TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: pariz

Pařížské blues

Letošní podzimní pobyt u Seiny byl ve znamení alkoholu, výstav a příjemných výletů po francouzské metropoli.  Minulou středu jsem se po práci sebral a vyrazil do šáreckého pivovaru. V útulném, ve dřevě zařízeném interieru, jsem si k párkům dal 5 libuší (jejich 15 stupňové pivo) a po půl osmé večer jsme se s Žábou potkali na Letišti Václava Havla na terminálu 2. Pamatuji si ještě, že v letištní hospodě proběhl Kalvádos a další pivo a z letu a 5km procházce půlnoční paříží si ten večer už nepamatuju skoro nic. Prý jsem dělal ostudu v letadle i na letišti, avšak paměť je ke mně tak milostiva, že mi dopřála radosti ze zapomnění.

img_20161027_170546

Bydleli jsem u ségry, která nám představila svého kanadského přítele a další skoro tři dny jsme strávili s Žábou v ulicích, navštívili výstavu Edwarda Munche a Claude Moneta v Musée Marmottan Monet, Rembrandtovu výstavu v Musée Jacquemart-André.  Vypil jsem mnoho Calvádosu, objevili jsme krásnou kavárnu v latinské čtvrti (http://www.leclairparis.com/) ,  posvačili jsme opět v Place des Vosges,  opět navštívili Le Frog Pub, ale i protější Irish Pub, kde maj i točenej budvar (a to za lidovou cenu 3 a půl Eura za půlitr)!

Krásná byla noční opilecká procházka kolem Seiny, stavili jsme se na výtečnou zmrzlinu v Amorinu v Rue Budé a dokonce v nedaleké zavřené restauraci byla opět za výlohou číča, která se vyhřívala na jednom ze stolů a kterou jsme tam viděli už před třema rokama. Stihl jsem navštívit i svého pařížského kolegu z práce a podívat se do naší pařížské pobočky (fujky!).

14731361_10209480555683809_5529863342606433672_n

Je to už sedm let, co jsem byl v Paříži poprvé (zdokumentováno zde na blogu), mezitím jsme navštívili tohle město už hodněkrát, takže jsme se tentokráte nehnali za památkama, ale projít se pod Eiffelovkou jsme si nechtěli nechat ujít – bohužel po loňských terror. útocích už tam jsou zábrany a kontroly… i to je daň za svobodu.

Zpátky jsme jeli v sobotu večer a neletěli jsme, nýbrž jsme jeli busem eurolines. Nikdy víc! Zlatá Student Agency.

Paříž byla letos na podzim mírně smutná a melancholická, nicméně krásně podzimní a myslim, že jsme si jí zas užili, odpočinuli si od práce a těším se, až se zas příští rok k Seině vydáme.

Luke

Reklamy

Opět Paříž

Už je tomu drahně týdnů, kdy jsem si naposledy blognul na tento skvostný blog. Nějak nebyl čas ani nálada, ale neznamená to, že by se nic nedělo – právě naopak.  Žena už je druhej tejden v Thajsku, takže já mezitím v Praze vymetám hospody (zejména Woodstock) a užívám si dočasné svobody. Občasné koncerty jsou pak zpestřením těhle dní a zejména koncerty s Psycho doors revivalem stály za to. Po jednom z nich nás dokonce zfetovali nějakejma koláčema s THC a já zažíval tu noc hodně podivný a nepříjemný stavy.  Čtu teď docela dost knížek – dočetl jsem už obě pivní knihy od Lukáše Berného, který jsem dostal k Vánocům, dočetl jsem i Krtka v CIA, kterému korektury dělala kamarádka Karolína, která nám s přítelem teď bude občas hlídat kočky, zatim co budu v Paříži. Ano, tim se dostávám k Paříži – zejtra zas vyrážim busem do města na Seinou a až do příštího pátku si užiju město trochu jinak, než obvykle – jelikož tam budu sám, chci stihnout vojenský muzeum a další věci, který moc ženský nebavěj, zkusim sem občas napsat nějaké cestovní dojmy.

Až se vrátim z Paříže, čeká mě návrat k nahrávání s kamarádem, kterému s naším bubeníkem z Báfkitlf budem pomáhat natáčet demo a pak to vypadá, že se opět bude pokračovat v nahrávání druhého lůzřího alba. Taky bych měl konečně začít nahrávat některý mý starší písničky, dokud si je ještě pamatuju Veselý obličej.

