TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: pivo

Den Bernarda

Na den Bernarda se dobre pije. 4 piva za 40 🤔

Za osm piv 80 🤗

A za deset rovna stovka 😁😂

Budem blejt bernarda, blbe bude

Badik

Advertisements

Listopad

Zítra to bude už 26 let od sametové revoluce a my se chystáme vypadnout z Prahy na menší výlet a to nejen kvůli tomu, abychom se vyhli oslavám “češství” (fuj) a  svobody (mňam), ale i srazům všech těch, který využívaj jakejkoliv státní svátek k propagaci svejch politickejch názorů, xenofobie či si jen chtěj přihřát polívčičku na aktuálních tématech (bléé).  Připadá mi, že mnozí čeští spoluobčané se v posledních letech rádi scházej a rádi protestujou, rádi řečněj, ale když maj sami něco udělat, navrhnout či dokonce vyřešit, tak je ticho po pěšině. Každopádně tohle téma pro hlubší analýzu přenechám sociologům, politologům a dalším, kteří vystudovali nepraktické školy Veselý obličej.

Listopad bohužel přináší i řadu otřesnejch terroristickejch útoků po celém světě – V Paříži, Beirutu a  v Egyptě (tam ještě neni  ale stoprocentně potvrzeno, že pád ruskýho letadla opravdu zavinila bomba) a alespoň jedno pozitivní na těhle útocích může bejt – tlak vůči IS se rapidně zvýší a tyto útoky pravděpodobně znamenají začátek konce IS.  Je ale nutné smířit se s tím, že útoky na civilisty se nejspíš v budoucnu budou v nějakém evropském městě opakovat a i to je daň za svobodu, neboť ani velmi pokročilé policejní síly či tajné služby nedokáží všem hrozbám zabránit.  V 70. až 90. letech byly bombové útoky v evropských městech relativně časté (IRA, Bask. separatisté apod), byť většinou ne tak krvavé a v takovém rozsahu…. to se může opakovat a je jen na nás, zda se necháme zastrašit (což je cíl atentátníků) nebo ne. Už jen proto, že z atmosféry strachu profitují populisti a potencionální diktátoři… to už historie mnohokráte zažila.

No dost už o politice a terrorismu, otočme list….

Měli jste husu? Svatomartinskou husu?? Já v minulym tejdnu dokonce 3x a mám na rok docela dost. První husa se konala u Banshetů minulou středu a byla, stejně jako místní IPA, výtečná. Bylo nás na ní s kolegy 6 a měli jsme co dělat ji pozřít. V pátek, v naší sousedské restauraci U Šumavy už bylo husí stehno, opět výtečné, a k tomu bylo 16 stupňové svatomartinské pivo a včera jsme hody zakončili ve vinohradské sokolovně taktéž stehnem, výtečným zelím a plzeňským pivem…. Husí tejden je tedy pryč a v tomhle tejdnu toho moc nenapracuju, protože mám volno i v pátek a vyrážíme s Žábou na poslední malou dovču do Mariánek. Irish pub čeká!

V listopadu jsme také zapili Ashmanovi narozky v Jamajce a natáčeli jsme s vonákama další Točnu. Loův článek o alkoholu při natáčení, který byl mířen nejspíše na mne, si tu ostatně můžete přečíst (a aby vás nemýlil obsah –  ožralej nepřišel na natáčení nikdo – ani já po dvo sklenkách vína Veselý obličej). Jen při natáčení byla mírná neshoda ohledně menších úprav scénáře a tohle je příspěvek do debaty – TV VONA byla myslím vždycky založená na společném “dokončení” scénáře před kamerou – někdy vznikl neplánovaný vtip omylem – přeřeknutím – jindy někoho napadl fór přímo při natáčení a to se mi vždycky líbilo a dodávalo to natáčení větší zábavnost a často to i vylepšilo vlastní scénář.  Také jsme se nebáli experimentoval s různými druhy vtipů a dělat úkroky stranou (např. vtip se “scénářem” alias bílým papírem). Teď mi po natáčení trochu připadá, že jsme ustrnuli v našich “bezpečných” kolejích a vtipech a že stárneme! (no né že by to fyzicky nebyla pravda).  Měli bychom udělat zas nějakou pořádně drsnou a politicky nekorektní Točnu a nebát se udělat si fóry třeba z terroristů,prezidentů, nácků, postiženejch, AMD procesorů,  teplejch i studenejch politiků, přírodních katastrof, ženskejch, z Heleny Vondráčkové…. ale hlavně i sami ze sebe!    Ale možná je to všechno jen můj blbej dojem, tak si to tak neberte, kluci Veselý obličej. Každopádně i tak to bude povedenej díl a premiéra by snad mohla být začátkem příštího roku. Těšim se!

Na závěr dnešního příspěvku ještě trocha gastronomie – před několika tejdny jsme vyrazili s Žábou, Kví a jejími kamarády do kosteleckého pivovaru a byli jsme nadšeni! Nejen kvůli žrádlu, ale jejich piva (Černá svině a Vycpaná vydra) jsou výtečná a hlavně nám byl ukázan celý historický areál pivovaru a měli jsme tam exkurzi s odborným výkladem. Doporučuju se tam někdy zajet podívat, stálo to za to!

imageimage

Tak to je pro dnešek vše, užijte si konec podzimu a pijte pivo!

Luke

Souhrn posledních dní

Podzim je definitivně tu,  listí se barví do žluta a zdobí chodníky i trávníky a zahrádky hospod už zavíraj. Smutný to čas, ale já mám podzim rád.  My ho zahájili víkendem v Budapešti – docela dost pršelo, ale to nám nevadilo  a prohlídli jsme si majestátný Buda Castle, ochutnali místní speciality a já si užil cestu vlakem z Prahy do Keleti a zpět (nikde už ani jeden uprchlík). Budapešť je opravdu krásná. Škoda, že Maďaři mluvěj takovým příšerným jazykem. Jo a taky jsme s Žábou vyzkoušeli roomservice v tom nóbl hotelu, kde jsme bydleli. Jak ve filmu to bylo! Veselý obličej

Minulej víkend jsem byl od soboty do pondělka na chatě a už jsem ji připravil na zimu a hezky jsem si odpočinul (zejména po náročném alkoholovém sobotním hraní s kapelou v Kladně). Mám to tam čim dál radši a vždycky si tam příjemně odpočinu od velkoměsta.  Po třech tejdnech jsem se tam vrátil i k mýmu Youtube kanálu, kde za chvíli překonám metu 8 tisíc odběrů. 

