TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: Lou

Dovolená v zemi Třetího prince

V polovině dubna jsme s Aničkou vyrazili na dovolenou do Adršpachu, kde se natáčela většina scén z pohádky Třetí princ (pokud film neznáte, podívejte se na skvělou recenzi od Lukyhella tady: https://www.youtube.com/watch?v=cqCHexJToaY). A země je to skutečně pohádková, skály vytvářejí zajímavé město, kterým se můžete proplétat a kochat se monumentálními panoramaty. Kdyby se v Čechách filmoval Pán Prstenů, Roklinku by natáčeli právě tady. Bez digitální efektů.

P1090219           P1090235

Zatímco v Praze už všechno kvete, na severu Čech se jaro teprve probouzí. Teplota nás nepříjemně překvapila o pět stupňů nižší a stromy byly ještě holé, bez květů a zelených listů. Cestovali jsme vlakem přes Hradec Králové přímo do vesnice Adršpach, kde jsme měli rezervován penzion Apartmány u Kozárů (http://www.penzionkozarovi.cz/). Penzion můžeme doporučit, protože nám poskytl během dovolené maximální komfort v nově zařízeném apartmánu s koupelnou a WC. Nechyběla ani televize a rychlé wi-fi připojení, takže jsme mohli přes youtube sledovat v HD novou Točnu a Krtka psychopata.

IMG_20160415_120523

Vstup do labyrintu Adršpašských skal se nachází u vlakového nádraží a je zpoplatněn. Hned na začátku nás uchvátilo pískovcové jezero, které jako by snad ani nepatřilo do Čech. Celý Adršpach je chráněnou krajinnou oblastí a hlavně proto je v jezeře zákaz koupání. Kdyby bylo o takových 15 stupňů víc, byla by to muka. Voda vyloženě láká ke koupeli.

P1090200

Značená cesta nás potom vedla mezi skalami, které překvapí svou rozmanitostí a tvary. Jedna skála připomínala homoli cukru, další varhany. Nechyběly ukazatele upozorňující na zajímavé skalní masy. Vstup do nejatraktivnější části je gotickou brankou. Jakmile jsme jí prošli, dostali jsme se na úzkou cestu mezi skalami, které nás obklopovali ze všech stran. A aby toho nebylo málo, vedle nás bublal potok.

P1090247 P1090261

Po stezkách a někdy i úzkých schodech jsme se dostali k vodopádům a soše hlavy Johanna W. Goethe, který tato místa navštívil. Celou idylu narušovalo „jen“ několik desítek mladých polských turistů, kteří si vzali za úkol blokovat nám cestu. Třikrát jsme se museli skrz ně prorvat a bránit se nevraživým pohledům staršího průvodce s účesem typu deka. Pak jsme se dostali k horskému jezírku, kde jsme si zaplatili projížďku lodí. Usedli jsme na příď plavidla, kochali se pohledem na skály, těšili se na plavbu… a v tom se přiřítila skupina polských opilých důchodců. Obsadili zbytek lodě a mařili nám idylu svou přítomností.
Lodivod nastoupil do plavidla a začal nám popisovat, co vidíme. K našemu zděšení polsky! Až na nás dva byli v lodi Poláci, a tak mluvil jejich řečí. Výklad pro nás rázem dostal nový rozměr. Nakonec jsme se ale docela i pobavili.

P1090311

Celkově se dovolená vydařila (až na Poláky) a odpočinuli jsme si od práce a Prahy. Pobyt v Adršpachu jednoznačně doporučujeme a pokud tam vyrazíte, je lepší jet aspoň na týden. V okolí je mnoho tras, které se dají projít. Přímo ve vesnici Adršpach je hned několik penzionů. Obchod tady nenajdete, ale je tu několik restaurací a hospod. Výborná je knajpa U Tošováka, kde mají klasickou českou kuchyně… a kořeněné červené víno. Dobré pizzy připravují v Kalírně, kde se sházejí hlavně mladí lidé a takoví ti horští hipsteři 🙂

Lou

Reklamy

Konec světa se blíží

Ale nebojte se! Název tohoto příspěvku je zavádějící, správně by to mělo být: Konec světa se blíží.
Zkrátka a dobře: dvacátý první díl sitcomu Na Točně s názvem „Konec světa“ je už sestříhaný a je připraven k vypuštění do světa.

vlcsnap-2016-03-02-22h37m04s209

Celý díl je dlouhý 21 minut a 47 vteřin, přičemž většinu času zabírá děj. Úvodní titulky jsou o něco delší než obvykle, ale za to jsou v nich ukázky z minulých dílů Točny. Vybral jsem výrazné díly a nechybí ani starší epizody. Třeba to navnadí nové diváky, aby se podívali i na dříve natočené kusy. Závěrečné titulky jsou krátké a je v nich děj. Kromě scén v bytě jsem dotočil i jednu kratší scénu venku, ze které je fotka výše, a nějaké záběry sídliště na prostřihy.

Doufám, že se díl bude líbit. Ze všeho nejvíc by se dal charakterizovat jako parodie na jehovisty. Myslím, že se podařilo zachovat sitcomový styl a snad se budou líbit i vtipy.
Se střihem výraznější potíže nebyly. Absence externího mikrofonu, který mi dělal problémy, je znát, ale běžnému divákovi by to vadit nemělo. V Konci světa se představí nový herec Lukáš Bastl, který ztvárnil roli pošťáka Kryštofa Známky. Ve venkovní scéně se v malých rolích objeví ještě další dva herci. Což je na naše poměry už docela slušné.

Kdy bude premiéra? Pište návrhy termínu vyslání dílu na youtube.

Lou

Teaser trailer k novému dílu Točny

Podívejte se na teaser trailer ke dvacátému prvnímu dílu sitcomu Na Točně, který nese název Konec světa. Zatím je natočena jedna scéna a já doufám, že se k ní brzy přidají i další. Teaser trailer obsahuje záběry natočené speciálně pro něj.

