TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: humor

Recenze na Paulův koncert, na kterém jsem nebyl

Abych konečně zase posunul českou žurnalistiku o kousek dále, rozhodl jsem se zde dneska napsat dojmy z mé včerejší neúčasti na koncertě „brouka“ Paula McCartneyho.

Beatles mám moc rád a poslouchám je už asi dvacet let – to je jest velká část mého života – a proto jsem byl nadšený, když jsem se dozvěděl, že Paul McCartney přijede opět do Prahy a já si budu moci již podruhé nechat jeho koncert ujít. Poprvé jsem na Paula nešel již v roce 2004, při jeho první návštěvě u nás a není tedy divu, že jsem si jej nemohl nenechat ujít i letos.  Hned po otvření předprodeje jsem s klidem sledoval, jak se postupně  lístky vyprodávaly a jak mizí a brzy tedy bylo jasné, že bude v O2 aréně vyprodáno. Já však nenchával nic náhodě a lístek jsem si nekoupil hned v první den prodeje – ani v žádný další den.

Tím, jak se postupně datum koncertu blížilo, se mé nápětí a očekávání čím dál víc snižovalo až tu najednou byl včerejší den – den této velké koncertní události.  K O2 aréně jsem tedy nedorazil a nevím, zda tam byly davy a fronty.  Koncert začal večer a já doma v ten okamžik hezky vyspával pokoncetní kocovinu z našeho středečního koncertu a nevím tedy, jaké písničky Paul zahrál, jak mu to zpívalo, jaká byla kapela a atmosféra v aréně. Zahrál snad Yesterday? Nebo Maybe I’m amazed? Možná. Nevím také, jestli hrál nějaké přídavky ani jak dlouho koncert trval. Pak koncert náhle skončil a všichni účastníci se postupně rozešli do svých domovů. Já stále spal.

Kdybych to měl shrnout, byl to moc krásnej zážitek a jak jsme se shodli s Ashmanem, Ládikem i Lukyhellem, musíme si určitě nechat ujít i další Paulův koncert, bude-li u nás ještě nějaký. Ještě teď jsem plný dojmů…

Luke

Reklamy

Několik starých úsměvných reklam

jelikož to tu moc nežije, dám sem čas od času něco z mého oblíbeného retro tématu a dneska je to tedy několik reklam ze 40. a 50. let…

To byla panečku doba – nikdo neřešil sexismus, kouření bylo v módě a Ronald Reagan byl ještě tuctovým hercem přivydělávajícím si v amerických reklamách….

07_07_07_advert3 camels-cigarettes-doctor-advert coffee-spank Favim.com-34348 vintage-hoover-ad funny christmas

old-smoking-ads-8 Sexism-In-Vintage-Ads-18 eye-pop ads-5 Cleaning-Funny-ad1

Doufám, že Vás některé z reklam pobavily 🙂

Luke

U Buldoka

Ládik tu sem stručně popsal své dojmy z úterní vonácké hospody, která se konala v restauraci/klubu U Buldoka na Smíchově. Já dodávám fotku od Loua, který zvěčnil naši smlouvu s Lukyhellem o budoucnosti nového pořadu TV VONA – Na vlastní pěst  – Škola zloduchů.  Do historie tedy vstupuje tato tzv. ubrousková smlouva ((c) Lou)

10841917_10204453544210073_893823634574504463_o 10842221_10204453544290075_4268540881153418762_oA jinak dodám, že setkání bylo příjemný, vypili jsme hodně piv, dali si s Žábou pálivej burger a s Ládikem jsme ochutnali tlamolepící rum RED RUM…

Tak doufám, že se zas brzo sejdem!

Luke

Past na hipstery

Tohle mě pobavilo a proto to pro Ashmana a další nasdílím i na náš blog:

Traps1

Autor je zde – http://jeffgreenspan.com/projects/personal-work/urban-traps/#image1009

 

Luke

Monty Python: Almost live

Včera jsme v Aeru s Žábou shlédli přímý přenos posledního lonýnského představení slavné komediální skupiny Monty Python. Šel jsem na toto představení bez větších očekávání a nakonec jsem byl nadšenej.

