TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: mariánky

Výlet na Smraďocha

“Che che, smraďoch šel na Smraďocha!” … uplně slyším ty japné poznámky místních vtipálků… tak jsme se zasmáli a mohu vám již začít líčit náš výlet. Vyrazili jsme opět na víkend do Mariánských Lázní a já se vydal na cestu už v pátek dopoledne a měl jsem tak půl dne v mariánkách pro sebe. Check-in-nul jsem nás tedy tentokráte v hotelu Zlatý zámek (nenechte se plést názvem – je to domov mládeže a těch pár hotelovejch pokojů, co tam maj, docela onen domov mládeže vybavením připomíná) a vyrazil jsem do města. Porušil jsem i dovolenou tím, že jsem si v Churchill Pubu zapnul notebook a zůčastnil se naší pravidelné měsíční týmové videoporady přes Skype a provokoval kolegy pivem a jackem danielsem.  Žába dorazila kolem sedmé hodiny a hned jsem jí vzal do gaucho steak housu – jediné tex-mex restaurace v mariánkách. Jídlo tam docela jde, ale prostředí bylo mrtvý a omšelý a ty tam jsou doby, kdy takhle restaurace patřila mezi živý místa nočního života.

marianky

Druhý den, v sobotu, jsme se rozhodli, že vyrazíme na menší výlet po Chopinově ulici k lunaparku a uvidíme, co dál. Musím dodat, že celej pátek a pár dní před tím v mariánkách vydatně pršelo… sobota byla sice bez deště, ale pod mrakem. Po té, co jsme se na kolonádě posilnili Karolínou a Rudolfem (názvy pramenů) jsme kolem “Horníčkova” hotelu Svoboda vyrazili pryč z města.   Došli jsme k lunaparku (kdo by čekal pouť a atrakce, bude zklamán, lunapark je označení hotelu, který by zrekonstruován na bytový dům a nyní jsou tam k prodeji byty) a rozhodli jsme se po modré turistické značce pokračovat dál na přehradu, která nad mariánkama leží. Cesta vedla už převážně lesem a do kopce, po nohama nám leželo zmoklé podzimní listí a nikde ani človíčka. U přehrady jsme byli za dalších cca 20 minut. Místní přehrada neni z největších,  nicméně stejně jako okolní příroda, je i voda v ní čistá.  U přehrady přišlo klíčové rozhodnutí celého výletu – “pokračujme až na smraďocha!” (dalších cca 2.5 Km). Smraďoch je název oblasti v kladských lesech, kde vyvěrají plyny z útrob země a lokálních tektonických zlomů – název je odvozen od sirného zápachu bublajících vod a pramenů v této oblasti. Žába už kdysi u smraďocha byla a mnohokrát mi o něm vyprávěla a jelikož já jsem ho ještě neviděl a nečichal, byl jsem nápadem výletu na smraďoch nadšen! Hned za přehradou, stále na modré značce, nás měly varovat první komplikace – stezku přetínal rozvodněnej potok a za ním hned v naší trase kaluže, menší  jezírka a poloslatiny. No překonali jsme to, já začínal cítit v polobotkách mokro a taktéž žába, která si své horské gorexky nechala prozíravě v Praze.  Cesta se začala komplikovat a nebylo cesty zpět.

Došli jsme ale ještě poměrně v klidu k bývalému Nimrodu – hotelu a výletní restauraci, která od roku 2004 chátrá a kde údajně straší. V oknech a zdech opuštěné a polorozpadající se budovy jsou prý často ke spatření oči, ze stavby se údajně ozývají podivné zvuky, dějí se tam náhle poklesy teplot a další lahůdky, které na místo přitahují záhadology z celé ČR. My jsme okolo Nimrodu jen prošli a já jen zalitoval, kolik bývalých výletních míst v okolí ML leží nyní ladem a rozpadá se – kromě Nimodu např. Polom, Kamzík, Panorama…..   za dalších asi 40 minut jsme konečně došli ke Smraďochovi. Cestou jsme potkali i první sníh a samotný smraďoch a dřevěný chodník na něm byl již pokryt tenkou vrstvou sněhu. Název nekecá  – síra skutečně hezky zapachá. Mezitím jsme už měli oba v botách solidní jezírka, což při teplotě kolem 1 stupně celsia není příliš pohodlné. To jsme ale netušili, že to horší má teprve přijít. Vracet po modré stezce jsme se nechtěli a věděli jsme, že ještě 1km dále se nachází pramen farské kyselky a pak je tam červená stezka, která by nás dovedla až k onomu opuštěnému Polomu a hlavně k Rezidenci Golf, kde je lesní restaurace a kde ležel i cíl výpravy.

