju, vim že si ale pochutnával na Uněticích.V kulovým blesku uměj také dobře připravovat různé pochutiny k pivu a velmi mi chutnala jejich Pivní pomazánka.

V osm večer jsme se pak přesunuli naproti našemu baráku do Pivovarského domu, dali jsme si místní pivko (já konkrétně jejich pšenici), dorazila i láďova kolegyně Zuza a vyprávěla o Maroku, my jsme zas kecali o všem možným a kolem desáté večer jsme se rozloučili. V pivovarským domě tentokráte nebyl vůbec sladovej smrad (když tam totiž zrovna vařej pivo, nedá se tam skoro dejchat) a pivo bylo po těch všech hořkejch speciálech z kulovýho blesku příjemně nasládlé a výtečně mi sedlo na závěr večera.

Napadá mě k tématu piva jedno předsevzetí na letošní rok. Chtěl bych letos postupně navštívit všechny pražské legendární pivnice a hospody. O vánocích jsem byl s Žábou poprvý u Zlatýho Tygra a při té příležitosti jsem si uvědomil, že mám v tomhle velkou mezeru – půl života jsem bydlel v řepákově mimo hospodské dění a na žižkově jsem zas později navštěvoval místní hezké hospůdky – tím pádem mě všechny klasický pivnice na Starém a Novém městě zatím minuly.

Takže chtěl bych se ještě jednou podívat k Tygrovi na víc než jedno pivo, dále pak k Jelínkům, ke Flekům, ke Hrochovi, k Pinkasům,k Vejvodům, k Černému Volovi, do Novoměstského Pivovaru a ještě jednou dám šanci Medvídkům.
S Ládikem a jeho kolegy jsme se také domluvili, že navštívíme rovněž První Pivní Tramway na konečně linky č. 11 na spořilově

Takže doufám, že se knám také někdy přidá některý z Vás, čtenářů! 🙂

Luke

Julius Meinl aneb obchodní dům s dobrým žrádlem…

„žrádlo“ je moc krásný slovo a rád ho používám – je v něm totiž ukrytá taková ta až živočišná vášeň k jídlu, kterou občas pociťuju a proto sem často na blog o žrádle píšu – a rád!

Dneska jsme s Žábou vyrazili na nákup do nově otevřeného obchodního domu Julius Meinl (je to u Václaváku v ulici 28. Října) a cílem koupit suroviny na pravé italské rissotto. Pamětníci si jistě vzpomenou, že dříve u nás Meinl již provozoval síť supermarketů, ta mu ale nejspíše nevydělávala a proto se posléze z naší republiky stáhnul a až v Prosinci loňského roku otevřel znovu podnik v Praze – tentokráte ale nikoliv supermarket, ale skutečně „obchodní dům s jídlem“ na úrovni – inspirací je zde nejslavnější vídeňský Julius Meinl.

Obchodní dům zatím zabírá 3 patra budovy a najdete v něm pouze jídlo a pití a to jak tuzemské, tak hlavně ze všech koutů světa. Vešli jsme tedy dovnitř a už při vstupu jsem měl pocit, že nevcházim do běžné samoobsluhy, ale spíše do obchodu s parfémy či šperky – sortiment je totiž prezentován opravdu kvalitně – žádné přeplněné „stěny“ s výrobky či špinavé chladíci boxy obsahující naházené potraviny bez ladu a skladu – potraviny jsou zde prezentovány s citem a je vidět, že rozložení a design musel navrhovat někdo, kdo tomu rozumí. Celý prostor Julia Meinla působí hodně vzdušně a světle.  Při naší návštěvě to bylo umocněno ještě poměrně malou návštěvností lidí, takže zaměstnanců jsme v obchodě viděli více než zákazníků.

meinl01
Foto Idnes.cz

A co zde najdete?  Níže uvedu pár věcí, co mě v každém patře zaujaly:

Přízemí – 
ovoce a zelenina – sháníte nyní čerstvý chřest? Citronovou trávu? Bylinky? Rybíz? Čerstvé jalapenos, habaneros či jolokia papričky? Zde seženete. Pak samozřejmě spousty dalšího ovoce a zeleniny.
Sladkosti – ráj pro milovníky čokolád – jestli si dobře vzpomínám, tak jen s čokoládou tady mají dva velké regály a najdete zde od obyčejných až po luxusní čokolády, pralinky, bonboniery a další dobroty.
Pití – všiml jsem si nějakých „lepších“ vod, šel jsem ale k sekci „pivo“ a zde se nic zvláštního nekoná – klasická česká piva (+ myslím ještě Bernard) a pár zahraničních. Potěšil mě ale polotmavý Birel, který jsem si jako dočasný abstinent hned musel koupit, protože jsem ho ještě nikdy nepil 🙂
Kavárna