Z Vonáků teď asi nejvíc vídám Ládika (a vlastně jsem viděl i Loua a jeho novou známost a dokonce ve W!) a je fajn občas jít takhle na pivo i s dlouholetejma kamarádama. Kdy se, Vonáci, sejdem v hospodě konečně všichni? Nestálo by za to zas zavést pravidelné Vona večeře jednou za měsíc někde v Praze?

Kino a filmy – ještě než Žába odjela, stihli jsme v kině Lemmyho, výtečnej film Zbrusu nový zákon a já jsem teď s bejvalym kolegou hezky teple viděl dokument o Lídě Baarové v Aeru “Zkáza krásou”. Zejtra, ještě než odjedu, dávaj v Lucerně Casablancu, tak na ní zas asi teple vyrazim (a nebo sám Veselý obličej)

Mějte se hezky

     Luke

3 dny v Paříži

Jelikož už máme v městě nad Seinou trvale bydlícího zvěda v podobě ségry, využili jsme její pozvání a také žabí služební cesty k další návštěvě tohoto krásného žabožroutího města! Paříž se pro nás stává něčím, čím jsou u nás Mariánské Lázně – tedy město, kam se pravidelně a rádi jednou za rok vydáváme a užíváme si tam klidu, pohody, alkoholu, cogaret a anonymity (ano, konečně mne, jako představitele role Ringo Vonáka ze sitcomu TV VONA nikdo v Paříži nezastavuje, nechce po mně autogram a neřve na mě „Ringo, ty ožralej dingo!“) 🙂

Žába se tedy do Paříže vydala už minulé pondělí a já za ní přjel busem v pátek v poledne. Bydleli jsme u ségry kousek od Montmarteru a žádnej program jsme si nestanovili a celej víkend jsme pojali hodně odpočinkově – v pátek jsme se vydali projít do města a navštívili opět „anglickej pub“ Le Frog Rosbif a ochutnali místní piva, která od loňska změnila název, ale naštěstí né svojí zajímavou chuť. Po vzoru anglickejch barů dávaj i ve Frogovi fotbal a tak jsme fandili PSG v duelu proti Bordexu, ale můj oblíbenec Zlatan Imbrahimovič tentokát za PSG nenastoupil a možná i proto to skončilo remízou 2:2. Největší událost pátku se ale udála cestou do Froga – na přechodu pro chodce jsme totiž potkali našeho hrdinu – kuchaře na cestách – Freda „česneka“ Chesneaua! Vypadá trošku starší (přeci jen tomu seriálu Globe Cooker už je cca 10 let), ale byl to on. Má kousek od Froga a metra Etienne Marcel školu pro kuchaře…

WP_20150911_13_44_07_Pro

V sobotu začalo chcát a s menšíma přestávkama chcalo až do našeho odjezdu v neděli, takže jsme hezky zmokli, koukli jsme se na Palais des Sports (tam hráli Beatles) a zašli si do Les Halles do kina na dobrou komedii Ricky and the Flash s rockující Meryl Streepovou. Vrcholem soboty ale byla večeře, kam nás vzala ségra – baskitská restaurace Afaria se nachází v jížní části Paříže a mají na menu několik specialit, z nichž nejproslulejší jou pečená kachní prsa (pro dvě osoby) a musím uznat, že byly báječný! Výtečné byly i předkrmy a deserty a já rovněž okoštoval jejich švestkovici… Mají web http://www.restaurant-afaria.fr/ a doporučuju restauaci k návštěvě! Cestou z restaurace jsme pak prošli pařížské náplavky abychom pocitvou chůzí vytrávili to dobrý jídlo.

WP_20150912_19_30_34_ProV neděli ráno jsem si udělal menší výlet, neb jsem hledal otevřenej obchod, abych nakoupil na snídani a našel jsem ho až asi 2 kilometry od ségřinýo bytu – v místech, kde jsme minulej podzim s Žábou měli hotel.Uvařil jsem pak výtečná míchaná vajíčka (prozradím mé tajemství kuchaře – hodně míchat, hodně másla a musí být krémová) a pak jsme s Žabkou vyrazili na Montmartre do „naší“ oblíbený kavárny. Padlo několik Calvadosů, pivek, espress a déšť nám přestal vadit. Symbolicky jsme se tak pro letošek s Paříží rozloučili alkoholovým opojením a pak se naše cesty rozdělili – já vyrazil na bus a žába na letiště 🙂

WP_20150913_12_43_59_ProJá se do Paříže chci vrátit co nejdřív – ideálně na zápas PSG, tak snad to brzo výjde.