Vydali jsme se tedy od Smraďocha ke kyselce a začalo peklo. Místní oblast rašelinišť a slatin bývá nasáklá vodou celoročně, nicméně déšť z posledních dní způsobil, že cesta byla téměř suchou nohou neprůchodná – zejména v místech, kdy turistická trasa opustila les a vedle přes mítiny.  Skákali jsme jak kamzíci z drnu na drn, pomocí tyčového deštníku, který se proměnil v užitečný nástroj na průzkum terénu, jsme ten kilák šli asi 30 min a byli jsme hodně rádi, když jsme dorazili pod dřevěný altánek farské kyselky. Ta je hodně dobrá a údajně i zdravá. Oddechli jsme si, že máme snad nejhorší za sebou a vydali jsme si po červené stezce směrem k Polomu a naší vysněné restauraci. Bohužel docela jsme se pletli. Červená stezka v horní části u pramene kyselky bylo peklo. Už vím, jak muselo bejt šumavskýmu králi, který mezi slatinami šumavy převáděl lidi přes hranice. Červená stezka bylo jedno velký jezírko a potok a cesta přes ní byla hodně těžká. Několikrát jsme se museli vracet, abychom našli schůdnější terén…. opět skákání přes kaluže a jezírka,rozvodněné potoky, musel jsem i vytvářet provizorní most pomocí větví. Kilák jsme šli skoro hodinu. Byli jsme od bahna, mokrý až skoro po kolena, ale nepouštěla nás dobrá nálada. Když už jsme mysleli, že jsme z nejhoršího venku, proměnila se červená stezka v bahenní lázeň, neb byla čerstvě rozježděná od traktorů… obcházeli jsme tedy stezku přilehlým lesem a až po dalším kiláku jsme konečně narazili na asfaltovou silnici a tam jsme si oddechli. Zbylé dva kilometry k Polomu už uběhly ve všeobecném veselí, které bylo nakonec korunováno otevřenou restaurací, kde mě žába pozvala na výtečnej pozdní oběd a calvádos a tam jsme rozmrzli a zapili úspěšné zdolání onoho terénního výletu.   Boty a ponožky jsme pak ještě v hotelu museli sušit na kamnech a příjemně unavený jsme zakončili den už tradičně v Irsih Pubu u Kilkennys.

Výlet na Smraďocha a Kyselku byl hezkej, ideální by ale bylo asi jít trasu v létě za hezkýho počasí… a nebo mít holiny a pořádnou terénní výzbroj Veselý obličej

 

Luke

Reklamy

Opět v Mariánkách

Letos zařídila k svatebnímu výročí dárek Žába a zařídila nám pobyt v Hotelu U Zvonu v našich oblíbenejch Mariánkách, kam se vracíme každej rok.

Vyrazili jsme Pendolínem v pátek odpoledne,užili si šampáňa servírované na palubě a kolem sedmý jsme už vystupovali na nám známém nádraží. Vtipnou příhodu jsme zažili v hotelu. Síť OREA hotels má totiž v Mariánkách asi 8 různejch hotelů a v komplexu hotelu zvon jsou hned další tři hotely od stejného provozovatele a my jsme vešli na špatnou recepci (byť ve stejný budově). Tam byla taková ta klasická postarší recepční – paní Jiřinka – měřila asi metr padesát, byla suveréní a skoro nás nepustila ke slovu a vnutila nám uvítací lístek a kartu pro pobyt  „Sen pro dva“ a odehnala nás na večeři. Bylo nám divné, že na kartě není napsané naše jméno, ale Strombinger, ale večeři jsme si na účet podniku užili – hotel celý byl hodně retro – ale né naschvál – prostě fungoval jako v 70. letech a věřim, že ty číšníci tam pracovali už tenkrát. Teprve po večeři paní Jiřinka seznala, že udělala chybu, že asi nebudeme Strombingerovi (před tím si to nenechala vymluvit) a odkázala nás na správnou recepci hotelu U Zvonu, kde nás již bez potíží ubytovali. Hodně jsme se tomu s Žábou nasmáli a večer pro mne byla jedině Frau Strombingerová. Pokoj žába vybrala úžasnej – bylo to apartmá s třemi pokoji, velkou koupelnou a dvěma balkony a hezky to kontrastovalo s retro sedmdesátkovou recepcí a restaurací.

2015-05-23 09.00.17

Víkend jsme si pak užili výletama (našli jsme srnčí pramen i dům, kde zastřelili Lessinga!), 2x jsme navšttívili Irish Pub, kde jsme zastihli koncert kapely Kocovina (přesně jsem odhadl repertoár!), vzal jsem žábu na véču do Tapas baru Medité, který si stále drží svou skvělou úroveň a který stojí za návštěvu. Taky jsem si dal Chodovar, zaplavali jsme si a Žába už umí perfektně v bazénu dělat žraloka z Čelistí.

2015-05-23 12.46.41

Zamrzel mě docela velkej počet opuštěnejch lázeňskejch komplexů a budov – nedávno jeden z opuštěných hotelů vyhořel a zatím to nevypadá, že by se schylovalo k nápravě.

V neděli jsme naposledy ochutnali Karolínu a opět nasedli do pendlouše (tentokrát narvanýho) a vyrazili ku Praze.

Doma na mě čekalo hezké překvapení v podobě 5000. odběrů mýho Youtube kanálu a od začátku MS je sledovanost mejch sportovních videí zaítm rekordní a už jsme překonal několikrát i hranici 10 tis. shlédnutí za den.