S Mňoukem a Mehehem jsme začátkem října zahráli takovej polo-koncert ve Woodstocku, kam přišlo docela dost kamarádů a známejch a Mňouk si tak zabékal po delší době před lidma. Tohle bychom měli dělat častějc. Vypili jsme tam v cca 6 lidech asi 15 flašek vína (ve W totiž začali brát výtečné vína od Balounů) a druhej den jsem já i můj kolega Checht byli v práci velmi neproduktivní a jen jsme meetingovali Veselý obličej.

Taky jsme u nás měli menší game party (z řepáků držel prapor účasti jen Lukyhell, ostatní jidášovali) a měli jsme srandu u GTA V, FIFA fotbalu (zejména Lukyhellově taktice pumení a skluzů) a hokeje. A vlastně byla i párty u našeho bubeníka ve Cvrčovicích, kde všichni chválili mé Chili Con Carne a kde jsme si i hezky zahráli a zazpívali. A bubeník se vožral.

Když jsme u pití, tak teď uterý jsme se přidali ke Kví a Adamovi k návštěvě pivovaru Na Bulovce a udělalo to na mě dobrej dojem – piva zajímavý a dobrý, nicméně jídla prý zas tolik ne. Teď v neděli ale sázíme na jistotu a vyrážíme do Černokosteleckého pivovaru. Nechcete se někdo přidat? Sraz v 11:45 u metra Háje.

To to letí, za chvíli tu budou Vánoce a TV VONA je stále mrtvá. Musim teď Louovi poslat volný neděle na listopad, doufám, že se sejdeme a dotočíme další Točnu.

Mějte se

Luke

Restaurace U Šumavy v novém

Za rohem od našeho bytu, ve Štěpánské ulici (poblíž křižovatky s Ječnou), byla už dlouho hospoda Šumava, kde točili Budvar a která byla takovou průměrnou českou hospodou s dlouhou tradicí a jednim z mála míst, kde si v týhle lokalitě dát pivo za normální cenu v normálním podniku. Koncem loňskýho roku ji ale zavřeli, 9 měsíců rekonstruovali a od září je Šumava opět otevřená a to v novém hávu. Ze strany majitele je hospoda propojená s Kosteleckým pivovarem a úroveň kuchyně i piva šla nahoru.

image

Nyní se v “nové” Šumavě můžete těšit na 9 točených piv (různé druhý, které se střídají – zůstává stabilně Plzeň, Budvar a zatím i Matuška) a na poctivou českou kuchyni.  Otevřeno mají každý den od 11:00 do půlnoci.

Velkou změnou prošel interiér a byl krásně “hozen” do retro podoby z cca 30. let minulého století. Velmi se mi líběj stěny se zelenými ornamenty namalované válečkem (to už se dneska moc nevidí), poctivej dřevěnej nábytek, staré fotky, dokumenty a výzdoba na stěnách…. jen mi moc nesedí dlaždičková podlaha a židle po ní nepříjemně vrzaj při pohybu.

Potěšila mě i absence TV v hlavní přední místnosti, takže nic nenarušuje onu atmosféru hospody 80. let zpátky. Styl je vidět i na jídelním a nápojovém lístku. Z jídel mají vždy cca 8 hlavních chodů a dvě polévky (včetně výtečný česnečky s tvarůžkem) a místo kvantity se kuchyň, která je zaměřená na českou tradiční kuchyni, soustředí na kvalitu. Ochutnal jsem tam už asi 4 jídla – výtečná byla panenka s pepřovou omáčkou, jejich guláše i svíčková. A učňovské párky taky sednou do nálady. Žába nebyla na druhou stranu úplně nadšena z tlačenky. Cenově je podnik vzhledem k lokalitě a úrovni přiměřený – obědová meníčka se pohybují mezi 80-100Kč, minutky a jídla z hlavního lístku kolem 160,- (viz níže) . Kuchyň hodnotím hodně kladně.

U Šumavy, Nové Město Menu

O pivu jsem se už zmínil – mně tam chutnala Matuškova IPA, 13ka Fabián či tmavé pražské pivo (název mi vypadl). A když je chuť na Budvar nebo Plzeň, také si přijdete na své. U některých piv je trošku delší čekání – nejspíš související s množstvím konzumace toho kterého piva.  Uvítal bych pivní lístek vytištěný na jednotlivých stolech, abych se nemusel furt chodit koukat na tabuli, co tam maj za pivo… a s pitím souvisí i likéry – můžete zde ochutnat i tradiční kontušovku, ořechovici a další tradiční české pálenky a likéry.

Personál a obsluha – musím říct, že zatím jsem příjemně překvapenej – obsluha je všímavá, rychlá a v posledním měsíci se trochu omladila. Ze začátku tam byli starší páni – taková ta stará “škola” (někdo snad byl i z restaurace U Pomníku, která se nyní rekonstruuje) a ta mi k tomu konceptu seděla víc než současná lehce omlazená obsluha. Nicméně musím hodnotit opět pozitivně.

Restaurace má dvě velké místnosti za hlavním výčepem a dokáže pojmout i docela početnou společnost a nejsem si jist, ale možná tam je i zahrádka. To zjistíme až příští léto Veselý obličej

Tak držim hospodě palce, doufám, že se nezhoršej a že si nastavenou laťku udržej.

Luke

V břevnovském pivovaru…

v sobotu jsme byli s Vonákama po delší době na pivku a tentokráte jsme vyrazili do nedalekého břevnovského pivovaru, ve kterém je Klášterní šenk a kde kromě výtečného jídla nabízej i místní pivo – Benedikta IPU 15° a černou jedenáctku.

IMAG0243

Kromě Žáby a mne se přidal Ashman s Verčou a Lukyhell a za těch cca 6 hodin, co jsme tam seděli, jsme spořádali pěknou dávku IP a ochutnali rovněž místní krmi. Výtečná byla škvarková pomazánka a lívance!

Kolik 15tek jsem vypil, už nevím – tipuju asi sedm a je fakt, že to byla síla. Kvalita piva se ale poznala hned druhý den – žádná kocovina ani bolehlav. Né nadarmo je břevnovská IPA tak proslavená a pokud máte rádi trošku hořčí pivko, zkuste ji.

Pšeničný Vít, který také v šenku točí, prý nebyl tak dobrý jako obvykle a Lukyhell si pochutnával na 12ce od Lobkowicze.

