TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: lukyhell

Virál, kterej zaujme

Často se mi nestává, že by mě virální video dostalo, ale tohle se mi opravdu líbí, tak jsem o něm natočil krátkej vlog. A co vy, už to znáte?

Originál

Luke vs Hipster Luke

Podle nátáčení aktuálního dílu Točny. Děj je situován v průběhu jednoho týdne a na této fotce můžete vidět jak se změnil Luke a jak vypadal v pondělí a jak v neděli.

Osobně nepozoruju žádnou změnu 🙂

LukyHell

Obrázek

Je opět čas něco rozbalit!

Aneb takzvané unboxing video! Video, kde se rozbalují věci z krabic! Fascinující, že? Dneska pro vás rozbalím pomocné světlo Softbox a také ho vyzkouším. Světlo se hodí nejen pro natáčení, ale i pro fotografy. Tak si to užijte.

Lukyhell

Knihy – Lovecraft, Barker a Dick

Nějaký čas jsem už na tento blok nepřispěl další přečtenou knihou, ale neznamená to, že bych snad přestal číst. Za tu dobu jsem zvládnul už další pět knih, a abych dohnal skluz tak je tady ohodnotím všechny v pořadí, jak byly přečteny.

Howard Philips Lovecraft – Měsíční močál (Příběhy a sny z let 1921 1925)
Obsah : Další příběhy H.P.L. nás opět zavádějí do jeho snů a vizí, ale na rozdíl od svazku Hrobka již přibývá dějových příběhů, které později dají základ k vytvoření mytologii Cthulhu.
Za zmínku určitě stojí povídka Herbert West – Reanimátor, o mladém medikovi a později i lékaři, který vynalezne sérum , které oživuje mrtvé. Mrtví jsou však zuřivý, násilničtí a mají chuť na syrové maso. Takže, tu máme vlastně příběh o zombiích ala Lovecraft. Dále např.: Krysy ve zdech, povídka o dědictví, které čeká pod jedním starým sídlem, Děs redhookské čtvrti, kde se v jedné části New Yorku setká jeden detektiv s prastarou magií a rituály nebo třeba Slídič, kde dva muži, kteří hledají zábavu ve všem děsivém a nebojí se ani kopaní na starých hřbitovech, narazí na něco, co mělo zůstat pod zemí. Za zmínku stojí určitě i krátký příběh Slavnost, který se počítá jako první příběh náležící do mýtu Cthulhu a setkáme se zde i se slavným Necronomiconem, fiktivní knihou vytvořenou Lovecraftem, knihou která popisuje dávné rituály a postupy jak proniknout z našeho světa do vnějších sfér, kde číhají Oni.
Kniha dále obsahuje opět příběhy ze světa snění (Iranonovo hledání, Ti druzí bohové), ale třeba i nezvyklou hříčku jakou je Sladká Ermegarda což je Lovecraftovská parodie na romantické divadelní hry a i jednu z mála povídek, kde můžeme najít stopy černého humoru (V kryptě).
Hodnocení : 5/5

Howard Philips Lovecraft – Volání Cthulhu – díl 1 (příběhy a novely z let 1926-1927)
Obsah : V tomto svazku najdeme o poznání méně příběhů, ale o to jsou větší v rozsahu. Po rozjezdu v podobě povídky Chladný vzduch, kde se starý lékař pokouší obelstít smrt, následuje titulní Volání Cthulhu, kde se setkáme nejen velkým spícím Cthulhu, ale třeba poznáme co je R’lyeh a jaké nebezpečí nám hrozí od Prastarých. Je jasné, že tato povídka je povinnou četbou Lovecraftovského fandy, ale i značným rozšíření mýtu o Cthulhu a základem pro další příběhy. V tomto svazku se také dostane k povídce Stříbrný klíč, jejíž hrdina Randolf Carter (autorovo alter ego), prožívá dobrodružství ve snovém světě, který je stejně reálný jako ten náš, mimo jiné je to i domov těch Druhých bohů. Největší dobrodružství, ale zažije Randolf Carter v novele Snové putování k neznámému Kadathu, což je ve své podstatě fantasy příběh, který Lovecraft napsal po vzoru svého oblíbeného autora lorda Dunsanyho. A právě tento příběh asi nejvíce rozděluje Lovecraftovy příznivce, jedni ho milují a druzí ho považují za to nejhorší, co kdy napsal (mě osobně se líbí, ale třeba Ashmanovi moc ne).
Knihu uzavírá první část příběhu Případ Charlese Dextera Warda, ve kterém se mladík, již neskrývá svůj obdiv k minulosti, dozví, že je potomkem mocného čaroděje a jeho pátrání
v minulosti ho přivedu na stopu objevům, které by dokázali změnit celé lidstvo, možná ale úplně jinak než by si mladý Ward přál.
Hodnocení : 5/5