Lou

Natáčení nového dílu Točny začalo, konec světa se blíží

Kdybychom používali filmové klapky, tak bych napsal, že v neděli 1.3.2015 padla první klapka dalšího dílu sitcomu Na Točně. Původně jsme měli natáčet v klasické vonácké sestavě, ale zákeřný virus zhatil naše plány a upoutal Ashmana (představitel Bohdana Mrše) na lůžko. Dobrou zprávou pro fanoušky je, že nákaza mimozemským organismem se neprokázala. Žádného goaulda v sobě nemá, takže se můžete těšit na další Neanonymní alkoholiky.

Natáčeli jsme tedy ve složení Lukyhell (Jirka Mátoha), Luke (Ringo Vonák) a Lou (Karel Točna). Ještě před prvním spuštěním kamery jsme si připili na Leonarda Nimoye (představitel Spocka ve Star treku). Byli jsme a vždy budeme jeho fanoušky.
Potom jsme již začali natáčet dvacátý první díl seriálu Na Točně, ve kterém se Karel nechá zlákat sektou, která věří v konec světa.

P1080611  – Karel Točna při misijní činnosti

Karel zaplatí vstupní poplatek 20 tisíc kč, stane se členem církve a uvěří, že v sobotu nastane konec světa. Církev apoštolů soudného dne má čas Armageddonu vědecky podložený podle pohybu kaprů v Labi, což je jeden z argumentů, proč se do církve přidá i Jirka. Dalším argumentem je, že v Nebi dostane tři ženy, které budou muset na slovo plnit všechna jeho přání. A ano… Jirka myslel přesně na to, na co jste teď mysleli i vy. Ringovi se církev nezdá, ale myšlenkami je úplně jinde, protože se zamiloval. Zdá se, že s jeho vyvolenou ho spojuje silné pivní pouto, a proto pomýšlí na nejhorší… totiž na nejlepší… na svatbu.

Tolik krátký nástin děje. V díle nazvaném Konec světa se dozvíte, jak funguje Církev apoštolů soudného dne, jak dopadnou Ringovy námluvy a jestli bude konec světa. Chtěl bych napsat, že natáčení je v plném proudu, ale… znáte to. Budeme se snažit dotočit díl v co nejkratší možné době… snad ještě letos. Režisér je plný optimismu a doufá, že díl vznikne do půl roka a do dne. Včetně střihu.

Zatím je natočena jedna delší scéna, která byla mírně upravena (Ashmanovo napadení goauldem) a termín dalšího natáčecího dne je ve složitém „organizačním procesu“. Natočený materiál vypadá dobře, pouze ke konci trpí zvuková stopa šumem (což ale půjde odstranit). Brzy se můžete těšit na první teaser.

Točně a Voně zdar

Lou

Interstellar – za hranice naší reality

interstellar-23

Interstellar přinesl to, co Prometheus pouze sliboval. Dva roky starý film Ridleyho Scotta nás v trailerech navnadil na cestu za poznáním původu lidské rasy, ale nakonec nám ukázal jen mimozemšťany, biologickou zbraň a boj o přežití. Neodhalil vůbec nic a v tom zásadně zklamal. Prometheus je velmi dobrý sci-fi horor, ale to je všechno. Nic víc tam není. Interstellar Christophera Nolena je naproti tomu výborný sci-fi film, který svým tématem a dějem přesahuje naší realitu. Stylem a pojetím velmi připomíná legendární 2001: Vesmírnou odysseu, která také jde až za hranice naší existence. Vytknout se jí dají jen některé vědecké nepřesnosti, které patrně vznikly na úkor děje.

Film nás přivádí do blízké budoucnosti, kdy Země umírá. Docházejí zdroje a je potřeba najít novou planetu, kam by se lidé mohli přestěhovat. Astronaut Cooper (vynikající Matthew McConaughey) se spolu se svým týmem vydává skrz červí díru do hvězdné soustavy v jiné galaxii, kam už předtím jeden tým letěl a přistál na třech planetách, které měl zkoumat, zda jsou vhodné pro založení kolonie. Červí díra je dílem neznámé mimozemské rasy, která chce lidstvu pomoct a sídlí ve vyšším rozměru než my. Pátrání na planetách není jednoduché, protože v soustavě se nachází i černá díra, která svou brutální gravitací dramaticky ovlivňuje vše okolo.

interstellar_holy_shit_shot.0

Předem je nutno říct, že Interstellar je zpracován velmi dobře nejen po stránce dějové, ale také po té vizuální. Záběry z vesmíru jsou natočeny tak, jako nikdy předtím a tvůrci se zaměřili na autentické ztvárnění (nebo přinejmenším se o to pokusili). V obrázku nahoře můžete např. vidět ztvárnění černé díry, která je ve filmech běžně ukazována jako vír, do kterého všechno padá. Tady můžeme vidět jev, který má astronomický pojem gravitační čočka. Černá díra svou ohromnou gravitací ohýbá zdroj světla, takže paprsky jsou vidět takto. S největší pravděpodobností by astronauti černou díru takto viděli. Kromě černé díry je i velmi zajímavé ztvárnění červí díry, kterou loď prolétá do jiné galaxie.
Celý film se také snaží o co nejvěrnější ztvárnění fyzikálních zákonů, které se během cest vesmírem projevují. Interstellar je také v podstatě takovou malou encyklopedií teorie relativity.

