TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: semafor

Altart studio aneb má první účast na divadle…

Když mi minulej pátek psal Lukáš Berný, jestli nemám chuť doprovodit na piáno jednu američanku, která chce zazpívat v češtině několik písniček od Suchého a Šlitra, měl jsem trochu pochyby – ale ta představa se mi po chvíli začala líbit a tak jsem souhlasil. V sobotu mě pak čekala zkouška poblíž Letné a tam jsem se potkal s americkou studentkou Kristen a její lektorkou a konzultantkou Janou – již starší, ale čipernou paní, která Kristen pomáhala celé krátké představení, věnované divadle Semafor a jeho publiku, sestavit.

Kristen tu studuje divadelní teorii a sociologii na výměnném programu Sit Study Abroad a zvolila si právě divadlo Semafor a jeho vztah s publikem jako ústřední téma svého studia a záhy jsem tedy zjistil, že se nejedná o koncert, ale ony 4 písně jsou v představení vloženy jako takové předěly před jednotlivými částmi.

Zkouška byla zajímavá, Kristen zpívala dobře s roztomilým americkým akcentem (česky neumí), takže hned první „fcéra nedzele byhlaaa..“ se mi moc líbila a nakonec jsme nacvičili 4 skladby – „Včera neděle byla“, „Škrhola“, „Modré punčochy“ a pak duet „Tu krásu nelze popsat slovy“, který Kristen zpívala na konci představení s Janou.

V pondělí jsem dorazil po půl sedmé do AltArt studia v Holešovicích, učinkující (kromě nás tam byly ještě 3 vystoupení v rámci akce „Work in progress“) již byly na místě a musim říct, že jsem měl trochu trému, protože jsem v podobným prostředí ještě nehrál. Navíc jsme si museli s Kristen domluvit „choreografii“ – příchody a odchody na scénu a samozřejmě nazvučit piáno a mikrofon.

Celá hra byla pojata jako ztvárnění „diváka“ Semaforu v průběhu 50 let jeho existence. Dobu a její běh dotvářela právě Jana změnou kostýmů a šatů na podiu a ona změna byla doprovázena natočenými rozhovory s diváky divadla, které Kristen v Semaforu natočila. Pak vždy následovala písnička.  Na začátku se nám ale povedl hezkej kiks – vešli jsme na podium, já se připravil na začátek „včera neděle byla“, zmáčkl jsem klávesu a .. nic. mačkám znovu… nic.  zkouším točit hlasitostí piána… nic. Publikum se začíná smát, my také. Koukám významně na zvukaře – ozve se divnej zvuk. Najednou chvíli piáno jde. Zasmějem se, připravim se na první akord a …. zase nic. Začnu předvádět menší pantomimu – dělám že uchem poslouchám zvuk jedné klávesy, pak zkouším konektor a stále nic… publikum se opět začíná smát a když bezmocně rozhodím rukama, a zkusím další klávesu, zvuk najednou jde. Na nic tedy nečekám a začínám hrát a pak už je vše ok . Nevím jestli si na nás tenhle fórek vymyslel zvukař a nebo jestli to byla náhoda, každopádně mě to pobavilo a pak mi jeden člověk řikal, že si myslel, že to bylo připravený předem :).

Vše se povedlo, publikum nás ocenilo potleskem a já si oddechl.  Po nás následovala ještě poslední hra večera a to byl moc zajímavej experiment – Interview s Maskou, kterej se mi dost líbil a nedokážu ho zde ost dobře popsat.

Tolik tedy k jednomu nevšednímu zážitku

Luke

Reklamy

A je tu další boxset Semaforu!

Už mi tu leží na stole a já se těšim na večerní poslech 🙂 . Pak tu napíšu zas takovou minirecenzi, jako loni

Luke

 

Divadlo Semafor v zahraničním tisku (60. léta)

Divadlo Semafor bylo u nás v 60. letech velmi populární a není tedy divu, že kusé informace o divadle pronikly i do zahraničního tisku. Níže jsou tedy články převážně z amerických novin, ve kterých jsem našel o divadle zmínky…

50 let od premiéry hry Jonáš a tingl-tangl

„Věnováno všem, kteří v domnění, že objevují nové, se vracejí zpět.
Přejeme jim, aby v domnění, že objevují staré, objevovali nové.“ – S+Š