Luke

Fotky z Paříže

a ještě poslední příspěvek k uplynulé cestě do Paříže – několik fotek, který jsem tam udělal:

MG_0221

MG_0225

MG_0234

MG_0249

MG_0257

MG_0318

MG_0348

MG_0370

MG_0377

MG_0385

MG_0417

MG_0430

MG_0456

MG_0504

MG_0545

MG_0549

 MG_0583

Listopadová Paříž #04 – Montmartre a návrat

Je neděle 9.11., Sedíme nyní na letišti Charlese De Gaullea, žába luští přesmyčky a já u Heinekena, mého věrného kamaráda, píši tenhle blog.

10686880_10203323372868286_3564507601420965072_n

Dnešek jsme využili k návštěvě Montmartre a taky setkání s Klaudií a její kamarádkou Katkou, která je tu až do Ledna na erasmu. Klaudie je skoro již člen rodiny, takže jsme u Opery – u kávy a Calvádosu – poslouchali i vyprávěli historky o našich dojmech z Paříže, hezky jsme se zasmáli a pak se naše cesty opět rozdělily – Klaudie s Katkou se vydaly k vítěznému oblouku a my směrem ke kostelu Nejsvětější trojice a od něj k Sacré Coeur a k bohémské (a dnes spíš už turistické) čtvrti Montmartre. Vzhledem k tomu, že je neděle, byl všude nával turistů, takže dostat se k Sacré Coeur bylo spíše utrpení. Naštěstí v naší oblíbené kavárně Café Chez Plumeau, která je trošku schovaná na Mortmarteru, místo bylo a klid relativně také –  atmosféru k vínu skvěle dotvářela i mladá harmonikářka, která na rozdíl od jinejch muzikantů, který jsme v Paříži slyšeli, hrát uměla a která zahrála i znělku z Poirota 🙂

10731169_10204284477545103_3097580432433517723_n

Dnešek už jsme pojali hodně odpočinkově, dali jsme si v jedný restauraci pod Montmartrem oběd (tataráček a kachnu), vyzvedli jsme si po té v hotelu kufr a začala tak naše cesta zpátky domů, kam se za cca 4 hodiny snad ve zdraví dostaneme.

Byli jsme letos v Paříži jen krátce, nicméně zážitky to byly velké a už se těšíme na další návrat někdy za pár měsíců či let…

Luke

 

Listopadová Paříž #03 – eiffelka a interstellar

Poslední dny v Paříži jsou stejný, co se týká počasí – ráno temno, zataženo, mrholivo a během dopoledne se oblačnost roztrhá a odpoledne už na nás svítí podzimní slunce z ostrýho oslepujícího úhlu a nejinak tomu bylo i dnes.

U hotelu jsme naskočili na metro Grands Boulevards a linka 9 nás dovezla až na Trocadéro, což je stanice kousek od Eiffelovky, kterou jsme měli dneska v plánu.

IMG_20141108_113223

Plán však nebyl definitivní (takové si nikdy nedáváme) a tak jsme návštěvu věže nechávali až na momentální náladu a hlavně na délku fronty. Výtahy jsme zavrhli ihned, protože fronta tam byla na cca 90 min. Naštěstí u schodů byla jen na 10min, takže jsme se na železnou dámu vydali opět pěšmo (a není to žádnej problém – cca 300 schodů na každé ze dvou pater a 5euro na osobu) a bylo trochu smutný sledovat, jak jsou o dost mladší lidi a děti než já ze schodů „hotoví“ a udejchaní odpočívaj na půlce cesty…  první patro Eiffelovky bylo nedávno k 125 letům od výstavby zrekonstruováno a kromě multimediální výstavky přibily i nové prosklené vyhlídky pod Vašimi nohami a můžete se tak projít nad čekajícími davy… a kdo nemá v tom momentě aspoň trochu závratě, ten není člověk (a nebo je ožralej)!