Howard Philips Lovecraft – Volájí Cthulhu díl 2 (příběhy a novely z let 1927-1930)
Obsah : Kniha začíná dokončením Případu Charlese Dextera Warda a dále pokračuje naprosto fantastickou povídkou Barva z kosmu. Lovecraft v ní pro sebe netypicky dává dohromady žánr hororu a science fiction. Na jednu farmu v Nové Anglii spadne meteorit, který sebou přinese zvláštní cosi. Nejprve se zdá vše v pořádku, ale úroda se nedá jíst a zvířata napadne podivná nemoc, které se později rozšíří i na její lidské obyvatele…
V Hrůze v Dunwichi se opět setkáme nejen s Necronomiconem, ale i s Novou Anglií a jejími obyvateli. Je to příběh o rodině Whateleyů, hlavně o Wilburovi, který se narodil za podivných okolností a jehož otce nikdo nezná. Je to další povídka, která přímo zapadá do mýtu Cthulhu a mimo jiné se zde setkáme i s dalším výtvorem Lovecrafta, podivným božstvem z jiného prostoru, s hrůzným Yog-Sothothem.
V povídce Šepot v temnotách se setkáme s mimozemskou civilizací, která je schopna cestovat mezi svým a naším světem. Příběh je vyprávěn ve formě dopisů, které si vyměňují profesor z Miskatonické univerzity Wilmarth a farmář Akeleyem, který ve svých dopisech popisuje všechny podivné události a útoky na jeho farmu, kterou pořádají krabí lidé, jež sídlí v kopcích Nové Anglie a hledají tady nerostné bohatství. Nic se však nevyrovná hrůzám, které zjistí Wilmarth, když se konečně rozhodne Akeleye navštívit.
Tento svazek je zatím nejvíce povedený a je z autorova nejplodnějšího a nejnápaditějšího období. Neředěný Lovecraft, mísící horor a science fiction, příběhy plné hnusu, temnoty a prázdnoty. Samozřejmě se v knize nacházejí i kratší příběhy, ale za zmínku stojí další Lovecraftovský vtípek v podobě povídky Tamtéž, o jedné svaté lebce a jejím putování naskrz staletími.
Hodnocení : 5/5

Clive Barker – Noční Rasa (první vydání 1988)
Clive Barker je britský spisovatel, scénárista a režisér, u nás známý hlavně díky filmům o Hellraiserovi, což je postava, kterou vytvořil ve svém díle. Barker je hlavně, ale výborný vypravěč a jeho knížky jsou velmi zábavné (pro fanouška hororu).
Obsah : Boone je mladík s mnoha problémy, které se snaží řešit se svým psychiatrem. Život už pro něj vypadá lépe, našel si milou přítelkyni a myšlenky na sebevraždu se už nevrací, ale jen do chvíle, než jeho psychiatr zjistí, že Boone žije dvojím životem a aniž by věděl o svém druhém já, to mezitím páchá strašlivé vraždy. Boone neunese tíhu viny a pokusí se zabít. Po neúspěšném pokusu končí v nemocnici a tady se dozvídá o Midianu, tajemném městě pro vyvržence lidské rasy. Boone uprchne z nemocnice do Midianu, kde se na hřbitově setká spíše s podivnými tvory nežli lidmi. Jeden z nich ho dokonce napadne a pokouše, ale Boone uprchne, jen aby se setkal s policií, která po něm pátrá jako po nebezpečném vrahovi. Ještě než Boone zemře v dešti kulek, se dozví od svého psychiatra v jejich posledním rozhovoru, že on je ten vrah a Boone je jen obětním beránkem, kterému bylo vštípeno, že je vrahem a Boone umírá…
Tak by možná ta kniha mohla skončit, ale to vše se stane před stranou padesát. Je to koneckonců horor a být mrtvý není rozhodně překážka pro to, aby byl Boone dál náš hrdina.
Příběh pokračuje hlavně prostřednictvím jeho přítelkyně Lori, která po tom co se dozví, že milovala vraha a hlavně, že jeho tělo zmizelo z márnice, se také rozjíždí do Midianu. Je sledována Deckerem, což byl Boonův psychiatr a hlavně jeho skrytou identitou, panem Knoflíkem, který má strach, že pokud Boone žije, prozradí jeho tajemství a on nebude moci dál pokračovat ve své krvavé zábavě.
Lori objeví Midian a jeho obyvatelé, kteří žijí pod zemí a mezi nimiž je i Boone, ale najde je i Decker a přesvědčí místního šerifa, že tyto zrůdy je třeba zlikvidovat. A kniha vrcholí právě setkáním lidí z města a noční rasy z Midianu a jejich soubojem.
Z mého pohledu, je kniha hlavně o toleranci, protože při závěrečném souboji, kdy jsou obyvatelé Midianu vražděni, nás autor trochu nutí vidět svět očima šefira, který je plný nenávisti vůči všemu cizímu a je naplněn touhou to zničit, aby svět zůstal zachován pořád stejným a my se pak ptáme, kdo jsou skutečná mostra? Ti co tak vypadají a nebo ti co se tak chovají? A když zrovna tohle je docela průhledná moralita tak to neubírá knížce na zábavnosti a tempu, protože Barker je prostě moc dobrej vypravěč.
Hodnocení : 3/5