Další část článku obsahuje spoilery:

Černá díra je pro děj filmu velmi podstatná. Dvě z planet, které chtějí astronauti navštívit, se nacházejí velmi blízko černé díry a vzhledem k okolnímu vesmíru na nich dochází ke zpomalování času. Během návštěvy první planety tak za tři hodiny, co jsou na povrchu, uběhne na Zemi dvacet jedna let. Děj na Zemi je pro děj podstatný, protože tam Cooperova dcera vede výzkum, který by měl přinést pochopení a ovládnutí gravitace. Díky tomu by se lidstvu otevřeli nové možnosti mezihvězdného cestování. Obě dějové linie se prolínají. Hrdinové na Zemi tak rychle zestárnou a Cooper a ostatní se s tím musí vyrovnávat.
Nejsem si jist, jestli by rozdíly v času byly opravdu takto velké. Planeta nemůže být velmi blízko černé díry, protože by byla pohlcena, takže by na ní nemělo být velké zkreslení času. Tvůrci své nápady konzultovali s astronomy, ale tady si myslím, že je to přitažené za vlasy, upravené kvůli ději. Stejně tak je těžko uvěřitelné, že by se loď po dramatickém opuštění orbity druhé planety hned dostala do silného gravitačního pole černé díry. O druhé planetě bylo řečeno, že je od černé díry dál, ale ani kdyby nebyla daleko, pořád by musela být v takové vzdálenosti, aby ji díra nevtáhla. Loď by tedy stejně musela urazit ohromnou vzdálenost, aby se dostala do vlivu gravitace černé díry, ze které by neunikla. Nebylo by to z minuty na minutu.

interstellar

Ale zpět k ději. Pro pochopení gravitace jsou podstatné informace, které však lze získat pouze při cestu do černé díry, kdy je vše přitahováno velkou gravitační silou, které neunikne ani světlo. Cooper se na konci filmu do černé díry dostane a informace samozřejmě získá. Ocitne se potom za hranicemi naší reality, která je definována čtyřmi rozměry (tři prostorové – osy x, y, z a čas). Dostane se do pátého, který je mimo čas. Cooper se dostane do stavu, kdy se na plynutí času dívá jako z kopce do údolí. Vidí minulost i budoucnost. Vidí všechno. Mimozemšťané to pro něj (a pro naše pochopení) ztvární jako prostor plný strun, za kterými se nachází pokoj v jeho domě ve všech časech. Cooper může mezi nimi proplouvat a vše pozorovat… a dát vzkaz do minulosti dceři – informace z černé díry. Tohle je místo, které dělá z filmu něco víc, než jen obyčejné sci-fi jako zmiňovaný Prometheus. Ukazuje nám věci, které nás přesahují, ukazuje nám naši realitu v širší perspektivě jiného rozměru.

Pokud bychom měli srovnat 2001 Interstellar, tak dle mého názoru je Kubrickovo dílo o něco dál. Ne dějem a přesahem, ale uměleckým zpracováním. V Interstellaru se všechno vysvětluje, aby to divák pochopil. Naproti tomu 2001 vše ztvárňuje záběry a podmanivou hudbou. Nevysvětluje. Kubrick nepoužívá slova a tím ještě umocňuje výsledný dojem. Už úvodní scény jsou působivé, ale závěrečná část, kdy David Bowman opustí Discovery, vydá se k monolitu a transcenduje na vyšší úroveň bytí je fascinující a úchvatná. Není tam žádné slovo. Pouze podmanivá hudba a vizuální obsah z jiného světa. Na druhou stranu je nutno říct, že styly 2001 Interstellar jsou už od začátku odlišné a oba filmy jsou velmi originální – každý svým osobitým způsobem. Takže to srovnání je spíše o vkusu každého diváka. Oba filmy jsou velikány na poli sci-fi.

Lou

Blackwar na Žďárském trpaslíkovi 2014

Reportáž Tv Vona o organizaci Blackwar byla přijata do soutěže amatérských filmů Žďárský trpaslík. Náš film se bude promítat v sobotu 4. října ve druhém bloku od 10:00 ve Žďáru nad Sázavou v klubu Batyskaf (má to být předělané kino). Uvidíme, kolik bude mezi diváky a porotci odpůrců přírody a zda třeba nedostaneme čestné uznání, jako naposledy, kdy se soutěže zúčastnila epizoda sitcomu Na Točně s názvem „Krizi navzdory“.

Odkaz na seznam přijatých filmů: http://zdarskytrpaslik.cz/?p=866

Odkaz na program soutěže: http://zdarskytrpaslik.cz/?page_id=877

Pročítal jsem popisky ostatních filmů, které jsou přijaty do soutěže, ale nic mne nezaujalo. Je ale pravda, že popisky snímků jsou vesměs hodně krátké.
Voně zdar

Lou

Testovací okénko Karla Točny číslo 2

První díl mého Testovací okénka, kde jsem testoval tablet Prestigio (https://www.youtube.com/watch?v=PQyXeod7d48), měl velký úspěch (na youtube.com ho shlédlo přes pět tisíc lidí), a proto jsem se rozhodl v projektu Testovacích okének pokračovat. Recenze na internetu jsou často zavádějící, recenzenti mají špatné údaje, nejsou objektivní, často podlehnou tlaku reklamy. Proto jsem tu právě já. Ve svém okénku vám přinesu zaručeně objektivní recenzi, která vám pomůže s výběrem produktu. Na mě se můžete spolehnout.

Ve druhém díle pro vás testuji Samsung Galaxy S5 mini, kompaktní verzi vlajkové lodi Samsungu. Podíváme se na specifikace telefonu, projdeme obsah balení a telefon podrobíme důkladnému a tvrdému testu. Sledujte Testovací okénko Karla Točny. Jsem tu pro vás.

