TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: kocovina

Opět koncertní konec týdne, opět svatba a ukradený doklady :)

Už je to trapně jednotvárný a nebejt Loua a jeho testovacího mobilního okénka, smrskl by se tématický záběr tohoto blogu do muziky, chlastu a kocoviny.

Nejinak tomu bylo tento víkend. Nejdřív jsme ve čtvrtek zahráli s Psycho Doors revivalem v narvaným Kainu, o den později jsme brány pekla s Doors pootevřeli kousek od Sýkořic – v Újezdě u Zbečna na jedné svatební oslavě hippíků.

V sobotu ráno jsme se ale hodili s Žábou do svátečního šatu a vyrazili jsme rozespalí vlakem na Hradec, kde jsme měli přestupovat na další vlak, který nás měl hodit až do Kostelce nad Orlicí, kde se celá sláva konala. Naše rozespání se nám (mi) ale moc nevyplatilo, protože v nestřežené chvíli mi někdo z pověšeného hipstr kabátu (jak by řekl Lukyhell) ukradl peněženku s prachama a hlavně dokladama a kartama.  Asi to byli ti dva smraďoši co seděli na sedadlech za náma…  přišli jsme na to těsně před Hradcem, tak jsem po marném prohledání košů hned přes mobil zablokoval platební karty a v Kostelci nad Orlicí jsme vyrazili na polici nahlásit  odcizení OP, což je překvapilo a tvrdili nám, že se to má hlásit na MÚ v mém trvalém bydlišti…  no nic. Nebudeme si kazit den, Žába vybrala peníze ze svýho účtu a tak jsme si dali k obědu výbornou kachýnku na kosteleckém náměstí a dobře nasyceni vyrazili na třetí hodinu do místního Nového Zámku, kde měl obřad můj kamarád Martin, jehož pražskou rozlučku se svobodou, jsem tu popisoval před měsícem.

Obřad byl venku v krásný zámecký zahradě, trval přijatelnou dobu a nakonec jsme se spolu se všemi svatebčany přesunuli do nedaléké vesničky Vrbice, kde se v Penzionu u rozhledny konala hostina a náš večerní koncert.  Na místě už Vaťák a Vaitík přichystali aparaturu , zprovoznili jsme i místní hudební reprodukční systém a na mě ten večer připadla i role DJ.

Svatba pak pokračovala hostinou, tanci a ve všeobecném veselí jsme někdy kolem půl osmý začali hrát dva cca hodinové koncertní sety, osvěžovali se při tom točeným primátorem, náš bubeník vínem a hosté nás zásobovali slivovicemi, takže ke konci druhé části koncertu už bubeníkovi vynechával kopák, nám občas akordy a mně se pletly struny na base (a to mám jen 4). Lidé byli nadšení, následoval i přídavek a jako třešnička na dortu bylo vystoupení novomanžela Martina, se kterým jsem zahrál dvě jeho písničky, které jsme hrávali v  uskupení The Night strangersThe Letter a Mimozemšťán

My jsme v penzionu nocovali, stejně tak i náš bubeník Tomáš, takže s ním jsme se dále věnovali pití, Tomáš usilovně sháněl cigára a na mě připadla další role – uvádět tombolu. Vyhráli jsme s Ženou Apple Phone (dětský s vodou uvnitř), Čističku vzduchu (malou květinu) a Sadu vrtáků (těstoviny „vrtule“). Byla to sranda.

Pak už se vzpomínky na konec večera rozmazávaj, kecali jsme a chlastali slivku s Jožem a Fabiánem, tancovali jsme na diskotéce a po třetí ráno zavelel ženichův táta k ukončení akce a nás posledních cca 6 statečných se naposledy napilo. Bylo mi zas slušně blbě a hned jsem ale naštěstí usnul.

V neděli v 9 ráno jsem se vzbudil, Tomáš i Zlata byli čilí a balili věci k odjezdu a mě bolela kebule jak střep, žaludek na vodě, prostě menší kocovina. Naštěstí jsme domů nemuseli jet vlakem, Tomáš nás hodil až před dům a po cestě jsme to vzali v Hradci přes McDonald a Cheesburger s Colou pomohl…

Další propařený víkend je za náma, dneska ráno jsem v řepích už zařídil novou občanku, novou kartu v bance, v práci též a teď ještě zbejvá VZP, opencard a Aerokarta. Zasraný zloději!

Tak se mějte hezky

Luke

Náročnej víkend … už zase….

Končila nám dovolená, v pátek jsme se večer vraceli od prarodičů z vysočiny (s taškou plnou cikánské pečeně, česneku a dalších dobrot) a začínal další letní víkend. V pátek mě čekaly ale dvě velké události. Nejdřív jsem vyrazil do Zličínskýho bowlingu, kde Láďa zapíjel dcérku. Přijel jsem docela brzo, na místě byl jen Ashman, David a Zobi se ženou, takže jsem si dal plzeň a poslouchal o chlastacích zážitcích a dalších zajímavostech. Za chvíli dorazil Ládik, Krabkozík, Lou, Lukyhell a další láďovi známí, takže nás nakonec byl slušnej počet. Začalo se zelenat a zapíjelo se a kolem devátý jsme  využili bowlingové dráhy (já tedy ne, protože jsem to nechtěl kazit ani jednomu z týmů). Lou se ukázal, jako správnej mistr, když asi 3x za sebou zahrál strajk! Jestli někdy budu hrát bowling, chci Loua do týmu!