Philip K. Dick – Vykolejený čas (první vydání 1959)
Philip K. Dick, byl americký SF spisovatel, který vyniká hlavně svým stylem a náměty, mezi které můžeme zařadit náboženství, drogy, politiku, realitu a vlastně i nerealitu světa jak ho vnímáme, což ho činí jedinečným spisovatelem a pokud jste od Dicka nikdy nic nečetli, tak to určitě napravte, protože to stojí za to.
Obsah : 50 léta 20. století ve Spojených státech a život na maloměstě. Ragle Gumm si vydělává na živobytí výhrami v podivně soutěži v novinách a neustále hledá „zeleného mužíka“. Tato práce mu většinou zabere celý den a jeho život pokračuje takto dál, až do chvíle, kdy se mu před očima zhroutí realita a místo třeba dveří na místě zůstane jen papírek s nápisem DVEŘE. DO toho všeho Ragle ještě najde časopisy, kde se píše o lidech o kterých nikdy nic neslyšel a najednou je zpochybněna celá jeho realita. A když se Ragle rozhodne prchnout z města a začít jinde, tak se zdá, že všichni dělají co mohou aby ho vrátili zpět do města a hlavně zpět k soutěži.
Popisovat dál děj, by bylo podle mě naprosto zbytečné, protože jako v každé Dickovce je tady hromada zvratů a postav, který buďto hrají svojí roli a nebo díky drogám nevědí kdo ve skutečnosti jsou. Pozor spoiler – Ve skutečnosti je již budoucnost a Země válčí z měsícem a Ragle nehledá mužíka, ale hádá, kam asi dopadnou bomby, tak aby se proti nim Zem, mohla bránit. Ragle, ale také zjistí, že současný stav na Zemi se popsat jako tyranie a kulisa města bylo vytvořena pro něj, jako způsob jak ho udržet na svojí straně, protože jeho systém hádání je zatím prostě moc složitý na to, aby ho po něm někdo převzal. Knížka byla opět čtivá, ale jestliže byl Ragle jen kulise, těžko pak chápat ony scény, kde se mu rozpadá realita, protože to by spíše navozovala atmosféru simulace, takové Matrixu chcete-li. A to mi celkem zkazilo dojem z oné knížky.
Hodnocení : 2/5

lukyhell

Howard Phillips Lovecaft – Hrobka

Po předešlé špatné knize, jsem se rozhodl, že si nejdřív napravím chuť na čtení něčím pořádným, než se opět pustím do dalších románů, které bych si rád přečetl. Povídky a příběhy od Howarda Phillipse Lovecrafta už jsem četl v edici od Zlatého koně, ale nedávno mu opět jeho příběhy vyšli knižně, chronologicky a kompletně, takže jsem neváhal a knihy si koupil. Nejdříve jsem chtěl jen přečíst to, co jsem před tím neznal a možná nějaké ty největší hity, ale už je to pár let co jsem ho četl, hodně jsem už zapomněl a tak jsem se rozhodl, že ho přečtu znova.

