TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: koncerty

Resumé posledních tejdnů… aneb žijem!

Hm, tak jsem se po čase kouknul na náš blog, jehož desáté výročí za měsíc uplyne a s hrůzou jsem zjistil, že jsem tu od srpna nic nedával. A to se toho za tu dobu stalo víc než dost. Kluci cestovali, Ládik se stará o holky a já žil v posledních dvou měsících hlavně muzikou, chatou i výletama, ovšem taky samozřejmě i prací, u který se zastavím jako první.

Po posunutém, ale nakonec úsěpšném červencovém stěhování naší firmy na Butovice jsme měli v létě peklo a nezastavili jsme se s kolegou Chechtem skoro ani na okamžik… až koncem srpna jsme si každej mohl vzít tejden zaslouženýho odpočinku a oddechnout. V Září jsme pak už našli čas i na vzdělávání v rámci našich pracovních projektů a oba už jsme certifikovaní Apple technici s certifikátem pro servis MAC laptopů a desktopů  ACMT 2016!

 

img_20160712_130830Jedna z příjemných prací spojených se stěhováním 400 lidí – patchování

V srpnu Žába otevřela Kašmidaš, v září, o měsíc později, byla oficiální otevíračka pro bloggerky a další VIPky a díky výtečným výsledkům na trzích prý Kašmidaš prosperuje zatím nad očekávání dobře. Snad to tak vydrží!

Stihli jsme i výlet do Poličky, Svitav a Litomyšle, já ochutnal místní Smetanovo pivo (po vzoru Světáků … „to je něco jako Dvořák!“), podívali jsme se do Zámku, ochutnali jsme řadu místních pochutin a skvěle využili tejdenní jízdenku českejch drah a dopravili se i do Marijánek, kde otevřeli normálně Indickou restauraci Kamasutra! (žádný sprosťárny se tam nekonaj, ale vařej výtečně!)

img_20160820_132706

Jelikož od Září je Žába skoro každej den i víkend v obchodu, musím teď občas na výlety jezdit osamocen  – na ten první jsem se přidal k Chechtovi a Vlně a navštívili jsme Kurot Rather (kousek od čs. hranic u Bad Schandau) a zdejší slavné skalní město a most – né nepodobné našim skalám v českosaském švýcarsku – akorát daleko líp udržovaný, infrastruktura výtečná, jen to pivo nás moc neuspokojilo. Za to schnitzel ano.

img_20160928_133925

Teď v sobotu jsem si udělal výlet prozměnu sám na Křivoklání – jak už název napovídá odehrávají se tyto středověké slavnosti na hradě Křivoklát a kromě šermu, kapely Krleš  a podivně – skoro až opile- působících hereckých souborů tam měli i sokolníka s mnoha ptáky a ptáčky a byť mi jich bylo trochu líto, tak hlad převážil a v duchu jsem si představoval, jak by asi ta velká sova chutnala upečená na víně…  to už stejně určitě francouzi vymyseli  – sovu na víně – když žerou šneky, žáby, ústřice, plesnivej sejra, koně… ani sovou určitě nepohrdnou.  Ale výlet to byl pěknej, vzal jsem to pak ještě cca 10kM do Zbečna a tam odsud večer busem přímo na chatu, kde jsem padl a uvítal jsem, že mi skoro na minutu přesně dodávka jídla a pití z rohlík.cz přivezla několik lahváču Svijan :).

S našimi Bafkitlf to jde od pěti k desíti (a to jako fakt), takže dost pravidelně zkoušíme, hodně koncertujeme (v srpnu jsme hráli asi 6x včetně nejkratšího koncertu v historii kapely – 2 písně na vyhlášení knihy roku Knižního kubu  – Vertigo) a pilujeme novej repertoár. Nahráváme i nový a aktuální demo a zahráli jsme si asi zatím na nejlepší svatbě v Peci pod Sněžkou, kdy jsme s novomanželi hráli až do cca pěti do rána, nevěsta s náma hrála asi deset písniček na kytaru a Vaťák zpíval Susie Q! (!!!!)

28843830852_50fcf30874_o
Vyjevený výraz kapely z nedávného hraní na Palmovce…

Podzim a vánoce budou hektické, jako vždy – těšíme se na cesty do Paříže za ségrou, vánoční Londýn a s Bafkitlf budem hrát i první zahraniční koncert – silvestr ve Zvolenu! :).
Do toho budou ještě koncerty s Psycho Doors  v Hradci, v Praze v Kainu a po nedávném úspěšném učinkování na festivalu Cibule (v Račeticích) se i tahle kapela rozjíždí! Znovu jsem rozjel i můj sportovní gamingovej youtube kanál a s tím jak vyšla NHL 17 jsem se zas vrátil do koloběhu tvorby videí a docela mě to zas baví.

Tolik k updatu z posledních tejdnů, už se těším na příští měsíc a výroční blognutí odemne a Ládika!

Luke

Recenze na Paulův koncert, na kterém jsem nebyl

Abych konečně zase posunul českou žurnalistiku o kousek dále, rozhodl jsem se zde dneska napsat dojmy z mé včerejší neúčasti na koncertě „brouka“ Paula McCartneyho.

Beatles mám moc rád a poslouchám je už asi dvacet let – to je jest velká část mého života – a proto jsem byl nadšený, když jsem se dozvěděl, že Paul McCartney přijede opět do Prahy a já si budu moci již podruhé nechat jeho koncert ujít. Poprvé jsem na Paula nešel již v roce 2004, při jeho první návštěvě u nás a není tedy divu, že jsem si jej nemohl nenechat ujít i letos.  Hned po otvření předprodeje jsem s klidem sledoval, jak se postupně  lístky vyprodávaly a jak mizí a brzy tedy bylo jasné, že bude v O2 aréně vyprodáno. Já však nenchával nic náhodě a lístek jsem si nekoupil hned v první den prodeje – ani v žádný další den.

Tím, jak se postupně datum koncertu blížilo, se mé nápětí a očekávání čím dál víc snižovalo až tu najednou byl včerejší den – den této velké koncertní události.  K O2 aréně jsem tedy nedorazil a nevím, zda tam byly davy a fronty.  Koncert začal večer a já doma v ten okamžik hezky vyspával pokoncetní kocovinu z našeho středečního koncertu a nevím tedy, jaké písničky Paul zahrál, jak mu to zpívalo, jaká byla kapela a atmosféra v aréně. Zahrál snad Yesterday? Nebo Maybe I’m amazed? Možná. Nevím také, jestli hrál nějaké přídavky ani jak dlouho koncert trval. Pak koncert náhle skončil a všichni účastníci se postupně rozešli do svých domovů. Já stále spal.