Pak mi psal Martin, bývalej spoluhráč z jedné z mnoha bývalých kapel, že má rozlučku se svobodou a že už jsou v Rock Café a čekaj, až se k nim připojim. Kolem půl jedenáctý jsem tam byl a kromě Martina a jeho tří kamarádů (všichni, včetně oslavence, původem zo slovenska, tak si dokážete představit ten splávek) tam byla i slečna jednoho z nich, což je sice na rozlučkách nezvyklé, ale ukázalo se to později během večera jako výhoda, protože dobře znala prahu a pražské kluby a navigovala nás. V Rock café padl jameson a pak druhej a třetí a vyrazili jsme do Popocafepetl někam ke staromáku (nebyl to ten u kampy) a tam už bylo narváno, hrál DJ, muzika a kluci i já jsme byli v solidní povznešené náladě, takže „parket“ (dá-li se to tak nazvat) patřil nám a „děvčice“ (jak na východě řikají) nám radši uhejbaly z cesty. Pamatuju se, že jedný jsem tam dal omylem menší pěstí, když jsme skákali a tancovali, naštěstí se tomu zasmála.   Přišel čas na cuba libre a další drinky a nakonec asi po hodině Jožo zavelel, že jdem jinam. Mezitím mi Fabián, další z  kamarádů, vyprávěl, že svatby jsou na slovensku velký, trvaj minimálně tři dny a po celou dobu by neměl ženich vystřízlivět. Věřím mu. Trochu se ale bojim, protože na tý Martinový svatbě za tři tejdny hrajeme s bítlsama…  zpět k rozlučce. Po chvilce bloumání jsme narazili na Hooters. Martin uviděl „děvčice“ v malých oranžových kraťáskách a hned tam nadšeně vyrazil a my jej neméně vesele následovali.  Naše doprovodkyně slečnám vysvětlila, že tady mladý pán má rozlučku a jelikož obsluha je v těchto věcech zjevně zběhlá, slečny mu uspořádaly takové malé představení, jehož byl hlavním představitelem.

V Hooters ale už zavírali, tak jsme šli dál. Fabián chtěl pořád do Duplexu a překecal i ostatní, takže jsme pod jeho vedením vyrazili na václavák k Duplexu. Už jsem si chystal dvě stovky na vstup, ale Fabián pořád, že tam zná jednu holku a že nás protáhne zadarmo. Nikdo jsme mu nevěřili, protože byl, stejně jako my, už poměrně solidně opitej, nakonec se ale někomu skutečně dovolal a za chvíli nás už „dvěřník“ vedl kolem tancující slečny k výtahům, které nás odvezly nahoru. Já jsem byl v Duplexu poprvý, tak jsem se těšil hlavně na ten výhled ze shora na václavák. Nahoře jsem zjistil, že terasa je už zavřená, což mi ale nevadilo a přes dvě židle  jsem si na terasu vlezl a než mě ochranka vyvedla zpátky do klubu, jsem stihl aspoň jedno mobilní foto. Tady je ta rozmazaná nádhera:

IMG_20140823_014203

Jinak klub byl nahoře docela plnej, DJ hrál hodně nahlas a mezi lidmi bylo dost málo holek a strašně moc kluků, resp. spíš pánů, kteří ale neměli moc koho „lovit“. Dal jsem si lahvovou plzeň za 60,- (po londýnskejch pivech je to pořád dost levný :)) a s Fabiánem jsem si dal Ouzo, po kterým jsem se málem poblil, jak bylo hnusný. Fuj, jak tohle může někdo pít? Martin pařil, já chvíli taky, mně se už ale solidně motala kebule i nohy a čas se blížil k druhé ranní. Byl čas vyrazit domů. Kluci měli v plánu obejít ještě pár klubů, já se nejistým krokem vydal noční štěpánskou ulicí k našemu obydlí a tam jsem padl spánkem opilce.

V sobotu mě čekalo hraní s kapelou na jedné svatbě a s tím souviselo cestování už kolem poledne. To vstávání… to byla hrůza, hlava bolela jak střep, žaludek „na vodě“.  Lehce to spravila Pizza a láhev coly (mastnota+cukr) a vzal jsem basu a kombo a šel na vlak. Bylo mi šílený vedro a jak tělo spalovalo zbytky alkoholu, tak jsem se šíleně potil. Na nádraží v Kladně jsem se tedy s kocovinou utkal pomocí litru vychlazený vody a po hodině popíjení už mi bylo líp a náš bubeník mě akorát nabral a vyrazili jsme ke Karlovejm Varům. Cestou mi vyprávěl o nahrávání CD jejich druhý kapely a já jsem nemusel nic moc povídat, takže jsem se za ty dvě hoďky dal do kupy a dorazili jsme do restaurace Stará Pošta v Bečově, kde už svatba byla v plném proudu.  Mě však zaujalo logo Chodovaru. „Cože? Oni tu točej Chodovar??“. Pomalu se začínalo moje předsevzetí o nechlastání rozplývat…  pak jsme začali tahat aparát a zvučení a po hodince už jsem to nevydržel a po úvodní cole si dal chodovárek a pak už jsem u něj vydržel až do jedenáctý, kdy jsme odjížděli.