IMG_20141108_110407

První patro jsem viděl už v roce 2009, když jsem byl v Paříži poprvé, letos jsme vyšplhali i do patra druhého (to je v cca dvojnásobné výšce než to první) a už tam docela fouká. Výhled zas není o tolik jinej a je tam hlavně hafo lidí, kteří čekají na výtah do vrcholku věže (tam se jinak dostat nelze)  Nakonec jsem si dal na Eiffelovce Heineikena (jako správnej turista), Žába kávu a zas jsme seběhli dolu.

Po zdolání železné lady jsme se vydali skrz město, až jsme dorazili do čtvrti La Mare, kde je slavná prastará zahrada Places des Vosges, kterou nikdy při návštěvě Paříže nevynecháme. Zapomněl jsem ale zmínit, co tomu předcházelo – oběd u Indiána na náměstí Republique, kde žába vypila skoro půl litru margarity, takže jsem jí na Places des Vosges musel podpírat a trochu ji tlumit ve zpěvu. Ale jsem rád, že taky byla chvíli víc nestřízlivá. V La Mare jsme chytli i místní „blešák“ ukrytej v propojenejch dvorcích mezi několika starými domy – nábytek, hadry, pohledy, desky, časopisy, příbory a prostě skoro všechno, na co si vzpomenete! Unavené nohy podpořilo opět víno a káva v kavárně de Sully a dneska jsem se rozhodli pro kino  a hned kousek od hotelu máme jeden z nejstarších sálů v Paříži – slavný REX.
Je to kino (původně divadlo) pro cca 2 – 3 tisíce návštěvíků a zrovna dávali novinku sci-fi Interstellar. Žába koupila lístky (automat psal, že jich zbývá ještě 880 volnejch..), pak jsme se dostali do sálu a čuměli jsme – byli jsme v sdruhém patře onoho obrovského sálu, kterej je tvořenej v arabském stylu – na stropě zářivé hvězdy, po stranách sálu (který je zahnutý do mírného U) jsou umělé fasády domů, které jsou jak z Casablanky a v dálce bylo velké podium a na něm standardně velké kinoplátno. „To je jako ono?!“, řikala Žába, když si vybavila slova jednoho ze zaměstnanců kina, který nám tvrdil, že uvidíme největší kinoplátno v Evropě.

IMG_20141108_172603

Skončily reklamy a nám bylo divný, že všichni lidi (odhadem cca 600) seděj jen na horní galerii a spodek sálu je úplně prádznej. Pak to ale přišlo – ze stropu se spustilo mega plátno, který bylo široky přes celej sál (cca 40m?) a který bylo umístěno zhruba v půlce délky sálu (a proto byl jeho spodek prázdnej). Prostě obrovský.  Bohužel projevil se největší nedostatek kina, kterého jsme si nevšimli – jak nám bylo až na poslední chvíli sděleno, jedná se o jediný kino v Paříži, kde jsou všechny filmy DABOVANÝ! Fuck! Takže to není jen českej zvyk. Viděli jsme tedy Interstellar na obrovském plátně ve francouzském dabingu a z filmu jsme rozuměli asi 5 slovům a pak po filmu na wiki jsme si přečetli, o čem to vlastně bylo :).

Luke

A tady ještě jedna selfie foto – já, zhýralý alkoholem a ošlehán vlastními větry a Žába – elegantní jako vždy!

IMG_20141108_113319

Listopadová Paříž #02 – pasáže a Rodin

Dnešní ráno v Paříži bylo pošmourný, za mraky a vpravdě podzimní – posnídali jsme tedy v hotelu croissant s kávou a čajem a vydali jsme se kolem desáte vstříc městu nad Seinou. Nejdřív jsme se rychle podívali ke kabaretu Follies Bergére, který tu máme hned u hotelu… je to trošku kýčovitá budova s (nyní) kýčovitým programem a ty tam jsou časy Maurice Chevaliera či polonahé Josephiny Bakerové a dalších hvězd, které tenhle kabaret před sto a více lety proslavili…

IMG_20141107_095531

 

Abychom pomohli této scéně zpět na kulturní výsluní, vymysleli jsme s Žábou novou hru pro Follies Bergére. Jmenovalo by se to Les deux thones a bylo by to o tom, jak si dva herci v maskách velkejch tuňáků na setmělém pódiu vyprávějí anekdoty . To je celé.