Show to byla výpravná, s velkou choreografií, kostýmy, orchestrem, naštěstí se v tom neztratila ona Pythonovská drzost, politická nekorektnost a humor. Kdo čekal nějaké nové scénky či skeče, byl nejspíše představením zklamán, protože včerejší show nabídla výběr toho nejlepšího z Pythonovských scének, skečů a písniček a to ve velmi zdařilé podobě.

A co jsme viděli? Snad všechny nejslavnější skeče – ministerstvo švihlé chůze, Dead Parrot skeč zkombinovaný s Cheese-shop skečem, Spam skeč, španělskou inkvizici, Papežský skeč a další… zazněly samozřejmě i hudební hity z flmů Monty Python – Every sperm is sacred, Penis song (s novými slokami o vagínách a zadcích!), I like Chinese, Finland, Lumberjack song a závěrečná hymna Always look on bright side of life. Jednotlivé scénky a skeče byly rovněž propojeny skrz videoprojekci některých starších děl MP, takže jsme mohli vidět i Grahama Chapmana (+1989) a např. i fotbalový zápas řeckých versus německých filozofů.

Zkrátka a dobře jednalo se o tříhodinové „best of“ Monty Pythonů a stálo to za to. Představení mělo i přestávku, kterou jsme využili na občerstvení a sdělení si dojmů. Publikum bylo zjevně naladěné na správnou notu, takže smích a potlesk byl ten večer v Aeru slyšet skoro pořád. Trošku potíže byly s českými i anglickými titulky – pánové totiž místy improvizovali a nedrželi se „scénáře“, takže někdy byly titulky pozadu, někde chyběly úplně apod. To byla ale jediná malá piha na kráse.

Pokud někdy budou ze záznamu představení opakovat, doporučuji se jít podívat!

A dneska večer jdeme do kina Lucerna na „Světáky“! Na to se taky moc těšim!

 

Luke

Hrátky se svátky 01

jelikož se tu nic na blogu neděje, rozhodl jsem se zavést pravidelné žertovné příspěvky. Vžýdycky se podívám, jaká jména budou mít v následujících dnech svátek a v jednom souhrnném blognutí pak u každého jména napíšu větu, příběh či bonmot, který bude začínat na stejná písmena jako toto jméno. Je to otřepaná a stará myšlenka, ale znáte to – zoufalý se stébla chytá a cokoliv nám pomůže tenhle blog oživit, to beru! 🙂

A jeden užitek to bude mít – budete vědět, kdo bude mít v nejbližších dnech svátek! Začínám zítřkem a Ditou…

Dita dává denně. Dává Danovi, Davidovi, dneska dokonce Dluhošovi! Děvka!
Soňa slupla Savo. Syčící Savo Soně stéká skrz slepé střevo. Sakra!
Taťána tluče termity tupým tágem. Tuc tuc tuc, Termiti tančí terminální tango – Taťána tleská!
Arnošt – anonymní alkoholik – apeluje, aby Afghánistán anektoval Ameriku. Arabové admirují Arnošta.
Kvído kvičí kvůli kastraci. „Kuš, Kvído, koule ku křečkovi!  Kousej křečku!“
Hugo hladíc hebké hemeroidy, hlasitě heká. Hubne.
Erika epiluje exotický ekzém. Eště, Eště – eroticky ejakuluje!
Richard radostně ryčí – rakovina!

🙂  Tak snad vás dnešní první díl pobavil, rozesmál, pobouřil a hlavně nenudil, příští týden se dočkáte dalšího pokračování!

Luke

Na vlastní pěst: Blackwar

Premiéra reportáže o organizaci Blackwar z cyklu Na vlastní pěst proběhla v neděli 26.1. 2014 během první přestávky hokejového utkání mezi New York rangers a New Jersey devils. Film byl přijat kladně, i když je nutno podotknout, že testovací publikum a členové Tv Vona byli v tu dobu již ovlivněni alkoholem a někteří i travnatými látkami (v množstvím malém a jen pro vlastní potřebu). Zajímavý je také ten fakt, že zatímco před premiérou to devils šlo, tak po ní už padaly góly jen do jejich klece.