1. patro:
Sýrové království  – najdete zde pult s obsluhou jako v obdobných obchodech a můžete zde koupit opravdu velké množství výtečných sýrů.
Těstoviny a rýže – strašně moc druhů italských těstovin, pest a dalších doplňků italské kuchyně a rovněž asi 10 (?) druhů rýže , kuskus a další podivné věci 🙂
Mléčné výrobky  – másla jak česká, tak zahraniční, jogurty, mléka a další kravíprodukty
Koloniál –  sekce zboží z bývalých anglických kolonií – tolik druhů kávy a čaje jsem snad pohromadě ještě neviděl. Více mě ale zaujala sekce alkoholu – koňaky (maj tam nějakej za 90tis.. co na to neanonymní alkoholici? Nebude to na speciální 100. díl? :)), rumy, šampaňské a vína z celého světa.
Stěna s medem – opět mi přecházely oči, kolik různejch medů se dá vyrobit….
Asijské a mexické speciality – včetně pálivých omáček od Blair´s…
Pekárna a pečivo – viděli jsme zrovna jednoho pekaře, kterej připravoval nejspíše bagety…
Cukrárna – pult s obsluhou jako v běžné cukrárně – dortíky,koláčky,  makronky a další sladkosti.

2. patro
Rybišššky, miláššku…. –  rybožrouti si příjdou na své-  na ledu je zde opět velký výběrmořskejch potvor.
Maso , uzeniny – je zde přímo část s obsluhou a klasickým řezníkem a pak i chladící pulty s masem, salámy, šunkami m paštikami a dalšími dobrotami – opět z celého světa
Koření  – koupili jsme si šafrán do rissotta a maj zde výběr jak českého koření tak opět ze zahraničí. Měli i sůl v plechovce, kterou jsme si pracně přivezli z Provance :). A kousek od koření prodávaj tapenády, chutney, ulity na šneky, jejich náplně a podobné dobroty .
Restaurace – v druhém patře je i menší restaurace, kde můžete poobědvat, osvěžit se a pak pokračovat v nákupu…

Nakoupili jsme tedy věci, které jsme potřebovali, já si koupil i nějaké chilli papričky a šli jsme ke kasám – a jako v zahraničních  filmech nám u kasy paní sama naskládala po zaplacení nákup do jejich papírové tašky 🙂

Popsal jsem jen zlomek toho, co je v Meinlovi k vidění a myslim že oko a srdce každého milovníka jídla bude plesat nadšením. Asi většina z Vás, co tenhle blog dočetla až sem, se asi teď v duchu ptá, kolik to tam vlastně ale stojí? Jo, je to dražší a rozhodně, pokud nejste majetnější,to není místo na každodenní nákupy bežných jídel či surovin. Je to ale místo, kde seženete věci, které byste někdy sháněli v Praze dost pracně či neúspěšně. Je to rovněž dobré místo pro inspiraci – zkusit i něco, co jste třeba dříve nejedli či neochutnali. 

Myslím že každý průměrně vydělávající člověk by měl aspoň jednou za měsíc dopřát svému žaludku i něco speciálního a nebojim se napsat „luxusního“ a obchodní dům Julius Meinl je dobré místo, kam po výplatě  vyrazit. Kdo se ke mě v půlce Ledna přidá?? 🙂

Doufám, že tentokráte u nás firma Julius Meinl zůstane déle a že se tenhle obchodní dům stane dalším z obchodů, kam se stojí za to vracet

Meinl

Luke

 

******************* UPDATE 10.2.2014 ****************

Na internetu se nyní dost lidí pozastavuje nad cenami v Meinlovi a do určitý míry jim dávám samozřejmě za pravdu – některé druhy zboží, které jsou běžně k dostání v supermarketech, jsou v Meinlovi často až nesmyslně předražený, ale zas nesouhlasim s tim, že by nemělo smysl do JM chodit na nákupy specialit. Ano, je jasný, že na internetu často seženete to samé (i exotické) zboží někdy i výrazně levněji, ale nevýhodou je časová zdlouhavost, nutnost vyzvedávat si objednávky často na druhém konci Prahy (+ poštovné ze zahraničí nebývá rovněž malé) a proto stále zůstává  Julius Meinl zajímavou alternativu pro ty z nás, pro které je čas důležitý a nevadí jim si za něj něco připlatit.  A oproti internetovému nákupu je zde výhoda toho, si  zboží (a jeho složení) v klidu v obchodě prostudovat a třeba se rozhodnout i pro jinej druh či značku…

Osobně si myslím, že ceny se budou v JM ještě hýbat, ale rozhodně bych ani nyní JM nezatracoval a rovněž bych si ho nepletl s běžným supermarketem, ve kterém by se daly pravidelně dělat „nedělní“ nákupy pro celou rodinu…