TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: vanoce

Jehlici

Doma stale voni jehlici a to me privedlo k rychlemu vykladu o zavislosti. Vytahl jsem z baru Beefeater, odzatkoval a dal pricichnout Bare. „Citis taky to jehlici“. A uz jsem jel. Alkohol, jen dospeli, toci se hlava, zapominaji na starosti a maji radost. Zavislost, koureni, alkohol a sup holky, jdete se koupat a spat. 

Ladik

Reportáž psaná na Šumavě

Nikoliv tedy v jižních čechách, ale v mém sousedském restaurantu U Šumavy v Ječné ulici Veselý obličej.  Na blog se mi, podobně jako na skoro všechno ostatní, nedostává v posledních měsících dostatek času. Je nejvyšší čas to napravit a o čem jiném zde dnes psát, než o nastávajících Vánocích.  Už jsem tu psal nesčetněkrát, že Vánoce mám rád, ale nenávidim ten shon všude kolem, plný tramvaje a obchody a honění se za dárkama a bůhví čím. Hezky to řekl můj učitel čínštiny – “Chuen chho le-sghi i Muantong. Kuong!” … a měl pravdu! (ok, tohle byl předělanej fór Holzmanna, ale mám jeden skvělej, kterej mi řikal kolega Checht: “Starej žralok učí mladýho žraloka životu a lovu a řiká mu “Hele, vidíš támhle ty nohy u hladiny? Tak to je člověk. To se stačí vynořit těsně k hladině, aby byla vidět tvá  ploutev, čtyřikrát ho obkroužit a pak ho můžeš sežrat”. Mladej žralok se zamyslí a řekne “No jo… a nestačí ho sežrat takhle rovnou, když ho uvidim?”, starej žralok moudře odpoví: “To ne, bez hoven chutnaj líp!”)

Veselý obličej

Dárky snad už skoro všechny mám, koupil jsme si i dárek pro sebe za výdělek ze včerejšího koncertu – brašnu na notebook a knížku o pivu. Byl jsem asi celej rok hodnej, když byl ježíšek tak štědrej! Cukroví už máme taky upečeno – letos jsem spáchal jen rohlíčky a jsou moc dobrý. 

S kapelama jsme odehráli v Prosinci několik koncertů – s Basketles jsme se slavně vrátili na Palmovku do vyprodanýho klubu a zahráli vánoční koncert a opili se (ostatně jako vždy v poslední době při hraní), s Doors revivalem jsme prozměnu v pátek hráli v Český Lípe na festivalu Všudybud a naše půlnoční vystoupení bylo přijato s nadšením.Já byl zaujat comebackem The Roads (bez zpěváka Raye), kteří také hráli na festivalu.

A co VONA? TV VONA je mrtvá….. Veselý obličej Ale viděl jsem po dlouhý době Ládika a byli jsme spolu na pivku U Bansethů a ve Woodstocku a dobře jsme si popovídali. Doufám, že brzo uvidim i ostatní Vonáky, nebudete mít náhodou čas třeba 27. večer? Budu ve Zličíně, takže pak můžu klidně dorazit na pivko do Řep….

Můj youtube videokanál teď vůbec nestíhám aktualizovat a poslední video je měsíc starý, tak snad to v novým roce bude s časem lepší. V práci je to v posledních tejdnech dost hektický, ale musim říct, že nám od Ledna dávaj skvělý benefity- 12 sick dayů k současný dovolený, plně hrazenou nemocenskou a stravenky, budou nám přispívat na životní pojištění a důchod docela zajímavejma částkama, zdarma budem mít roční zevrubní lékařskou prohlídku a psychiatra! (který prý výstupy ze sezení nebude posílat našemu HR, jak se Checht v žertu domníval Veselý obličej).

Dost bylo ohlížení zpět, co nás čeká v následujících dnech? Kromě “povinných” rodinných setkání, na který se jako obvykle moc netěšim, nás čeká opět Život Bwajena na štědrý den večer v Aeru a prvního ledna vezmu Žábu do La Gare na novoroční žrádlo a pak ohňostroj (a ona mi pak dovolí doma koukat na přenos NHL Winter Classic Veselý obličej)

MG_2993

Silvestr vůbec nevim, co budeme dělat, ale nejspíš něco s Žábou vymyslíme na poslední chvíli.