Víkend to byl skvělej, hezky jsem si odpočinul od prvních třech tejdnů v nový práci a dneska vzhůru do instalace a re-imagování

Luke

Víkend v Mariánkách

ani letos jsme si nemohli s Žábou odpustit pravidelný pobyt v Mariánskejch lázních, ale tentokráte jsme hotel Royal vyměnili za skromnější penzion Máj, kde jsme bydleli už před šesti lety. Důvodem byl náš sobotní koncert Psycho Doors revivalu na oslavě 15tin nedalekého místního klubu Morrison, kam nás pořadatel pozval. Já přijel do mariánek v devět večer unavenej po dvou sobotních koncertech s The Basketles a hned jsem vyrazil do Morrisona, kde už čekal zbytek naší kapely a ještě kluci z kapely A-Bomb, která hrála s náma. Klub byl plnej (plakáty po celých mariánkách, vstupné zdarma a pivo za 15kč k tomu notně přispělo) a někdy před půl desátou začali hrát A-Bomb svojí modrockovou psychedelickou hodinovou show, která perfektně rozproudila publikum a zvedla je ze židlí.
morris-bily

Kolem půl jedenáctý jsme začali hrát my a naprali do lidí „best of The Doors“. Henk byl scie lehce nervózní, ale po pár písničkách už dělal show, jak se patří a za chvíli byl pod pódiem kotel. Hráli jsme skoro dvě hodiny, troufli jsme si i na Spanish Caravan a celej koncert jsme zakončili přídávkem – pomalou písničkou You´re lost little girl.. měli jsme dost a publikum nejspíš taky. Bylo již po půlnoci, Žába mi u repráků skoro ohluchla a já už se těšil na spánek :).  Návštěvínici i majitel klubu byly dle reakcí nadšení tímto vystoupením a věřím, že se tedy ještě někdy do RC Morrison s kapelou vrátíme.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kluci se vydali po koncertě směrem ku Praze (a po cestě píchli gumu na dálnici a prej to nebylo zrovna veselé) a já se s ženou přesunul o pár desítek metrů dál do Máje a vytuhli jsme.

Nedělní ráno bylo skvělý – modrá obloha, venku slunce, za dveřmi pokoje na nás čekala snídaně a po posilnění jsme tedy vyrazili do města užít si náš jednodenní pobyt.  Podívali jsme se nejprve ke Krakonošovi – tam už je těsně před dokončením rekonstrukce starého hotelu Krakonoš a bude to opravdu hezký.  U nedaleké dančí obory jsme se stavili na kávu a Žába obdivovala malé daňky tak dlouho, až na ně dostala hlad.  Naše kroky pak tedy směřovaly směrem do centra – podívali jsme se na rozhlednu Hamelika, prošli kolem zchátralé Panoramy a nakonec jsme si na kolonádě dali trochu teplé karolíny a také výtečnej růžovej burčák!

IMG_20140928_121153

Hlad začal doléhat i na mě a proto jsme vyrazili přes geologický park do cca 3km vzdálené rezidence Golf – krásnej starej dřevěnej hotel na kraji lesa, ve kterém je umístěna i výtečná restaurace. Tentokrát jsme tam byli už potřetí a opět jsme byli nadšení! Čerstvý salát s hříbky jako předkrm, Žába si splnila svojí dančí touhu jelením hřbetem s bezinkovou omáčkou a já si dal výtečnej zvěřinovej guláš. A jelikož maj i kalvádos, museli jsme si dát i ten.  Výhodou umístění rezidence golf je i to, že po té, co se takhle pořádně najíte vás čeká 3km příjemné lesní procházky z kopce do centra mariánek a dobře při tom strávíte právě snědené. Byly už asi 4 odpoledne a to je čas na první drink – šli jsme tedy k Churchillovi pod kolonádou – interiér je zařízen hezky ve dřevě jako londýnské hospůdky, ale my udělali chybu, že jsme si dali Toma Collinse – náš oblíbenej drink. Neuměj ho. Chuť jsme si spravili o pár metrů dál v Classicu u limonády a piva a hráli jsme zas soutěž na počítání šukatelných kluků a holek. Vyhrál jsem 8 a půl vs 6 (za cca 50min)  – inu lázeňské město…  pak nás to přestalo bavit a jelikož už byl otevřenej Irish Pub, bylo jasný, kde strávíme zbytek večera. Paní majitelka nás opět přivítala Kilkennys pivem (a já měl nějakej speciální Gambáč z čerstvě sklizeného chmele a nebyl zlej)  a my se vrhli na tradiční kanastový souboj, který v irishi s Žábou každý rok pořádáme. Letos jsem ji konečně porazil! Pochutnal jsem si i na místním chilli, žába na rybích očkohubkách. Jedinou nevýhodou večera byl pak předčasný odchod z Irishe kolem deváté, abychom stihli bus do našeho Máje. Byl to skvělej den a perfektně jsem si odpočinul!

Letos nás nejspíše čeká ještě jeden menší výlet do Paříže a jinak jsme s dovolenejma skončili, do mariánek se ale vrátíme zas příští rok a já doufám, že na dýl.