V klášterním šenku jsme rozhodně nebyli naposled

Luke

Letní blogovací půst

Už několik dní jsem měl chuť jsem napsat nějakej příspěvek a než jsem se rozhoupal, předběhl mě Lou s Jehovou :). Inu to mám za to váhání.

25 dní bez blognutí, to je tu myslím rekord a je na čase s tím skončit. Dneska mi vlastně končí zkušební doba v nový práci a jelikož kolega Checht má od dneška dovolenou, vypadá to, že mě asi nevyhoděj. Práce mě hodně baví, připadá mi, že toho vim o IT, sítích atd o strašně moc víc, než jsem věděl před třema měsícema, akorát toho času mi práce zabere víc.

Hodně teď jezdím i do Řep za mámou, která má jednou za tři týdny chemoterapie a zatim to statečně zvládá. Ségra už je usazená v Paříži a tak jsem po ní péči o mámu převzal já a je to dobrá zkušenost a doufám, že jí bude brzo zas líp.

A co se za těch 25 dní stalo?

No například jsme založili Pondělníky! Ano, Pátečníci – aneb uskupení kolem Karla Čapka – se každý pátek sházeli od poloviny 20. let v čapkově vile a diskutovali nad ožehavými politickými a literárními problemy té doby, inspirovali se a vymýšleli nové a nesmrtelné myšlenky.

Naproti tomu naši Pondělníci (název vymyslel kolega Checht) se každé pondělí schází ve Woodstocku na ochutnávkách piv malých pivovarů a řeší při tom nedůležité kraviny a opíjejí se.  Cítíte také tu paralelu??

V červenci jsme s žábou stihli i jeden chatovej víkend a další chystáme na příští víkend, kdy se chopíme štětek, štětců a barvy a budeme zušlechťovat chatu, aby chvíli ještě vydržela :).

Dneska vyšla NHL 16 EASHL beta! Ano, to mi připomíná, že nová verze mého oblíbenýho hokeje už bude za měsíc zde a já se dost těšim! S tím souvisí i můj Youtube kanál, na který bohužel nemám moc času v posledních tejdnech, nicméně v těhle dnech „slavím“ rok od mýho prvního let’s play videa a blížím se hranici 7tis. odběratelů. To jsem si fakt ani ve snu před rokem nepředstavoval.  S youtube souvisí i TV VONA a také fakt, že jsem byl opit Neanonymními Alkoholiky při sobotním natáčení Koskenkorva Speciálu…  finská zrada!

Zítra je tu Srpen a v něm nás čeká s Žábou konečně tejden dovolený v Itálii a já se už hodně těšim, protože těch posledních několik tejdnů bylo dost hektickejch. A mně taky bude 35. To je takový divný a docela vysoký číslo, ale zas si řikám, že do 70 let (to je takovej muj Death Line)  je to přesně polovina a tu si užiju rozhodně líp, než třeba prvních 15 let mýho života, kdy člověk nemohl skoro nic dělat, musel poslouchat rodiče apod. 🙂

Tak si užívejte léto a zas zas měsíc čau

Luke

Poprvé v Budapešti…

Jako už tradičně, zážitky z uplynulýho víkendu opět píšu ve vlaku a připadá mi, jako bych strávil v Pešti celej tejden, protože jsme toho stihli za ten víkend opravdu dost.

Do Uher jsem dorazil v pátek odpoledne (cesta vlakem trvá cca sedm hodina stojí litr na osobu) na nadraží Budapest Keleti. Je to takový větší Masarykovo nádraží, daleko víc rušnější, ale se stejným kouzlem a geniusem loci.

IMG_20150705_182058

Na nádraží mě vyzvedla Žába a vyrazili jsme se ubytovat – bydleli jsme tentokrát u soukromníka v pronajatém apartmánu v erkel ut. a bylo to bydlení strohé a levné a jak se pak ukázalo, debilně se mi tam spalo. Líbil se mi ale velkej větrák na stropě a WC na chodbě 🙂

Budapešť je snad první mnou navštívené zahraniční velkoměsto, kde je pro Čechy levno a ne příliš draho (narozdíl od Vídně a dalších západních měst) a jelikož stejně jako my nemají Euro, ale Forinty, byla to legrace utrácet tisíce forintů za běžný věci (1000HUF=cca 86 Kč)

Záhy jsme zjistili, že město tenhle víkend žilo velkou sportovní akcí – red bull air race 2015 – velké závody v letecké akrobacii přímo v centru města nad Dunajem a celý náš víkend byl tedy touto událostí zpestřen.

IMG_20150705_153132

V pátek odpoledne jsme tedy po ubytování vyrazili do města a první, čeho jsem si všiml, byla strašná spousta hezkejch holek – pokušení v šortečkách tam v hezkém počasí číhalo na každém rohu a připadá mi, že kluků je tam daleko míň :).

Sezóna Aperol Spritzu dorazila i do Budapešti a tak jsme si jej (a hlavně Žába) dopřávali opravdu notně. První zastávka byla v Akváriu Clubu – centru dění uprostřed města, kde je venkovní bar, z bývalého autobusového depa je udělanej hipster bar Terminál a restaurace/bar Akvárium má prosklený strop s bazénem, kam si můžete smočit nohy ve vedrech. A maj tu opravdu výtečnej Aperol Spritz. Je tam i velmi příjemnej stánek se zmrzlinou a maj tam vyhlášenou levandulovou. Já zůstal ale věrný jahodě. Přes léto je v parku instalováno obří velké ruské kolo – né nepodobné London’s Eye a já se nechal ukecat a zaplatili jsme si s Žábou jízdu. Zjistil jsem, že furt mám závratě :).

IMG_20150705_143610Piva v Budapešti – to je kapitola sama. Pivo se řekne maďarsky Sör a skutečně některé ty maďarské jsou takové samosöry :). Nejrozšířenější tuzemské pivo je jejich maďarský heineken Soproni, kterej je hodně vodovej a bez výrazný chuti a kromě uhašení akutní žízně nemá moc co nabídnout. Naštěstí i v Maďarsku je nyní rozkvět malých a minipivovarů a proto není problém narazit na hospody a bary, kde mají vlastní piva a ty jsou na lepší úrovni. Zajímavá a pro nás lichotivá je jejich fascinace českými pivy. V barech a restauracích Budapešti běžně narazíte na Bernarda, Staropramen, Krušovice, ale i Ježka či Klášter a to i v točených variantách.

Zrovna jsme také chytli ve městě festival českého piva a tam jsme skutečně našli i rarity – např. že si v centru Budapešti dám točený Chodovar bych nevymyslel snad ani ve snu.