Pak jsme vyrazili do pasáží – v Paříži je jich spousta a zrovna kousek od hotelu jsme našli jedny ze starších pařížskejch pasáží a ty jsou světem pro sebe sama – antikvariáty, filatelie, obchody s hadrama, občasný restaurace či dokonce hotel – na to vše jsme narazili Skvělé byly retro hračkářství s nejrůznějšíma blbůstkama (např. starwars šachy). Prošli jsme i pasáže u grand palais (které jsou teď ale trochu rozkopané) a všechno to má takovou hezkou nostalgickou příchuť.

IMG_20141107_100223

Z grand palais je to pak kousek k Louvre, jeho zahradám a nakonec jsme se u Concorde vrátili do metra a udělali si krátkej výlet po „šánselyzé“, Žába zkontrolovala místní centrálu MACu a pak jsme se opět metrem přesunuli k invalidovně a hlavně k Rodinovu muzeu. Předtím jsme se ale posilnili v jedné místní kavárně a já si dal výtečný pivo Kronenberg a vrhli jsme se na sochy. Počasí se mezitím vyčasilo a vysvitlo slunce….

IMG_20141107_133048

 

Rodin byl nadanej sochař a těsně před svou smrtí (1917) se domohl založení svého muzea (takhle se to dělá!) a proto nyní můžeme v Paříži vidět asi největší sbírku jeho soch, skic a studií. Nejznámější jsou sochy „polibku“ (ta bohužel v muzeu v originále není) a „myslitele“ (viz výše – u ní se točila i část filmu W. Allena – Půlnoc v Paříži). Monumentálním a nedokončeným dílem je Rodinova „Brána pekla“, která je v zahradách vystavená a je opravdu hodně zajímavá a propracovaná. Hodně soch je věnována spisovateli Balzacovi…

I u nejlepšího umění ale časem vyschne v krku, takže jsme se z muzea postupně přesunuli na druhý břeh Seiny, přes ostrov Cité, až po „anglický“ pub The Frog & Rosbif

IMG_20141107_161244

vařej si v suterénu vedle toalet vlastní pivo a mají cca 5 druhů, včetně zázvorového Tentokráte mně chutnala jejich „blondýna“ (4,2 alkoholu) . Ve frogu dávaj často přenosy z fotbalu, premiere league a ligy mistrů, takže po včerejším Canadien Pubu je to další místo, kam se za sportem v Paříži vydat. Maj tam i docela solidní kuchyni (burgery, nachos apod.), takže až vám začnou víno a sýry lízt krkem, je tohle dobrý místo, kam se jít „spravit“ 🙂

Když jsme Frog opouštěli, byla již tma a nohy nás zavedly až k Pompidou centru (barák naruby), do jehož útrob jsme se ponořili a zrovna tam byla docela zajímavá výstava o surrealistovi a fotografovi J. A. Boiffardovi. I bobři tam byli.

Na závěr příspěvku je tu fotka pro Lukyhella – jedna z reklam v metru:

IMG_20141106_171832

Luke

Listopadová Paříž #01

A je tu poslední letošní dovolená, kterou jsme si tvrdou prací a dřinou (hlavně Žába) zasloužili. Dneska jsme vstávali dřív než obvykle, v půl osmý nás vyzvedl taxík a v osm jsme už byli na letišti a začali jsme s odbavením. Následovala snídaně  v Costě, pak jsme hledali Ashmana (bez úspěchu) a já se postupně opíjel placatkou citruse, kterej byl tak hnusnej, že jsem ho ani nedopil – ale účel byl splněn – do letadla jsem vlezl nestřízliv. Ještě předtím si mě ale odchytili na rentgenu, když zjistili, že mám v tašce rybičku – tj. českou trampskou klasiku, která mi zapadla někam do vnitřního obalu tašky a nemohli jsme ji najít. Nakonec se musela jedna kapsa prostřihnout, rybička byla nalezena a po přeměření čepele mi byla ponechána, takže je tu nyní s námi.