Luke

Volební víkend

Včera jsme oslavili již 95. výročí od vzniku Československa a my se s Žábou vrátili z třídenní podzimní dovolené v Mariánkách. Počasí nám vyšlo pěkně, stihli jsme i výlet, bazén, irish pub, porazil jsem Žábu v kanastě a víkend nám zkazilo jen úmrtí Lou Reeda a výsledky voleb .

Lou Reeda jsem poslouchal hodně před deseti lety, kdy mi jedna dobrá duše nahrála několik alb velvetů a několik sólovek Lou Reeda, mezi nimiž byla i jeho nejslavnější Transformer a stejně dobrá Coney Island baby.  Jeho písničky byly temnější, drsnější, ale i smutenější než většiny jeho současníků, avšak zachovávaly si svou melodičnost, která se mi líbila. Reedova tvorba z posledních let mi už sice nic neříkala,  každopádně tenhle člověk ovlivnil několik generací hudebníků a umělců a bude nám tu chybět.

A teď volby… to je panečku průser, co? 🙂  V pátek jsem to nakonec hodil Svobodným, pak jsme si dali s Ládikem pivko u něj doma a debatovali jsme nad očekávanými sobotní výsledky.  Nemile mě překvapil úspěch populistů Babiše a Okamury. Pravice dopadla dle mého očekávání a socani dostali méně než jsem čekal, což nakonec nyní vyústilo v komedii a vnitřní boj mezi rozumným křídlem (Dienstbier, Sobotka) a zemanovcema uvnitř čssd (Škromach, Hašek aj).  Náš pan prezident má nyní v ruce opět trumfy a bude zajímavé sledovat, koho pověří sestavením vlády….

Luke

Po roce opět Mariánky

Konečně je to tady! Prodloužený volební víkend! Né, že bych měl radost z voleb, ty dneska po vzoru vola odvolim, ale zítra ráno vyrážíme opět po roce do našich milovanejch Mariánek a až do pondělka se tam budeme rekreovat v hotelu Royal, zkusíme nějakej výlet, navštívíme zas nějaký restaurace a hlavně místní Irish Pub a pivo Killkenny :). Bude to po necelých 5 měsících naše druhá letošní dovolená (vlastně taková pidimini dovolená) a do konce roku už poslední.

Do Mariánských Lázní se vracím hodně rád – je to docela klidný město s krásnou přírodou vůkol, pěknou kolonádou, na které je poblíž fontány celoročně stánek s poctivou točenou zmrlinou, kterou si doufám taky zejtra dám. Žába zas vezme nejspíš útokem obchod s lázeňskejma oplatkama (ještě teplejma) a budem se mít jak prasátka v žitě.

Když bude čas, chtěl bych se zas podívat za Profesorem Lessingem  a rovněž i do krásné lesní restaurace, kde jsme byli loni a jejíž název si už zas nepamatuju. Snad ji nezavřeli (update  – našel jsem to http://www.rezidencegolf.cz/🙂 ). Počasí nás snad nezklame a zbyde na nás doufám trochu toho babího léta.

Užijte si taky víkend, běžte k volbám a volte si koho chcete, jen prosím NEVOLTE KOMUNISTY! Díky!

Luke

Tejden volna opět za náma…

Nejprve jsme s Žábou okusili pohostinství mariánsko-lázeňského hotelu Royal a jeho léčebných procedur, navštívili opět Irish pub,  místní hřbitov a další atrakce a teď o víkendu jsme stihli ještě jednu grilovačku u nás na chatě, která ale byla zahalena do mlhy a zimy a tak jsme se museli notně zahřívat čaji, tatra-čaji, koňakem, pivem a vínem a slupli jsme i pár mrtvých zívřátek a zeleniny.  Já si za tejden docela odpočinul, Žába to měla proložené prací, tak si odpočala jen částečně, ale teď už nás čeká jen zbytek podzimu, vánoce, zima, silvestr, sníh a za pár měsíců zas konečně jaro.  Nevěšme však hlavy, blíží se totiž sezóna svařáků a medovin, cukroví, vonných svíček,  filmových víkendů, kdy je neradno vystrkovat nos z bytu do zimy a kdybychom měli doma krb, tak bych se těšil na večery s vínem u praskajícího hořícího krbu – budu si ale muset vystačit jen s prskajícíma a zvracejícíma kocourama…

Luke

Poslední letošní dovča před náma…

už se těšim na víkend, začíná nám totiž poslední klidnej tejden v tomhle roce – pak příjdou mrazy, vánoce a další radosti a člověk se až do ledna nezastaví.  Dneska ještě odehrajeme koncert na Palmovce, zejtra v práci vyřídim poslední povinnosti a v sobotu už vyrazím do řep na oslavu narozek Ashmanovy ségry. V neděli ráno pak nasednem s Žábou na vlak a hurá do Mariánek a pryč z Prahy od pracovních starostí a našich kocourů (péči o ně s radostí přenecháme Žabí mámě, která nám je ohlídá :)). Žába se v posledních měsících taky moc nezastavila kvůli nový práci, dneska dokonce dělala nějakou zkoušku a získala certifikát či co, takže si taky ráda odpočine – jen jí musim nějak lstí donutit vypnout služební mobil, aby jí práce neotravovala i na dovolený :).