IMG_20150703_194325

Žábina maďarská kolegyně Linda nám dala řadu zajímavejch tipů a mezi jinými i na vyhlášenou mexickou restauraci Iguana (www.iguana.hu), kterou jsme pro velký úspěch navštívili dokonce dvakrát. Výtečný enchilladas, burritos, mě potěšilo i dobré chili con carne a úplně geniální smažené obalené jalapenos papričky plněné sýrem.

WP_20150704_14_30_26_Pro

Abych nepsal jen o žrádle a jídlu, tak mě zaujala i architektura města – majestátní paláce a parlament, velké náměstí hrdinů a habsburský palác na druhé straně Dunaje, kam jsme se ani nestihli vypravit. Maj tam i sochu svobody, která vypadá jako velkej otvírák na pivo (to je znamení). Navštívili jsme i starobylé lázně v místním parku a je to zážitek – lázně nabízí jak mnoho vnitřních bazénu a výřivek s různou teplotou minerálních pramenů, tak i velké venkovní bazény a stojí to za návštěvu.

Celkově je Budapešť víc vzdušnější než Praha a to i díky větší šířce ulic a bulvárů.

WP_20150704_12_36_07_Pro

Druhý večer jsme navštívili hispterskou a barovou část Budapešti, kde nám bylo doporučeno, že to večer „žije“ – je to převážně židovská čtvrť poblíž Király Utca (utca = ulice). Tam jsme si dali tour de bar a zdrželi se ve Spíler Baru (tam byla opravdu cool retro reklama na Staropramen a nedivim se, že ho tam pijou, protože asi bude lepší než jejich velká tuzemská piva), pak jsme navštívili Spinoza Café and Restaurant – lehce víc židovskej podnik, kde jsme si dali kafé a „pálenki“ jak šnapsům řikají a mají je opravdu povedené. Vyjímečností Spinozy café je živá hudba v podání klavíristy Tibora Sóose – tento cca 75 letý pán hrál krásně jazzové , swingové a filmové evergreeny a když jsme mu přispěli forinty do kasičky, děkoval nám, jak hrával po celé evropě, že hraje už 60 let a že v Maďarsku je to s muzikou teď špatný. A zahrál nám na rozloučenou Take Five od Davea Brubacka. Moc milej a šikovnej pán a podnik též.

Na závěr večera jsme se přesunuli k hipsterům. Telep-Art bar & Bistro. Podnik s divným názvem v ulici Madách Imre Út. Velmi silně ovlivněné Berlínem, homemade dřevěný křivý nábytek,tisíce nálepek a obrázků na stěnách, dj hrající tak, že by tam místo něj mohla být puštěná MP3, údajně kvalitní káva z nějaké určitě té správné pražírny a za barem tři vousatí týpci. Já si tam dal typický maďarský likér Unicum. Fůjtajbl. Vemte panák jaggermaistera, zřeďte ho s panákem ferneta a budete mít Unicum. Asi z toho mi pak bylo v neděli špatně.

WP_20150704_22_15_36_Pro

Ještě nesmím zapomenout na zajímavej podnik – restauraci a kavárnu Púder Bárszínház és Galéria v ulici Ráday  Ut., kterou jsme měli kousek od apartmánu. Příjemná obsluha i prostředí, taky dobré „pálenki“.

Obešli jsme za tři dny dost podniků a nakonec jsme, my ostudy, nezkusili ani žádnou lokální restauraci, ale to zkusíme rozhodně příště.Linda prý doporučí.

Neděle byla ve znamení finále Red bull Air Race a my byli přitom. Přijel tam i zlatin brácha Tomáš s kamarádama a tak jsme v 35 stupňovým vedru sledovali lety všech21 účastníků (ve dvou skupinách – master a challenger) a nakonec jsme měli radost z umístění našich letců Martina Šonky (4. v master) a Petra Kopfsteina (2. v challenger). Součástí akce byl i doprovodnej program – přelet např. armádních A10 thunderbolt, Gripenů atd.

Díky tomu, že bylo celej víkend bez mráčků, slunce pálilo a teploty neklesaly pod 30, tak jsme se zas hezky spálil, navazujíc na mé již tradiční každoroční začátky léta.

Ještě jsme nezmínil MHD – budapešťská MHD je opravdu retro – autobusy takové ty typické maďarské čabajky, co dřív jezdily u nás (ale většinou bez „harmoniky“), tramvaje cca 50 let staré, ale příjemné a cvakání lístků je zde s výjimkou metra opravdu mechanické, jako bylo dřív u nás. Metro maj naopak docela moderní (s výjimkou první linky) a přehledný.

Už se těším na další návštěvu Budapešti – žába tam míří opět zejtra na další služebku, takže ta si teď maďarskou metropoli užije dostatečně.

A co tam někdy udělat pivní exkurzi??

Luke

Hraní v Zichovckém pivovaru

A je tu moje další víkendový opilecký blognutí. Po pátečním Woodstocku jsem v sobotu ráno vyrazil na chatu připravit podmínky pro rekreační pobyt v dalším tejdnu –  vyčistil a vydezinfikoval jsem plesnivou lednici, posekal zahradu, očistil zahradní nábytek a grill, takže párty může za pár dní propuknout! 🙂

V pět odpoledne mě na Bezděkově vyzvedl náš zpěvák Martin a vyrazili jsme ke Slanému do minipivovaru Zichovec, který byl založen nedávno v roce 2012. Jeho piva jsem poprvý ochutnal už loni a utkvěla mi v hlavě desítka Sokolík.

Přijeli jsme na místo kolem pátý a dověděli jsme se, že zvučit budem až v deset večer před hraním, takže jsme najednou měli moře času. Co s ním? Vaťák si jel zahrát hokej, Bubeník se věnoval cigárům, Martin střízlivěl a já jsem se jal ochutnávat Sokolíka  a Krahulíka (12ka). Desítka Sokolík je hutné pivo – více do hořka s příjemnou plnou chutí. Naproti tomu Krahulík je víc do ovocna a sladkokyselejší než běžné české dvanáctky.V pivovaru je rovněž restaurace a Vaří tam hodně dobře moderní českou kuchyni a měli výtečnou zelňačku!