Každopádně posuďte sami, internetová premiéra filmu je zde. Pan Jan Destrojer, zakladatel Blackwar, se až do poslední chvíle snažil premiéře zabránit a dobýval se ke mně do bytu. Odstřihl mne od internetu, takže jsem musel v mrazu sešplhat po hromosvodu dolů. Po divoké automobilové honičce Prahou jsem se dostal na letiště (Václava Havla) a odletěl do Moskvy. Ale i to nestačilo. Destrojer mne pronásledoval i tam v přestrojení za biatlonistu a střílel po mě v kostele Bohorodičky. Nakonec jsem se dostal k Edwardu Snowdenovi, který použil své špiónské triky a umožnil mi anonymně (aniž by o tom zpravodajské agentury  USA, Ruska, Izraele věděli) nahrát film na internet. Co bych ale pro Vonu neudělal, že? Takže si toho važte a u filmu se hezky bavte.

Lou

„Světáci“ dnes na Seznamu!

V rámci filmových střed najdete dnes od 18:00 (až do půlnoci)  zdarma na webu http://film.seznam.cz/ ke shlédnutí asi nejlepší českou komedii všech dob  – Světáci (1969)

Komedie pojednává o tom, jak se ze tří fasádníků a tří obyčejnejch lehkejch holek na jednu noc mají stát šarmantní dámy a pánové na úrovni :). Herecký obsazení je, jak bylo v našich starších filmech zvykem, velmi dobré – v hlavních rolích uvidíte: Libíčka, Sováka a Brodského, sekundují jim Janžurová, Bohdalová a Jirásková,  důležitou postavu zde hraje úžasný Oldřich Nový (v jedné ze svých posledních rolí) a mihnou se zde Menšík, Šejbalová, Moučka či „pan Tau“ Ota Šimánek. Film měl pohnutý osud a po cca dvou měsících v kinech putoval do trezoru a mohl se znovu promítat až po dalších dvaceti letech…

Ukázka pro zvědavé a nedočkavé:

a na závěr ještě dobovou kritiku z Rudého Práva

svetacirecenzeRP

Luke

Teorie podpantofláctví

napadlo mě, že bych to sem mohl konečně dát. Tohle jsme vymysleli s Ládikem po ICQ, když jsme zcela náhodou před dvouma tejdnama iKecali o Ashmanovi …:) (ten ale s tímto tématem zatim nijak nesouvisí…  zatim…. :))

Podpantofláctví je možné rozdělit na 6 úrovní – použiji moderní anglický výraz „level“, aby tato teorie zněla atraktivně.

Level 0
Nikdo ti nic nezakazuje, chodíš si kam chceš!

Level 1

Chtěl bys někam jít, ale přítelkyně/žena ti to zakazuje. Ty přesto nebojácně jdeš, bez ohledu na následky.

level 2

Chtěl bys někam jít, ale přítelkyně/žena ti to zakazuje. Zůstaneš tedy doma.

Level 3

přítelkyně/žena ti zakazuje někam jít a ty sám sebe přesvědčíš, že je to vlatně dobře a nikam nejdeš.

Level 4
Nikdo ti nic nezakazuje, ale ty nikam nejdeš. Sám sebe si již dávno přesvědčil, že doma je to nejlepší.

Level 5
Ty zakazuješ manželce/přítelkyni, aby někam šla a chceš, aby  s tebou zůstala doma.

Dost často se jedinec postupně propracovává od levelu 0 (typicky svobodný muž) až po level 5 (žárlivý cholerik). Zde přichází ovšem fáze tzv. restartu. V momentě delšího trvání levelu 5 Vás přítelkyně/manželka opouští a automaticky se dostáváte na level 0! Tomuto jevu můžeme říkat koloběh podpantofláctví.