A jaký budou vaše Vánoce? Bude Zelená párty, Ashmene? Veselý obličej  

Knížka “Praha u Piva” už na mě opět významně mrká, stejně jako plzeňské pivo, takže se loučím s touto reportáží a přeju vám hezký Vánoce!

Luke

Novej rok

Včera jsme si s Žábou udělali hezkej první novoroční den. Silvestra jsme totiž s kapelou odehráli v Plzni a já se vrátil do Prahy až ve tři ráno a neměl tak čas moc slavit (když nepočítám přípitek s bubeníkem a jednu slizkou ústřici k šampáňu). Vyrazili jsme tedy včera po poledni do skoro jarní Prahy a užívali si poloprázdného města a nakonec nás kroky zavedly do La Gare, kde jsme nový rok přivítali dobrým jídlem (to mé opět kokrhalo na víně) a hlavně Calvádosem!

Pak jsme si koupili minišampáňa a vyrazili jsme na ohňostroj. Na střeleckej ostrov jsme přišli asi 20 minut před sedmou a pak sledovali celou, asi 10 minutovou show. Ohňostroj to byl hezkej, ale žádné „poselství“  či co měl vyjadřovat, jsem z toho nepoznal. Nevadí.

Hodilo se mi, že ohňostroj trval tak krátce, protože jsem se domů těšil na:

2015 Bridgestone NHL Winter Classic

.. ano – na letošní Winter Classic – venkovní zápas NHL mezi Washingtonem a Chicagem, který začínal v 19:00 našeho času.

Náležitě jsem se vybavil – koupil jsem romadur, pivní sýr, cibuli a pečivo a udělal výtečnou pivní pomazánku, která byla tak smrdutá, že i na Žábu to bylo moc a kocouři se drželi v uctivé vzdálenosti! Zápas začal po úvodním ceremoniálu kolem půl osmý a oba jsme fandili Blackhawks, kteří nakonec bohužel prohráli díky gólu pár sekund před koncem třetí třetiny.

Letošní první Leden se mi tedy moc líbil a dnešním prvním pracovním dnem jsem tedy udělal takovou malou tečku za uplynulými Vánocemi.  Ještě že už zas je ten víkend 🙂

Luke

Vánoce a rekapitulace roku

Tak už je tu opět konec dalšího roku, již 9. v historii tohoto blogu a s ním je spojená i pravidelná osobní rekapitualce.

Nejdřív se ale letmo zmíním o našich letošních Vánocích. Nejprve jsme 19.12. odehráli po delší době koncert ve Vodárně s Basketles a pak jsme se už vrhli do vánočních příprav. K tomu patřily opět filmy, cukroví, chlebíčky a hodně alkoholu! :). Na štědrý den nechyběl Bvajen, pak povinné návštěvy u příbuznejch, který nás docela psychicky vyštavily. O víkendu jsme stihli v kině medvídka Paddingtona (o filmech se rozepíšu někdy v dalším blognutí) a já občas stihl nakrmit mých již cca 1500 oveček!

Blíží se nám tedy Silvestr, já ho budu trávit v Plzni s kapelou a těšim se na novej rok a na Winter Classic – venkovní zápas NHL mezi Chicagem a Washingtonem (bude to na Voyu a Nova Sport)

A jaký byl pro mě již uplynulý rok 2014?

Pozitiva, co se mi líbilo a co mi dělá radost:
– krásný dovolený v Londýně i Paříži
–  jsme zdraví (vidíte, jak stárnu, když už tohle dávám mezi pozitiva?!)- Žába
– hodně koncertů s mejma kapelama (52 i se silvestrovským hraním)
– film Grandhotel Budapest
– Olympiáda v Sochi
– muj YT kanál 🙂
– pivo

Negativa psát nebudu – osobně mě žádný nenapadaj a takovýty všeobecný jako politika, ukrajina či Iveta Bartošová ani snad psát nemusim.

Tak si užijte hezky Silvestr a štastný rok 2015!

Luke

A je tu Prosinec!