Koncert začal v osm a hrála kapela Forbes Ukulele Brothers – ano ukulelový orchestr, ve kterým učinkuje i Fany, známý slánský majitel Jazz Café Fany, který vypravil na akci autobus s příznivci 🙂 Kapela hraje hlavně česky zpivané folkové a country skladby,  hezky jim to šlape a zaujala mě hlavně ukulele basa, která měla hodně hutnej zvuk na to, jak byla malá.
My s Basketles jsme začali hrát po desátý večer a lidi hned od začátku tancovali a nakonec nás kolem půlnoci vytleskali na tři přídavky. Rozdali jsme i řadu vizitek, tak věřím, že si třeba znovu v pivovaru zahrajeme.
Zichovecký pivovar je zajímavým tipem pro hezkej výlet, já se tam rozhodně někdy zajedu podívat!
 Luke

Tři dny v Bruselu

Opět jsem tu s cestovními dojmy z dalšího evropského velkoměsta a vlastně našeho druhého „hlavního města“!

Žába byla v Bruselu už od minulého úterý na služebce a já jsem vyrazil busem Student Agency ve čtvrtek večer z Prahy, abych se k ní v pátek přidal a až do neděle jsme si užili víkend v Bruselu a podařilo se.  Cesta proběhla dobře, v autobuse jsem shlédl filmy Jersey Boys (o kapele Four Seasons) a můj oblíbenej S1mone a v 6 ráno jsem stál v centru Bruselu a přemejšlel, jak se zabavim těch dalších 7 hodin, než budu mít sraz s Žábou u hotelu. Byla ještě tma, ale v dálce se už pomalu začínalo rozednívat, tak jsem neváhal, vyndal foťák a vyrazil jsem do nedalekýho Parc de Bruxelles, kde už v tu dobu byla řada běžců a taky různýho ptactva a já jsem fotil a prošel jsem si pak centrum města.

MG_1591V centru mě v rannícho hodinách překvapilo množství nepořádku, bordel a zaneřáděný chodníky.. nikde tam totiž skoro nejsou popelnice nebo kontejnery, všechno se dává do pytlů a postaví se třeba k baráku a druhej den to někdo odveze. Ráno pak ale, podobně jako v Paříži, nastoupili čističi s hadicema, který bordel z ulic postupně spláchli do kanálů a za chvíli vypadalo centrum Bruselu docela čistě.

Užival jsem si pár hodin „svobody“ a chodil si svým tempem kam mě nohy zanesly a nakonec jsem se vydal z centra směrem k našemu hotelu, který ležel hned u sídla evropské komise u Le Berlaymont. Ráz města se cestou z centra docela proměnil – začaly se předemnou objevovat obrovské skleněné budovy s nejrůznějšími institucemi EU a naše čtvrť ležela právě na pomezí starého a tohoto „nového“ Bruselu.  U Hotelu Charlemagne je krásnej park Square Ambiorix a jelikož se už po cca třech hodinách chůze začala ozývat menší únava (a ospalost z cesty busem), prošel jsem si park a zamířil do jednoho z mála otevřenýho podniku – Café u Nico a tam jsem posnídal espresso a hned po té i první ranní pivo. Konečně! Ano i kvůli pivu jsem se do Bruselu vydal a radost mi udělala Žába, že se mnou v ochutnávání piv držela krok a basu!MG_1660Po ubytování jsme se s žábou vydali na průzkum naší čtvrti – byla to různorodá směs starých baráků, hospůdek, hodně irskejch barů a  kousek dál za parkem byla spíše arabská čtvrť. Tam jsme na Place Saint-Josse objevili stánek s domácími hranolkami a vychutnali si tak belgickou „klasiku“ od oceněného stánku (umístil se – dle hrdě vystaveného novinového článku – na 3. místě v celé Belgii v kvalitě svých hranolek)

MG_1723V sobotu nás čekal bohatej program – chtěli jsme se podívat do centra a i na Atomium. K tomu jsme vyrazili nejdřív po té, co jsme si po chvíli  zmatku dokázali úspěšně koupit 24 hodinovou jízdenku na MHD. Atomium bylo symbolem EXPA 1958 a od té doby se stal symbolem Bruselu – tento x miliardkrát zvětšený atom železa se nachází v severní části města a nejlepší je k němu jet metrem do zastávky „Heysel“. Počasí bylo bohužel větrný a chladný s občasnym deštěm, takže jsme si atomium jen zvenku rychle prohlídli, nafotili a utíkali jsme zpět do metra. Vnitřek Atomia si schováme na někdy jindy.

MG_1691V centru města už se počasí umoudřilo, prošli jsme si centrum a samozřejmě jsme nemohli minout výtečný vafle s horkou belgickou čokoládou a sochu čůrajícího chlapečka. Ten byl tentokráte oblečenej do hodně kýčovitýho upírskýho kostýmu. Větší radost, než malý chlapec, mi udělal obchod s deskama a deska, kterou nám žába pořídila do naší sbírky. Poznáte ji? 🙂

MG_1712Sobotní odpoledne se mi pak už začalo trošku rozmazávat, dali jsme si hezkej oběd hned u radnice, ochutnali další piva, pak jsem si dal Delirium pivo, pak zas další a tak dále, až byl nakonec večer, kterej jsme strávili u hotelu v O´Shea baru u dalších piv… v noci jsem pak sledoval, jak Jágr odehrál poslední zápas sezóny v NHL a po té usnul sladkým spánkem opilce!

V neděli, v den odjezdu,  jsme se rozhodli zajít do nedalekýho parku a vojenskýho muzea v Parc du Cinquantenaire. Vstup je tam zdarma (platili jsme jen za speciální expozici a výstavu první světové války) Hlavní „letecká“ expozice hodně připomíná naše technický muzeum – je tam řada pěkných letadel, z nichž jsem poznával jen několik a radost mi udělala hlavně krásná Dakota 3

MG_1770Prošli jsme se pak ještě městem, dali si pivko a vafle a v 18:30 nás čekala cesta busem do Prahy, kterou si žába protrpěla, ale nakonec jsme v půl sedmé ráno dorazili opět do Prahy.

Brusel neni příliš velké město, ale líbil se mi, zaujala mě dost architektura domů a baráků – a to ne jen v centru, ale i v těch více vzdálenejch čtvrtích. MG_1695Samostatnou kapitolou jsou pak piva – ty jsme si užili – jsou zde více sladší a je zde samozřejmě hodně ovocných speciálu. Belgická piva jsou taky většinou silnější než piva česká a proto mi ani nevadilo, že standardní velikost piva je v Bruselu 0,33l ( v hospodách za cca 4Euro a výše…) a když jsem si dal velké pivo, číšnice se docela divila.. takže s pivem se s vámi dneska i rozloučím!