Kdybych to měl shrnout, byl to moc krásnej zážitek a jak jsme se shodli s Ashmanem, Ládikem i Lukyhellem, musíme si určitě nechat ujít i další Paulův koncert, bude-li u nás ještě nějaký. Ještě teď jsem plný dojmů…

Luke

O červnových radostech a naší kapele

Květen, jak jsem zde psal, byl pro nás ve znamení cestování – kromě výletů do Lednice a New Yorku, o kterých jsem blogoval, jsme také stihli oslavu vysmolování sudů v kosteleckém pivovaru a na začátku června jsme podnikli i červnovou chatu. I když v ČR řádili docela vydatný deště a bouřky, na Bezděkově bylo onen první  červnovej víkend báječně, a tak jsme od pátku do neděli opět hodovali, špízovali, měli jsme i chili, kotlety, kátiny pověstné saláty, buřty, Ládik s Petrou udělali hambáče a zkrátka to bylo fajn.  V sobotu jsme vyrazili do nedalekých Cvrčovic, kde jsme večer s Basketles hráli při příležitosti 700 let založení vesnice a akce se nadmíru povedla a sklidili jsme velký úspěch.

IMG_3517

S touhle kapelou teď trochu opět něco děláme, poctivě zas zkoušíme a repertoár obohacujeme skladbami CCR, které mají v našem podání velkou odezvu (nutno dodat, že spíše kladnou :)) – Midnight Special, Lodi, Traveling Band, Have you ever seen the rain a pak věci, které jsme již dříve hrávali – jako Down on the corner, Bad moon rising, Proud Mary. Další tři nové písničky od CCR budou mít preiméru teď ve středu při našem koncertu v Praze Na Palmovce, takže ty si nechám jako překvapení.

Docela je teď dost koncertů a hraní a i to je motivace se neustále zlepšovat, odstraňovat chyby a upravovat i repertoár…

Dost o kapele, přijďte ve středu na Palmovku, máte-li chuť.

Červen už je za chvíli skoro v polovině a nemůžu se nezmínit ani o práci – tam budem mít pekelnej začátek července, kdy se všech 400 lidí (celá pobočka) postěhuje do Butovic a my ajťáci si moc neodpočineme. Teď je ale ještě klid před bouří, a tak, když je čas, připravuju se v práci na ACMT 2016 certifikační zkoušku od Applu a je to docela pakárna – věděli jste třeba, že Apple má přímo předepsanej druh písku, kterej bych jako technik měl mít u stolu poblíž v dosahu, kdyby se vznítila baterka macbooku? 🙂

Žába chystá velké věci, takže je taky dost zaneprázdněná, ale chystáme se na pár dní teď „vypnout“ v Berlíně a odpočinout si na Springsteenově koncertu, na kterej se dost těšim. Paula v Praze si ale nechám ujít… další dovča nás pak bude čekat až v srpnu, ale to budem asi oba vyřízený a dáme si velkej relax :).

Jinak včera jsme viděli docela hezkej film o indickym jídle – Today’s Special z roku 2009 (je i  na netflixu) – o new yorským indickym kuchaři Samirovi, kterej má sen pracovat v Pařížský restauraci a kterej se, shodou okolností, musí najednou začít starat o indickou restauraci svýho otce na předměstí NY. Po shlednutí filmu jsem dostal hroznou chuť na indický jídlo, leč bylo už pozdě večer, tak si to musi vyhradit v tejdnu 🙂

Luke

Výlet a koncert v Plauenu

Konečně se mi splnil jeden z hudebních snů a zahrál jsem si koncert i mimo čr. Trvalo to přesně 377 koncertů než se tak stalo, ale nakonec nám s Psycho Doors revivalem přišla nabídka zahrát si v klubu Ranch v německém Plauenu (Plavno) asi 30Km severně od Aše.

Jelikož kluci nesehnali dodávku, dobrovolně jsem se pasoval do role vlakocestujícího (což si užívám) a vyrazil tak do nevelkého bývalého východoněmeckého městečka po vlastní ose z Hlavního nádraží. Před cestou vlakem mám už takovej svůj rituál – nejdřív zajdu na hlaváku do Šalandy na Krušovickou 12ku (a případně i žrádlo), pak si koupím zásoby piva v plechovkách na cestu a mohu si pak užívat důstojného cestovního zážitku.

Jel jsem nedjřív do Drážďan a cesta mi příjemně ubíhala četbou a pak sledováním Twin Peaks, který jsem nedávno zase rozkoukal. V Drážďanech jsem pak přestoupil na lokálku, která mě po dalších dvou hodinách dovezla až do Plauenu.

hofbahn

Plauenské nádraží, které bylo za druhé světové války zničené bombardováním, je znovu postavené v moderním stylu a je položené hezky nad městem, takže cestou do města to s váma jde z kopce.

Dorazil jsem tam asi tři hodiny před zbytkem kapely, takže jsem si prošel město, dal si burgera a kávu, pak jsem si dal dvě piva na zahrádce na starém náměstí, pak jedno hnusný pivo v typický plauenský zahulený pětce a nakonec jsem v 6 dorazil před The Ranch – místo to pravidelných víkendových koncertů – hrají zde pravidelně i Špejbls Helpers – českej ACDC revival, takže jsme byli v dobrý společnosti.

ranch

Z personálu uměl anglicky jenom zvukař, takže domluva s majitelkou byla trochu obtížnější, ale dostali jsme od nich basu piv do zákulisí, dobrou večeři, vodu a taky hezky zaplaceno, takže jsme se snažili předvést opravdu to nejlepší, co v nás je. Koncert začal po desáté večer a skladba publika byla 40 let a výše, postupně se ale osmělili a nakonec se našla i řada tancujících jedinců. Náš repertoár byl klasickej, přidali jsme Touch Me, Not to touch the earth a zahráli dvouhodinovej koncert včetně dvou přídavků.