.. a s ním první zimní dopravní kalamita :). Tramvaje nejezděj, vlaky stojej, narvaný autobusy kloužou po ledovkách a jen metro snad zachraňuje situaci v centru.  Aspoň se ale lidi projdou pěšky a udělaj něco pro své zdraví na čerstvém pražském smogu!

Na zábradlí Palackého mostu, přes který chodím každý ráno do práce, dneska ráno někdo postavil malýho sněhuláka, který se hezky vyjímal před Hradčanama a Pražským hradem.  Škoda že jsem neměl sebou foťák (mobil by to v tom pološeru asi nedal). Kolegové se kupodivu do práce dneska také dostavili, jen dva přespolní nakonec zůstali na homeofficu a šéf, jakožto mimopražský, taky, takže tu dneska máme klid. Kolegyně vybalila zas kýčovitej umělej vánoční stromek,  ozdobila ho, takže je tu skoro taková vánoční atmosféra!  Jo a psal jsem Vám, že jsem si už minulej tejden dal první předvánoční punč na trzích na pavláku?! Jestli ne, tak fakt jo!

IMG_20141202_124202
Ilustrační obrázek dnešního polozmrzlého Anděla…

Na letošní Vánoce se dost těšim. V pátek 19.12. je přivítáme s Basketles vánočním koncertě v restauraci U Vodárny v Praze (Řepáci, nenatočili byste nám nějaký záběry z koncertu?! Za pár piv?! :). Cvičíme pilně i nové písničky, takže Vás tímto zvu k návštěvě a rád Vás tam uvidím!

Pak už mám volno a až do Silvestra budu odpočívat, chodit s Žábou po vánočních trzích, koukat na staré filmy a k tomu kouřit alkohol a pít cigarety! A samozřejmě zdobit cukroví a mlsat stromeček!

24.12. večer budou dávat v Aeru již tradičně Život Briana od Monty Python, takže se na tuhle vánoční pohádku určitě zas zajdeme podívat a jsem zvědavej, jestli o den později večer bude u Ashmana opět „zelená párty“, o který jsme nedávno mluvili v hospodě?! 🙂 A nebo ji můžem udělat u nás někdy během Vánoc, bude-li zájem.

Silvestr bude letos pro mě opět koncertní a to v městě pivu zaslíbeném, takže střízliv se do nového roku zcela jistě neprobudím…

Přežijte první půlku Prosince a napište kdyžtak do komentářů, jaký budou Vánoce u vás?

Luke

Vánoce

image

Mňau, zmocnil jsem se tabletu mého páníčka, udělal jsem si selfie a chci vám popřát hodně drbání, hlazení a dobrého žrádla po celý příští rok. A pokud nejste vykastrovaný,  tak taky hodně kočiček!

Mňau!

Kočičák

Vánoční téma ve tvorbě Tv Vona

Vánoční čas je plný paradoxů. Lidé se snaží dostat do „vánoční role“, která by se dala popsat jako budeme k sobě hodní, vytvoříme přátelskou a klidnou atmosféru, a aby tenhle totální megakýč naplnili, tak se ještě víc stresují, což vede ke konfliktům, takže vlastně okolo sebe může pozorovat přesný opak toho megaklišé, které mělo vzniknout. Ta mašinérie je ovšem tak silná, že uniknout může pouze extrémně silný jedinec nebo člověk, který se nebojí přijmout tresty od společnosti za své vánoční non-konformní chování. Jak jste jistě z předchozích řádek poznali, Vánoce mi už pěkně lezou na mozek. Vánoční mašinérie mě semlela a budu rád, až všechno skončí.

Nejhorší na všem je, že poslední týdny nebyl na nic čas, takže se zbrzdil střih Na vlastní pěst: Blackwar. Reportáž měla mít premiéru o Vánocích jako vánoční dárek, ale paradoxně kvůli té Vánoční šaškárně film hotov nebude. Byť už zbývá sestříhat pouze konec rozhovoru s Mudrcem, závěrečnou scénu a titulky. Takže premiéra se přesouvá někdy na začátek ledna. Diváci teď stejně mají ke shlédnutí nový díl Neanonymních alkoholiků se zaměřením na vodky od Božkova, což si myslím se k Vánocům hodí mnohem líp. Za střízliva ty svátky zkrátka nejdou přežít.