V Mariánských Lázních, kam každej rok jezdíme,  jsme letos ještě nebyli, takže se těšíme opět na kolonádu,  Irish Pub, hotel Royal, ve kterém máme ještě od svatby zamluvené ubytování a rovněž i výlety po okolí, které nám snad počasí umožní. V mariánkách budem do středy, pak se vrátíme – akorát včas na festival francouzských filmů v Aeru a v pátek opět vyrazíme pryč -tentokráte k nám na chatu, kde se o víkendu koná rozloučení s  grillovací sezónou a přivítání sezóny svařáků a medovin ….  na této akci se doufám s řadou čtenářů tohoto blogu uvidíme :).

Luke

Vražda v Mariánských Lázních (1927)

Při hledání starých novinových článků o Mariánských Lázních jsem nalezl na sérii článků z roku 1927, kdy celým městem otřásla vražda mladé novomanželky Otilie Nagele.  Eduard Nagele, lékař, si na inzerát našel manželku, dceru místního hoteliera (nutno podotknout, že tehdy mělo v Mariánských Lázních značnou převahu německé obyvatelstvo) , která pár dní po svatbě 19.5.1927 za záhadných okolností zemřela… nechme ale mluvit tehdejší tisk…  konkrétně z 9.6.1927:

Zápletka jak z Poirota, co řikáte?  Nagele byl tedy zatčen pro podezření z vraždy.
Jste zvědaví, co odhalila pitva? 8.8. psala Národní Politika toto:

Národní listy nechtěly zůstat pozadu a dokonce psali, že se Nagele přiznal, což ale (soudě podle dalších článků) pravda nebyla…

 

V prosinci 1927 bylo vyšetřování ukončeno a v Insbrucku konal soud s Eduardem Nagelem:

30.12.1927 se pak v novinách objevilo další shrnutí celého případu:

Jak je zmíněno v článku, Nagele byl odsouzen k pěti letům vězení a trest byl mírný asi kvůli absenci přímých důkazů. Bohužel žádné informace na internetu jsem o tomto případu nenašel, takže další osud Eduarda Nageleho je pravděpodobně neznámý…

Mariánské Lázně zažily ve 30. letech ještě jedno velké vyšetřování vraždy – v roce 1933 ale šlo o významného emigranta , německého profesora Lessinga, kterého nechali nacisté v Mariánských Lázních zabít… ale o tom zas někdy příště.

 

 

 

Restaurace a bary Mariánských Lázní

..aneb konec týdenní ládikovské blogovací krutovlády 🙂

Sedíme v první třídě rychlíku CHEB-PRAHA a právě se se Žábou vracíme z naší již pravidelně letní pětidenní dovči v Mariánských lázních. Počasí se povedlo dokonale, takže jsme podnikli řadu výletů a rovněž jsme navštívili několik místních podniků, onichž se chceme nyní více rozepsat. Předem bych chtěl podotknout, že rozhodně toto nemají být objektivní recenze, nejsme žádní „food kritikové“, spíše to bude shrnutí našich subjektivních dojmů z několika podniků

Mariánské Lázně je středně velké lázeňské město poblíž Chebu na západě čech. Hlavní klientelu lázní tvoří turisté (zejména ti němečtí) a námi odhadovaný věkový průměr návštěvníků lázní je cca 70 let. Z toho vyplývají některé zjevné „nevýhody“, zejména týkající se nočního života – drtivá většina restaurací zde zavírá kolem desáté večer, obchody mezi 18 a 20 hodinou, takže mladí lidé zde chodí do několika málo podniků, které jsou otevřené „přesčas“. Je to např. Discotéka D-klub (tam jsme se neodvážili vstoupit) ale i náš oblíbený Irish Pub, o kterém se dále ještě zmíním.

Vzhledem k turistům a jejich zdravotním pobytům je menu místních restuarací více zaměřeno na saláty a lehčí jídla, než je třeba v Praze běžné. I větší „pajzly“ většinou v Mariánkách nabízí výběr několika salátů a ne jen obligátní „šopák“ a „míchaný“, jak je zvykem v pražských pajzlech. Jelikož v době našeho pobytu byly přes den více než 30ti stupňový vedra, tak i my jsme si dávali spíše lehčí jídla.

Cenově jsou podniky v ML pro pražáky většinou levnější (až na výjimky) a též i ceny v obchodech – byli jsme v místním Kauflandu a např. Ty samé spaghetti (Agnesi, Barilla) stojí v ML v tom samém řetězci v průměru o 5kč méně).

Zvláštní kapitolou je pivo – hned u Mariánských lázní se nachází pivovar Chodovar, jehož produkce je velmi chutná – bohužel v lázních samotných drtivě převládá produkce pivovaru Plzeň a Budvar a místní (a lepší) Chodovar naleznete jen v několika málo podnicích, což je škoda.

Pozitivním rysem je i to, že snad ve všech zmíněných podnicích je zdarma WIFI síť pro připojení k internetu přes mobil či notebook.