Koncert byl dobrej, Vaťák má už taky Gretsche, takže až na ty plešky, pupky, ksichty a hadry vypadáme úplně jak Beatles!! 🙂

Doma jsem byl zas ve dvě a padl jsem. Abstinenční den byl tedy až ten nedělní a bylo to takové příjemné a vcelku symbolické zakončení naší 14 denní dovolený.

Luke

Hody hody doprovody…

uff, díky bohu už jsou Velikonoce za náma! Jsem z nich celej polámanej a namoženej,ale bylo to skvělý! Rozhodl jsem se Vám těch pět uplynulých dnů trošku přiblížit.

Pátek 18.4.:

Měli jsme už dovolenou a proto jsme si naplánovali výlet za skoro-tchánem Martinem do belgické restaurace v Dobřejovicích, kde nyní dělá.  Bylo krásný počasí a tak jsme se po snídani v Cross Café (zase jedna barevňoučká vymazleňoučká inťouštíčíšská blééé kavaárnička ve Štěpánské) vyrazili směr Průhonice a Dobřejovice.  V Průhonicích jsme vylezli z busu na náměstí a mě na první pohled zaujal pivovar U Bezoušků  hned u autobusové zastávky!  Maj vlastní pivo! A v Průhonicích! Mé srdce zaplesalo.  Musel jsem ale krotit radost, protože nás ještě předtím čekal výlet do místního botanického parku. Naštěstí začalo pršet, a tak jsme procházku parkem zkrátili na snesitelných 60 minut a po dvanácté hodině jsme již seděli v kuřáckém salonku hospody U Bezoušků. Je to krásná klasická venkovská hospoda s interiéry obloženými ve dřevě (alespoň ta kuřácká část) a bez zbytečné moderny. Tak to mám rád. Objednal jsem si Bezouškovskou desítku a spokojeně jsem si upíjel a konverzoval s Žábou o důležitostech všedního života.  Záměrně jsem si nedával silnější pivo, takže mohu hodnotit jen jejich desítku a chutnala mi moc, i když přirozeně neměla takovej říz, jako dvanáctky, které piju nyní nejradši. K Bezouškům se musíme někdy zas vypravit, třeba se k nám někdo z Vonáků přidá :).  Jo a maj úžasnou škvarkovou pomazánku s čerstvou cibulkou! Úplně boží!  Nedalo se nic dělat, čas k odchodu se nachýlil a my se busem 363 přesunuli o vesnici dále – do Dobřejovic. To už pršelo opravdu hezky a tak jsme cestou  Belgické restaurace Manneken Pis hezky promokli.

Naštěstí nás rychle přivítal Martin a nabídl nám osvěžení – důvod, proč jsem se u Bezoušků šetřil, byl ten, že jsem plánoval ochutnat spousty belgických piv, kterých tam v lahvích prodávaj několik desítek druhů! A tak se i stalo. Po úvodní „zahřejvací“ točené Stelle jsem pak ochutnal myslim asi 3 nebo 4 piva, jejichž názvy už mi splývaj a proto se nic užitečného o belgických pivech odemne tentokráte nedozvíte – vlastně jen to, že jsou silné – cca 6% a výše. Nejen pivem jest ale člověk živ a tak nám Martin přichystal menu o třech chodech – rizoto s mořskými plody (dobré, ale ty růžové divné věci  – asi mušlí tělíčka-  jsem dával žábě),  pak vepřové maso s čerstvým chřestem a sýrovou zálivkou (moc dobré), salát s kozím sýrem a nakonec místní domácí čokoládu, kterou tam vyráběj. Yum Yum! V restauraci mají otevřeno bohužel jen přes poledne (10-15h), nicméně pokud dostanete chuť na jídlo, poctivou čokoládu nebo belgické pivní speciály, je to dobré místo, kam vyrazit.

Den to byl naročnej, to Vám teda řeknu!

Sobota 19.4.
V 11 jsme měli sraz na hlavním nádraží s kamarádem Radkem a pozděpříchozím Mňoukem a vyrazili jsme na další výlet – tentokráte do Pardubic za Jirkou. Snídaní byl klasický cheesburger v Burger Kingovi na hlaváku (pro mě už taková „klasika“ před cestou vlakem kamkoliv na východ) a po dvanácté hodině jsme již stáli na pardubickém nádraží, kde nás Jirka vyzvedl a vyrazili jsme na oběd ke Lvovi (www.ulva.cz). Zahrádku maj sice betonovou, ale příjemnou a tak jsme si objednali plzeň a jídlo a poslouchali novinky o neslavném konci jedné slavné kapely, my zas vyprávěli o novinkách z našich luhů a hájů, Mňouk mlčel, čas letěl a oběd byl výtečnej.  Začalo ale foukat a tak jsme se později přesunuli do plzeňky, kde jsme u dalších dobrých plzní v debatě pokračovali a dohodli jsme se, že si někdy zas musíme společně zahrát.

K večeru, cestou z Pardubic, jsem ve vlaku společensky unaven usnul a po dlouhé době mi tak 100 minutová cesta utekla během deseti minut (a poslintané košile :))

Neděle 20.4.