Pátral jsem v paměti, zda se v některém našem pořadu nebo filmu objevilo vánoční téma a skutečně jsem jeden výtvor objevil. Okolo Vánoc se točí čtvrtý díl sitcomu Na Točně s názvem Vánoční soutěž. Díl spadá do rané tvorby Tv Vona a vznikl v roce 2000 a pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo v prosinci. Myslím, že nápad na vznik vánočního dílu dostal Luke, který řekl něco jako: „Měli bychom natočit vánoční díl. Napiš nějakej scénář s vánocema, Hrdla.“ No a tak jsem něco s Vánocema napsal a natočili jsme to. Kvalita je docela příšerná a moc tomu ani nepomohl nový sestřih z roku 2004.

I když je Vánoční díl Točny na konci věnován všem lidem, kteří nemají rádi Vánoce, dá se o něm říct, že je vánoční se vším všudy. A to bohužel i s tím kýčem. Přesto však se celý díl nese na tradiční vlně made in Tv Vona a většina vtípků je pěkně drsných. A o čem tedy díl vypráví? Bohdan, Ringo a Karel chtějí oslavit Vánoce co nejvíc tradičně a naopak Jirka Vánoce sabotuje a demonstruje proti nim. Do toho ještě Ringo a Jirka píšou každý svou vlastní hru s vánoční tématikou, aby vyhráli soutěž v novinách a jeli zadarmo na zájezd na Havaj. Vtipné scény se točí právě okolo sabotování vánoc a nacvičování divadelní hry. Jirka např. při hudbě z Mission: impossible hází smradlavé ponožky k vánočnímu stromku, který zdobí Ringo. Potom tam sám naběhne a stromek začne odstrojovat.

Kamera je neuvěřitelně roztřesená (jako kdybychom všichni měli Parkinsona) a libuje si v nájezdech (které jsou ještě roztřesenější). Svým způsobem je to ale zábavné a stejně tak pozorovat mladého a hubeného Ashmana nebo mladého a dlouhovlasého mě 🙂 Za zmínku také stojí několik do očí bijících chyb. Především Ringova kšiltovka, která je v jedno záběru kšiltem dopředu, v dalším dozadu a pak zase dopředu. A hodně mě pobavilo rozsvícení uprostřed jedné scény. Venku se patrně stmívalo a my museli kompenzovat osvětlení. To oranžový zabarvení obrazu je pak jako rána pěstí do oka. V dalším záběru už zase samozřejmě není, protože to kamera vyvážila. Atmosféru vánočního dílu vytváří hned během úvodních titulků koleda (konkrétně Tichá noc), která působí stejně kýčovitě jako naše debata o Vánocích, kde Jirku přesvědčujeme, aby svátky slavil. Jsme tam jako čtyři plantážníci 🙂 Za to hudba v závěrečných titulcích je úplně něco jiného. Zní tam „Here comes the Christmas“ od Lukea. A netřeba připomínat, že se tam zpívá o nenávisti k Vánocům.

Na závěr nezbývá než konstatovat, že i Tv Vona má svůj typicky vánoční film, kde Vánoce hrají hlavní roli. Je to trochu kýč, který je ovšem vyvažován našimi typickými vtipy a nevšedním slovníkem (např. když Bohdan nadává slovy „kunda z ryby“). Na youtube díl není, protože nový sestřih obsahuje „nepovolenou“ hudbu. Pro zajímavost jsem ale čtvrtý díl Točny nahrál na ulož.to. Takže pokud chcete vánoční atmosféru okořenit nostalgií rané Vony, Na Točně: Vánoční soutěž se k tomu dokonale hodí.

Link ke stažení: http://uloz.to/xVeUSzNf/na-tocne-4-vanocni-soutez-avi

 

Lou

Napečeno aneb druhý pečící workshop

včera u nás proběhl již druhý cukrovoví workshop a po loňských rohlíčcích (které jsem letos zvládl už levou zadní) jsme se vrhli na medvědí tlapy – takové to hnědé cukroví, obalené v moučkovém cukru a pečící se v různých formičkách (jen né ve tvaru tlapek). Formičky i rodinný recept jsem si přivezl z Řep a jelikož jsem měl včera homo-office, byl čas připravit těsto už přes den a nechat ho trošku odležet.