Letěli jsme tentokráte s Air France a oproti British Airways to jsou pěkný škrti – žádný saláty či sendviče  – jen sušenky a krekry. Aspoň to víno bylo docela pitelný…

IMG_20141106_103919

(zátiší s vínem, sušenkou a knížkou o paláci Lucerna na palubě Airbusu 320)

Let proběhl bez potíží, Žábě klasicky zalehly ušiska a zatímco v Praze bylo při odletu pošmourno, mlhavo a mrholivo, v Paříži je krásný sluneční počasí a jen občasnej studenej vítr připomíná, že je už Listopad.

Bus nás z De Gaulleova letiště dovezl k pařížské opeře a tam odsud jsme se už pěšmo přesunuli k našemu hotelu   Emeraude Lodge du Centre hned kousek od proslulého kabaretu Follies Bergére.V hotelu jsme jen doslova nechali kufr a vyrazili jsme do města a hlavně na jídlo, neboť Žába se začínala stávat netečnou, nemluvnou a odsekávací (signály nedostatku krmiva)

Zašli jsme k Indiánovi, což je restaurace zaměřená na US kuchyni (co jiného si v Paříži dát, ne?) a já ochutnal jejich chili con carne a bylo moc dobrý.Žába smlsla tatarák, kterej Frantíci uměj (samozřejmě s hranolkama, kapary atd) a najedení jsme se vydali k Seině.

IMG_20141106_142827

Protoulali jsme se skrz město až k Notre Dame, kde bylo spousty turistů a já už měl nabroušený zuby na jinou atrakci – The Great Canadien Pub!

vlcsnap-2014-11-06-18h29m45s181

Nachází se hned u Seiny za bulvárem Saint-Michel a je to kousek Kanady v centru Paříže – a zejména fandové NHL a NFL budou nadšení, protože na velkejch obrazovkách tu skoro nonstop běží přenosy a záznamy těhle dvou sportovních lig. Na lístku mají spoustu chlastu, žrádla i drinků a též i piv – mimojiné i Guiness a Kilkennys (který si dáváme v mariánkách). Dneska jsme ale vzali za vděk ciderem. Jo a odpoledne mívaj happyhours – velký pivo za cenu malého.

Tolik tedy stručně k zajímavostem dnešního dne – dneska už toho moc dalšího asi nestihneme, ale zejtra to tu rozjedem!

Luke

Fejeton o Paříži z roku 1922

za pár dní se vydáme opět do města nad Sekvanou a na naladění jsem si zas virtuálně listoval starejma novinama a tak tady máte dojmy z Paříže od Anny Marie Tislchové z Lidových Novin z 12.5.1922

(kliknutím zvětšíte)

pariz1922LN

 

Luke

Když zemřel Jim Morrison….

Charismatický zpěvák kapely The Doors, Jim Morrison, zemřel 3. července 1971 v ranních hodinách v pronajatém bytě na rue Beautreillis v Paříži.  O pár let dříve, ještě jako student kalifornské UCLA točil experimentální filmy a právě tam se seznámil s Rayem Manzarekem, budoucím spoluhráčem a klávesistou. Spolu pak založili kapelu The Doors, která v roce 1967 zazářila s hitem „Light my fire“ a která se téměř přes noc v Americe proslavila. Po úspěšném roce 1967 přišel rok 1968 a s ním velká turné po stadionech (spolu s The Who) a objevily se i první problémy – Jim často a hodně pil a na jednom z koncertů začal po předchozí potyčce urážet policajty a skončil na noc v „chládku“.

2924439521_e56eafbe86

Vážné problémy ale přišly až v roce 1969 při březnovém koncertu Doors v Miami – Jim přiletěl opilej a s tříhodinovým zpožděním, na podiu nadával, nesrozumitelně pokřikoval a nakonec se tam údajně obnažil (což ale nebylo později u soudu prokázáno) – z toho se stala tehdy docela aféra a během pár hodin pořadatelé postupně zrušili celé zbývající turné  Doors a kapela si ten rok skoro nikde nezahrála (ani na legendárním Woodstocku) Až v roce 1970 vyjela opět na velké turné a Jima začalo čim dál víc bavit blues, což bylo slyšet i na albu Morrison hotel a zejména na posledním albu LA Woman, které vyšlo na jaře 1971. Tou dobou už byl Jim v Paříži a se svou přítelkyní Pamelou si užíval života ve francouzské metropoli – hledal inspiraci pro svou poezii…