Luke

11138650_10205746215127375_6309147179934641554_n

Poslední dny

v posledních týdnech je to tu trošku mrtvý, protože není čas sem popisovat všechny akce a zážitky, který absolvujeme.

Žába je teď kromě práce zcela ponořená do svého nového tajného projektu, já žiju mým sportovním Youtube kanálem (už 750 odběratelů) a kromě toho chodíme po kávách a restauracích, svatomartinských husách… – u té se zastavím . Dali jsme si čtvrtinu svatomartinské husy ve vinohradské sokolovně (tam musíme někdy, Vonáci, zajít!) a bylo to úžasný a hlavně obrovský. To musela bejt mega husa, protože se to skoro nevešlo na talíř a knedlíky a zelí byly ukryté pod husou. Já zvládl necelou polovinu a byl jsem mrtvej… 🙂 Ještě, že tam maj Plzeň, kterou se to dalo spláchnout. Když jsme u piva – v uterý jsem v Obyčejném světě  kromě jiného ochutnal i svatomartinský pivní speciál a bylo to velmi zajímavý, trochu do ovocna laděný,třináctistupňový pivo. Pokud na něj ještě náhodou narazíte, doporučuju vyzkoušet….

Byl čas jít i na večerní focení Prahy, to mě začalo bavit a pokračuju tak v mém černobílém období, podobně jako v Paříži…

_MG_0636

_MG_0610

_MG_0652

S kolegyní, se kterou jsme fotili Prahu, jsme se pak stavili na pivo v Tlustý koale a tam jsme potkali kamarádku Káťu, která byla v dobré náladě a nakonec se pivování a kecání protáhlo až do dvou do rána, kdy nás z Koaly vyhodili 🙂

Teď v sobotu jsem byl v KC Kaštan na křestu nového CD skupiny The Bladderstones. CD „Bored of Love“ křtil host kapely, kytarista Petr Binder a kapela odehrála výtečnej koncert, na kterém celé album představila.

_MG_0669

Dělal jsem opět fotky, dostal jsem CD od kapely i s podpisama a doufám, že album pomůže kapele najít nový fandy, protože tahle bluesrocková parta si to zaslouží.

Včera večer jsme hráli s Psycho Doors revivalem ve Vinoři  a tentokráte ve velkém a krásném Hoffmanově dvoře – starém to stavení, které je krásně rustikálně zařízený. Sál má kapacitu asi 200 lidí a v sedm jsme tam byli sami, takže jsme měli docela obavu o návštěvnost. Nakonec se sál zaplnil a náš dvojhodinový koncert měl úspěch a to i přes fotbal, který se v ten samý čas hrál. Přišel i Pierre a další kamarádi, takže atmosféra byla skvělá, na čepu byl Ježek, v placatce whiskey, takže se hrálo moc dobře 🙂

17. listopad jsme dneska neslavili, to necháme jiným, zapáleným, spoluobčanům – dovolím si jen povzdechnutí, jak málo je připomínanej skutečnej odkaz 17. listopadu – tj, události roku 1939 a zavření vysokejch škol….

A nakonec TVVONA a Neanonymní Alkoholici – je tu dneska nový díl!

Luke

Pivo v Albertu

Vybrat si pivo v albertu me stoji kolem ctvrt hodiny casu. Maji plny regal a ja si nemuzu vybrat. Co mivaji.
Gambrinus 10, 11, 12, plzen, kozel 10, 11, 12, cerny, branik 10, 11, 12, zlatopramen 11, krusovice 10, 12, psenicne, Lahvac, klasik, radegast 10, 12? Breznak 10, klaster 10, 11, 12, bernard 10, 12, 10 s kvasnicemi, starobrno 11. A ted maji i bakalar sklepni, svijany 11 a urcite maji i dalsi piva. Chodim sem tam a nikdy nevim, co koupit.
Vcera jsem si po nekolika prochazkach sem tam koupil bernarda s kvasnicemi. Kdyz jsem ho vecer otviral, byl jsem si skoro jisty, ze mi to nebude chutnat. Bernard mi nikdy moc nejel. Pamatuji si to i z Davidovych narozenin v sykorkach, kdy tam mel cely sud Bernarda.
Jenze hnala me zvedavost, nebot jsem se v poslednich mesicich presvedcil, ze pivni chute se mi trochu hnuly a ze by teda ten Bernard prece jen mohl prekvapit.
A opravdu. Ten kvasnicovej Bernard byl dobrej. Ja tam ty kvasnice citil a pivo s nimi bylo fakt chutny. Zkuste ho a napiste mi, jak chutnal vam.

Jinak pro pivo radeji jezdim do kauflandu. Tam maji cely sortiment Primatora a ten u me stale vede. Stale mi chutna zatec a snad prvni pivo, na kterem jsme se s ashmanem shodli, Vevoda. Ten je k dostani v Norme za lidovku 😉

Ladik

Zápisky z Londýna #06 – návrat

Je půl druhé ráno a právě jsme dorazili z dovolený opět domů do Prahy. Náš poslední den v Londýně začal už časně ráno snídaní, balením, check-outem v  hotelu a po uschování kufru jsme vyrazili na poslední atrakci – Britské Muzeum, které jsme měli asi 15 minut chůze od hotelu (letos to bylo skoro všechno tak nějak blízko nás).

V britském muzeu (vstup opět zdarma) najdete rozsáhlé sbírky od prehistorických dob, přes ranné asyrské, egpytské či africké civilizace, přes Řím, Řecko a asijské kultury až do moderních dob. Rozsah expozic je skutečně ohromující (jako budova sama) a za cca dvě hodiny jsme shlédli jen malou část.

IMG_20140818_101939

Stihli jsme ale egyptské mumie,  pozůstatky soch z jednoho z divů světa (Mauzoleum v Halykarnasu)  a spousty soch kentaurů, porcelán čínské dynastie  Ming, japonské historické malby a kalygrafie, pozůstatky římské kultury a výstavu mincí.

Z muzea nás nakonec vyhnal hlad a žízeň. Letadlo nám mělo letět až v půl osmý večer, tak jsme se po sendvičovém obědě vydali na rozloučenou do Mable´s tavern a já se začal připravovat na cestu (4x spitfire beer). Čas nám ukrátili dost těžký křížovky, který jsme si z Prahy pro podobný případy přivezli a taky golf, který tam neustále pouštěj. Když jsem u těch pubů a taveren, tak jsem v tomhle seriálu zapomněl zmínit,  že v Anglii se v podobných podnicích chodí zásadně objednávat k baru. První večer jsme se chvíli nachytali i my a pak nás bavilo sledovat, jak se nachytávaj další turisti, který významně čuměj po barmanech a ti si jich nevšímaj.  Nakonec to má i výhodu – nemusíte platit dýžko, těžko vás okradou a můžete si z baru odejít kdy chcete (vždy se totiž platí po každé objednávce).