Historie se opakuje. Tentokráte na hlaváku už v půl desáté ráno, místo cheesburgeru jsem si dal na probuzení kafe a byl jsem nějakej nasranej na celej svět – tak jsem si radši sedl rovnou do vlaku, zatímco Žába hledala na nádraží svýho bráchu, který jel s námi do Písku. Vyráželi jsme za Zlatiným tátou, který má se svou rodinou poblíž Písku barák a čekaly nás po delší době opět klasicky venkovsky prožité Velikonoce.

Nedělní program byl klidnej a kromě buřtů na ohni pro mě byla zpestřením jízda na kole (na kterým jsem neseděl asi už 15 let, ale rychle jsem si zas zvyknul) a hledání vrbového proutí pro výrobu pomlázky v širém okolí. Hledali jsme asi hodinu než jsme něco použitelnýho našli…   pak jsem dělal porotce ve hře na schovávanou. Pak jsme čuměli na fotbal Sparta – Dukla. Je mi fakt teprve 34?!!

Pondělí 21.4.
Velikonoční pondělí. V osm ráno budíček a místo snídaně pletení pomlázky – ještě jsem si to z dětství pamatoval a upletl jsem suveréně nejkřivější pomlázku ze všech. V devět ráno jsme se s tchánem, jeho malým synkem a větším zlatiným bráchou vydali na koledu. Postupně se k nám přidávali další a další koledníci a i když jsme za celý dopoledne obešli asi jen 4  chalupy, tak to „stálo za to“. Whiskey, tuzemáky, březová vodka, pivo, domácí jablkovice, cola a to vše opakovaně a furt dokola a stále znovu… blé. A dotoho samozřejmě mazance, jednohubky, nádivky… No já byl ještě docela v pohodě a těsně před polednem zavřel „zaklopku“ a chytře místo pálenky pil vodu a kofolu. Zlatin brácha Táda zvolil jiný postup a pil jednu jablkovici za druhou, až byl docela v náladě a to takové, že měl odpoledne celkem problémy chodit a mluvit :).  Já jsem se pak snažil svou lehkou podnapilost vyléčit sportem a zadařilo se – s malejma dětma jsem si zahrál fotbal a pak se ještě projel na kole a vypotil jsem to a ani jsem z něj nespadl.  Pak nás k večeru hodní sousedi odvezli domů skoro až před dům a doma jsme vysílením padli. Byly to hezké, ale trošku náročné svátky.

 

Úterý  22.4.

Prosíravě jsme měli ještě dovolenou, a tak jsme se mohli po náročným víkendu náležitě zotavit.  Kolem poledne už jsme byli zotavení, a proto jsme vyrazili na první letošní piknik! Vzali jsme deku, koupili si salátovej oběd a došli do Riegrovejch sadů, kde se moc hezky sedí v trávě a čumí na park, stromy a pražskej hrad v dálce. Abychom se i kulturně a inteligentně pobavili, tak jsme cestou koupili nějaký křížovky a ty nám zkazily náladu a srazily sebevědomí – u každé z několika křížovek, kterou jsme načnuli, jsme dali dohromady chabou polovinu odpovědí… a to křížovka nebyla označena „pro pokročilé“ apod. No nic, pomohla nakonec flaška vína a chytrej telefon…   pak jsme se ještě stavili v rajské zahradě (moc hezký to tam teď je) a U sadu (na nefiltrovaného Velena, což je jedno z mála piv, který Žába ráda pije) a mě čekal na závěr dne ještě poslední úkol – koupit si svůj první květináč v životě, nějakou hlínu a pak doma přesadit sazeničky chili papriček.  Koupil jsem nakonec cca půlmetrovej obdelníkove květináč, 10kg nějaký zeminy a doma s vydatnou žabí pomocí přesadil všechny tři sazeničky do jejich nového příbytku – pokud to neuschne nebo to neokoušou kočky, měli by ze dvou sazenic být bird´s eye papričky a z jedné rostliny tabasco papričky. Uvidíme, pokud se náhodou urodí, určitě se to dozvíte na tomto blogu 🙂

 

Tolik tedy k pěti velikonočním dnům, doufám že jste si Velikonoce užili a neopili jste se tolik!

Luke

 

V dešti

prší – už zase – ale mně to dneska vůbec nevadí, protože mám lehkou kocovinu a pohled z tramvaje na zmoklý lidi mě naplňuje takovou zvláštní směsicí škodolibosti a spokojenosti. K tomu mi Suchý zpívá Blues o stabilitě…. „…jo mít tak čtyři nohy – to by se to stálo!“ a já s ním souhlasím. Dneska to tedy vypadá na abstinenční den. Z kabátu ale ještě trochu cejtim včerejší mastnotu z burgerárny „Dish“, kam jsme s přáteli vyrazili a nacpali se výtečnými hamburgery, unětickým pivem a dorazili se pak slunným sicilským vínem v jedné nedaleké vinárně. Žába si taky včera usmyslela, že ze mě udělá civilizovaného člověka a ošatila mne zas na rok dopředu, tak snad nebudu za měsíc v provánc dělat ostudu, n’est-ce pas?