jim1971may
Jedna z posledních fotek Jima a Pamely z června 1971

To se mu ale moc nedařilo, spíš stále hodně pil,  udělali si s Pam výlet do španělska, Jim už měl ale v tý době zdravotní problémy (neustálý kašel apod.) a místní doktor ho varoval, že pokud nepřestane pít, moc dlouho žít nebude. Jim varování ignoroval a večer 2.7. šli nejprve s Pamelou na večeři, tam se prý  pohádali, Jim pak šel do kina, večer se vrátil domů a v noci opět prý dostal záchvat kašle. Pamele řekl že si jde dát teplou koupel, napustil si vanu a tam ho  ráno Pamela našla mrtvého.

Pohřeb byl uskutečněn až 7. července za účasti Pamely, managera Doors Billa Siddonse a několika svědků a Jim byl pohřben na slavný hřbitov Pére Lachaise, kde leží do dnes.

Zpráva o Jimově smrti  se v americkém tisku objevila až v pátek 9. července

 

Pokud Vás Jimovy poslední dny v Paříži zajímají blíže, podívejte se na web: http://www.oocities.org/sunsetstrip/palladium/1409/quietday.htm

Le Cordon Bleu

V roce 1895 byl v Paříži otevřena kuchařská škola „Le Cordon Bleu“ (modrá stuha), která se v průběhu 20. století stala vyhlášenou školou po celé Evropě.  Následující článek z časopisu Life z roku 1951 Vám přiblíží, jak to na této škole, kde se učila např. i Julia Child, chodilo…

Pařížská „La Morgue“

 The Morgue at Paris. The Last Scene of a Tragedy.

NO, for I ’ll save it! Seven years since,
I passed through Paris, stopped a day
To see the baptism of your Prince;
Saw, made my bow, and went my way:
Walking the heat and headache off,
I took the Seine-side, you surmise,
Thought of the Congress, Gortschakoff,
Cavour’s appeal and Buol’s replies,
So sauntered till—what met my eyes?

Only the Doric little Morgue!
The dead-house where you show your drowned:
Petrarch’s Vaucluse makes proud the Sorgue,
Your Morgue has made the Seine renowned.
One pays one’s debt in such a case;
I plucked up heart and entered,—stalked,
Keeping a tolerable face
Compared with some whose cheeks were chalked:
Let them! No Briton ’s to be balked….

I dnes zůstanu v Paříži – při četbě starých monografií o Paříži jsem narazil na zmínky o la Morgue – chtěl bych ji tedy věnovat dnešní morbidnější příspěvek.   Básník Robert Browning, autor výše uvedených veršů,  nebyl sám, koho paříšká „Morgue“ (márnice) zaujala – i náš Jan Neruda o ní píše ve svých Pařížských obrázcích (napsáno v 60. letech 19. století).
morgue01

Pařížská Morgue byla otevřena v roce 1864 a až do roku 1924 v ní byly každý den vystavovány neidentifikované mrtvoly, které vyplavila Seina a nebo které byly nalezeny v pařížských ulicích. Z místa se časem stala morbidní atrakce pro místní a každý den údajně márnici navštěvovaly stovky lidí, z nichž většina přicházela ze zvědavosti, ale byli i tací, kteří pohřešovali někoho z rodiny a doufali (či spíše vlastně asi nedoufali), že jej v márnici naleznou.

340226515_0eb05e979a

La Morgue se nacházela na ostrově Il de cité, hned za Notre Dame (dům byl ale již dávno zbourán) a byl doslova několik kroků od Seiny, ze které pocházela i drtivá většina vystavených nebožtíků – byly to nejčastěji sebevrazi, oběti vražd a nehod.

O Morgue se psalo i u nás, např. ve fejetonech našich deníků: (klikněte pro zvětšní)

parizskamorgue1903Během let provozu se často objevovaly hlasy po zrušení této „veřejné“ márnice, avšak až do začátku 20. let fungovala za neutuchajícího zájmu pařížanů

A tady na snímku je vidět, kde přesně La morgue stála:

cartes-postales-photos-LA-MORGUE-PARIS-75009-5084-20070929-7m2l0d7r7p0d4u8b2l9k.jpg-1-maxi

paris_morgue

Luke

Michael Navrátil – Paříž a její půvaby (e-kniha z roku 1900)

parizpuvaby

V roce 1900 vyšel tento hezký cestopis, který si stojí za to přečíst (pokud máte trošku času). Stáhl jsem jej z volně dostupného online archivu nkp.cz
V knížce je (lehce strohým stylem) popisována dobová Paříž, jsou zde tipy pro turisty, co stojí za to vidět a zajímavé je i popisování cestování po Paříži v předvečer zahájení provozu Pařížského Metra (jehož první linka byla otevřena teprve někdy v období vydání knihy).