Karel Točna

Fenomén NejFake

Je jako přelud. Tajemná postava. Umělec. Tvůrce, který si získal přízeň diváků prostřednictvím youtube, facebooku, instagramu, googlu plus a dalších sociálních sítí. Příběh NejFakea je příběhem proměny natáčení videí v České republice a příběhem rozvoje internetu a sociálních sítí. Před patnácti lety by se mu nikdy nepodařilo získat tolik fanoušků jako nyní. Před patnácti lety by byl možná filmařem, který by natáčel skvělé videoklipy nebo krátké filmy pravidelně obsazující přední příčky v soutěžích. Vědělo by o něm několik set lidí, možná pár tisíc, určitě ale ne 307 702 lidí, kteří ho aktuálně mají v odběrech na jeho kanálu na youtube.

https://www.youtube.com/channel/UCiBiHROAfhcWgFbyqhkG39Q

Chápání videa se během posledních let radikálně změnilo příchodem a rozvojem youtube a dalších podobných stránek. Zveřejňovat video je nyní velmi snadné. Společně s nástupem moderních digitálních kamer dnes může být filmařem doslova každý. Dávno pryč je doba, kdy jsme natáčeli Vonu na analogové kamery a střih prováděli ztrátovým kopírováním na VHS kazety… brrr dělá se mi z těch vzpomínek husí kůže. Dnes jde všechno mnohem jednodušeji. Natočit film, sestříhat ho a  nabídnout širokému publiku. Je ale popularita na internetu popularitou i ve skutečnosti?

NejFake ukázal, že rozhodně ano. Když mi Lukyhell řekl, že NejFake pořádá v kině Lucerna odhalení své tváře (ve videích totiž pořád nosí masku), nevěřil jsem, že by do kina mohlo přijít více než několik desítek lidí. Opak byl pravdou. Když jsme tam krátce před začátkem dorazili, Lucerna praskala ve švech. Po skončení představení se navíc konalo ještě jedno, aby se dostalo i na další fanoušky. NejFake byl jednoznačně hvězdou, se kterou se všichni chtěli fotit. Dokázal udělat zábavnou show a na závěr byla projekce jeho posledního filmu.

NejFake v obležení fanoušků:

DSC_0083

 

DSCN7563

 

NejFake na maximum využil možnosti internetu a díky tomu si získal velmi širokou základnu obdivovatelů. Mezi jeho fanoušky patří převážně děti nebo velmi mladí lidé. Generace, která vyrůstá na sociálních sítích. Zatímco dnešní třicátníci vyrůstali v době, kdy internet začínal a sociální sítě nebyly, pro dnešní děti znamená facebook a další sítě hodně. Je to jejich vlastní území, ve kterém mohou být svobodní, ve kterém je někdo chápe, rozumí jim. A to je přesně NejFake. Postava, která si nasadila masku, aby mohla bojovat proti lžím, apelovat na společnost, ale také bavit.

 

Plně obsazené kino:

DSCN7558

 

 

Film Zaříkač lží, který se promítal v Lucerně, líčí NejFakeův životní příběh. Popisuje, proč začal natáčet filmy, jaký je. Mladí lidé se přesně s tímto typem příběhu dokážou plně identifikovat. Mě osobně ten film nudil. Podle mě je plný klišé a laciných morálních úvah, ale je v tom příběh, který lidé chtěli vidět. NejFakeovi filmy jsou vlastně jedním velkým seriálem, který dokáže komunikovat přes sociální sítě s divákem. Fanoušci můžou příběh ovlivňovat, vyjadřovat se k němu. Stát se jeho součástí. Vzájemná komunikace je nyní to, co diváci očekávají.

NejFake je velmi plodný a velmi dobrý filmař. Jeho snímky jsou výborně sestříhané a natočené, technicky dokonalé (včetně animace). NejFake točí několik druhů pořadů. Kromě filmů s příběhem o sobě, je to třeba Nejshow (diskuzní pořad s různými hosty), sociální videa, nejplay, kde představuje nejnovější zábavné gify z internetu, nejask (odpovědi na různé otázky zábavnou formou), reklamy nebo hudební klipy, které se mě osobně líbí nejvíc. NejFake často spolupracuje s dalšími filmaři.
Mimochodem společně s Lukyhellem jsme pomáhali s natáčením Českého politického songu. Lukyhell pak sám pomáhal s dalším klipem.

Český politický song:

 

 

NejFake je internetový fenomén. A myslím, že brzy budou takto vznikat další. Youtubeři (pravidelní přispěvatelé na youtube a podobné servery) jsou novou formou amatérského filmu. Internet je nyní ten prostor, kde film žije. Soutěže a přehlídky se staly okrajovou záležitostí. A Vona jde v tomto směru správným směrem, protože všechny naše filmy a pořady dáváme na youtube, ale také jsme modifikovali pořady novým směrem, aby dokázaly s diváky komunikovat. Velkou zásluhu na tom má Lukyhell, který prostě dokáže „jít s vlnou“.

Voně zdar a dejte si NejFakea do odběrů 🙂

Lou

 

 

Mistrovská historka z tramvaje

Už několikrát se na blogu objevily historky z cestování městskou hromadnou dopravou, a tak přidám jednu i já.
Ve čtvrtek 5.6. 2014 jsem se vracel po jedenácté hodině večer z práce. Bylo příjemně teplo, nic extrémního. Lidé se vraceli ze zábavy, nebo naopak mířili do centra prokalit noc.
Vystoupil jsem na náměstí Bratří Synků z jedenáctky a vydal se na Otakarovu, kam měla za pět minut dorazit sedmička. Ještě jsem se nedostal ani na křižovatku a už jsem je spatřil – vagabundy. Bylo jich odhadem patnáct a právě je vyplivl jeden z barů.

Vagabundi pokřikovali a dva z nich se jali rozebírat sloup veřejného osvětlení. Ostatní zatarasili cestu projíždějící tramvaji číslo 11, kterou jsem před chvílí opustil. Tramvaj zpomalila a začala na ně zvonit. Vagabundi neustoupili. Zdálo se, že chtějí tramvaj zastavit, aby mohli nastoupit. Tramvaják jim však v duchu hesla „teroristům se neustupuje“ nevyhověl a dál si to šinul vpřed. Vagabundi na poslední chvíli uskočili a na protest do tramvaje několikrát bouchli.