IMG_20140817_130220

 

Tři hodiny utekly v baru jako voda a tak jsme se pak rozloučili se severním Londýnem a přes Paddington station nás opět odvezl Heathrow express až na letiště. Zásobili jsme se časopisama (Playstation magazine a Guitarist) a očekávali jsme bezproblémový návrat. Ten nám bohužel překazila porucha letadla na systému odmrazování motoru, díky němuž jsme skoro 2 hodiny seděli v letadle a v době, kdy jsme měli v Praze přistávat jsme teprve nakonec vzlétali. Vzhledem k výše uvedenému jsme z letu moc dobrý pocity neměl (řikal jsem si, že by bylo vtipný zemřít při letecký nehodě v den, kdy Ládik znovu povil :)) , náladu mi pak zlepšila až malá lahvička vína na palubě od British Airways.

Londýn je tedy letos za námi, moc se nám to tam líbilo, a teď nám ještě pár dní odpočinku zbejvá v Praze – hlavně se těšim, až s Ládikem zapiju tu jeho velkou včerejší událost!

Jako takovou tečku za Londýnem nabízím poslední poirotovskou lokaci. Měli jsme jí asi 100 m od hotelu a prozradím, že je také z epizody „The Clocks“. Poznáte, co to bylo?

IMG_20140816_104932

 

Díky za pozornost!

Luke

Zápisky z Londýna #04 – ZOO

Návštěvu pražský ZOO už asi třetí rok odkládáme, do té londýnské v Regent´s parku jsme vyrazili dneska. Z hotelu je to asi 2km pěšky. Pokud se objednáte přes internet a vyplníte velkej dotazník a reg. formulář, budete mít slevu dvě Eura a nebudete stát 30 minutovou frontu u vchodu. My ji tedy poctivě vystáli, zanadávali si (proč tam nemaj automaty na lístky jako např. v kinech??) a nakonec jsme se do ZOO po zaplacení cca 45 liber dostali. Londýnská ZOO je rozsahem zhruba poloviční té naší trojské a nenajdete tu žádné extra speciality. Kromě vydřiček. Ty jsou sice u nás taky, ale tady jich je víc a jsou moc roztomilé, hlavně kolem poledne, kdy mají krmění. Ty nás tedy nadchly nejvíce.

IMG_20140816_121810

Mě nadchl i hrabáč kapský, který byl ale nějaký nemocný a skoro všechny ostatní zvířata v době naší návštěvy spaly. Dalším jasným vítězem ze ZOO tedy bylo pivo Tiger, vyrobené v Anglii dle asijské licence.Celkově si ale myslim, že nemá cenu sem chodit, naše ZOO je lepší.

IMG_20140816_132302

 

Za necelé tři hodiny jsme se zvířat nabažili do syta, a tak jsme se se cestou zpět stavili v „beer garden“ v Edinboro castle, což je nedaleká hospůdka s opravdovou zahrádkou, kterých v Londýně moc není. Dal jsem si tam Blondýnu a UBU pivo, Žába musela vypít 2dc bílýho vína (myslel jsem, že to „large one“ myslej na to moje pivo…) a k tomu citronovej tart.

IMG_20140816_173219

Blížil se ale fotbal. Dorazili jsme na hotel, Žába vytuhla a já po pátý odpoledne začal hledat hospodu s projekcí Premiere League. Nemusel jsem hledat dlouho. Zaplul jsem hned do jedné u nádraží Euston, která byla zpola zaplněná a která měla obrazovky a plátno snad na každým místě, kam oko spočinulo. Zápas Arsenalu proti Crystal Palace právě začínal. Dal jsem si pivko  a buráky a pozoroval jsem, jak Arsenal tlačí soupeře, ohrožuje jeho bránu, útočí, aby po třiceti minutách dostal z ojedinělý protiakce gól. Naštěstí před koncem poločasu Arsenal vyrovnal a v prodloužení zápasu v 90. minutě Ramsey rozhodl.  Hospoda se během zápasu solidně zaplnila a nebylo pochyb o tom, komu místní fanděj, po každé lepší akci Arsenalu následoval potlesk, hlasité chválení a po gólu výbuch radosti.  Je vidět, že fotbal prostě místní žijou.

IMG_20140816_201059

Na konci zápasu se ke mně připojila probudivší Žába a spolu jsme šli ještě do vedlejšího The Rocket pubu, kde jsme si dali prasárničky v podobě Burgeru a chili hot dogu a pak jsme zakončili večer na hotelu starým noir filmem The Letter z roku 1940. Palec už bolí méně, peněz na účtu též ubývá a náš pobyt v UK už se taky pomalu blíží ke konci. Zbytek si ale ještě užijem. Dobrou noc!

 

Luke

 

Zápisky z Londýna #02 – HMS Belfast

Dnešek začal po anglicku – Žába připravila k snídani míchaný vajíčka se slaninou, abychom se posilnili na náročný den, který nás čekal.V dálce zněl známý zvon Big Ben (*oprava – byl to nedaleký kostel, jehož zvon „hrál“ stejnou melodii… :))

Nejprve jsme vyrazili k Florin Court – asi 3 km vzdálenému bytovému komplexu proslavenému ve  TV  jako byt slavného detektiva Hercula Poirota. Budova z roku 1936 obsahuje prý 120 bytů, sklepní bazén a posilovnu, 2 výtahy a ve skutečnosti se zdá menší než vypadá v TV (to ale platí skoro vždy a o všem :)).

IMG_20140814_103314

u budovy jsme se moc dlouho nezdržovali, měli jsme totiž v plánu projít se až k Temži a pak dle počasí vymyslet další program. Počasí tu dneska bylo opravdu různorodý, takže sluneční výheň se střídala s prudkým deštěm, zamračenem i klasickými přeháňkami.

Kousek od Florin court jsme nečekaně narazili na davy turistů fotící si budovu nemocnice. Co to?? Pak jsme si všimli nápisů v prachu na přízemních oknech budovy – „Sherlocked!“.  „Cumberbatch!“. Žába na to tedy hned nadšeně přišla – byli jsme u St. Bartolomew hospital, tedy místa, kde vrcholil třetí díl druhé řady seriálu „Sherlock“ a odkud se Sherlock vrhnul po souboji s Moriartym ze střechy na dlažbu…  inu vypadá to, že je to nové londýnské kultovní místo.