Před několika dny (18.7.)  uplynulo 50 let od pražské premiéry divadelní hry „Jonáš a tingl tangl“, se kterou v roce 1962 přišlo divadlo Semafor a která v té době všechny dost překvapila, protože divadlo byl po odchodu hvězd (Matuška, Pilarová aj.) „na odpis“. I z tohoto důvodu to bylo první představení, ve kterém se plachý J. Šlitr odvážil na scénu a tím vznikla klaunská dvojice Suchý a Šlitr, která do té doby byla jen autorská.  Velmi zajímavé bylo celkově minimalistické pojetí obsazení hry (S+Š, dva hudebníci a krásná dívka přinášející protagonistům na podium občerstvení)  a samotné výpravy – žádné drahé a složité kulisy – jen klavír a půllitr. Ať už se děj zrovna odehrával ve Vídeňském kabaretu, v Pařížskem baru či v Moskvě, vše musela zařídit divákova představivost, fantazie a nascvícení scény spolu s hudebními motivy, kterými J. Šlitr atmosféru dotvářel.

Děj hry je prostý – Suchý a Šlitr vzpomínají na místa a doby, kde viděli nepříliš uspěšného fiktivního komika Jonaše a počínaje rokem 1920 až doby po druhé světové válce si připománají jeho nejslavnější „štace“ a scénky (Vídeň 1920, Londýn 1928, Miláno 1929,  Paříž 1933,  NY 1935, Praha 1938 atd….) . Retrospektiva scének ze „starých dob“ se tu mísí se současnem a vše je samozřejmě protkáno chytrým humorem, slovními hříčkami a písničkami, z nichž některé téměř zlidovely.

Pro tohle představení napsali Suchý se Šlitrem přibližně 12 nových písniček, ze kterých jsou vynikající třeba: Zlá neděle, Tulipán, Koupil jsem si knot, Honky Tonky Blues,  Modré punčocchy, Vyvěste fangle či Chybí mi ta jistota. Je to skoro hit za hitem a není divu, že obě čtyř písňové EP desky ze hry byly velmi úspěšné a píseň Zlá neděle dokonce vyhrála několik zahraničních cen.

Velmi zajímavou částí představení bylo klavirní intermezzo  JIřího Šlitra v druhé půlce představení, ve kterém předvedl skladbu „Šla nanynka do zelí“ nejprve „normálně“ a pak postupně v podobě,  v  jaké by ji zahráli skladatelé Mozart, Bach, Verdi, Debussy, Ježek či Gerschwin…

Hra ve své době sklidila poprvé a naposledy (s výjimkou  pozdější Kytice) téměř jen kladné kritiky a stala se nejúspěšnější semaforskou hrou 60. let. Autoři na ní později navázali představením Jonáš a Dr. Matrace z roku 1969, které se ale díky smrti J. Šlitra hrálo jen necelých půl roku.

Do dnešních dnů se dochovaly minimálně dva kompletní zvukové záznamy hry (jeden vyšel u Supraphonu jako součást 6CD Semaforských her) a bohužel žádný filmový záznam (pokud pomineme píseň „Modré punčochy“ ve formanově filmu Konkurz). Plány na zfilmování hry tu ale byly –  existoval i formanův scénář a jedna, u berlínské zdi natočená, scéna, která se rovněž bohužel nedochovala.

Na závěr dnešní vzpomínky má oblíbená písnička ze hry –  Lili Marlén,  o stejnojmenné německé písničce z roku 1915 (která byla za druhé světové války populární jak v německu tak u spojenců) s krásným textem j. Suchého:

Tak to bylo tak to bude
setkal jsem se s tebou všude
kam nohá má vkročila
Na pařížském trottoiru
v červencovém slunce žáru
moc si se mi líbila, Lili Marlén

Osud chtěl a tak já musel
navštíviti město Brusel
Zaslech jsem tě v ulicích
Za půl roku na to v zimě
líbila si se mi v Římě
Těšil jsem se z tónů tvých
Lili Marlén

Řeknu ti však předevšemi
že jen ve tvé rodné zemi
chladná si jak starý cín
Tvoje jméno v tomto státu
chutná po ostnatým drátu
je z něj trochu cítit plyn
Lili Marlén

Luke

Menší recenze 11ti cdčkového boxu „Semafor – Léta šedesátá“

dojmy z nedávno vydaného kompetu
Jak jsem zmiňoval v příspěvku
http://vona.bloguje.cz/905382-zitra-vychazi-11ti-cdckova-reedice-puvodnich-alb-ze-semaforu.php, nedávno vyšel 11ti cdčkový komplet všech alb Semaforu z 60. let a začátku 70. let.