Kluci se po koncetu sbalili a vyrazili ku Praze, já dopíjel v klubu basičku piv a měl jsem v plánu, že se propiju do šesté hodiny ranní, kdy mi jel opět přes Drážďany vlak do Prahy. Bohužel ale v půl třetí klub zavíral a v Plauenu žádnej nonstop nemaj, tak jsem strávil hezký skoro tři hodiny venku u nádraží na lavičce jako bezďák a hezky jsem se třásl zimou. Jen Cimmrmani mi na spotify dělali společnost a v půl šestý se konečně otevřelo nádraží a já se mohl trochu ohřát a dát si ranní kafe. Největší úlevou ale pak bylo teplé sedadlo ve vlaku zpět do Drážďan a po vcelku obyčejný cestě jsem byl v poledne opět na hlavním nádraží. Odpoledne jsem pak dohnal doma spánek a večer jsme s Žábou a Ondrou a Káťou zakončili víkend u Bansethů výbornou kachnou a pivem.

Byl to pro mě docela náročnej víkend, ale hraní v říši se mi líbilo a doufám, že si ještě někde mimo ČR zahrajem

Luke

Podzim je tu

… a začíná hezkým slunečním dnem a já si ještě užívám zahrádky místní pankrácké pizzerie Di Carlo a čekám na svou oblíbenou Diavolo pizzu, kterou tu uměj výtečně s česnekem  a chilli papričkama.

A co vlastně přineslo září? V posledních měsících sem moc napíšeme. Já to nějak vůbec nestíhám a je to škoda, protože až budu jako senilní důchodce vzpomínat na mládí, už si většinu zážitků nevybavim.

Takže s kapelou jsme hráli o víkendu dva vydařené koncerty – nejdřív jsme předskakovali Katapultu v Skalné u Chebu (nafoukanějšího zvukaře jsem už dlouho nepotkal) a druhý den jsme už od 11:30 hráli pro docela dost lidí na mělnickém vinobraní a tam se nám to moc líbilo. Já ochutnal červenej burčák, teplou medovinu a zkoukli jsme i pár dalších vystupujících kapel a s klukama jsme měli dost legrace. Těšim se na neděli, kdy bubeník dělá menší setkání u sebe doma a měli bychom si tak zahrát první bytový koncert (po vzoru bytového divadla z dob totality) a já budu vařit své chili con carne.

V září jsem se taky stal závislým na LaQuila – indické restauraci v italský ulici (hehe), která je prostě neskutečně famózně dobrá a jejich kuřecí jalfrezzi je hodně pálivý a výtečný .. a když si k tomu dám česnekovej naan a pivo, jsem v sedmém nebi…  Kolega checht si zas velmi pochvaluje jejich pálivé Vindaloo a zkrátka to tam prostě uměj. Doporučuju! (připravte si angličtinu, protože česky se tam moc nedomluvíte)

Po NHL 16 včera vyšla FIFA 16 – fotbalová videohra a já už ji mám doma a před usnutím jsem jí zkusil. Opět o krůček blíž k dokonalosti a Ashmene, začni přemejšlet, kdy máš čas, že bychom u nás udělali nějakej turnaj spojenej s konzumací piva a žrádla. A samozřejmě ostatní zájemci budou také vítání.

Po delší době jsme byli s Ashmenem v s Sokolovně a tak nějak jsme se shodli, že musíme vyzkoušet i nově otevřenou řepskou hospodu (nevim název ale je tam, co byli dřív „zlodějové“) kde točej asi 5 druhů krušovickejch piv a je to tam komplet předělaný.

V práci je živo, pomalu se už připravuje stěhování na Butovice, kam se příští rok posunem a ze mě se pomalu stává meetingový typ. A vtipný bylo, že na prvním meetingu se SAP IT  jsem zjistil, že jeden z nich bydlí v té samé vesnici, kde mám chatu :).

TV VONA? Žije? Je mrtvá? Uvidíme, kdy nás Lou vyburcuje k nějaké aktivitě, sám jsem zvědavej, jestli Točnu dotočíme ještě letos….

Ad téma cestování – abychom neporušili tradici „co měsíc, to víkend v cizině“, vracíme se v říjnu opět na pár dní do Budapešti a já se opět už neskutečně těšim!

Tak to bylo takový trochu chaotický shrnutí posledních tejdnů, užívejte si podzimu a pijte pivo!

Luke

Hraní v Zichovckém pivovaru

A je tu moje další víkendový opilecký blognutí. Po pátečním Woodstocku jsem v sobotu ráno vyrazil na chatu připravit podmínky pro rekreační pobyt v dalším tejdnu –  vyčistil a vydezinfikoval jsem plesnivou lednici, posekal zahradu, očistil zahradní nábytek a grill, takže párty může za pár dní propuknout! 🙂

V pět odpoledne mě na Bezděkově vyzvedl náš zpěvák Martin a vyrazili jsme ke Slanému do minipivovaru Zichovec, který byl založen nedávno v roce 2012. Jeho piva jsem poprvý ochutnal už loni a utkvěla mi v hlavě desítka Sokolík.

Přijeli jsme na místo kolem pátý a dověděli jsme se, že zvučit budem až v deset večer před hraním, takže jsme najednou měli moře času. Co s ním? Vaťák si jel zahrát hokej, Bubeník se věnoval cigárům, Martin střízlivěl a já jsem se jal ochutnávat Sokolíka  a Krahulíka (12ka). Desítka Sokolík je hutné pivo – více do hořka s příjemnou plnou chutí. Naproti tomu Krahulík je víc do ovocna a sladkokyselejší než běžné české dvanáctky.V pivovaru je rovněž restaurace a Vaří tam hodně dobře moderní českou kuchyni a měli výtečnou zelňačku!

Koncert začal v osm a hrála kapela Forbes Ukulele Brothers – ano ukulelový orchestr, ve kterým učinkuje i Fany, známý slánský majitel Jazz Café Fany, který vypravil na akci autobus s příznivci 🙂 Kapela hraje hlavně česky zpivané folkové a country skladby,  hezky jim to šlape a zaujala mě hlavně ukulele basa, která měla hodně hutnej zvuk na to, jak byla malá.
My s Basketles jsme začali hrát po desátý večer a lidi hned od začátku tancovali a nakonec nás kolem půlnoci vytleskali na tři přídavky. Rozdali jsme i řadu vizitek, tak věřím, že si třeba znovu v pivovaru zahrajeme.
Zichovecký pivovar je zajímavým tipem pro hezkej výlet, já se tam rozhodně někdy zajedu podívat!
 Luke

Terry umřel a Blog nám umírá…

já sem skoro nepíšu, Ládik taky ne, nicméně aspoň jsme si našli ve čtvrtek čas na pivko, pokecali vo životě a tak. Mám radost, že už se blíží jaro, už jsme si sedli s Žábou i na zahrádku – minulej víkend v regrovejch sadech už otevřeli tu malou venkovní polodřevěnou hospodu a občerstvení!  Spolu s jarem se blíží i výlet do Bruselu, možná i do Lednice a v květnu chceme dělat chatu a bude i pražské mistrovství světa v hokeji!