Po šesté večer dorazila Žába s vínem a Kví s těstem na rohlíčky, holky si vzaly kuchařské zástěry a mohli jsme začít s workshopem.  Kví opět předvedla minirohlíčky a pod jejím vedením jsme vytvořili a následně upekli naše první medové sušenky (viz recept zde) a jsou opět výtečné! Já se zabýval hlavně těma tlapama – kladivo i kleště byly v pohotovosti, nicméně nakonec se ukázalo, že k vyklepávání  tlap z formiček nejsou ani třeba.

Medvědí tlapy se ukázaly být velmi křehké a museli se obalovat v cukru s maximální opatrností. Chuťově jsou ale takové, jako je znám z dětství.

Původně jsem se zařekl a přísahal na život Miloše Zemana, že tajný rodinný recept nezveřejním… nicméně štěstíčku (a těstíčku) se musí trochu naproti a Miloš už taky není žádnej mladík, takže recept, psaný ještě opravdovou rukou (a to né mou, protože jinak byste  si v rozsypaném čaji moc nepočetli), je zde:

recept

Dodám jen, že doba pečení je cca 15-20min (při cca 160 stupních).

Takže už mám praxi v pečení dvou druhů cukroví a na příští rok si tedy musim vymyslet nějakou specialitu.

A co vy? Už máte napečeno? Nebo se necháte obdarovat od příbuzných? 🙂

Luke

Vánoce jsou už zas nebezpečně blízko….

skoro každej rok tu mudruju nad vánočním shonem, plnejma obchodama, mrazem a sněhem, ale letos né. Letos jsem se rozhodnul, že si Vánoce užiju a nenechám si je zkazit – proto už máme doma vánočního sobíka, v okně svítící žárovky, na skříni červenou svítící vánoční mašli, františci jsou připraveni k zážehu, vánoční filmy uloženy na disku a malibu s jamesonem se krčí v baru připraveni zpříjemnit nám vánoční svátky. Zbejvá tedy sehnat stromeček, o víkendu  a v příštím týdnu budem péct cukroví a mě čeká nejhorší a nejnenáviděnější úkol – vymyslet dárky. Schválně píšu „vymyslet“ a né „koupit“, protože to druhé už je detail. Neumim totiž vymejšlet dárky. Jak se snažím být kreativní v jinejch situacích a jsem schopnej vymyslet blbost na počkání, tak dárky vymyslet prostě nedokážu a tak mi nezbejvá než pokoutně zjišťovat u obdarovaných, co by se jim třeba hodilo pod stromeček, čímž je ale trochu okrádám o ten krásnej pocit překvapení (občas i nepříjemného). Pro mě je tedy z celejch Vánoc tohle nejvíc frustrující  a doufám, že to brzo budu mít z krku.

Letos budeme mít, stejněa jako loni, dva „štědré  večery“ a 24.12. si opět večer nenecháme v Aeru ujít projekci „Životu Briana“. A co vy? Jak budete trávit Vánoce a Silvestr?

Abych tento předvánoční příspěvek uzavřel tématicky, tak jsem si vzpoměl na již klasickou báseň od známého básníka Merde Alotova, který proslul tzv. kapří poeziíí (mimochodem – měli bychom o něm natočit dokument)

Jeho dílko nazvané „Kapr a Slza“ Vám zde na závěr dnešního blogu zveřejním – snad mi to autor promine!

Kapr a slza

Jednou v roce na Vánoce zabijte kapra.
Se slzou v oku jsem ho viděl umírat,když palicí do hlavy dostal ránu,

ještě naposledy se zakmital

a pak ve své agónii skonal.

Kapři! Kapři!

V den kdy se narodil Ježíš…

Smrt kapra…

Doubrou chuť.

 

Luke

Filmové Vánoce

ještě se na chvíli vrátím k uplynulým Vánocům – s Žábou jsme shlédli celou řadu filmů, tak se u některých pozastavím – a začnu několika vánočními filmy:

Grinch
pohádka s Jimem Careyem v roli příšerky „Grinche“ s českým dabingem Zdeňka Svěráka (jedna z mála výjimek dobrého českého dabingu) . Grinch nesnáší Vánoce a snaží se je obvyatelům městečka Kdosice překazit…  jeden z mála „vánočních“ filmů, který si pouštíme skoro každej rok a kterej nás pobaví. Na csfd to dost lidí strhalo, asi čekali nějakej ojedinělej filmovej zážitek, což tohle určitě není….