Jelikož jsem se už stal vlastníkem tohoto skvostu, dovolte, abych se podělil o několik dojmů.

První, co Vás zaujme, je především výtvarné a grafické zpracování celého „boxsetu“. V otevírací krabičce z tvrzeného papíru najdete 10 CD v podobě mini LP replik originálních alb + jedno bonusové CD s raritami. Dále v krabičce najdete 70ti stránkové průvodní slovo a informace k jednotlivým nahrávkám od Lukáše Berného a krátké zamyšlení od teatrologa V. Justa. V tomto bookletu najdete řadu zajímavých i málo známých skutečností (i pro nás „semaforfily“ :)), které se k jednotlivým albům a nahrávkám váží.

Nedočkavě jsem tedy vložil první CD do přehrávače a začal poslouchat. První, co Vás zaujme, i u notoricky známých skladeb, je vynikající zvuková kvalita nahrávek a překvapí i velký počet stereo nahrávek (celé album „Vánoční pohlednice“, „Básníci a sedláci/revizor v šantánu“, skoro celé „Kdyby tisíc klarinetů“ a polovina nahrávek na prvních dvou albech „Písničky“ a „Plná hrst písniček S+Š“)

Škoda že pozdější alba byly převážně natočeny jen v monu, rozhodně např. písničky z Jonáše a Dr. Matrace by si stereo verzi zasloužily….

Co se týká obsahu alb, nakousl jsem to zde už v minulém příspěvku. Na každém CD naleznete vždy nejprve původní LP desku a za ní vždy spousty bonusů. Mezi bonusy tak najdete např. dobové singly, mini LP „Zuzana není pro nikoho doma“ (živé nahrávky z představení Semaforu z roku 1963) či třeba LP desku z třídeskového kompletu „Divadla malých forem“, která byla tehdá Semaforu věnována.

Tématicky i obsahově tento komplet navazuje na sedmidílnou řadu „Písničky ze Semaforu“, kterou koncem 90. let pro Bonton připravil a vydal Karel Knechtl. Na tomto novém boxu tedy nenaleznete ranné singly či nahrávky Semaforu (Pramínek vlasů, včera neděle byla, klokočí atd), které již dříve u Bontonu vyšly v rámci jejich série. Možná je to trochu škoda, že se nejedná o opravdový „kompletní“ Semaforský set, ale chápu, že pak by CDček nemohlo být „jen“ 11, ale ještě o dost více, čím by se set ještě více prodražil a co si budem povídat – těch sedm bontonských CD máme my, fandové, stejně téměř všichni doma :).

Drtivá většina všech nahrávek vychází na tomto kompletu vůbec poprvé v CD podobě a onou pověstnou „třešničkou na dortu“ je bonusové 11té CD s raritami – obsahuje raritky v podobě ranných demoverzí Suchého první kapely „Akord klub“ z poloviny 50. let i jeho prvotinu „Sardinka“, kterou si v roce 1955 nechal na vlastní náklady nahrát na desku jen s doprovodem svého banja.
Zajímavostí jsou dětské písně S+Š „Písnička o Hračkách“ a „Píseň o Raketě“. Zajímává je i píseň „Potkal jsem Jelena“ v podání autora hudby, Jiřího Šlitra. Raritky pak uzavírají některé cizojazyčné coververze písniček Suchého a Šlitra.

Nemá asi smysl zde psát o kvalitě obsahu celého kompletu, Suchý a Šlitr nikdy vyloženě „neklesli“ pod svůj kvalitativní průměr, naopak drtivá většina písniček je velmi zdařilá a je jen otázkou posluchačova vkusu, nakolik se mu budou konkrétní nahrávky a skladby líbit. Osobně mi jako průměrné příjdou některé skladby S+Š zpívané interprety typu Jaromír Mayer, Naďa Urbánková či třeba Miluše Voborníková (tehdá střední proud), ale na druhou stranu i tyto skladby dokazují, jak široký měli S+Š záběr a kolik toho pro různé interprety napsali.