Nejdřív jen krátce o autorovi, abyste získali představu. Howard Philips Lovecraft (1890 – 1937), byl americký spisovatel, který se všeobecně považuje za zakladatele moderního hororu v literatuře, ale paradoxně se proslavil až po své smrti, kdy ho objevili další generace čtenářů. Lovecraft je hlavně spojován s mýtem Cthulhu, který vytvořil ve svých povídkách, jež jsou často propojeny a odehrávají se v jednou vesmíru, který Lovecraft vytvořil. Cthulhu jsou snad bohové, možná tvorové z hvězd, ale určitě jsou prastaří a lidstvo pro ně nic neznamená a jen čekají, kdy se opět chopí vlády nad naší planetou.

Jako první kniha tady je svazek nazvaný Hrobka, který obsahuje příběhy a vize z let 1917 – 1920.

Obsah: Kniha obsahuje 21 povídek a velmi zajímavý doslov Josefa Škoreckého. Bylo by složité se zabývat dějem, ale hlavní motiv těchto raných příběhů jsou sny a možnost, že v našich snech naše já odchází do vzdálených světů, které jsou stejně skutečné jako ten náš. Motiv snového světa Lovecratf plně zapracoval do svých příběhů a v několika dalších příbězích se potkáme s odkazy na tyto kratší příběhy. Dále se knize nachází i příběh, který se dal zcela z jeho mytického světa vyloučit (Starý poděs) a krátké črty (Nyarlathotep, Pamět), které možná byly náměty na knihy, který již Lovecraft nikdy nenapsal. Těch hororových příběhů tady mnoho není (Hrůzný stařec, Obrázek v domě), ale i tak stojí za to. Třeba onen Hrůzný stařec, který je o třech zlodějích, kteří se rozhodnou vyloupit jednoho staré muže, který platí v obchodech zlatými dublony a kdo nakoukne v noci do jeho okna vidí, jak si starý muž povídá s lahvemi, v nichž kmitají závaží. Příběh končí, když jsou nalezena tři zohavená těla a staré muži přibydou do sbírky další tři láhve…

Přestože byly příběhy napsány skoro před sto lety, pořád se velmi dobře čtou a je pěkné, že vás přenesou do dob dávno minulých nebo do světů, které existují za stěnou spánku. Pokud máte radši modernější horor, který víc popisuje hrůzy, které se odehrávají tak to Lovecraft nebude nic pro vás. Doba byla tehdy jiná a věřte, že už tenkrát nechtěli vydavatelé některé jeho povídky vydat, protože byly příliš naturalistické a oni se obávali zásahu cenzorů. Já osobně sem velký fanda a moc rád si dám tohle Lovecraftovské opáčko.

Hodnocení: 4/5 (To nejlepší teprve přijde).

 

LukyHell

Frank Herbert – Bariéra Santaroga

Mírně inspirován Lukeovým maratonem recenzí sira McCartneyho, jsem se rozhodl, že sem budu psát recenze knížek, které jsem právě dočetl. Takže nikdo nemusí mít strach, že bude nový příspěvek každý den. A možná v budoucnu sem přidám i nějakou recenzi knížek, které jsem tento rok už přečetl, pokud stály za to.

Frank Herbert – Bariéra Santaroga, rok prvního vydání 1968

Obsah: Gilbert Dasein je vyslán do městečka Santaroroga, aby zde provedl výzkum trhu pro několik obchodních korporací a zjistil proč se v Santaroze nedaří prodávat jejich výrobky a proč je místní obyvatelstvo tak nedůvěřivé vůči cizincům. A ještě jedna věc Gilberta táhne do Santarogy, jeho láska ze školy, Jenny.
Po příjezdu zjistí, že místní obyvatelstvo je opravdu trochu nepřátelské, ale on díky své známosti s Jenny má výjimku, takže brzo ochutná jídlo s Jaspersem, tajemnou substancí, které je skoro ve všem, od piva po mléko. Dasein započne vyšetřování a brzy je obětí několika nehod, kterým jen náhodou unikne, jinak by už byl mrtvý. Postupem času zjišťuje, že Jaspers je substance z místních jeskyní, která nevydrží převoz mimo Santarogu a že jejím požíváním se santoroganům rozšiřuje vědomí a oni na svět venku pohlížejí jako zkažený, zkorumpovaný a který spěje do záhuby. Na konci se samozřejmě Dasein přidá k Santaroganům a plánuje svatbu s Jenny.