V kinech je nyní remasterovanej Pernej den – první film s Beatles z roku 1964 a my jsme vyrazili v sobotu dopoledne do Světozoru a užili si tak na 90 minut Beatlemánii! Ten film pro mě neztratil nic ze svýho kouzla a energie. Pak následovalo obžerství s Ondrou a Káťou, Žába si dala uzené koleno a zapili jsme i Terryho Pratchetta… mimochodem, na něj mám vzpomínku, jak jsme s Lukyhellem a Louem (nebo i s Ashmenem?) jeli na jeho autogramiádu… muselo to bejt někdy v polovině 90. let a ani už nevim v jakým pražským knihkupectví to bylo, ale vim, jak mě štvalo, že ten divnej pán v klobouku se klukům do knížky podepsal a mě paní vykázala s prázdným papírem z fronty na podpisy, protože na knížku jsem neměl :)). Pamatujete si to, kluci?!

S kapelou nám teď přichází hodně koncertů, takže si zde dovolím několik pozvánek:

28.3. od 20:00 s Basketles v Unhošti (to je městečko mezi Prahou a Bezděkovem :))
17.4. s Basketles v Praze  u Vodárny
19.4. slavíme s Psycho Doors revivalem 5 let existence kapely v klubu Vagon!

No a pro ty z Vás, kteří mají čas tento čtvrtek 19.3., tak doražte na palackého náměstí k Vltavě na loď Kristian Marco, kde křtí své album Špinaví Lůzři!

Luke

Dva koncerty našeho Doors revivalu…

A je tu další koncertní reportáž zhýralého klávesáka!

Po několika měsících jsme se opět sešli  s naší Psycho Doors kapelou a odehráli ve čtvrtek a v pátek dvě veřejná vystoupení.

To čtvrteční pražské v Music City bylo spíš rozehřívací a sehrávací. Alkohol tekl proudem, Invalidní sourozenci – druhá kapela našeho zpěváka – předvedla doboru hardcore-metal-punk-dechovka-rockovou show a navnadila publikum na náš reunion.  Byla docela znát absence zkoušky, nicméně písničky nám postupně v paměti naskakovaly a na basu si s náma v několika skladbách zahostoval basák „sourozenců“. Náš zpěvák, lehce ovíněn, se při koncertě svlékl tentokráte skoro celej (jen miamská ovečka na podiu chyběla) a koncert měl tedy úspěch bez ohledu na kvalitu produkce.  Do Light My Fire se mi podařilo zakomponovat James Bond Theme a nakonec jsme po dvou přídavcích v nadšených ovacích asi 60 návštěvíků odešli.

Druhý den nás čekala Chrudim, kam nás pozval místní fanda let 60. František – můj jmenovec, který v místním R-klubu pořádal Psychedelic Trip párty a nechal udělat tenhle hezkej stylovej plakát:
1903999_965394953502925_5725176165522386834_n

Klub je trošku schovanej na kraji Chrudimi a chvíli jsme se Sanjim autem bloudili po místních ulicích, nakonec jsme ale potkali škodovku našeho zpěváka, kterej byl už opět střízliv a čil a zanavigoval nás až ke klubu.  Po zvukovce jsme se vyrazili nažrat do města  a když jsme se pak vrátili do klubu, byl už docela plnej a Franta na podiu v roli DJ pouštěl obskurní hity 60. let včetně garážových Sonics, pak samozřejmě Who, Kinks, Stouny, Jefferson Airplane a taky Tommorow Never Knows, kterou náš bubeník neznal a divil se, že Beatles takhle experimentovali. Ještě tu noc si prý doma pustil Revolver – šťastný to hoch.  Začali jsme hrát kolem desátý večer a snad díky tomu, že jsme byli rozehraný z předchozího dne, nám to pěkně šlapalo, obvyklé chyby jsme tentokráte vynechali a publikum se bavilo a tancovalo až skoro do půlnoci, kdy jsme koncert zakončili přídavkem Moonlight Drive.  Lidí bylo opravdu hodně a klub byl narvanej – to se nám moc líbilo!

10959297_424236811074584_1692246543612304146_nPak už následovala smutná část koncertu všech  poloamatérských kapel a to ruční balení nástrojů a cca dvouhodinová cesta domů zpestřená bagetou u benzínky.

S Doors budeme mít zase cca měsíc pauzu, ale v Dubnu by měl vyjít Vagon a možná Žofín! 🙂

Mějte se

Luke

 

Víkendovej fičák!

To je ale fičák! Ne, nešlapu si na jazyk, mám na mysli ten ledovej mistrál, kterej nás o víkendu navštívil a kterej mi dneska ráno překazil pěší cestu do práce.

Víkend začal pátečním  Woodstockem, kde jsem se po delší době sešel s Chechtem u pivka a spolu s barmanem Martinem se témata naší debaty opět stáčely k Francii a jejím pochutinám. Jo a taky mi byla nabídnuta nová práce, tak to možná zkusim. Jo a v pátek jsem si konečně po asi 4 měsících znovu zařídil Opencard! Překonal jsem hrůzu z byrokracie, zašel na magistrát a byl příjemně překvapenej rychlostí a ochotou mladého úředníka.

V sobotu ráno se mi vrátila (ne z hospody, ale ze služebky) moje cestovní Žába a já ještě před tím stihl zajet k Mňoukovi, abych zjistil, že jeho počítač snad ani nemá už cenu přeinstalovávat. Moc jsem si ten den Žábu neužil, po třetí odpoledne jsem už totiž vyrážel na bus a na koncert, kterej se konal ve Stochově, což je kousek na západ od Kladna. V Biker´s baru Vodárna jsme hráli už asi 3x, ale naposledy tak cca 5 let zpátky. Bar se trošku změnil, nicméně pódium tam pořád je, takže jsme nazvučili aparát, dali si uvítací piva a kolem půl deváté začli naše první letošní vystoupení.