Čekal jsem na zastávce na sedmičku a v duchu si říkal: „Hlavně ať nejdou sem, hlavně ať nejdou sem…“ A oni se vydali přímo sem. Banda mladých kluků v bílých tričkách vykřikujících: „Mistři!!! Mistři!!!“ Všichni se vměstnali na ostrůvek a dál pokračovali v pokřikování. Tři z nich rozebírali sloupek s jízdním řádem. Tramvaj číslo sedm se blížila k zastávce. Pomalu. Jako kdyby řidič tušil problémy. Čekat na další tramvaj se mi nechtělo, a tak jsem nastoupil. Vagabundi však vlezli do vozu také a rázem zde nebylo k hnutí. Bohužel jel jen jeden vůz.

Vagabundi neustále pokřikovali: „Mistři!!! Mistři!!!“. Věšeli se na tyče, někteří z nich v zatáčkách padali, další rozebírali okénka. Až tady se mi podařilo přečíst nápis na tričku: Mistři 2013/2014, juniorka. A zajímavější byl pro mě znak, který se rýsoval nad nápisem vpravo. Červená a bílá barva. Sešitá dohromady. Jel jsem v tramvaji s juniorkou Slavie, která oslavovala vítězství v juniorské lize. Z vagabundů se pro mě rázem stali hrdinové. Skoro jsem s nimi chtěl začít zpívat.

Zastavili jsme na zastávce „Divadlo na Fidlovačce“ a mistři změnili popěvek. Všichni začali sborově pokřikovat: „Píča Damková, Píča Damková…“
Pokračovali jsme v cestě a dostali se až pod Nuselský most, kde se však už několika mistrům podařilo vymontovat jedno z okének u dveří. Jeli jsme ve starším typu vozu. Řidič tramvaje snášel celou situaci klidně, ale sdělil jim, že bez okénka jet nemůže.
Jeden z Mistrů zvolal: „Mizíme!!!“ A opustil tramvaj.
„Karel rozhodl!“ Vykřikl další. „Jdeme!!!“
Mistři se sebrali, vypadli z tramvaje a vyrazili ulicí pryč. Cestou nadále provolávali „píča Damková“.
Řidič se nás zeptal, jestli nevíme, kde skončilo okénko. Jeden z cestujících mu oznámil, že si ho mistři vzali s sebou. Řidič zakroutil hlavou a šel to konzultovat s dispečinkem. Po chvíli nám oznámil, že musí jet do vozovny. Bez cestujících.

Tramvaj zhasla a vydala se nocí pro nové okénko u dveří. Beze mě a ostatních pasažérů. Rozhodl jsem se, že počkám na další sedmičku, protože měla jet za pár minut. Nastoupil jsem do poloprázdného vozu a koho tam nevidím sedět. Týpka s vyholenou hlavou a s mikinou s nápisem „Sparta“. Kluk ani nevěděl, jaké měl štěstí. Kdyby jel o deset minut dřív, pravděpodobně by dostal pěkně přes držku.
Ať žije Slavie!!!

Lou

Připravované projekty Tv Vona v roce 2014

Už dlouho se zde neobjevil blog týkající se Tv Vona, a proto jsem se to rozhodl napravit. Poslední příspěvek zde byl 1.2. a týkal se premiéry pořadu Na vlastní pěst: Blackwar. Od té doby se zde střídala různá témata od recenzí filmů, přes nemoci, zážitky z tramvaje, slovní hříčky apod. Je otázka, jak hodně je tento blog TV Vona ještě blogem Tv Vona. Je to už spíše takový osobní blog, do kterého přispívají členové Tv Vona, ale Vony se týká často jen okrajově. Ale myslím, že to nevadí. Nikdo z fanoušků si na blog nestěžoval. Může to být dáno tím, že naši fanoušci jsou velmi tolerantní, nebo tím, že náš blog vůbec nečtou (k této variantě se přikláním).

Soutěže a přehlídky amatérského filmu
Už delší čas jsme žádný film neposlali do soutěže, abychom rozšířili naše umění světu (velmi obrazně řečeno) a snad abychom i něco vyhráli (což se i několikrát stalo). Je pravda, že v současné době stačí prezentovat filmy na internetu, kde se díky youtube nebo streamu dostanou k širokému publiku, ale i tak soutěže osloví několik nových diváků. Ti si potom třeba večer vzpomenou, že viděli něco od Vony, zadají nás do vyhledávače a už se nám posmívají, jak jsme ožralí v závěrečných minutách Neanonymních alkoholiků.

Se svolením kolegů z Vony, bych chtěl poslat Blackwar do několika soutěží a přehlídek. Jen tak pro formu, aby se vidělo, že stále točíme. Myslím, že Blackwar popisuje téma, které by mohli lidi přilákat. Tato reportáž také funguje zcela samostatně, diváci nemusí znát ostatní díly. Uzávěrka soutěže O Pečeť města Krupka je 18.4. Další soutěže, kam bychom mohli Blackwar poslat zatím nepřipadají v úvahu. V propozicích soutěže je limit 20 minut a reportáž má přes 22 minut. Propočítal jsem, že bez úvodních a závěrečných titulků se do limitu vejdeme. Možná zbyde i deset vteřin na krátké titulky. Bude to oběť ale do děje se mi sahat nechce, protože by to potom nedrželo u sebe. Reklamu odstraňovat také nechci. Naopak ji asi přesunu už za rozhovor s Hříbkomilem a ne až před samotnou demonstraci.

Připravované projekty
V první řadě nelze opomenout Neanonymní alkoholiky, které Lukyhell a Ashman točí pravidelně. Zastavil bych se snad jen u jistých etických vad tohoto pořadu. Mám tím na mysli hosty pořadu. Ve vysílání to vypadá, že hosté se účastní rádi, že nadšeně přemlouvají tvůrce, aby je do studia vzali. Opak je ale pravdou, vážení. Nezbývá mne než smutně konstatovat, že velké procento hostů je tam nedobrovolně. Jsem zvědavý, co to udělá s fanouškovskou základnou. Zda se toto zjištění bude příznivcům pořadu líbit.
Dále jsou zde Lukyhellova filmová okénka, která se zcela jistě nelíbí Zdeňku Troškovi, ale ostatním fanouškům určitě ano. I tyto pořady bude Lukyhell natáčet dál. Aspoň myslím.