National Lampoon: Vánoční  Prázdniny

Americká komediální skupina (a dříve časopis) National Lampoon vznikla v 70. letech a zaměřovala se na komedie, vtipy, TV pořady a pod jejím jménem vznikla i série několika filmů, ve kterých zazářil hlavně americký herec Chevy Chase a ve kterých potrhlá rodinka Griswoldových zažívá různá ztřeštěná dobrodružství. Jejich filmy mají kolísavou úroveň, ale zejména dva – Prázdniny a tyto Vánoční prázdniny stojí myslím za shlédnutí. Chcete-li poznat, jak slavěj Vánoce na typickém americkém předměstí (se všema klišé typu žárovky na domě aj), tak to v humorném nadhledu poznáte z tohohle filmu. Bonusem je mladá Juliette Lewis v roli Griswoldovic dcerky.

Vánoce naruby
A do třetice americkej vánoční film – trochu slabší odvar z Lampoonovských vánočních prázdnin, ale zachraňuje to můj oblíbenec Tim Allen (Kutil Tim či níže uvedenej Galaxy Quest…). Celkem sympatickej nápad  filmu spočívá v tom, že dva starší manželé se rozhodnou, že nebudou slavit Vánoce – bohužel ale podlehnou tlaku sousedů a rodiny a musí tak na poslední chvíli začít s jejich přípravou…

a teď nevánoční filmy…

Galaxy Quest
Sice shlédnuto už asi po desátý, ale neomrzí to – opět vynikající Tim Allen v ( jeho patrně nejlepším) filmu o partě herců ze scifi seriálu (a la Star Trek), kteří se shodou okolností ocitnou v cizí galaxii v roli skutečné posádky na mimozemské lodi a musí čelit zlému emzákovi. Film se hodně povedl, bere si na mušku řadu typických klišé sci-fi seriálů a kromě Tima Allena zde v nezapomenutelných úlohách hrají také Sigourney Weaver a Alan Rickman. Velká legrace to je :).

Audrey Hepburn maratón
na Silvestra jsme si udělali doma projekci filmů s Audrey Hepburn, naší to oblíbenou herečkou, která v 50. a 60. letech zazářila na stříbrných plátnech (a dnes discích). Zkoukli jsme Šarádu, Love in the afternoon, Jak ukrást Venuši, Funny Face a Paříž v letním parnu a jsem pře-Hepburnovanej (v angličtině by se to hezky napsalo Hep-burned..)  na půl roku dopředu. Zmíněné filmy jsou považovány za klasiky žánru romantické komedie (což nemusí sednout každému), dějově občas nic moc, ale Audrey to svým šarmem zachraňuje…. za mě z nich doporučuji nejvíc tu Venuši

Barbarella
A po půlnoci na silvestra na jedné z našich TV vysílali sci-fi béčkovou klasiku z roku 1968 – Barbarellu! Kdo by, z nás mužů (kluků) neměl rád pohled na tehdy mladou a polonahou Jane Fondovou, která se v šukózních kostýmcích a své psychedelické vesmírné lodi  pouští do boje s šíleným vědcem Duranem Duranem….   „…co je to za porno??“ divila se Žába, když se taky začala dívat na film, ve kterém zrovna Jane „náhodou“ lezla po čtyřech po kožešině a vystrkovala svůdně z obrazovky zadeček…. no asi to nebude rozhodně film pro každého, ale jako taková ulítlotina pro stavy zhulenosti či nadrženosti  je možné film doporučit. Jak to Žába po několika minutách trefně zhodnotila – je to dobrej film „na honění“…    🙂 hezkou historku jsem o tomhle filmu četl – Jane film natočila tehdy prej hlavně kvůli prachům a nesnášela ho už od začátku. Když se pak rozváděla se svým xtým manželem, kterej vlastnil jednu z amerických TV stanic, tak aby ji naštval, koupil vysílací práva na Barbarellu a vysílal ji v TV každej tejden :).