Na jakém levelu jste vy? Ládik se mě ptal, kde jsem já – myslím že se náhodně pohybuju mezi všema levelama… snad ten restart zatím nepříjde 🙂

Luke (s podporou Ládika)

Vtípek

Trošku si tu dneska taky zaládikuju a hodim sem vtip, který mi poslal kolega. Možná ho všichni už znáte, ale já jej neznal a líbí se mi 🙂

První žena na Měsíci:
– Houstone, máme problém!
– Co?
– Ale nic, nech to být.
– Co se stalo?
– Nic…
– Tak mi to řekni.
– Ne.

🙂
Luke

Neil Simon: Apartmá v hotelu Plaza

mini-recenze představení Divadla Palace

Včera jsme s Žábou vyrazili za kulturou a shlédli jsme v Divadle Palace (býv. divadlo Šimka a Grossmana) premiéru komediální hry Apartmá v Hotelu Plaza. Stejnojméná hra od dramatika Neila Simona vznikla v 60. letech a hrála se úspěšně na Broadwayi a v roce 1971 byla zfilmována se skvělým Walterem Matthauem a Maureen Stapletonovou. U nás se hrála hra v mnoha adaptacích a my včera shlédli verzi Divadla Palace v obsazení: Veronika Žilková, Martin Stropnický, Vincent Navrátil a Agáta Hanychová. Asi Vás nyní polil studený pot stejně jako před představením mě – to víte – Žilkovou jsem měl zažitou jen z Tele Tele jako „Jaké bude asi dnes počasí?!“, Stropnickýho znám max z několika pohádek, jejich syna Navrátila neznám vůbec a Agáta, to je bulvární kapitolka sama pro sebe.
Nicméně jsme vyrazili a musím říct, že jsem byl nakonec velmi příjemně překvapenej!

Komedie samotná se skládá ze tří dějství, z nichž každé se odehrává v New Yorském Plaza hotelu v pokoji 719 – v první scéně sledujeme starší manžele, kteří přijdou do pokoje 719 na xté výročí své svatby a svatební noci, kterou kdysi v tom samém pokoji zažili. Druhé dějství vypráví o tom, jak se v pokoji č.719 snaží postarší producent svést svou dávnou lásku a třetí svatební dějství pojednává o tom, jak se v pokoji 719 v koupelně zamkne nevěsta před svatbou a její rodiče se jí snaží vylákat z koupelny ven. Je zde tedy hezky využita jediná lokace a „kulisy“ a vše tedy stojí a padá na dialozích čtyřech herců. 90 procent scén a dialogů naštěstí obstarají Žilková se Stropnickým a musim říct, že oba hrát opravdu umí (i když se to z některých jejich TV projektů třeba nezdá). Horší je to s jejich dětmi – mladým Vincentem Navrátilem (ten má v sobě hereckej potenciál, nicméně ještě je nutné jej trošku „vybrousit“) a Agátou (ta je herecky tak na úrovni naší TV VONY, ale zachraňuje to svým zjevem). Naštěstí, jak jsem zmínil, hra stojí na dvou hlavních hercích a jejich dialogy jsou dobře napsané i zahrané a místy skutečně vtipné.
Jedinou vyloženě slabší části hry je jakési intermezzo mezi druhým a třetím obrazem – Stropnický a Žilková se potřebují převléknout před třetím dějstvím a tak je zhruba 3 minutový prostoj vyplněn jakousi groteskou, kdy Navrátil (v roli hotelového poslíčka) se snaží v pokoji 719 sbalit „uklízečku“ Agátu. Celá tahle scénka totiž skončí bez větší pointy a je vidět, že byla napsána hodně účelově… škoda, to by se jistě dalo vylepšit.

Celkové dojmy ze hry jsou pro mě pozitivní a rozhodně bych se nebál představení Divadla Palace doporučit – je to povedená adaptace s dobrými výkony Veroniky Žilkové a Martina Stropnického. Bohužel je vidět, že někdy zapracují předsudky vůči hercům a při premiéře byla skoro 1/3 zadní části sálu prázdná, což si hra myslím nezaslouží. Běžte se na to podívat!