V pátek ale vyšlo počasí o něco lépe a my byli s Žábou na grébovce zavzpomínat na naší loňskou svatbu, dali jsme si víno ve viničním altánu, kafe v pavilonu, pak margaritu v Las Adelitas, martini v Aeru a zakončili den menší večeří v Personě na Žižkově. Grébovka je letos stále rozkopaná, ale tentokráte vrchní část  a cesty u jeskyně Grota, takže nezávidim letošním svatbám cestu k altánku… dolejší část parku je ale už krásně opravená –  Žába hned vyzkoušela nové dětské hřiště a všechny jejich atrakce  :).  Celkově bude park za pár let, po dokončení rekonstrukce, opravdu pěknej.

Zmíním se ještě o sobotním večeru v klubu Vagon a pravidelnému koncertu skupiny Professor, který se nesl v trochu smutnějším duchu a to i kvůli vzpomínce na jejich nedávno zesnulého býv. baskytaristu Gustava. Professoři si jej v polovině koncertu připoměli dojemnou slideshow z fotek z celé jeho muzikantské kariéry a i já jsem si vybavil mé návštěvy na Opatově před více než… no hodně lety, kde tehdá kapela Professor pravidelně hrávala. Právě na jejich tehdejších koncertech jsem měl to štěstí potkat spousty lidí a kamarádů(a taky mou současnou kapelu) a Gustav mě vždycky bavil svým klidným výrazem a i když si moc nelámal hlavu s věrným napodobováním basových linek originálních skladeb, tak měly koncerty výtečnou atmosféru. I tento sobotní koncert ve Vagonu se povedl a i když jsem neměl moc náladu na paření, nakonec jsme si se známejma docela zatancovali a před půlnocí vyrazili domů.

Takto tedy vypadal další náš víkend-  ten další bude chatový a jak znám své štěstí, bude opět lejt  a navíc se přidá i velká zima a možná i mlha či sníh. No nic – budu připraven – dnes jdu zakoupit 12letý rum Diplomatico reserve  a budeme se tam kdyžtak interně zahřívat 🙂

Luke

Prodloužený víkend za námi (a před námi)

je na čase zaznamenat další uplynulý víkend  do zadků (análů) historie. Ten náš začal v pátek v podvečer v kině Aero, kam jsem šel hned z práce opět zařídit další  Aero kartičku na 10 filmů a za kasou byla opět nová slečna, která opět asi 5 minut studovala, jak se vlastně z těch našich benefitů kartičky kupují, ale nakonec bylo vše zdárně vyřešeno a mohl jsem si dát polotmavé pivko. Bylo ještě docela brzo, pročež jsem se začetl do Pavla Dobeše a jeho (e)knížky „Něco o Americe„. Dobeše jako folkaře moc nemusim (zpátky do trenek se mi nechce a ani kšandy už si zapínat  nemusim) , ale ta knížka je docela čtivá a vtipná – popisuje autorovo cestování po USA v létě 1993, tedy jen pár let po sametové revoluci. Ty jo, už je to 20 let….
Po sedmé dorazila má žabí žena a pan Mehehe následován Kví a nakonec i Ondra s Káťou a byli jsme komplet. V aeru od 20:30 dávali nový remake Fitzgeraldova románu Velký Gatsby (s Leošem Di Kaprem) a byli jsme zvědaví jak dílo dopadne. No nebudu Vás napínat – zde se to nedozvíte – menší recenzi Gatsbyho si schovám na nějaký další blognutí o filmech. Po filmu jsme dali ještě víno, ale na většinu z nás již padala únava a tak jsme to nazvali nocí („called it a night“) a šli domů.

V sobotu šla žába makat a já jsem se rozhodl, že začnu s první fází stěhování do nového bytu. Tou první fází je vyhození všech kravin, který doma mám a který stěhovat nechci. Nejsem vyloženě ten typ, který si musí schovávat každou věc či vzpomínku z minulosti, ale i teď jsem se srdceryvně loučil se svými starými VHS kazetami, oblečením, starejma počtačovejma krámama atd. Probral jsem i naší polorozpadlou knihovnu a své válečné knížky jsem hezky narovnal do velké tašky a v neděli putovaly do řepákova.  No celkem jsem v sobotu vyhodil 4 obrovský pytle bordelu a to ještě musim vyhodit starej PC CRT monitor (19palců, funkčí – chce někdo za odvoz??), nefunkční hifi zesilovač a rádio a taky se asi zbavíme staré televize (CRT 55cm – taky za odvoz, jestli má někdo zájem :)). Naskenoval jsem si i své sešity s hokejovými výstřižky a pak šly rovněž nemilosrdně do pytle – žádné slitování s relikviemi mládí…