Ve stínu
I do kina jsme se vydali a kromě štědrovečerního Života Briana jsme v Aeru shlédli nový český film Ve stínu. Jedná se o drama, odehrávající se na počátku 50. let v dobách nejtemnější komunistické totality, ve kterém se jeden vyšetřovatel (Ivan Trojan) vzbouří systému a na vlastní pěst začne vyšetřovat podezřelé úmrtí několika lidí. K novým českým filmům mám většinou předsudky, nejinak tomu bylo i nyní, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen a spokojen – děj zajímavej a napínavej, Trojan hrál dobře, výprava taky dobrá a film působil skutečně dobově. Otravoval mě jen ten malej kluk, kterej tam bejt nemusel – ale holt je to asi móda míchat do detektivek rodinu a ženy/děti.

Tucet špinavců
Žádný ženy a žádný děti… a za to napínavej film z roku 1967 o trestný četě vojenskejch zločinců, která musí na konci druhé světové války přepadnout v neměcku zámek plnej důstojníků a pozabíjet je. Nečekejte nějaký psychologický drama – je tu parta dobrejch herců (Lee Marvin, Ch. Bronson, T.Savalas, Sutherland aj..), vojenskej drill , plno akce a závěrečný strhující finále (možná trošku zdlouhavé na dnešní poměry) – zkrátka dobrá chlapská zábava k jamesonovi, pivu či jinýmu chlastu 🙂

Luke

Zhodnocení roku 2012

Letošní Vánoce jsme pojali poněkud odlehčeně – žádnej salát ani řízky či čočkovka- zkoukli jsme řadu filmů, vypili jsme litry vína a jamesona, byli v kině, předevčírem jsme si dali kohouta, mušle a šneky v La Gare a já včera přežil natáčení Neanonymních Alkoholiků – Smrťáckýho speciálu (hehe, narozdíl od Lukyhella :))

Silvestr ale už klepe na dveře a s ním i pravidelné zhodnocení a rekapitulace roku a tak to nebudu protahovat…

Z letošního roku byla pro mě nejsilnějším zážitkem naše svatba s Žábou a hlavně svatební cesta do Paříže – obojí se vyvedlo a mohu ujistit všechny, že svatby se není třeba bát, pokud si člověk najde „tu pravou“ 🙂

Dále mi letos udělalo radost:

– spousty dobrého jídla, které jsme na spoustě místech ochutnali
– filmy Nedoknutelní a The Artist
– CD od Paula „Kisses on the bottom“
– běhání a hubnutí
– výlet do Vídně
– Poirot párty u nás doma
– Playstation a NHL 13 🙂
– koncert Bruce Springsteena v Edenu
– koncert k 10ti letům Basketles, který jsme odehráli na Palmovce
– Jágr a jeho výkony v Kladně…
– … a spousta maličkostí a všichni ochotní a pohodoví  lidé, kteří se usmějou a nejsou furt permanentně „nasraný“….

A co se mi na tomhle roce nelíbilo?
– opět smrťáci (Škvorecký, Donna Summer, Scott McKenzie, Neil Armstrong, Ray Bradbury….) a to i v rodině…
– tátova nemoc
– stávka v NHL
– pesimisti, co viděj jen to špatný a na všechno si věčně stežujou 🙂

S TV Vonou jsme toho letos moc nenatočili – jen člověka, který miluje stromy a roztočili jsme novou Točnu. Jsou tu ale pravidelní Neanonymní Alkoholici, kteří si na Youtube a Streamu našli řadu pravidelných diváků.

A co nás čeká v roce 2013?
Hodně se těšíme na výlet do Provance, který s Mehehovými chystáme na jaro, na začátku května bude zas mistrovství světa v hokeji, který chci sledovat stejně jako letos … a jinak se nechám překvapit…

A jakej byl rok 2012 u Vás?