Hodnocení: Franka Herberta můžete znát jako autora Duny, kterou jsem tedy nečetl, ale je to jeho nejslavnější dílo. Bariéru tedy vydali s nadějí se přiživit na jméně autora, protože jinak nevidím důvod proč knihu překládat a vydat v ČR. Je to prostě špatná kniha. To že má neoriginální námět a tj. městečko ve kterém jde o spiknutí a osamělý hrdina, který se ho snaží objasnit, neznamená že musí být špatně napsaná, ale tady to prostě nefunguje. Autor jakoby sám nevěděl, na čí stranu se kloní, jestli Santorogy, které nechce padnout za oběť hloupým obchodníkům, nebo těch obchodníků bránících americké ideály. Pár zajímavých a napínavých pasáží je posléze zabito pseudofilozofickými debatami na téma, jak je špatná konzumní společnost, jak televize vymývá mozek a jak je vláda neschopná, ale Santaroga díky Jaspersu má lepší pohled na svět a bla bla bla bla. Chvíli jsem přemýšlel, že bych knize dal dvojku, protože nebyla zase k uzoufání nudná, ale konec kde Dasein otočí o 180 stupňů a stane se santaroganem, bez vysvětlení a v podstatě jen tak, to zabil. Možná je to datem napsání knihy, protože v té době se svět obával jaderné války jako důsledek války studené, tak nám autor předkládá svojí vizi jak být lepšími lidmi. 1/5.
LukyHell

Jsem na přední stránce…

…ano, jsem na přední stránce serveru STREAM.CZ se svým novým vloggovým projektem, který startuje příští týden. Nevím jak přesně videa na přední stránku vybíraj, ale i tak super. Díky jim za to.

Zatim čau

lukyhell

Nemoc a dietka…

Je to opruz, ty nemoce.

Čau lidi,
tak jak se máte? Já nic moc, ale už je to lepší. Chytil jsem nějakou virozku, hodně podobnou co měl i Ládík a dietka byla neodvratným důsledkem. Tak jsem se rozhodl, že pro všechny nemocné a ty, co rádi zhubnout jsem připravil vlog, kde můžete vidět přípravu dietního a zdravého jídla. Tak dobrou chuť a ahoj.
🙂

Odkaz zde.
http://www.youtube.com/watch?v=BN9NLiU7Eyg

Lukyhell

Murphyho Zákony…v praxi.

To byla zase návštěva doktorky.

Tak jsem byl dnes u doktorky na kontrole. To že se tam byl s chřipkou je vedlejší. Tentokráte sem si totiž nevzal knížku…
Proč? Byl jsem tam asi tak před měsícem a měl jsem knížku. V čekárně byli tři lidé, a všichni byli v ordinaci doktorky tak 3 minuty. Když sem tak byl jak mi žačala chřipka, měl sem knížku. V čekárně byli dva lidé. Výborně zas sem nic nepřečetl, ale na druhou stranu sem to měl rychle za sebou.
Tedy dnes ráno, když sem šel na kontrolu, sem knížku neměl. Vejdu tedy do přeplněné čekárny a několik sedících se po mém prosebném pohledu stáhlo a udělalo mi místo na lavici kam sem se usadil. Výborně, vešla důchodkyně a byla uvnitř snad 30 minut. Do čekárny mezitím přišli další nemocní lidé. Několik z nich to vzdalo a odešlo, nicméně to situaci nijak nevylepšilo. A pak jsem si vzpoměl, mám u sebe mp3jku! Pod drobnohledem všech přítomných v čekárně sem si nasadil sluchátka a pustil si hudbu, baterie vydržela 20 minut, byl jsem vděčný alespoň za ně.
Kromě toho, že jsem si v praxi otestoval Murphyho zákony, sem se za hodinu a deset minut dostal na řadu a za tři minuty jsem byl venku. Super.

PS : Spousta lidí když vchází do čekárny nebo odchází tak zdraví. Nevim, to mi přijde trapný. Většinou nikoho z těch lidí neznáte a kdyby mi někdo chtěl vytknout že to není slušné, tak to rovnou může začít zdravit když leze do tramvaje či autobusu.

lukyhell

Velká TV VONA RETRO akce

TV VONA vám přináší nově, svoje starší pořady. Číst celý příspěvek