V neděli jsme dopoledne s tátou vyrazili na chatu, počasí vypadalo dobře, a tak jsem posekal zahradu (bohužel žádnej slepejš mi tentokrát pod sekaču nevlezl), chvíli jsem si hrál na zahradníka a odborně očistil naší kamenou cestičku a ještě zkulturnil interiér chaty luxem, takže vše je připraveno na chatový víkend za dva týdny.  Po návratu do Prahy jsem hned upaloval do stromovky, kde již piknikovali Mehehe, Kví a Žába a tam jsme strávili příjemné odpoledne a podvečer ve společnosti vína, jídla (ten smradlavej sýr byl moc dobrej), kotrmelců a hvězd. Cestou ze stromovky nás přepadl letní déšť a tak jsme se ukryli v letenském Tapas baru. Ochutnal jsem rum Dictador a Sangrii a neustále jsem rozmejšlel, jestli mám jíž ještě na oslavu kamarádovejch narozenin, kterýmu jsem mou účast již dříve slíbil. Nakonec jsem neodolal a kolem desáté večer v solidním dešti jsem vyrazil do B3 baru na Balabence (a cestou jsem se v těch žabkách pěkně natáhl, protože za mokra hodně klouzaj)  a tam byla oslava již v plném proudu. Oslavenec hrál na Cajon, kytarista z jeho kapely hrál na dvanáctistrunku a mně hned po příchodu přistál na stole vedle piva morgan s limetkou. Pak už jsme jen hráli, zpívali, pilo se už naštěstí jen střídmě a před druhou ráno jsem se nechal teleportovat domů. V pondělí v sedm ráno jsem napsal lakonickou SMS do práce, jestli si mohu vzít volno, odpověď byla kladná a usnul jsem zas šťastným spánkem opilce.

Takový byl tedy muj uplynulej víkend, včera jsem tedy střízlivěl a abstinoval a dneska se večer opět vrhnu do víru nočního života na našem firemním večírku na pražském výstavišti…

Těšim se ale i na tenhle víkend, tam mám volno už v pátek a s Žábou podíváme opět na grébovku a v sobotu večer si na koncertě Professorů vzpomeneme na jejich nedávno zesnulého bývalého baskytaristu Gustava.

Jo a když  jsme u té píči s kosou, tak dneska jsem se dozvěděl, že umřel Ray Manzarek – klávesák z Doors… :(.

Luke

A jdeme detoxikovat…

…aneb zamyšlení nad démonem A.

Už nikdy nebudu pít!“ Kolikrát jsme každý z nás tohle řikali  a kolikrát jsme to (někdy i během pár hodin)  porušili…Alkohol je defacto jed a ke kvalitnímu životu rozhodně podle mě patří, ale v rozumné míře. Co to ale je „rozumná míra“? Pro někoho je to sklenka vína denně, pro jiného láhev denně, pro jiného sklenka za měsíc…  je to vždycky individuální a já bych řekl, že rozumná míra je takové množství, po kterém se člověk ještě chová „rozumně“ a alkohol mu nezastře vnímání do té míry, že se člověk neovládá.  Je zde ale i druhá stránka a to je vliv na zdraví člověka a pokud se jedná o každodenní pití, říká se, že více než 1 sklenka vína/půllitr piva tělu škodí.

Proč ale mluvit jen o negativech – alkohol (jako každá droga) má bezesporu i řadu pozitiv – uvolnění se, zbavení se ostychu (aneb tzv. pití na kuráž), rozšiřuje cévy – zlepšuje krevní oběh a další příklady, ve kterých ale opět hodně závisí na zkonzumovaném množství.  Pozitivní vliv má často i na partnerské vztahy – je dokázáno, že některé by možná bez alkoholu ani nevznikly 🙂

Dalo by se taky mluvit o druzích alkoholu – stačí mi dělení na tvrdej alkohol a ten ostatní (řekněme pod 15%, kam spadají hlavně vína, piva atd.). Zejména u toho tvrdého se myslím vyplatí pít alkohol kvalitnější a né nějaký patoky naředěný technickým lihem, po kterých – kromě samotné otravy alkoholem – můžete mít i jiné zdravotní následy. I zde je stará pravda, že za kvalitu se platí.

Další stranou mince je pohled společnosti na konzumenty alkoholu – snad i díky tomu, že u nás pije alkohol téměř každý občan starší 15ti let, je pohled společnosti na tyto konzumenty poměrně benevolentní (narozdíl např. od kuřáků) a vadit začínají až opravdoví „ožralové“, kteří obtěžují své okolí. Myslím, že v Evropě jsme na tom v tomto ohledu poměrně liberální.

Kdybych to měl celé  shrnout, tak bych napsal,  že nezávidím alkoholikům ani abstinentům – oba mají život svým způsobem  ochuzený – každý ale z jiného pohledu. A jako u jistého přírodního živlu(živle?) platí, že alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán.

A na závěr konkrétněji:

Po „náročném“ víkendu (koncerty, oslavy a svatby ke konzumaci alkoholu doslova vybízejí)  jsem abstinoval v pondělí a po včerejší „lehkém“ zapití narozenin si dám detoxikaci i dnes, abych se mohl zítra opět trávit alkoholem v Řepích v Sokolovně :).

Tak rozumnému pití zdar!

Luke

 

 

 

svoboda zapita

v pátek ve W a ostatní…

V pátek jsem ve W lehce zapíjel svobodu, bohužel už ten večer na mě přišla horečka, bolest hlavy a krku, takže spolu se svobodou jsem zapil i příchod chřipky,která mi teď kazí náladu. Ale což… hlavně že nemám rýmičku, to by byla úplná tragedie!