Přemýšlím, co by se dalo tomuto kompletu vytknout a nic mě nenapadá. Samozřejmě, některé věci by se dali udělat jinak – např. otázka způsobu řazení bonusů k jednotlivým albům či by těch CD mohlo být více, aby se vešlo skutečně vše (chybí např. Balada z mlází ze stejnojmeného videoklipu S+Š, „Morality“ z Recitálu 64, či některé jiné málo známé nahrávky), ale v zásadě se jedná povinnou součást domácí diskotéky, každého fandy Semaforu i české muziky obecně.

Cena toho 275ti písňového kompletu je velmi příjemných 999,- (v Bontonlandu) a rozhodně jej doporučuji k pořízení

Luke

Zítra vychází 11ti CDčková reedice původních alb ze Semaforu…

konečně jsme se po padesáti letech dočkali 🙂
V dnešním roce zakladatel Semaforu, Jiří Suchý, oslaví již 80. narozeniny a jako dárek mu firma Supraphon připravila tuto krásnou kolekci všech 10ti semaforských alb, které v 60. a na začátku 70. let byly u nás vydány. Práce na tomto kompletu se zhostil člověk nanejvýš povolaný, Lukáš Berný, autor semaforského webu http://semafor.wdr.cz/intro.php.

Divadlo Semafor založil Jiří Suchý a Jiří Šlitr v roce 1959 a první singly se semaforskými nahrávkami začali vycházet o rok později, v roce 1960. Suchý a Šlitr se na hudební scéně u nás objevily právě včas – tehdejší muzika na u nás na konci 50. let byla dost nenápaditá, většinou v rádiích hráli nudné milostné „šlágry“ či ještě doznívaly budovatelské oslavné písně z let padesátých, jazz a už vůbec rock´n´roll, se nemohl v rádiu jen tak objevit.

V roce 1960 se právě oboum zmíněným pánům podařilo vnést do tehdejšího éteru nový čerstvý vítr v podobě melodických a textově zajímavých písniček, které využívali prvky jazzu i ranného rock´n´rollu či blues, což mělo za následek, že se téměř za pár týdnů stala značka S+Š velice žádaná a skladby oslovily velké množství (nejen) mladých posluchačů. Je to trochu ironické, že z dnešního pohledu vlastně S+Š nebyli tehdá žádní mladíci (Suchému bylo skoro 30, Šlitrovi o sedm více) ale oproti předchozí generaci stárnoucích umírněných zpěváků to byla velmi vítaná změna. Bylo to taky poprvé (když si odmyslíme V+W), kdy se v rádiích a nahrávkách začali prosazovat neškolené hlasy a „civilní“ projev zpěvu začal (i přes protesty „odborných“ muzikologů) v pop music převládat nad školenými hlasy. Hned v roce 1960 nahrála Pavlína Filipovská, tehdejší herečka ze Semaforu, hit „Včera neděle byla“ – píseň, která vzdáleně evokovala hit Paula Anky – Lonley Boy a která se prodalo během let několik milionů kopií, což bylo na Československo do té doby nezvyklé.

V roce 1962 Mladý svět začal vyhlašovat anketu Zlatý Slavík a v prvních ročnících se skladby a interpreti Semaforu pravidelně umísťovali na špičce (a jeden z odchovanců Semaforu, jistý Karel G. si anketu později na téměř 40 let přivlastnil :))

I z tohoto pohledu je trochu „podivné“, že první dlouhohrající album Semaforu vyšlo až pět let po jeho založení – v roce 1964 a jmenovalo se jednoduše „Jiří Suchý“ – vydal jej tehdy v omezeném nákladu klub přátel poezie a album představovalo starší, nevydané nahrávky Jiřího Suchého a několik nových skladeb S+Š.

Omezenější náklady alb byly právě pro Semafor v té době typické – Supraphon zjevně kladl větší důraz na singly, na nichž vyšlo mezi lety 1960-1965 několik desítek semaforských skladeb a alba nejspíše byly z tohoto pohledu méně důležité – ani v bazarech dneska na téměř žádné album Semaforu z 60. let nenarazíte – většinou najdete singly a nebo až kompilace ze 70. let.

V 60. letech začaly alba vycházet i jako soundtracky k filmům – to je příklad i tří Semaforských alb – „Kdyby tisíc klarinetů“, „Dobře placená procházka“ a „Zločin v Šantánu“, které též na CD naleznete.