10898234_10205116338900863_1236705454251596736_n

Ilustrační foto ze sobotní zvukovky ve Stochově

Novinkami, které jsme už natrvalo zařadili do repertoáru, byly skladby Please Please me a Do you love me a publikum, které bylo ze začátku trošku chladnější, se v průběhu večera osmělilo a na konci už byl parket plnej. Akorát nebyl správně pochopen konec koncertu. Po twist and shout, jsme poděkovali a lidi se z parketu rozešli a nechtěli přídavek, což nás překvapilo, protože do tý chvíle si to zjevně užívali…  Když si začal posléze bubeník balit bicí, zjistili jsme, že návštěvníci se domnívali, že není konec, ale jen další přestávka a že budeme ještě hrát… nakonec se tedy nedorozumění vysvětlilo (funkce potlesku a pokřiku „přídavek!“ byla přítomným vysvětlena 🙂 )  neobešlo se to bez Yesterday a pak už jsme balili.

Koncert se povedl a rozhodně si letos opět hraní ve Stochově zopákneme. Tenhle rok budeme hrát více klubovejch koncertů – v plánu máme 4x Prahu (nejbliž asi v Dubnu ve Vodárně), Kladno, Slaný, zmíněný Stochov a budou přibývat i další města v okolí…

Doma jsem byl až někdy kolem třetí ráno a padl jsem spánkem vyčerpaných. Neděle už tak akční nebyla, chtěli jsme zajít s Žábou na mexiko do újezdské Cantini (bylo ale plno), tak jsme šli na Anděl do Homre de bla bla a potvrdili jsme si, že tam to fakt asi nemá cenu chodit…

Jo a u Kampy je prej John Lennon Pub s anglickejma pivama! Kdo se se mnou či s námi vydá na pivní průzkum?!

Mějte se

Luke

Altart studio aneb má první účast na divadle…

Když mi minulej pátek psal Lukáš Berný, jestli nemám chuť doprovodit na piáno jednu američanku, která chce zazpívat v češtině několik písniček od Suchého a Šlitra, měl jsem trochu pochyby – ale ta představa se mi po chvíli začala líbit a tak jsem souhlasil. V sobotu mě pak čekala zkouška poblíž Letné a tam jsem se potkal s americkou studentkou Kristen a její lektorkou a konzultantkou Janou – již starší, ale čipernou paní, která Kristen pomáhala celé krátké představení, věnované divadle Semafor a jeho publiku, sestavit.

Kristen tu studuje divadelní teorii a sociologii na výměnném programu Sit Study Abroad a zvolila si právě divadlo Semafor a jeho vztah s publikem jako ústřední téma svého studia a záhy jsem tedy zjistil, že se nejedná o koncert, ale ony 4 písně jsou v představení vloženy jako takové předěly před jednotlivými částmi.

Zkouška byla zajímavá, Kristen zpívala dobře s roztomilým americkým akcentem (česky neumí), takže hned první „fcéra nedzele byhlaaa..“ se mi moc líbila a nakonec jsme nacvičili 4 skladby – „Včera neděle byla“, „Škrhola“, „Modré punčochy“ a pak duet „Tu krásu nelze popsat slovy“, který Kristen zpívala na konci představení s Janou.

V pondělí jsem dorazil po půl sedmé do AltArt studia v Holešovicích, učinkující (kromě nás tam byly ještě 3 vystoupení v rámci akce „Work in progress“) již byly na místě a musim říct, že jsem měl trochu trému, protože jsem v podobným prostředí ještě nehrál. Navíc jsme si museli s Kristen domluvit „choreografii“ – příchody a odchody na scénu a samozřejmě nazvučit piáno a mikrofon.

Celá hra byla pojata jako ztvárnění „diváka“ Semaforu v průběhu 50 let jeho existence. Dobu a její běh dotvářela právě Jana změnou kostýmů a šatů na podiu a ona změna byla doprovázena natočenými rozhovory s diváky divadla, které Kristen v Semaforu natočila. Pak vždy následovala písnička.  Na začátku se nám ale povedl hezkej kiks – vešli jsme na podium, já se připravil na začátek „včera neděle byla“, zmáčkl jsem klávesu a .. nic. mačkám znovu… nic.  zkouším točit hlasitostí piána… nic. Publikum se začíná smát, my také. Koukám významně na zvukaře – ozve se divnej zvuk. Najednou chvíli piáno jde. Zasmějem se, připravim se na první akord a …. zase nic. Začnu předvádět menší pantomimu – dělám že uchem poslouchám zvuk jedné klávesy, pak zkouším konektor a stále nic… publikum se opět začíná smát a když bezmocně rozhodím rukama, a zkusím další klávesu, zvuk najednou jde. Na nic tedy nečekám a začínám hrát a pak už je vše ok . Nevím jestli si na nás tenhle fórek vymyslel zvukař a nebo jestli to byla náhoda, každopádně mě to pobavilo a pak mi jeden člověk řikal, že si myslel, že to bylo připravený předem :).

Vše se povedlo, publikum nás ocenilo potleskem a já si oddechl.  Po nás následovala ještě poslední hra večera a to byl moc zajímavej experiment – Interview s Maskou, kterej se mi dost líbil a nedokážu ho zde ost dobře popsat.

Tolik tedy k jednomu nevšednímu zážitku

Luke

Poslední dny

v posledních týdnech je to tu trošku mrtvý, protože není čas sem popisovat všechny akce a zážitky, který absolvujeme.

Žába je teď kromě práce zcela ponořená do svého nového tajného projektu, já žiju mým sportovním Youtube kanálem (už 750 odběratelů) a kromě toho chodíme po kávách a restauracích, svatomartinských husách… – u té se zastavím . Dali jsme si čtvrtinu svatomartinské husy ve vinohradské sokolovně (tam musíme někdy, Vonáci, zajít!) a bylo to úžasný a hlavně obrovský. To musela bejt mega husa, protože se to skoro nevešlo na talíř a knedlíky a zelí byly ukryté pod husou. Já zvládl necelou polovinu a byl jsem mrtvej… 🙂 Ještě, že tam maj Plzeň, kterou se to dalo spláchnout. Když jsme u piva – v uterý jsem v Obyčejném světě  kromě jiného ochutnal i svatomartinský pivní speciál a bylo to velmi zajímavý, trochu do ovocna laděný,třináctistupňový pivo. Pokud na něj ještě náhodou narazíte, doporučuju vyzkoušet….