Páteční rozlučka byla příjemná, přišli kamarádi, které sezval můj svědek Mňouk a pilo se, hrálo se, kecalo až asi do půl třetí. Já se ani moc neopil, za což jsem rád (což však za mě provedli jiní :)) a druhý den ráno jsem se pak po smskách dozvídal od kamaráda Ondry jeho úsměvná dobrodružství s Chechtem po jejich odchodu 🙂

Víkendovou sportovní událostí byl bezesporu hokej – zkouknul jsem všechny čtyři víkendové zápasy a škoda toho našeho sobotního klopýtnutí se Slováky. Musím ale uznat, že Rusové, byť je nemám v lásce, měli letos dobrej tým, který skutečně hrál týmově a zlato si zasloužili. Náš bronz je také úspěch, po rozpačité základní části MS by totiž asi nikdo medaily našeho týmu netipoval… tak zase za rok ve Švédsku a Finsku….

Včera jsem si koupil svatební košili (zdravim Káju Erbena!) a s žábou jsme se chtěli stavit naPalmovce na obědě.

Nejprve jsme potkali podník s názvem Restaurace U Jagušky – dle vzezření klasická česká hospoda. Vešli jsme tedy dovnitř, posadili se do docela zaplněné restaurace a čekali…. a čekali…. a čekali… a po deseti minutách ignorování ze strany personálu jsme se zvedli a odešli. Smutný případ úpadku českého pohostinství.

Napadlo nás tedy zkusit zajít do klubu Palmovka, kde hráváme a v jehož objektu majitel nedávno otevřen novou gourmet restuaraci Foasy (http://www.foasy.cz/)

Ta nás velmi příjemně překvapila. Sami se v jídelním lístku i na webu prezentují takto: „… to jsou pouze čerstvé suroviny, domácí kuchyně a pečlivá příprava jídel, kávy a ostatních nápojů.Nepoužíváme glutamát, umělá barviva a polotovary. Milujeme čerstvou zeleninu a ovoce, bylinky a výběrové suroviny. Nepodbízíme se nízkou cenou ani slevami. V kvalitě potravin a nápojů odmítáme kompromisy.“

A mají pravdu – v jídelním lístku kromě denních menu naleznete stálou nabídku o několika chodech a některá sezónní jídla (teď to byl chřest). Dalším plusem je to, že restaurace je nekuřácká a prostředí je příjemné, záchody čisté včetně ručníků (!). Ceny jsou vyšší než v obvyklých restauracích (v menu mají ceny od 110,- do cca 150,-) v nabídce od cca 180,- do 350,-) ale odpovídají myslím úrovni i velmi kvalitní a ochotné obsluze. V nabídce mají i řadu předkrmů, salátů, desertů a dalších „doplňků“.My si tam dali rybku, žába vybrala láhev dobrého vína a já zkusil jejich úpravu špaget z menu a pochutnali jsme si. Na nějaké podrobnější hodnocení bychom toho museli ochutnat daleko víc, ale každopádně už teď je jasný, že tahle restaurace si zaslouží Vaší pozornost.

Tolik k víkendu

Luke

Dny vína a ruží…

shrnutí docela hektického týdne…

v názvu dnešního blogu jsem záměrně použil název starého film, ve kterém Jack Lemmon a jeho partnerka začnou pomalu a jistě propadávat démonu alkoholu – v lecčemž mi to totiž posledních šest dní připomělo 🙂

V pátek jsme s Žábou odehráli poslední předsvatební vystoupení dua Hanky Panky v čelákovickém Čel. Ej Kafé – premiéru měli dvě písničky Glory of Love a River a tam začal náš pijácký týden 🙂

V sobotu jsme se zúčastnili naší seznamovské teambuildingové firemní grillovačky u jednoho kolegy, kde víno, frisko a pivo teklo proudem a hamburgery lítaly na naše talíře jeden za druhým :). Večer jsme pak stihli ještě v Aeru starý film Plynové Lampy, přiněmž se mi podařilo 2x únavou usnout. Angela Lansbury a Ingrid Bergman byly ale okouzlující!

V neděli jsme se moc nevyspali, hned v devět ráno jsme žluťáskem student agency vyrazili do písku, prohlídli si centrum a starý most, dali si ihned po otevření vinárny na náměstí víno (ano!) a počkali na Zlatina tátu, který nás před polednem vyzvedl a ke kterému jsme se jeli oba tak nějak před svatbou představit. Do prahy jsme dorazili až kolem sedmé večer a jen jsme se doma otočili, už jsme opět spěchali do Aera, kde již popíjeli Meheheovi (Vlastík a Kví) a Harrisonovi (vršovický-brzo nuselský Harrison/McCartney a budoucí Judr. doktorka Kája). Na programu večera byl film Casablanca z roku 1942, který byl uveden dobovým filmovým protektorátním žurnálem. Casablanca je zajímavej film – jeden z těch, který já osobně můžu vidět dokola, protože vždycky tam najdu nějakou větu či scénu, který jsem si dřív nevšiml. Navíc perfektní Bogart s Bergmanovou a ta atmosféra Rickova baru se vznášejícím se dýmem, zvukem Samova piana… to vše nás inspirovalo pokračovat v Aeru po filmu v takové malé afterpárty, která nakonec skončila u Meheheů (to se blbě skloňuje :)) ve 4 ráno.