IMG_20140814_105129

Ve stínu St. Paul katedrály jsme poobědvali sendviče a vydali se konečně k řece na millenium bridge.  Na druhé straně řeky se do výšky tyčí nová dominanta jižního londýna – jakýsi skleněný pyramidový mrakodrap, kterej je tak óóóšklivej. Prošli jsme se pak skrz Tate modern – to je galerie moderního umění z bývalé londýnské elektrárny, vzali to kolem Sheakspearova Globe theateru až k ukotvenému křižníku HMS Belfast. Kolem ní jsme procházeli už před šesti lety, letos mě Žába k narozkám dopřála i výlet na palubu a byl to pro mě skutečně zážitek!

HMS Belfast je lehký křižník britského námořnictva, který byl v aktivní službě v letech 1939-1963 a který se účastnil např. i honu na německý křižník Scanhorst či vylodění v Normandii. Od 70. let je zakotven právě v Temži poblíž Tower bridge a od té doby slouží jako muzeum a je zpřístupněn veřejnosti. Loď je opravdu velká a jsou otevřeny všechny důležité části lodi a v každé z nich je textový, audio i video výklad o činnosti jednotlivých částí, obsluze, historii či dalších zajímavostech. Uvidíte i běžný život námořníků, jejich kajuty, lodní kuchyň, nemocnici, kantýnu a samozřejmě i části nejdůležitější – od strojovny, přes zbraňové a dělové systémy až po kapitánský můstek. Fascinující jsou velká 6 palcová děla a jejich obrovské „náboje“ a celý systém jejich nabíjení.

IMG_20140814_130647

Já četl o válečnejch lodích z druhý světový několik knih, ale až teď, když člověk na vlastní oči vidí, v jakém prostředí ty kluci tehdá žili a bojovali, si uvědomíte, že to nebyla žádná legrace či pohoda.

Na lodi jsme byli zhruba 3 hodiny, žíznivi jsme pak vystoupili na břeh a začalo šíleně pršet. Vzali jsme za vděk nedalekým Pubem „The Horniman at Hayes“, já si dal dvě blonďaté pivní slečny (měli i točenou Plzeň!) a Žába english tea s mlékem. Bléé.

IMG_20140814_140209

Začal náš souboj s deštěm. Vydali jsme se přes Tower bridge zpátky na severní část Londýna, museli jsme se ale stavit ve starbucksu a počkat, až se nejhorší přežene. Na chvíli se ale déšť umoudřil a tak jsme si alespoň z venčí prohlídli Tower, umělé mákové pole a vydali se zpět k domovu, Doufali jsme, že potkáme po cestě kino, což se nám nezdařilo, za to jsme našli ulici plnou klenotnictví a taky tuhle budovu – poznáte co to je a v jaké epizodě Poirota se objevila?

IMG_20140814_162729

Domů jsme dorazili znavení po cca 15 ušlapanejch kilometrech a zejtra to pojmem asi víc rekreačně a užijem si i metro.

Luke

Zápisky z Londýna #01 – přílet

Už jsme zase na cestách.  Na Jaře jsme se rozhodli, že vyrazíme letos opět do Londýna (já tam byl zatím jednou a to jen na tři dny v roce 2008). Bohužel se mi nepodařilo ženu ukecat, abysme jeli zas pohodlným student agency busem a tak jsem po 22 letech dneska znovu letěl letadlem.

IMG_20140813_145132

Airbus 320 British Airways byl oproti ČSA Iljušinu 62 (má dosavadní zkušenost) luxus, i když jsem byl trošku zklamán, že v letadle není promítání filmů, který je dneska skoro v každým autobuse…  měl bych ale začít chronologicky. Včera tedy alkoholická rozlučka v Polu s kolegy, dneska budíček v devět, balení, krmení kocourů a pak taxi na letiště, hodina pití piva (na kuráž), odbavení, skenování, odcelnění, nalodění , vzlétnutí, výtečnej kuřecí sendvič a heineken, návštěva palubního WC v 10 tis. metrech a poslech Garyho Ushera (thx Spotify) na ukrácení času 90 minutovýho letu

IMG_20140813_143052

Žábě zalehlo zas ucho, tak si moc cestu neužila, naštěstí jsme v půl třetí londýnského času přistáli na Heathrow a po odbavení nás čekala už jen 15 minutová cesta heathrow expressem do centra města a pak Metrem na Kings Cross St. Pancrass, odkud to máme do hotelu asi 5minut pěšky.

Bydlíme tedy přesně tady 🙂. Je to jeden z mnoha „oblouků“ v anglických městech. Připomíná mi to oblouk z Poirota a epizody „Hodiny“. Mimochodem k Poirotově baráku se chystáme zejtra… a hned vedle nás je tu „Hastings street“….

IMG_20140813_161016

Po ubytování v apartmánu, který je sice malej, ale za to dobře zařízenej včetně dvou lednic, vařiče, toastovače, rychlovarky a dalšího vybavení, jsme vyrazili po okolí a nakoupit na snídaně a svačiny. Našli jsme velkej obchoďák „Brunswick center“ a tam jsme zas jen zírali, jakej výběr jídla a pití se tam dá v normálním obchodě pořídit. Jako ukázku přikládám výtečný sýr s tabascovou příchutí…

IMG_20140813_201757

Na večeři jsme pak zašli do nedaleké „Mabels tavern“ – jedna z mnoha anglických „dřevěných“ hospod s Kentským pivem (a Strong Bow ciderem) Ochutnal jsem z produkce Kentského pivovaru Strong Ale „Bishop finger“ (nepřekládám), dobrej Spitfire a pak ještě nějakej Samuel, ale ten byl nic moc. Jinak piva klasicky teplý a bez pěny…  k jídlu jsem si dal typické anglické… chili! Ano, poprvé jsem ho ochutnal mimo ČR a byl jsem příjemně překvapenej, bylo hodně dobrý. Žába si pak dala typický anglický „Steak Pie“ – tj mleté hovězí maso zapečené v těstě s bramborovou kaší. Prý to bylo též dobré.

IMG_20140813_185410

Tolik k dnešnímu příjezdu, zítra  plánujeme  Poirotův londýnský den a tak se pak zas ozvu s novými zážitky!

Luke

IMG_20140813_191248