Na vlastní pěst: Škola zloduchů
Jedná se o Lukeův projekt, ke kterému vznikl scénář už loni v létě. Nyní myslím došlo k drobným úpravám na scénáři a vše je snad připraveno k realizaci. Reportéři Tv Vona budou tentokrát na stopě školy, která připravuje budoucí zloduchy pro svou „profesi“.

Na Točně: Konec světa –  Loni na podzim jsem napsal scénář, který by měl být ještě doupraven během společného sezení, kdy se do děje přidají nápady dalších členů Tv Vona. Původní scénář  bude použit jen jako taková nosná kostra. Chceme tento tvůrčí proces vyzkoušet. Je otázka, jestli to k něčemu bude. Pravda je, že během natáčení také dochází k úpravám, což možná stačí. Musíme se také dohodnout na termínu tohoto sezení. Nezdá se mi úplně dobré, aby to bylo třeba po natáčení Neanonymních alkoholiků. Nápadů by asi bylo hodně, ale kvalita by po vystřízlivění šla rychle dolů.
Základní děj se bude točit okolo sekty, do které budou chtít někteří hrdinové sitcomu vstoupit, aby unikli konci světa.

A co dál?
Poslední dobou vznikají pořady z různých sérií (Na Točně, Na vlastní pěst…). Myslím, že bychom mohli zkusit natočit zase něco úplně jiného. Třeba i experimentálního (psychedelická hudba, černobílý obraz a my tančící s kytkou :)) No dobře… možná jen něco jiného. Třeba zase nějaký horor. Je to ode mě taková hozená rukavice dalším členům Tv Vona. Já tento rok zatím mám co se týče psaní práci až nad hlavu, takže si vystačím jen už z tou dopsanou Točnou.

 

Lou

Sportlemon.tv

Sportlemon.tv je splněný sen každého sportovního fanouška, který má několik nedostatků. Jedná se o stránku, která nabízí odkazy na všechny právě vysílané sportovní přenosy. Stačí si jen vybrat sport a objeví se vám seznam dostupných připojení. U jednoho zápasu je většinou více odkazů, protože sportovní duel vysílá několik různých zahraničních televizí. Stačí potom kliknout na odkaz a otevře se vám okno s přímým přenosem. Když jste např. chtěli jako správný fanoušek Arsenalu sledovat v sobotu šlágr kola Chelsea – Arsenal (samozřejmě jste ještě nevěděli výsledek, jinak byste žádný přenos vidět určitě nechtěli) měli jste na výběr asi deset odkazů. První byl na nějakou francouzskou televizi, další na anglickou atd.

Sportlemon.tv je dokonalý rozcestník, který vám umožní sledovat všechny sporty, které chcete. Od fotbalu, hokeje přes tenis, golf, basketball až po závody motorek nebo formulí. Má ovšem také několik vad na kráse. Tou první je určitě kvalita, která není nijak oslnivá. Jedná se o nízký datový tok, který stačí k pohodlnému sledování, ale rozhodně to není nic luxusního. Dalším problémem je sekání, které se u některých přenosů objevuje. Většinou ale lze mezi výběrem několika přenosů najít jeden stabilní. Rozhodně rušivá je reklama, která se ihned po otevření okna objeví přes obraz. Běží potom dvaceti sekundové odpočítávání, po kterém je vám umožněno reklamu zavřít. Reklama se objevuje zhruba každých deset minut a vždy vám na dvacet sekund zhatí sledování. Když to přijde v okamžiku, kdy má dát Giroud gól Chelsea, tak vás to určitě nepotěší. Na druhou stranu Giroud žádný gól nedal (ani nikdo z Arsenalu), takže si někdy přejete, aby tam ta reklama byla pořád.

Poslední dobou jsem přes Sportlemon.tv sledoval několik zápasů a byl jsem spokojen. Dokonce jsem tam v neděli objevil přímý přenos Slavia-Jihlava, který obstarával Tipsport a běžel jen na internetu. Na Sportlemonu se přesto objevil. První poločas šel dobře, druhý se sekal. Byl to ale jediný zápas, který měl problémy. Anglická liga jde většinou v pořádku (už jsem si zvykl i na francouzského komentátora). Určitě přijde vhod také ve chvíli, kdy chcete sledovat nějaký zápas vysílaný na českém kanále, ale nemáte televizi. Přenosy z ČT-sport nebo z Tv Fanda tam jsou běžně.

http://www.sportlemon.tv

 

Lou

Na vlastní pěst: Blackwar

Premiéra reportáže o organizaci Blackwar z cyklu Na vlastní pěst proběhla v neděli 26.1. 2014 během první přestávky hokejového utkání mezi New York rangers a New Jersey devils. Film byl přijat kladně, i když je nutno podotknout, že testovací publikum a členové Tv Vona byli v tu dobu již ovlivněni alkoholem a někteří i travnatými látkami (v množstvím malém a jen pro vlastní potřebu). Zajímavý je také ten fakt, že zatímco před premiérou to devils šlo, tak po ní už padaly góly jen do jejich klece.

Každopádně posuďte sami, internetová premiéra filmu je zde. Pan Jan Destrojer, zakladatel Blackwar, se až do poslední chvíle snažil premiéře zabránit a dobýval se ke mně do bytu. Odstřihl mne od internetu, takže jsem musel v mrazu sešplhat po hromosvodu dolů. Po divoké automobilové honičce Prahou jsem se dostal na letiště (Václava Havla) a odletěl do Moskvy. Ale i to nestačilo. Destrojer mne pronásledoval i tam v přestrojení za biatlonistu a střílel po mě v kostele Bohorodičky. Nakonec jsem se dostal k Edwardu Snowdenovi, který použil své špiónské triky a umožnil mi anonymně (aniž by o tom zpravodajské agentury  USA, Ruska, Izraele věděli) nahrát film na internet. Co bych ale pro Vonu neudělal, že? Takže si toho važte a u filmu se hezky bavte.