Pondělí bylo klidnější (nepočítám li pouze tři hodiny spánku před prací) a místo večerní oslavy čarodějnic jsme s Basketles odehráli jeden z dalších svatebních koncertů.

Úterý na prvního máje jsme s Žábou nešli do průvodu ani demonstrovat, ale místo toho jsme šli na grébovku domluvit poslední detaily naší svatby, dali si tam opět víno a pak jsme se přesunuli do Aromi, italské restaurace Ricarda Lucqua, docela vyhlášeného „pražského“ italského kuchaře. Opět byla vína, výtečné Risotto se sýrem Robiola a bianchetto lanýži a žába si dala tatarák z tuňáka a Carpaccio z Mečouna s červenými pomeranči. Po návratu domů, když jsme se už chystali odpočívat, volal pan Mehehe a šli jsme s nimi opět do Aera, kde jsme, tentokráte bez filmů, u vín a mad applu příjemně zakončili večer.

Středa už byla pracovní, vzal jsem si ale na odpoledne půldenní volno, protože nás čekaly lekce tance. Učí nás tam charleston a různé kroky, které mi moc nejdou, takže si myslim, že naše taneční kreace budou hodně veselé a žertovné :). Po cestě domů jsme vyzvedli snubní prsteny, takže to začíná být važné…. ovšem vrcholem večera byla večeře s hádejte kým? Ano, s Mehehovými :). Vyrazili jsme opět po delší době do La Gare a původním záměrem bylo dát si žabí stehýnka. Nakonec ale došlo na spousty dobrot – např. chřest s holandskou omáčkou, chřestovou polévku, mušle, šneci po burgundsku, konfitované ledvinky, dušený steak na houbách, žába měla nějakou rybku a samozřejmě došlo i na žabí stehýnka. Na závěr deserty – Savoy, pistáciový koláč, Kví si odvážně dala chřestovou zmrzlinu a já se nechal příjemnou servírkou překecat ke Creme Brulle.

Asi nejvíc jsem byl zvědavej na ty žabí nohy a jsem rád že jsem je ochutnal, byť to rozhodně nebude nějaké mé oblíbené či vyhledávané jídlo. To samé platí o šnecích, ke kterým jsem měl trochu odpor, ale nakonec jsem rád, že jsem to zvíře snědl 🙂

A co dnešek? Jelikož zítra mě opět čeká alkoholová akce (další pivní degustace s Ládikem), budu dneska detoxikovat, abstinovat a jelikož doma se víc než tejden neuklízelo a je všude děsnej bordel, zbude na mě asi úklid :(, neb žába zas maká. It´s a hard life…

Tak se mějte a děti – nepropadněte démonu alkoholu!

Luke

kolaudace bytu

to byla zasa akce… 🙂

V sobotu se u nás konala dloho dopředu avizovaná kolaudace bytu – udělali jsme jí ve stylu 80. let a každý měl za úkol přijít oblečen či učesán v tomto retro stylu. S Žabou jsme připravili spousty jídla, vyzdobili byt, nakoupili chlast , vybrali dobovou muziku a vytvořili jsme si hezké 80s kostýmky.

Já jsem se převlík za růžového hošana a Zlata za zlatou disco-divu.

Příprava trvala skoro celou sobotu a v sedm večer začali chodit první hosté. Nakonec se sešlo celkem asi 18 lidí – včetně zdejších Vonáků (Ládik+Petra, Lukyhell, Lou a Ashman) a spousty Zlatinejch kolegyň a kamarádů/-ek (Ivet, Stáňa, Míra, Káťa+Ondra, Milča, Týna, Máťa, Bára a Aurélie).

Na programu večera byla soutěž o nejlepší kostým, soutěž v céčkách, půlnoční pokerturnaj a premiéra pořadu TV VONA „Zabiákovo pozdní odpoledne“.

Bohužel (pro mě) večer začal hrou „Piatnik“ – je to společenská karetní hra spočívající v tom, že každý účastník si vytáhne kartu a kdo má nejvyšší, pije panáka. Kdo si vytáhne piatnika (žolíka), pije dva panáky – nejdřív jsme hráli ve třech, pak se počet lidí zvýšil, ale já hodně vyhrával a cca 3x jsem měl i samotného piatnika.

Zábava ale plynula, hrála muzika, tancovalo se, kecalo atd a já jsem kolem desátý vytuhl a probudil jsem se až někdy ve 4 ráno, kdy už u nás zbylo jen pár lidí a v náladě povznešený Ashman bavil společnost svými historkami a zpěvem. Já jsem pak šel zvracet a spát a ráno už jsem zastihl jen Lukyhella, který u nás vydržel a koukal na střihorukého Edwarda :).

Celou neděli mi pak bylo ještě zle, ale stálo to za to. Jak jsem se pak dověděl, Céčkový turnaj vyhrála Petra, soutěž kostýmu vyhrála Týna (já byl druhej :)) a poker turnaj se nakonec nekonal. Večer byl rovněž zpříjemněn projekcí dnes už legendárního dílu pořadu ČT Paskvil „80´s“ speciál s těmi největšími hrůzami let 80. – ukázku z pořadu najdete na http://www.youtube.com/watch?v=3M3UGk8Ozcs 🙂

Takže díky všem, kdož přišli a nějaký fotky teď právě nahrávám na rajče!

Luke