Součástí kompletu je „živé“ sedmi písňové mini LP „Zuzana není pro nikoho doma“, která obsahuje „live“ nahrávky z tehdejšího představení v Semaforu.

Chybět samozřejmě nemůžou ani alba vydaná z her Semaforu – Jonáš a Dr. Matrace, Ďábel z Vinohrad, či „Toulaví zpěváci“ (písně z hry Benefice).

Velkým lákadlem kompletu jsou pak bonusy u každého z alb (singly z té doby, dema, či nahrávky z divadla) a 11té CD s raritami – celkově je na všech CDčkách 275 skladeb a odhaduji, že tak zhruba dvě třetiny výjdou na CD zcela poprvé!

Cena za komplet je též opravu příznívá – pohybuje se od cca 930 – 999kč a součástí – kromě replik původních obalů je i obsáhly textový booklet od Lukáše Berného a teatrologa Vladimíra Justa.

Obsah všech CD naleznete zde: http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/?item=1068

Luke

Můj nový web o divadle Semafor

divadlo Semafor v dobovém tisku…

Jak jsem tu nedávno psal o tom online archivu starých novin, tak jsem v něm pomocí systému kramerius (http://kramerius.nkp.cz/kramerius/) vyhledal dobové články týkající se divadla Semafor a nahrál jsem je dle roků na můj nový web:

http://semafor-skeny.webnode.cz/

Je tam vše, co jsem nalezl – od krátkých aktualit z divadla až po velké několika stránkové články či rozhovory s autory.

První články jsou z let 1958 až 1959 (tedy těsně před vznikem Semaforu) a po roce 1970 je zde článků již méně, kvůli normalizaci a kvůli tomu, že Suchý pak do médií skoro nesměl. Až v 80. letech jsem opět objevil více článků o Semaforu, zejména v divadelním časopisu Scéna.

Web budu průběžně aktualizovat.

Luke

Lysistrata

Po semaforsku vyprávěná a ne zcela mravná Aristofanova hra z r. 411 př. Kr.

V pátek jsme s Žábou vyrazili za kulturou – tentokráte do divadla Semafor na „novinku“, která měla premiéru v září loňského roku. Lysistrata je komedie, kterou původně napsal Aristofanes a kterou do současné podoby přebásnil a upravil Jiří Suchý. Děj vypráví o tom, jak se athénské a spartanské ženy(vedené právě Lysistratou) pokusí donutit muže ze Sparty a Athén, aby přestali mezi sebou válčit tím, že jim odepřou sex… (zajímavá myšlenka, škoda že se jí třeba v moderní historii nechytla Eva Braunová :))

Začnu nejdříve u kladů představení: za prvé mě zaujala výprava, která je na Semafor dost rozsáhlá, počet herců (i s alternacemi) je 44 – jedná se tedy spíš o „střední formy“. Semafor je písničkové divadlo, takže ani v této hře písničky nechybí, dobrá polovina z nich mi připadala hodně povedená, zejména ta finální. Co se týká hereckých výkonů, nejvíc mě dostala Molavcová a Suchý, jejichž dialogy a scénka také nejvíc publikum rozesmály.

K záporům hry bych naopak dal její přilišnou muzikálnost – jak jsem psal u písniček – nechal bych jich tam tak polovinu a dal větší prostor mluvenému slovu (kecá se mi to, ale já bych to samozřejmě ani nevymyslel :)). Rovněž mi nesedla představitelka Lysistraty Jolana Smyčková – já jí prostě rád nemám už od doby, kdy jsem jí cca před 4ma rokama poprvý v Semaforu viděl. Příjde mi, že moc přehrává a moc to „žere“. Bylo krásný vidět, kontrast třeba mezi ní a Molavcovou, která je úžasně nad věcí. To mladí herci bohužel moc často nedokážou.

No a ta „utěšovatelka netopýrů“ v zelénm, která zpívala tak uječenym vysokym hlasem, že mi vyrašil pot na čele.. tak tý bych zpěv zakázal úplně :).

Celkově se mi, až na těch pár záporů, hra líbila.

Luke

Casino Royale, Borat, DObře placená procházka a Walk the line

tak něco málo o filmech, který jsem v poslední době zahlédl… Číst celý příspěvek