A teď k jednotlivým podnikům:

Café bar a restaurant Classic (na hlavní tříde pod kolonádou)
Kavárna a restaurace na hlavním „korzu“ v mariánkách. Restaurace má vždycky minimálně venku plno, ale vevnitř lze najít většinou místo k sezéní. Velmi jsme si oblíbily „studený citrón“ – vymačkaný citron smíchaný s vodou a ledem a trochou cukru – v parnech hodně osvěžující nápoj.

Z pokrmů bych vyzvedl zejména deserty, různé dorty a poháry, jejichž nabídka se každý den obměňuje. Nabízejí i standardní kuchyni, z níž jsem ochutnál italský salát, tale ten nebyl nic extra (v „italském“ salátu byl eidam, šunka, vajíčko apod. Nesmysly) . Co se týká piv, točej plzeň.

Restaurant Mes Amis (nad Poštou v Centru)
První dějství – rok zpět – Zlatina máma, mnoholetá návštěvnice mariánek, nám doporučovala, že do MesAmis určitě musíme zajít. Loni jsme tedy tak učinili a byli jsme dost zklamáni – já si tehdá dal Carpaccio a zlata Caesar Salát. Carpaccio je italský pokrm, jehož hlavní součástí jsou jemně nakrájené tenounké plátky syrového zadního hovězího (nebo svíčkové), na tom zpravidla bývají nastrouhány hobliny parmezánu a kousky rukoly a to celé se zakape balzamikovým octem a nebo citronem. K tomu se podíává většinou italský chléb či nějaké vhodné pečivo Nutno dodat, že takto servírované Carpaccio potkáte málokde (např. Na žižkově v Personě). To co mi ale přinesly tehdá v Mes Amis bylo hodně „divoké“ – kousky syrového hovězího byly podivně natrhány na „cáry“. K tomu byla servírována klasická „česká“ obloha (rajče, kus salátu, sal. Okurka apod.) , nějaký sýr tam byl též, možná to byl i parmezán a dva kusy toastového chleba. Zlatin Ceasar salát vypadal podobně – s rajčatama a ledovým salátem (rajčata tam být správně nemají, používá se římský salát).

Celkově velké zklamání. Když jsme to vyprávěli Zlatině mámě, říkala, že to není možný, že asi měli špatnej den či co … .no letos jsme si tedy dali repete – já si dal tatarský biftek a Zlata smažený hermelín s brusinkami. Tatarák jsme si schválně nechal zamíchat.

Přinesli mi hnědou hromadu „tataráku“ (není tatarák a barva hovězího masa spíše obvykle červená?) k tomu opět obligátní oblohu doplněnou ředkvičkami a stroužky česneku na topinky, ty byly 4 a k 100g porci tataráku to je úměrné množství.

Chuťově byl tatarák dost nasládlej, musel jsem si ho tročku dosolit, ale nebyl uplně špatnej. Ta barva se mě ale nezdá – buďto nepoužili hovězí svíčkovou a nebo do tataráku nalili nějakou omáčku, která ho takto nepěkně obarvila…

Zlatin hermelín prý taky nebyl úplně špatný, s brusinkami si ale nedali žádnou práci, jen je nejspíše vyndali ze sklenice rovnou na talíř.

Ceny v podniku byli na Mariánské Lázně dost vysoké (většina jídel kolem 180-220kč) a nezdá se mi, že by kvalita podniku těmto cenám odpovídala.

Závěrem bych to shrnul, že na žádnej gurmánskej zážitek to v MesAmis rozhodně nevypadá, věřím ale, že možná některá jídla jim mohou jít lépe než zrovna ty naše vybraná. Carpaccio si tam ale rozhodně nedávejte.
Jo a pivko točej Budvar

Irish Pub (nad poštou v centru)http://www.irish-pub.cz/
náš „srdeční“ podnik hned vedle Mes Amis, kousek nad poštou.Do „Ajriše“ chodíme zpravidla první a poslední večer pobytu, dáváme si skvělé irské točené pivo Kilkennys (vyrábí je též pivovar Guiness) a jelikož se jedná spíše o bar a ne o restauraci, nabídka jídla je omezená. Nabízí cca 15 rychlých pokrmů,ale maj je docela vychytaný – já si tam často dávám Chilli con Carne, které má opravdu říz, na podzim či v zimě příjde k chuti gulášovka v chlebu, pak hospodské klasiky typu nakládaný hermelín, utopenci. Potěšila nás rybí očka – originále servírované jako jednohubky ve velice chutné kombinaci – chléb, cibule, rybí očko, okurka a kousek citronu – moc dobré.
Jídlo ale není to hlavní, proč byste do Irishe měli zajít – je to hlavně atmosféra a prostředí, které je stylizované do začátků 20. století – takže tu najdete staré hračky, starý psací stroj apod. Ceny jsou velmi vlídné a Irish pub je jedno z míst, kde to „žije“ i po desáté hodině večer a často to potkáte hodně mladých lidí. Z pivek tu, kromě zmíněného Kilkennys a Guinesse točí ještě Plzeň a Velvet.