Luke

Luke vs Hipster Luke

Podle nátáčení aktuálního dílu Točny. Děj je situován v průběhu jednoho týdne a na této fotce můžete vidět jak se změnil Luke a jak vypadal v pondělí a jak v neděli.

Osobně nepozoruju žádnou změnu 🙂

LukyHell

Obrázek

psychopes Džusa, 5. série

Od pondělí do pátku jsem vás tu zásoboval vtipy psychopsa Džusy (čajíček proti tomu, co tu Luke předváděl minulé léto s McCartneyem). Touto sérií končím a pokud budou další díly, ozvu se.

Pobavte se a přeji pěkný víkend. Ladik

13.

13CMYK

14.

14zbytky

15.

15koule

 

Ladik

A dost!

tvl

Džusa k tomu štěkla své  a já dodávám, že je tu konečně další přerušení ládikovské blogovací krutovlády!!! 🙂

A o čem zajímavém psát? Nabízí se univerzální téma – počasí. To je ale parno, že? A ty bouřky a vichr! To nepamatuju! (Babičky souhlasně přitakávají a buší o zem dřevěnými holemi).  Kupodivu si ale na vedra zvykám a už mi ani nedělá problémy spát ve 30 stupních celsia.

(Ať to není nuda, ať to neni nuda.. . )

Měli bychom sem dávat víc kontroverzních blogů – Ládik to načal svejma prstýnkama a já bych mohl pokračovat třeba příspěvkem  „každej člověk se zasmrádlým boubínem v podpaží si zaslouží jen opovržení společnosti a nucený pobyt v karanténě“. Ládiku, rozjedeme každotýdenní blogovací kontroverze a kritiky společnosti? I když od toho tu je blog http://www.1000vecicomeserou.cz/  , kterej mě taky občas sere,….  napadá mě ale několik obecně přístupných kontroverzních témat na začátek: Je Iveta Bartošová ještě člověk? Potraty po 9. měsíci těhotenství ano či ne ? Zakážeme konečně nealko nápoje? Cigareta – spása či kratochvíle? Jaký pes – takový pán ?

(Ať to neni nuda, ať to neni nuda…)

Blogovat se dá o čemkoliv a záleží, jak moc se autor chce otevřít světu, jakou má fantazii a momentální nápady, zážitky a v neposlední řadě i na tom, jaký je pozorovatel svého okolí. Dobrej bloger by měl mít i smysl pro humor a měl by dokázat vtipně popsat i tak obyčejnou věc, jako je třeba balení kufru na dovolenou nebo recept na míchané vajíčka.  Nebudu se tu pokoušet ani o jedno, protože humoru tu bylo v posledních dnech až až a pravidelní návštěvníci by nám začali houfně zmírat na křeče v bránicích a srdeční zástavy…

(Ať to neni dlouhý, ať to neni dlouhý…)

Víte co nesnášim na internetu? Včera jsem to Láďovi řikal i v hospodě – citový výlevy a rádoby pravdivý citáty a klišé – zejména Facebook je jich pln (a sebekriticky musim říct, žei náš blog v roce 2006-2007 se jimi občas hemžil :)) Pojďme si několik citátů z FB připomenout a ošklivě a cynicky do nich rýpat…

„Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.“ – neni to spíš milenec? A co když nemá hudební sluch?

„Buď, kým si,  a říkej, co cítíš, protože na těch, kterým to vadí, nezáleží, a těm, na nichž záleží, to nevadí“ – jinými slovy svý k svému, hlupák k hlupáku a vrána k vráně…

„Věří-li člověk něčemu dosti silně, stane se to pravdou.“ – ano, říká se tomu autosugestivní psychóza

„Tiší lidé mají nejhlučnější mysl“- ano, je známo, že introverti jsou často skrytí magoři a uchylové…

„Nic už nebude takové, jako kdysi, ale vše může být takové, jako nikdy“ – a taky nemusí.. někdy  je lepší když člověk buduje něco, co se má vyrovnat  tomu „kdysi“ než pochybnému „nikdy“