Lou

Riddick

Film, který není nijak oslnivý, ale rozhodně potěší každého příznivce drsné sci-fi. Asi tak by se dal v krátkosti charakterizovat třetí film o hvězdném vyvrhelovi, zločinci a ultra drsňákovi Riddickovi v podání Vina Diesela. David Twohy, režisér všech filmů o Riddickovi, měl s touto postavou velké plány a dokonce mluvil o velké sérii ve stylu Star wars. První film, Černočerná tma, si získal diváky svým zpracováním a vydělal slušné peníze. Jednalo se o sci-fi horor, kde si to skupina přeživších rozdala na opuštěné planetě s příšerami. Úspěch byl velký, a proto vznikl film Riddick: Kronika temna, který už byl o poznání dražší a bohužel nevydělal tolik, co se od něj očekávalo. Film rozhodně není špatný. Je dobře natočený, je tam spousta skvělých efektů, ale příběh nepřináší v podstatě nic nového a neotřelého. A naopak posunutí do vážnější roviny politických bojů Riddickovi nesvědčí. Pro výše zmíněný nízký výdělek byly další díly odsunuty k ledu. Pokračování vzniklo až nyní.

Děj Riddicka navazuje na předchozí film, kde se hlavní hrdina střetl s Nekromanty a nakonec mezi nimi získal vůdčí postavení. Ne všichni ho ale vidí rádi. Zradí ho a nechají napospas na opuštěné a divoké planetě kdesi neznámo ve vesmíru. Riddick se musí znovu naučit bojovat o holý život a čelit krvežíznivým tvorům zdejšího světa. Na planetě však je i opuštěná stanice, díky které ho objeví nájemní lovci. A hon začíná. Dvě skupiny lovců lidí proti Riddickovi a ti všichni proti zákeřným hadovitým příšerám.

David Twohy se vrátil k tomu, co fungovalo a uchvátilo diváky v jedničce. Riddick je znovu na opuštěné planetě a znovu bojuje proti příšerám. Všechny souboje jsou efektní a dostatečně drsné. Nechybí silácké řeči ani záběry na uřezané hlavy. Prostě klasická hororová akční sci-fi jak má být. To je ale na druhou stranu všechno, co film nabízí. Výhodou filmu ovšem je, že si na nic jiného ani nehraje, takže podtrženo a sečteno: v dané kategorii se jedná o velmi zdařilý snímek. Fanoušky seriálu Battlestar: Galactica potěší přítomnost herečky Kate Sackhoff, která nejen že ztvárňuje postavu přesvědčivě, ale navíc odhalí přesně to, co si všichni její fanoušci přejí. K filmu to prostě patří. David Twohy ví, jak namíchat správný koktejl zábavy a bylo by fajn, kdyby vznikly i další díly Riddicka, protože ta postava sama o sobě film utáhne.

http://www.csfd.cz/film/267963-riddick/

 

Lou

Tv Vona v roce 2013 a filmová ochutnávka pro rok 2014

Pokud se nepletu (což je málo pravděpodobné, ale budeme to pro potřeby články považovat za pravdu) do roku 2013 jsem si dal předsevzetí, že budu iniciovat tvorbu Tv Vona, aby jsme natáčeli pravidelně. Když si projdu celý rok 2013, myslím, že se tento plán podařil. Jednoznačně hodnotím rok 2013 z hlediska naší tvorby jako úspěšný, protože se podařilo z větších projektů dotočit a sestříhat dvacátý díl sitcomu na Točně a také se natočila celá reportáž o organizaci Blackwar. Oba filmy přitom mají/budou mít více než dvacet minut. K tomu je ještě nutné připočíst dvanáct dílů Neanonymních alkoholiků a bezpočet pořadů z dílny filmového mága a Kubrickova dalšího vtělení Lukyhella. A proto si troufám tvrdit, že rok 2013 byl rokem Vony.

Jako zásadní vidím zavedení jisté pravidelnosti do našeho natáčení. I když nám trvá natočení filmu vždy alespoň půl roku, je to značný posun od doby, kdy jsme natáčeli díl Točny roky dva. Šest měsíců není úplně ideální doba pro natočení dvaceti minutového filmu (kde navíc nejsou žádné složité záběry), ale na naše poměry, kdy všichni pracujeme a čas pro Vonu ukrajujeme kde se dá, je to podle mne slušné. Naše stránky jsou pravidelně aktualizovány a pravidelně se tam objevují nová videa. Jsme teď už opravdu televize. Největší část naší produkce tvoří pravidelné pořady Neanonymní alkoholici nebo Lukyhellovo filmové okénko. Naše hlavní tvorba je v menšině, což je ale dáno její větší náročností (např. co se obsazení týče).

Dvacátý díl sitcomu Na Točně se mi hodně líbí. Je to čistý sitcom a nádherné ohlédnutí za předešlými díly. Jsem rád, že se podařila natočit reportáž o organizaci Blackwar. Natáčelo se v rozmanitých lokacích a také je tam akční scéna (tu si teď pořád pouštím dokola a směju se u ní). A znovu děkuji neznámému ničiteli přírody, který nám přichystal skládku. Střih je nyní už téměř u konce, zbývá závěrečné slovo reportéra a titulky. V pořadu bude krátká reklama, kde bude Jan Destrojer představovat Blackwar. Reklamu jsem dal na youtube a dole ji máte ke shlédnutí. Líbí se mi o dost více, než upoutávka, kterou jsem sestříhal v červenci.