Tapas bar Medité (u Chebské křižobatky) http://www.medite.cz
Tenhle podnik jsme vyzkoušeli letos poprvé a měli jsme trošku obavy, jak to bude vypadat, neboť jsme trošku zmlsán pražským letenským Tapas barem. Venkovní zahrádka na betonovém chodníku moc vábně nevypadá, šli jsme tedy dovnitř, tam je podnik též zařízen na můj vkus až příliš stroze – obavy se však rozplynuly po objednání prvních pochutin. Tapas je španělské označení pro menší předkrmy – v zásadě se jedná o více různých druhů pokrmů po malých porcích.Místní Tapas bar nabízí tedy studené tapas a teplé tapas plus deserty a další doplňky. Mají rovněž docela dost velký výběr mezinárodních vín.
Ze studených tapas jsme vyzkoušeli – „paštika z oliv“ (v zasadě domácí tapenáda) a olivy nakládané s chilli a tymiánem. Obojí velmi chutné. K tapas dostanete na stůl čerstvé stylové pečivo (a tím nemyslím český chleba a rohlíky :)). Pak samozřejmě ještě olivový olej či vinný ocet pro dochucení.
Největší radost nám ale udělaly teplé tapas – Zlata si velmi pochvalovala Toskánskou panenku v bylinikové a parmezánové krustě. Využili jsme i sezónní nabídku – na másle dušené lišky (houby, ne ty zvířata) s bilinkami a citronem – to bylo opravdu genitální (jak já říkám) jídlo.
Na závěr jsme si dali zapečené lilky plněné parmazánem v rajčatovém pyrré – jídlo docela vydatné, ale moc dobré. Žába – žrout – zakončila večeři ještě ananasovými ravioly plněné mascarpone skořicovým krémem s jahodovým přelivem, prý též velmi dobré.

Obsluha byla velmi příjemná a ceny též, za celé toto menu a nějaké to pití jsem za oba dva platil asi 800 stovek /bez dýžka/ . Shrnuto – do Mariánsko-lázeňského Tapas baru se rozhodně vrátíme.

Hotel a restaurant Poštovní Dvůr
Nenápadná zahrádka mezi dvěma hotely poblíž ušovické křižovatky – to je hotel a restaurace Poštovní dvůr. Dávali jsme si tam jen předkrmy, takže nemůžeme příliš hodnotit úroveň kuchyně – jen stručně – italskej salát super, Carpaccio průměr (i když oproti Mes Amis jasný vítěz), Marinovaný losos nic moc a salát s filetem z tresky v bylinkovém těstíčku výborný.

My jsme si toto místo docela při současném pobytu oblíbili hlavně kvůli chládku na zahrádce – právě poloha mezi dvěma baráky zaručuje, že je tam i ve třiceti stupňových pařácích hezkej chládek. Pivo točej plzeň a obsluha byla příjemná.

Zlatý sklípek (Chodovar)
Tak sem jsme si zašli, protože jsme viděli, že točej Chodovar – bohužel jen desíku (ta je vodová). Z názvu jsenm očekával hezkou sklepní restauraci (a la radnický sklípek v Praze apod.) bohužel jsme byli hodně zklamání – interiér restaurace byl zařízen hodně nenápaditě bez špetky fantazie a vůbec mě prostřední nelákalo si tam dávat něco k jídlu. Pohled na jídelní lístek to potvrdil – většinou české klasiky, ale asi nic, co by si dal člověk ve vedru pro pocit osvěžení. Ale nechci jen hanit, jak jsem psal, kuchyni jsme nezkoušeli, tak třeba vařej dobře.

A dva podniky z předchozích návštěv
Restaurant New York http://newyorkml.cz/
Tenhle moderně a vkusně zařízenej podnik na hlavní třídě má opravdu dobrou úroveň a kvalitu kuchyně – je zaměřen, jak už název napovídá, na zahraniční kuchyni – já jsem si tam dával opět carpaccio a jedině tam bylo opravdu dobrý, saláty a těstoviny též a ničemu se nic nedalo vytknout. Ceny jsou o něco vyšší, ale odpovídají kvalitě. Jediný zápor, co mi asi utkvěl v hlavě, byla pomalejší obsluha, neboť restaurace bejvá hodně plná.

Pueblo Mexico http://www.pueblomexicano.cz/
Asi jediná místní mexická restaurace žije hlavně z toho, že nemá v mariánkách konkurenci.Interiér je myslím docela povedený, celá restaurace má vestavěnou jakousi dřevěnou konstrukci, v jejíž různých úrovních se nachází jednotlivá patra a stoly a z tohoto pohledu je rozhodně povedená.

Co se týká jídel, je to už horší, některá nemají s mexikem mnoho společného… bohužel přesně si již nevzpomínám na konkrétní jídla – takže kritiku přenechám čerstvým návštěvníkům podniku či až se tam někdy vydáme v budoucnu na repete.
Prý tam rovněž mají vyhlášené steaky, ty jsme ale zatím neokusili.