Byl čas jít i na večerní focení Prahy, to mě začalo bavit a pokračuju tak v mém černobílém období, podobně jako v Paříži…

_MG_0636

_MG_0610

_MG_0652

S kolegyní, se kterou jsme fotili Prahu, jsme se pak stavili na pivo v Tlustý koale a tam jsme potkali kamarádku Káťu, která byla v dobré náladě a nakonec se pivování a kecání protáhlo až do dvou do rána, kdy nás z Koaly vyhodili 🙂

Teď v sobotu jsem byl v KC Kaštan na křestu nového CD skupiny The Bladderstones. CD „Bored of Love“ křtil host kapely, kytarista Petr Binder a kapela odehrála výtečnej koncert, na kterém celé album představila.

_MG_0669

Dělal jsem opět fotky, dostal jsem CD od kapely i s podpisama a doufám, že album pomůže kapele najít nový fandy, protože tahle bluesrocková parta si to zaslouží.

Včera večer jsme hráli s Psycho Doors revivalem ve Vinoři  a tentokráte ve velkém a krásném Hoffmanově dvoře – starém to stavení, které je krásně rustikálně zařízený. Sál má kapacitu asi 200 lidí a v sedm jsme tam byli sami, takže jsme měli docela obavu o návštěvnost. Nakonec se sál zaplnil a náš dvojhodinový koncert měl úspěch a to i přes fotbal, který se v ten samý čas hrál. Přišel i Pierre a další kamarádi, takže atmosféra byla skvělá, na čepu byl Ježek, v placatce whiskey, takže se hrálo moc dobře 🙂

17. listopad jsme dneska neslavili, to necháme jiným, zapáleným, spoluobčanům – dovolím si jen povzdechnutí, jak málo je připomínanej skutečnej odkaz 17. listopadu – tj, události roku 1939 a zavření vysokejch škol….

A nakonec TVVONA a Neanonymní Alkoholici – je tu dneska nový díl!

Luke

Divokej víkend…

další opilecký koncertní víkendový blog je tu! V pátek před 6 ráno jsem stál na nástupišti č. 2 na Hradčanský, posnídal jsem panák Jamesona pro zahřátí a čekal jsem netrpělivě na autobus, který mě dopraví na Bezděkov. Tak se i stalo a za 40 minut už jsem procházel skrz potemnělou vesnici utopenou v ranní sychravé mlze. Chata byla promrzlá a závěje spadaného listí dávaly nemilosrdně najevo, že podzim je tady. Připravil jsem si tedy horkej čaj, kabát, chytil jsem mobilní internet a přes notebook jsem se pilně vrhnul do homeofficu. Práce odsejpala a sotva jsem v půl pátý odpoledne vypnul počítač, už mi volali kluci z kapely, že pro mě jedou. Za pár minut už byl u branky náš červenej náklaďáček a náš zpěvák mně s flaškou vína vesele otevíral dveře. Nálada byla výtečná, flašky po cestě padly dokonce dvě  a nás čekal koncert v Sokolově, kam jsme před sedmou večer dorazili. Byla to oslava narozenin jedné dámy a my jsme měli být hlavní kulturní program večera, což se nám myslim podařilo. Hráli jsme opět zejména Beatles, zabrousili jsme i do rnr vod a vymysleli jsme zcela nově improvizovanou verzi Any time at all – do když kytarista na začátku po odpočítání „tří“ dob myslel, že hrajeme A Hard day´s night a tak se onen slavný akord z téhle skladby ocitl i v Any time at all…  lidi se bavili, tancovali hned od druhé písničky a došlo i na přídavky a Misirlou z Pulp Fiction. Oslavenkyně se ukázala být velmi příjemná a veselá a stejně tak její dcera, která nás měla „na povel“, takže po skončení koncertu se už menší privátní oslava přesunula do vedlejšího baru za účasti pána Rona Diplomatica, stolního fotbálku a tance. Vůbec se nám ze Sokolova nakonec nechtělo k nelibosti řidiče – našeho buebníka a když jsme před 4. ranní nakonec vyráželi zpět ku Kladnu, únava a alkohol nás přemohl a vytuhli jsme. Tomáš nás naštěstí dovezl bezpečně a já na chatě padl ráno do postele a spal jak zabitej.

Z ambiciózních zahrádkářských plánů na sobotní den nezbylo nic, zmohl jsem se jen na Colu a míchaný vajíčka, překonal kocovinu u filmu Tora Tora Tora a moc jsem se na večerní koncert v Kladně netěšil. Navíc jsem slušně chraptěl. Kolem šestý mně tágem opět vyzvedl  u chaty náš zpěvák a jelo se naštěstí jen do Kladna do Kuklíku, kde jsme měli ten večer veřejné vystoupení. Choval jsem se slušně a zodpovědně a první pivo jsem oddaloval asi půl hodiny. Náš bubeník se svěřil, že má ale narozeniny a tak následovala zas menší jamesonovská smršť, následovaná rockstarem.  Program večera zahájila kapela The Furnitures, kde hraje na klavír a zpívá i Honza, majitel celého podniku a kluci předvedli perfektní směs klasickcýh bluesových a soulových skladeb s vlastní tvorbou. Moc příjemný na poslech! Po přestavění aparátu začal v devět večer i náš koncert, lidi ze začátku spíše jen poslouchali a na parket se odvážili až na konci první třetiny vystoupení. O dvě hodiny později už tancoval celej sál a při závěrečnejch hitech si zpívali všichni s námi. Já se definitivně vyřval u Rock and roll Music a při závěrečné Yellow Submarine jsme vyzkoušeli sólo na kazoo místo orchestru. K velké „radosti“ Vaťáka došlo opět i na Misirlou a koncert se plynule změnil v oslavu narozenin našeho bubeníka, mého svátku a dalších důvodů k napití. U starého dřevěného pianina tak začal neplánovanej akustickej jamsession, došlo na When I´m 64, Fool on the Hill, celou druhou stranu Abbey Road, With a Little help from my friends, pak jsme opustili beatles a došlo i na osvobozený divadlo, Semafor, Vaťák si zazpíval Rodriguezův hit Sugar Man a jak přibejvalo  hodin, lidí v podniku ubejvalo a my hráli a popíjeli u klavíru dál. Přidal se i Honza, skvěle zahrál Summertime, Sunny a spousty dalších písniček a na piáně stále před náma přibejvalo prázdnejch skleniček od jamesonů… ve dvě ráno jsme tam zůstali už jen v pěti a došlo i na hity z muzikálu Noc na Karlštejně, s Honzou jsme zahráli a zapěli You´ve got a friend od Carol Kingové, Martin přidal Bohemian rhapsody od Queen a v pět ráno jsme to definitivně zabalili…

IMG_20141019_030431

Spal jsem asi dvě a půl hodiny a v půl osmý už jsem byl na nohou, zabalil jsem si, zazimoval rychle chatu a skrz mlhavej bezděkov jsem vyrazil do vedlejší vesnice na autobus do Prahy. Hlava se mi pořád motala, žaludek na vodě a skrz mlhu jsem viděl asi 15m před sebe a uskakoval po silnici protijedoucím autům. V 08:51 už jsem seděl v buse a stejně jako v pátek začala, tak na hradčanský taky skončila takhle víkendová koncertní akce.