A nakonec jedna věc, která hází černou kaňku na loňský vonácký natáčecí rok. A to jsou ruce. Život bez rukou musí být těžký, ale kdyby neměli herci Tv Vony ruce, střih by byl o dost snazší. V jednom záběru ruce u těla, v dalším u brady. A jak to mám pak asi sestříhat? V této situaci máme dvě možnosti: buď si najmeme drahé vizuální efekty od ILM nebo se každý herec naučí hlídat si své končetiny a další části těla, aby na sebe záběry plynule navazovaly.
Nutno ale podotknout, že se tento nešvar neobjevuje nijak často. Většinou jsou tyto chyby v závěrech scén, kdy už jsme chtěli mít natáčení rychle za sebou a jít na pivo/colu 🙂

Ať je rok 2014 pro Vonu stejně dobrý jako ten předešlý

Lou

Vánoční téma ve tvorbě Tv Vona

Vánoční čas je plný paradoxů. Lidé se snaží dostat do „vánoční role“, která by se dala popsat jako budeme k sobě hodní, vytvoříme přátelskou a klidnou atmosféru, a aby tenhle totální megakýč naplnili, tak se ještě víc stresují, což vede ke konfliktům, takže vlastně okolo sebe může pozorovat přesný opak toho megaklišé, které mělo vzniknout. Ta mašinérie je ovšem tak silná, že uniknout může pouze extrémně silný jedinec nebo člověk, který se nebojí přijmout tresty od společnosti za své vánoční non-konformní chování. Jak jste jistě z předchozích řádek poznali, Vánoce mi už pěkně lezou na mozek. Vánoční mašinérie mě semlela a budu rád, až všechno skončí.

Nejhorší na všem je, že poslední týdny nebyl na nic čas, takže se zbrzdil střih Na vlastní pěst: Blackwar. Reportáž měla mít premiéru o Vánocích jako vánoční dárek, ale paradoxně kvůli té Vánoční šaškárně film hotov nebude. Byť už zbývá sestříhat pouze konec rozhovoru s Mudrcem, závěrečnou scénu a titulky. Takže premiéra se přesouvá někdy na začátek ledna. Diváci teď stejně mají ke shlédnutí nový díl Neanonymních alkoholiků se zaměřením na vodky od Božkova, což si myslím se k Vánocům hodí mnohem líp. Za střízliva ty svátky zkrátka nejdou přežít.

Pátral jsem v paměti, zda se v některém našem pořadu nebo filmu objevilo vánoční téma a skutečně jsem jeden výtvor objevil. Okolo Vánoc se točí čtvrtý díl sitcomu Na Točně s názvem Vánoční soutěž. Díl spadá do rané tvorby Tv Vona a vznikl v roce 2000 a pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo v prosinci. Myslím, že nápad na vznik vánočního dílu dostal Luke, který řekl něco jako: „Měli bychom natočit vánoční díl. Napiš nějakej scénář s vánocema, Hrdla.“ No a tak jsem něco s Vánocema napsal a natočili jsme to. Kvalita je docela příšerná a moc tomu ani nepomohl nový sestřih z roku 2004.

I když je Vánoční díl Točny na konci věnován všem lidem, kteří nemají rádi Vánoce, dá se o něm říct, že je vánoční se vším všudy. A to bohužel i s tím kýčem. Přesto však se celý díl nese na tradiční vlně made in Tv Vona a většina vtípků je pěkně drsných. A o čem tedy díl vypráví? Bohdan, Ringo a Karel chtějí oslavit Vánoce co nejvíc tradičně a naopak Jirka Vánoce sabotuje a demonstruje proti nim. Do toho ještě Ringo a Jirka píšou každý svou vlastní hru s vánoční tématikou, aby vyhráli soutěž v novinách a jeli zadarmo na zájezd na Havaj. Vtipné scény se točí právě okolo sabotování vánoc a nacvičování divadelní hry. Jirka např. při hudbě z Mission: impossible hází smradlavé ponožky k vánočnímu stromku, který zdobí Ringo. Potom tam sám naběhne a stromek začne odstrojovat.

Kamera je neuvěřitelně roztřesená (jako kdybychom všichni měli Parkinsona) a libuje si v nájezdech (které jsou ještě roztřesenější). Svým způsobem je to ale zábavné a stejně tak pozorovat mladého a hubeného Ashmana nebo mladého a dlouhovlasého mě 🙂 Za zmínku také stojí několik do očí bijících chyb. Především Ringova kšiltovka, která je v jedno záběru kšiltem dopředu, v dalším dozadu a pak zase dopředu. A hodně mě pobavilo rozsvícení uprostřed jedné scény. Venku se patrně stmívalo a my museli kompenzovat osvětlení. To oranžový zabarvení obrazu je pak jako rána pěstí do oka. V dalším záběru už zase samozřejmě není, protože to kamera vyvážila. Atmosféru vánočního dílu vytváří hned během úvodních titulků koleda (konkrétně Tichá noc), která působí stejně kýčovitě jako naše debata o Vánocích, kde Jirku přesvědčujeme, aby svátky slavil. Jsme tam jako čtyři plantážníci 🙂 Za to hudba v závěrečných titulcích je úplně něco jiného. Zní tam „Here comes the Christmas“ od Lukea. A netřeba připomínat, že se tam zpívá o nenávisti k Vánocům.

Na závěr nezbývá než konstatovat, že i Tv Vona má svůj typicky vánoční film, kde Vánoce hrají hlavní roli. Je to trochu kýč, který je ovšem vyvažován našimi typickými vtipy a nevšedním slovníkem (např. když Bohdan nadává slovy „kunda z ryby“). Na youtube díl není, protože nový sestřih obsahuje „nepovolenou“ hudbu. Pro zajímavost jsem ale čtvrtý díl Točny nahrál na ulož.to. Takže pokud chcete vánoční atmosféru okořenit nostalgií rané Vony, Na Točně: Vánoční soutěž se k tomu dokonale hodí.

Link ke stažení: http://uloz.to/xVeUSzNf/na-tocne-4-vanocni-soutez-avi

 

Lou