U Filipa
A na závěr si nechám restauraci s pravou českou domácí kuchyní, která se nachází opět nad poštou, těsně vedle Irish Pubu. My tam byli jednou na podzim, kdy byly zrovna hody a dali jsme si domácí kachnu a bylo to úžasný. Při dalších návštěvách jsme okusili zvěřinu, svíčkovou a další české klasiky a vždy to bylo opravdu moc dobré. Pan majitel , který si mimochodem s hosty docela rád povídal, nám vyprávěl, že vše v nabídce je z „domácí“ produkce a od místních dodavatelů a myslím že je to na jídle i jeho chuti znát. A ceny jsou rovněž velmi příjemné. Tahle restaurace příjde vhod zejména ve studenějších obdobích, ale i v létě se tam dá vybrat lehčí jídlo.

Tak tolik k několika podnikům

Luke s Žabí pomocí

a je po dovolený…

a zas „hurá“ do práce….

Letoční dovču jsme letos trávili v čeckých luzích a hájích – nejprve výlet do již zde zmíněné Kouřimi, pak dva dny na statku u Ondry a Katky, proběhla kastrace Kočičáka (tu jsme ale nedělali my! :)) , následně oslava narozek u nás doma, pak rodinná oslava na chatě, hraní na dvou svatbách a nakonec skoro týdenní odpočinek v Mariánských Lázních, které jsme s žábou navštívili už po čtvrté a kde se nám opět moc líbilo.

Návrat do „všedního“ života je ale docela pohodovej, kolegové se docela činili a proto je dnes práce „tak akorát“ :).

A co nás čeká v září? S kapelou Basketles další veřejné hraní v pražském „Rikatadu“ (16.9.), den po té slavnostní otevření nového salonku v restauraci U Dvou hrabalů, kam rádi chodíme a doufám, že stihneme i letošní výlet do Lštění, kam jsme se ještě nedostali.

Tak práci opět zdar

Luke

a je po dovolený…

a bylo to skvělý….

Nejdřv stručně shrnu druhý týden dovolený – zastavim se nejprve u minulý soboty – s Jardou jsme na kampě hráli asi dvě hoďky, dokonce jsme měli dvě fanynky – jedné bylo cca 7 a té druhé tak o dva roky více….. večer v Polu jsme se nažrali, napili a lehce oslavili narozky. Jsem rád, že řepáci přišli komplet, měli bychom obnovit tradici pravidelných měsíčních společných večeří… co děláte v sobotu 13.9. večer? 🙂

Neděli jsem ještě odpočíval a proflákal, ale v pondělí ráno jsem s Žábou vyrazili busem do mariánek. Bydleli jsme opět v pensionu Máj (stejně jako v červnu) a tentokráte jsme pobyt naplánovali na pět dní. Počasí bylo hezký, takže skoro každej den, jsme chodili na výlety – viděl jsem např hotel Krakonoš, rozhlednu, místní hřbitovy – včetně hřbitova wehrmachtu a židovského hřbitova – ochutnal jsem asi 8 pramenů a speciality v místní mexické restauraci, každý dopoledne jsme plavali v bazenu a výřili ve výřivce a opakovaně navštívili náš oblíbený Irish Pub.

V pátek jsme se vrátili do Prahy, v Praze jsme navštívili výstavu Bruselský sen – výstava o EXPO ´58 a o tzv. bruselskym stylu, který ovlivnil českou kulturu 50. a 60. let a v sobotu jsme se vydali na dva dny do Čelakovic za Žabí rodinou na oslavu 20tin jejího bráchy.

Dovolenou jsem zakončil včera na zkoušce s Basketles v Modřanech, takže příští sobotu v Dundee Jamu se snad příliš nezostudíme :).

Luke

víkend v Mariánských Lázních

konečně zas na chvíli z Prahy pryč…

V pátek dopoledne jsme s Žábou vyrazili do západních čech – záminkou byl koncert Mňouka a Šmekoraldy v klubu Morrison v Mariánských Lázních v pátek večer, avšak rozhodli jsme se ztrávit zde celej víkend. Cestou jsme navštívili Plzeň a fast food Big Burger, kde maj opravdu velký burgery – můj cheeseburger měl odhadem 10cm na vejšku a chtěl bych vidět člověka, kterej by jej dokázal najednou strčit do pusy :).

V Mariánkách jsme se ubytovali v příjemném pensionu kousek od klubu, odpoledne mi žába (která zde rozhodně nebyla poprvé) ukázala centrum, kolonádu, hotely, navštívili jsme vskutku stylovej (a dřevěnej) Irish Pub a před osmou jsem už byl v Morrisonu, kde byl sraz se lštěnskýma. Tentokráte jsme hráli v trochu pozměněné sestavě (místo Fefiho jsem hrál já a místo mě hrál „kovář“ Fazzbinger) a koncert se vyvedl.

Sobotu a neděli jsme zaplnili výletem do Chodové Plané (domov pivíčka Chodovaru), noclehem ve stanu a nedělní prohlídku Mariánek jsme zakončili místním bazénem a dobrou pizzou/těstovinami.

Počasí vyšlo, město je zajímavý a v okolí je spousty míst, které stojí za to navštívit…. a je tam taky docela dost hezkejch hospod – takže díky (nejen) těmto důvodům se tam brzo asi zas podívám :).

Nějaký fotky jsou u mě v galerii

Luke