Pár dní si dám teď abstinenci, mé játra mi jistě poděkují 🙂

Luke

koncerty, rýmička a nová FIFA

komunální volby se blížej a i když já volit nebudu, tak voleb vesele využívám k sprostému obohacení tím, že s kapelou jsme již hráli na dvou předvolebních akcích – vždy naštěstí pro místní občanská hnutí (a nemusíme tak posílat komunisty do prdele! :)). Naposledy jsme hráli nyní v neděli odpoledne ve Skalné u Chebu.  Na místním hradě Vildštejn jsme již hráli před několika lety a místní si nás pozvali letos a byla to velmi příjemná venkovní akce (pod záštitou místní starostky), na kterou dorazilo hodně místních i přespolních návštěvníků (pochválil i nás i pár z nedalekého Německa). Lidi se za bílého dne roztancovali až kolem páté odpoledne a museli jsme dávat 6 přídavků včetně mnou vyřvané She´s a woman, kterou jsem sice odzpíval, ale hlas už mám zas vyřvanej na pár dní dopředu. Ta cigareta k tomu taky asi zrovna nepřispěla.  Akce se tedy povedla, máme již pozvání na další koncerty do Skalné a my se po té večer vydali domů – poprvé v kapelním minibusu našeho zpěváka.

A tady momentka ze stavby aparátu a „podia“ (přívěs Plzně) s hezkým portrétem jednoho z hudebníků:

IMG_20141005_132020

Výsledkem venkovního hraní a sychravýho počasí je další moje rýmička a krkoškrab, kterej už druhej den léčim přes den čajem, večer skotskou a doufám, že do pátečního hraní v Kladně se dám do kupy. Léčbu mi od včerejška zpříjemňuje nová FIFA15. Hra vyšla už koncem září a já jsem ji včera netrpělivě poprvý pustil na playstationu a odehrál jsem několik zápasů. Je to hodně dobrý, hra je výrazně zlepšená oproti 13ce (kterou jsem hrál naposledy) a inteligence počítače a brankářů byla značně vylepšena. Grafická stránka hry je o něco lepší, nicméně žádnej extra mega kvalitativní skok oproti old-gen podobě FIFY nečekejte, příjemné je ale zpracování stadiónů, emocí fanoušků, nové prostřihy atd. Vrátil se i offline mód turnaje (ten prý v nextgen FIFA 14 chyběl) a můžem tedy někdy dát Řepskej turnaj č. 2! 🙂

IMG_20141006_182731 (1)

Už jsem o FIFA natočil i první „gameplay“ video na můj youtube kanál a chystám se hrát i online FIFA ultimate team – sestavim si tým jen ze samejch punkáčů brankářů  a budu trápit protihráče! 🙂

Tolik tedy k uplynulejm dnům, stihli jsme s Žábou o víkendu dát ještě náplavku (letos možná už naposledy) a já teď propadl na spotify Glenu Campbellovi a jeho popfolkcountry písničkám, takže končim se psaním a jdu si pustit „Guess I´m dumb“…

Mějte se

Luke

Víkend v Mariánkách

ani letos jsme si nemohli s Žábou odpustit pravidelný pobyt v Mariánskejch lázních, ale tentokráte jsme hotel Royal vyměnili za skromnější penzion Máj, kde jsme bydleli už před šesti lety. Důvodem byl náš sobotní koncert Psycho Doors revivalu na oslavě 15tin nedalekého místního klubu Morrison, kam nás pořadatel pozval. Já přijel do mariánek v devět večer unavenej po dvou sobotních koncertech s The Basketles a hned jsem vyrazil do Morrisona, kde už čekal zbytek naší kapely a ještě kluci z kapely A-Bomb, která hrála s náma. Klub byl plnej (plakáty po celých mariánkách, vstupné zdarma a pivo za 15kč k tomu notně přispělo) a někdy před půl desátou začali hrát A-Bomb svojí modrockovou psychedelickou hodinovou show, která perfektně rozproudila publikum a zvedla je ze židlí.
morris-bily

Kolem půl jedenáctý jsme začali hrát my a naprali do lidí „best of The Doors“. Henk byl scie lehce nervózní, ale po pár písničkách už dělal show, jak se patří a za chvíli byl pod pódiem kotel. Hráli jsme skoro dvě hodiny, troufli jsme si i na Spanish Caravan a celej koncert jsme zakončili přídávkem – pomalou písničkou You´re lost little girl.. měli jsme dost a publikum nejspíš taky. Bylo již po půlnoci, Žába mi u repráků skoro ohluchla a já už se těšil na spánek :).  Návštěvínici i majitel klubu byly dle reakcí nadšení tímto vystoupením a věřím, že se tedy ještě někdy do RC Morrison s kapelou vrátíme.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kluci se vydali po koncertě směrem ku Praze (a po cestě píchli gumu na dálnici a prej to nebylo zrovna veselé) a já se s ženou přesunul o pár desítek metrů dál do Máje a vytuhli jsme.

Nedělní ráno bylo skvělý – modrá obloha, venku slunce, za dveřmi pokoje na nás čekala snídaně a po posilnění jsme tedy vyrazili do města užít si náš jednodenní pobyt.  Podívali jsme se nejprve ke Krakonošovi – tam už je těsně před dokončením rekonstrukce starého hotelu Krakonoš a bude to opravdu hezký.  U nedaleké dančí obory jsme se stavili na kávu a Žába obdivovala malé daňky tak dlouho, až na ně dostala hlad.  Naše kroky pak tedy směřovaly směrem do centra – podívali jsme se na rozhlednu Hamelika, prošli kolem zchátralé Panoramy a nakonec jsme si na kolonádě dali trochu teplé karolíny a také výtečnej růžovej burčák!