Ještě poznámka – často v textu nalezneme zmínku o Imperialu tramwaye – tímto se označovala otevřená vyhlídková či zavazdlová plošina na střeše tehdejších tramvají…

PDF Stahujte zde:

Knížka v PDF

Luke

Dojmy z Paříže v dobovém českém tisku

mapa1870

A je tu opět má oblíbená Paříž, která od povstání komunardů v roce 1871 (několik týdnů byla dokonce Paříž socialistickou republikou) rozkvetla a dostala se do zlaté doby, která se dnes označuje jako Belle Époque – rozmach kultury (Folies Bergere, Moulin Rouge…) i architektury  (Sacre Coeur, Eifellovka…) , v paříži se konala velkolepá světová výstava v roce 1889. V Paříži v té době žili a umírali světoznámí malíři,  básnici a spisovatelé, proslavil se tu tehdy i náš Alfonz Mucha, šéfkuchař August Escoffier dovedl k dokonalosti francouzkou kuchyni a bratři Lumierové zde pouštěli své první „pohyblivé obrázky“.

Po první světové válce se Paříž stala centrem módy i útočištěm nové generace spisovatelů (ztracená generace), v 30. letech jí ale dost zasáhla světová krize, vlády se střídaly a padaly jak na běžícím pásu a pomalu se začalo schylovat k válce druhé…

Jaké dojmy z Paříže z těchto let měli čeští fejetonisté či novináři?  Opět jsem prohrabal archiv národních listů a našel několik fejetonů a zpráviček z pařížských ulic….

1889 – kliknutím zvětšíte do čitelné podoby

fejeton27051889

Menší historka z Pére Lachaise z konce 80. let 19. století:

houba1887

1911:

dopisz parize 1911

Konec Montmartru 1913:

montmartre1913

Okénko do světa 1934:

okenkodosveta1934_1

Nové břicho paříže 1936:

brichoparize1936

Montmarte 1930:

montmartre1930

Stavba Sacre-Coeur (cca 1885-1890):

Světová výstava v Paříži 1889

Paris_1889_plakat

Světové výstavy (nyní EXPO) jsou pořádány již od roku 1851 každých 3 – 5 let (s výjimkou válek) a vždy se na nich účastnické země snaží předvést to nejlepší ze své kultury, vědy a techniky. V 19. století byla bezesporu nejslavnější právě pařížská výstava z roku 1889, která se konala od 6. května až do 31. října téhož roku.

AA371361: History

Obrázek: Zde je vidět areál výstavy, do nějž se vcházelo právě pod nově postavenou Eiffelovou věží…

A zde ještě fotografie téhož…..

Výstavu prý navštívilo 32milionů návštěvníků a co vše zde mohli vidět?
Nejvíce je pravděpodobně upoutala zbrusu nová Eiffelová věž, která byla pro výstavu postavena. Velmi populární bylo též balónové létání a Wild west show Buffalo Billa, který příjel až z USA. Návštěvníci si rovněž mohli prohlédnout tehdejší největší světový briliant „imperial diamond“.  Z dnešního pohledu kontroverzní by byla jistě „lidská zoo“ v podobě typické černošské vesnice, která byla na výstavě též předváděna.

Výstava byla vyvrcholením průmyslové revoluce – jejím symbolem byla Galerie des Machines („Palác strojů“)- celoželezný výstavní pavilon, který byl ve své době největší obdobnou stavbou s „otevřeným prostorem“ na světě.

799px-Interior_of_exhibition_building,_Exposition_Universal,_Paris,_France

 

Tento pavilon sloužil až do své demolice v roce 1909 pro další výstavy a expozice.

A ještě jednu kuriozitku z doby dostavby Eiffelovy věže:

eiffel-tower-picture-construction-april-1888

 

Luke