„Nemusíš být dobrý, stačí neubližovat lidem“ – ….řekl strýček Henrik svému synu Olafovi. Olaf začal tedy  zabíjet malé štěnátka a koťátka, dostojíc tak otcovým slovům…

„Pokud si neuvědomíš, že si můžeš vybrat, nemůžeš si vybrat“ – zajímalo by mě co by si autor této inteligentní motivační hlášky vybral ve věznici na klasickou otázku tlustýho černošskýho spoluvězně -„chceš bejt maminka nebo tatínek??“ 🙂

„Jestli hledáte člověka, který změní Váš život, podívejte se do zrcadla“ – další motivační „klasika“. Místo slůvka „změní“ tam lze ale vložit i slůvko „posral“ či jiné a hned hláška dostává další pravdivé významy…

„Krásní lide nejsou vždy dobří, ale dobří lidé jsou vždy krásní“ – řekl někdo  hóóódně ošklivej s půvabem Quasimoda (nevymyslel jsem to nakonec já??).

„Zhroutíš se, ale já tě podržím a budu tě milovat i tak.
Podlehneš dezintegraci, ale já tě podržím a budu tě milovat i tak.
Nebudeš mít nic, co bys mohla nabídnout, ale já tě podržím a budu tě milovat i tak.
Ocitneš se úplně na dně, ale já tě podržím a budu tě milovat i tak.
Uvízneš v depresi, ztratíš se v bludišti, utrpíš zranění či podlehneš zmatení, ale já tě podržím a budu tě milovat i tak.
Udělám všechno, aniž bych naléhala, že se musíš dát dohromady.
Tvému já, jež se hroutí a v dané chvíli mým potřebám nevyhovuje, se přizpůsobím…“

WTF?!!! Výlev jak prase a o čem? O ničem. Stačilo by napsat lakonické „jsem s Tebou “ a mělo by to stejnej význam a ušetřilo by se písmenek…

„Někdy jsou prostě dny, které mohou přejít do období, kdy Člověk nemá co říct, at už jde o jakýkoli symbol vyjádření. Někdy je dobré jen sledovat, vstřebávat, vylučovat a na základě toho pak stvořit svůj úhel vyjádření.“ WTF. Ale tohle známe z tohoto blogu docela dobře, ne? 🙂

(Ať už je konec! Ať už je konec!)

A to je konec vážení! Vidíte, že blog se dá vypotit skoro ze všeho a hlavně že tu není další psychodžusa! 🙂

A pamatujte si , že  „Jako dým mlhavé city mohou zmizeti, než splýn prchavý je nahradí,  tvé srdce otevřené musí zůstat, dopředu hledět a doufat. Zůstaň krásný a šikmooký!“

(c) Luke

;) psychopes Džusa, 4. série + povídání o tom, že Džusa si svoje místo na blogu zaslouží

Jestli to takhle půjde dál, vydám knížku 😉

Aby to nebyly jen Džusí vtípky, prozradím vám, že Džusa hrála v TV VONA a nemyslím jen to její skučení v lesoparku při natáčení navlastnípěsti.

Při natáčení miniKonspirace v roce 2008 jsem do natáčení zapojil právě Džusu. Zakousla malého mimozemšťana. Byla to myš. Běželi jsme  po louce a společně před NIMI prchali až do kukuřičného pole.

částečně jsem záběry z roku 2008 použil v konspiraci 2.5 zde: http://youtu.be/pHpYgW0yolk?t=39s a v čase 1:10 pak potkávám Džusu, která mi chvíli pomáhá, jak jsem uvedl výše. V konspiraci 2.5 to je však vystřiženo právě v momentě 1:10 a pokračuje to až mým útěkem v kukuřici.

Neprávem může být Džusa označována jako pes, který do TV VONA nezasáhl. Proto teď přichází konečně její šance, prosadit se svými myšlenkami. A proto si také zaslouží, abychom ji měli zde na našem oficiálním blogu.

10.

10sedmkrat

11.

11kitty

12.

12kun

Ladik