TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: jídlo

Nová česká kuchařka, aneb, Navedení ku připravování všelikých pokrmů, hodících se pro skrovnou i skvostnější domácnost (1864)

Dneska Vám tu představím několik českých receptů, které vyšly v kuchařce z roku 1864, jejíž dlouhý název (viz název dnešního příspěvku) myslím říká vše.
Kniha je to obsáhlá, obsahuje více než 600 receptů, které jsou, jak uvidíte, často psány opravdu stroze, ale jasně. Mezi klasickými jídly české kuchyně tam ale najdete už dnes nepříliš známá jídla – ať už různé úpravy šneků  a žab nebo  různé ptáky, želvy apod. A taky  recept na smažené vemeno… ochutnali byste?

Tak dobrou chuť!

Mimochodem, pokud si chcete přečíst nejslavnější kuchařku od M. D. Rettigové, je možné ji stáhnout zde: http://www.scanzen.cz/knihy/domaci-kuchrka

Luke

Barrandovské terasy

bývala to pražská vyhlášená vyhlídková restaurace, zbyly z ní jen ale jen ruiny a zarůstající zbytky budov.

Celý komplex barandovských teras dal postavit v roce 1929 Václav M. Havel, bratr podnikatele Miloše Havla, který nedaleko založil filmové ateliéry. Součástí areálu byla rozhledna, restaurace, Trilobit bar  a také bazén pod restaurací.

Již před otevřením lákala pražany v novinách tato upoutávka:

Slavnostní otevření bylo provedeno 4.10.1929 a noviny o tom následujícího dne psaly toto:

Restaurace se stala oblíbeným cílem výletu pražanů a konaly se zde i koncerty, silvestry  a další kulturní akce. Častými návštěvníky byli i známé osobnosti a herci z nedalekého filmového studia.

Pak přišla válka a Němci a po válce znárodnění a znovuotevření již ve vlastnictví „lidu“. Terasy začaly chátrat, byl zrušen bazén a dřívější lesk podniku se postupně vytratil. Fungoval ale až do začátku 90. let, kdy byly terasy definitivně zavřeny. V roce 2011 prý začala rekonstrukce, která by měla skončit v roce 2014 a jsem zvědavý, zda se podaří tuto unikátní restauraci znovu otevřít.

1979:

a současný stav:

Tipy pro kuchyň a hospodyňky… (1937)

zůstanu dnes u jídelního tématu i v druhém dnešním příspěvku, ve kterém uvidíte názorný příklad kulinářských tipů pro hospodyňky, které se každý týden objevovaly v Národních listech. Tento článek je z roku 1937….

Le Cordon Bleu

V roce 1895 byl v Paříži otevřena kuchařská škola „Le Cordon Bleu“ (modrá stuha), která se v průběhu 20. století stala vyhlášenou školou po celé Evropě.  Následující článek z časopisu Life z roku 1951 Vám přiblíží, jak to na této škole, kde se učila např. i Julia Child, chodilo…

Milovník kočičího masa z roku 1887

Tohle už jsem kdysi dával na svůj web o retro-gastronomii, ale myslím, že si to jako kuriozitka z roku 1887 (Národní listy) zaslouží uvedení i zde… přeji dobrou chuť 🙂

O jedlících, labužnících a jídle vůbec

aneb dneska ještě jeden článek z Národních Listů, tentokráte z 28.11.1936, kdy v novinách vyšla dvoustránková příloha o jídle – takové lehce úsměvné zamyšlení nad tehdejší současnou gastronomií se zajímavou sondou do oblíbených jídel tehdy známých osobností…

(kliknutím na obrázek si jej zvětšíte do čitelné podoby)

Julia Child

Kví mě dneska upozornila, že googlovský noodle je dnes o Julii Child, která by se v tomto dni dožila stovky (ve skutečnosti se dožila uctyhodných 92 let) a předevčírem to bylo prozměnu 8 let od její smrti.

Když mám tenhle ujetej retro blog, tak toho využiju a věnuji Julii dnešní blognutí, protože si ho určitě zaslouží – zejména proto, že byla velkou propagátorkou francouzské kuchyně a říká se, že naučila „ameriku vařit“.

Julia byla žena impozantní výšky (188cm) a prý až do svých 30ti let neuvařila ani vajíčko. Za války pracovala ve spojenecké výzvědné službě OSS, kde se seznámila se svým budoucím manželem, Paulem,  který po válce začal pracovat na ambasádě v Paříži, kam ho Julia následovala.

Tam přišla poprvé do styku s vyhlášenou francouzskou kuchyní a jako tehdy žena v bezdětné domácnosti se začala brzo nudit a proto hledala, čím by se zabavila. Začala tedy chodit do legendární kuchařské školy Le Cordon Bleu a vaření ji naprosto uchvátilo.  Rovněž si také uvědomila, že neexistuje žádná pořádná kuchařská kniha francouzské kuchyně v angličtině a proto začala s kolegyněmi (Simone Beck a Louisette Bertholle) pracovat na anglicky psané kuchařce.

Tu se jim po několika letech podařilo dokončit a více než 700 stránková kniha vyšla v roce 1961 a stala se doslova hitem mezi tehdejšími americkými hospodyňkami.


Julia se stala velmi populární a brzo se objevila ve vlastní televizní kuchařské show „The French chef“, která běžela téměř 10 let.

O Julii Childové byl v roce 2008 natočen film Julia & Julie – část filmu právě mapuje život Julie Child ve Francii a část filmu vypráví o mladé blogerce Julii Powel, která se snažila za rok uvařit všechny recepty z výše uvedené kuchařky.
Několik epizod pořadu French Chef máme doma a je to docela legrace pozorovat Julii při práci. Je bezprostřední, vzhledem ke staří pořadu (je ještě černobílý) se natáčel téměř bez střihu a Julie se svým lehce afektovaným hlasem radí, vaří a hlavně baví. Nezapomenu, jak v jedné z epizod dělala steak z tuňáka. Vzala obrovskýho tuňáka, položila ho na linku, vzala pilu a začala porcovat steaky… :).

A její „Bóón apetííít!“ je rovněž legendární!

V roce 1966 vyšel v časopisu Life rozhovor s Julii, tak si můžete počíst:

A ještě jedna spíše reklama z roku 1972:

A na závěr pár obrázků:

I slavní mají hlad….

dnešek zakončím odlehčeným příspěvkem, který předvede některé slavné osobností nedávné historie při běžné lidské potřebě – při jídle… 🙂