IMG_20140928_121153

Hlad začal doléhat i na mě a proto jsme vyrazili přes geologický park do cca 3km vzdálené rezidence Golf – krásnej starej dřevěnej hotel na kraji lesa, ve kterém je umístěna i výtečná restaurace. Tentokrát jsme tam byli už potřetí a opět jsme byli nadšení! Čerstvý salát s hříbky jako předkrm, Žába si splnila svojí dančí touhu jelením hřbetem s bezinkovou omáčkou a já si dal výtečnej zvěřinovej guláš. A jelikož maj i kalvádos, museli jsme si dát i ten.  Výhodou umístění rezidence golf je i to, že po té, co se takhle pořádně najíte vás čeká 3km příjemné lesní procházky z kopce do centra mariánek a dobře při tom strávíte právě snědené. Byly už asi 4 odpoledne a to je čas na první drink – šli jsme tedy k Churchillovi pod kolonádou – interiér je zařízen hezky ve dřevě jako londýnské hospůdky, ale my udělali chybu, že jsme si dali Toma Collinse – náš oblíbenej drink. Neuměj ho. Chuť jsme si spravili o pár metrů dál v Classicu u limonády a piva a hráli jsme zas soutěž na počítání šukatelných kluků a holek. Vyhrál jsem 8 a půl vs 6 (za cca 50min)  – inu lázeňské město…  pak nás to přestalo bavit a jelikož už byl otevřenej Irish Pub, bylo jasný, kde strávíme zbytek večera. Paní majitelka nás opět přivítala Kilkennys pivem (a já měl nějakej speciální Gambáč z čerstvě sklizeného chmele a nebyl zlej)  a my se vrhli na tradiční kanastový souboj, který v irishi s Žábou každý rok pořádáme. Letos jsem ji konečně porazil! Pochutnal jsem si i na místním chilli, žába na rybích očkohubkách. Jedinou nevýhodou večera byl pak předčasný odchod z Irishe kolem deváté, abychom stihli bus do našeho Máje. Byl to skvělej den a perfektně jsem si odpočinul!

Letos nás nejspíše čeká ještě jeden menší výlet do Paříže a jinak jsme s dovolenejma skončili, do mariánek se ale vrátíme zas příští rok a já doufám, že na dýl.

Luke

Opět koncertní konec týdne, opět svatba a ukradený doklady :)

Už je to trapně jednotvárný a nebejt Loua a jeho testovacího mobilního okénka, smrskl by se tématický záběr tohoto blogu do muziky, chlastu a kocoviny.

Nejinak tomu bylo tento víkend. Nejdřív jsme ve čtvrtek zahráli s Psycho Doors revivalem v narvaným Kainu, o den později jsme brány pekla s Doors pootevřeli kousek od Sýkořic – v Újezdě u Zbečna na jedné svatební oslavě hippíků.

V sobotu ráno jsme se ale hodili s Žábou do svátečního šatu a vyrazili jsme rozespalí vlakem na Hradec, kde jsme měli přestupovat na další vlak, který nás měl hodit až do Kostelce nad Orlicí, kde se celá sláva konala. Naše rozespání se nám (mi) ale moc nevyplatilo, protože v nestřežené chvíli mi někdo z pověšeného hipstr kabátu (jak by řekl Lukyhell) ukradl peněženku s prachama a hlavně dokladama a kartama.  Asi to byli ti dva smraďoši co seděli na sedadlech za náma…  přišli jsme na to těsně před Hradcem, tak jsem po marném prohledání košů hned přes mobil zablokoval platební karty a v Kostelci nad Orlicí jsme vyrazili na polici nahlásit  odcizení OP, což je překvapilo a tvrdili nám, že se to má hlásit na MÚ v mém trvalém bydlišti…  no nic. Nebudeme si kazit den, Žába vybrala peníze ze svýho účtu a tak jsme si dali k obědu výbornou kachýnku na kosteleckém náměstí a dobře nasyceni vyrazili na třetí hodinu do místního Nového Zámku, kde měl obřad můj kamarád Martin, jehož pražskou rozlučku se svobodou, jsem tu popisoval před měsícem.

Obřad byl venku v krásný zámecký zahradě, trval přijatelnou dobu a nakonec jsme se spolu se všemi svatebčany přesunuli do nedaléké vesničky Vrbice, kde se v Penzionu u rozhledny konala hostina a náš večerní koncert.  Na místě už Vaťák a Vaitík přichystali aparaturu , zprovoznili jsme i místní hudební reprodukční systém a na mě ten večer připadla i role DJ.

Svatba pak pokračovala hostinou, tanci a ve všeobecném veselí jsme někdy kolem půl osmý začali hrát dva cca hodinové koncertní sety, osvěžovali se při tom točeným primátorem, náš bubeník vínem a hosté nás zásobovali slivovicemi, takže ke konci druhé části koncertu už bubeníkovi vynechával kopák, nám občas akordy a mně se pletly struny na base (a to mám jen 4). Lidé byli nadšení, následoval i přídavek a jako třešnička na dortu bylo vystoupení novomanžela Martina, se kterým jsem zahrál dvě jeho písničky, které jsme hrávali v  uskupení The Night strangersThe Letter a Mimozemšťán

My jsme v penzionu nocovali, stejně tak i náš bubeník Tomáš, takže s ním jsme se dále věnovali pití, Tomáš usilovně sháněl cigára a na mě připadla další role – uvádět tombolu. Vyhráli jsme s Ženou Apple Phone (dětský s vodou uvnitř), Čističku vzduchu (malou květinu) a Sadu vrtáků (těstoviny „vrtule“). Byla to sranda.

Pak už se vzpomínky na konec večera rozmazávaj, kecali jsme a chlastali slivku s Jožem a Fabiánem, tancovali jsme na diskotéce a po třetí ráno zavelel ženichův táta k ukončení akce a nás posledních cca 6 statečných se naposledy napilo. Bylo mi zas slušně blbě a hned jsem ale naštěstí usnul.

V neděli v 9 ráno jsem se vzbudil, Tomáš i Zlata byli čilí a balili věci k odjezdu a mě bolela kebule jak střep, žaludek na vodě, prostě menší kocovina. Naštěstí jsme domů nemuseli jet vlakem, Tomáš nás hodil až před dům a po cestě jsme to vzali v Hradci přes McDonald a Cheesburger s Colou pomohl…

Další propařený víkend je za náma, dneska ráno jsem v řepích už zařídil novou občanku, novou kartu v bance, v práci též a teď ještě zbejvá VZP, opencard a Aerokarta. Zasraný zloději!

Tak se mějte hezky

Luke