Luke

 

 

Vanoce

Tradicne chci poprat vsem navstevnikum TV VONA blogu klidne proziti Vanoc a vse nejlepsi do roku 2013! (… a mejte se aspon tak dobre, jako nase kocky 🙂 )

image

Luke

Letošní Vánoce

nejdřív si tu trochu  potrénuju na své budoucí důchodcovské léta  a postěžuju si na vánoční shon, kterej v těchto dnech vrcholí. Nechápu totiž, kde se ty davy lidí najednou v Praze vzaly? To jsou lidi celej rok doma a vylezou ven jen před vánocema a překážej v obchodech, tramvajích a na ostatních veřejných místech? Nebo jsou to naplaveniny z venkova, které berou pražské obchody útokem? Těžko říct, asi to bude půl na půl a mně to totálně znechucuje Vánoce jako takový. Nejvíc mě to sere v tramvajích, který jsou věčně narvaný až k nám na Vápenku a do toho ještě příjde zpráva, že ROPID chce u některejch linek ještě prodloužit intervaly… hm… ťuk ťuk na čelo.

No nic, uklidním se, přestanu být zatrpklým penzistou a prostě to budu akceptovat a nenechám si tim kazit náladu. A co nás o vánocích čeká? Velkej úklid, Las Adelitas, zdobení stromku, Život Briana, alkohol, cukroví, příbuzní a doufám že i trocha klidu a odpočinku (a pssst – i hraní NHL!). Ve stejném duchu chceme strávit i poslední dny roku a vesele a odpočatí vykročit do nového roku tou správnou nohou (nebo flaškou vína 🙂 ). Před koncem roku mě ale čeká jedna věc spojená s tímto blogem a TV VONA – konečně snad s Ashmanem a Lukyhellem natočíme Smrtící speciál Neanonymních alkoholiků :).

Tak ať to taky všichni přežijete bez nervů, hádek a starostí…

Luke

Předvánoční Vídeň

O víkendu jsme byli poprvý v  centru vánočních trhů, ve Vídni, bývalém hlavním městě Rakousko-Uherské monarchie a nyní Rakouska. Vyrazili jsme vlakem Franz Schubert už v pátek ráno a spolu s Meheheovými jsme skrz Pardubice, Brno a Břeclav,  krátce po druhé hodině, dorazili na vídeňské nádraží Wien Meidling. Měli jsme na dvě noci pronajatej byt v ulici Davidgasse a po ubytování jsme hned vyrazili na naší oblíbenou činnost – nakupování jídla. Byť je Vídeň hodně podobná Praze a rozdíly (např. oproti Paříži) jsou o dost méně patrné, tak  v obchodechs potravinami tu stále rozdíly jsou a poměrně markantní – zejména co se týče výběru a jakosti.

Ještě v pátek v podvečer jsme pak vyrazili do víru velkoměsta, svezli jsme se historickou tramvají – linkou 0, navštívili kočičí kavárnu (http://www.novinky.cz/cestovani/266889-ve-vidni-otevreli-kavarnu-pro-milovniky-kocek.html) , pak nějakou japonskou restauraci a nakonec jsme došli až na trhy u Rathaus platz (radnice), kde bylo moře stánků a lidí, strašně moc zářících ozdob a světýlek. I když chyběl sníh, tak ty trhy měly něco do sebe s troškou toho vánočního kouzla a já si tam pořídil svou (své?) první kazoo.  V pátek jsme moc nesvařákovali –  měli jsme myslím jen jeden – to jsme si ale vynahradili v sobotu ráno, když jsme vyrazili do Schonbrunnu, bývalého sídla rakouských císařů (a narodil se tu v roce 1830 Franta Pepa Jednička) . Tam nás totiž překvapilo mrholení a posléze déšť a tak jsem se na schonbrunnské trhy vrhl s chutí žíznivého kozáka a dal si tam pro zahřátí dva svařáky a punč, za což jsem si od Žáby vysloužil nejapné poznámky o alkoholikovi a pod.  Po cestě do města jsem jich pak dal ještě pět…  nebyl jsem však zcela sám –  Kví s Vlastou si dali ke svařáku i palačinku, Žába nějakej chleba s cibulí a prejtem a vyhlíželi jsme pověstný WienerSchnitzel. Potom jsme si prošli část rušné třídy Mariahilfer strasse a v ulici Richtergasse navštívili dva velmi příjemné podniky – kavárnobar Bluebox a pod taktovkou Pana Meheheho hned vedle bazar s LP deskama „Das Local“, kde jsme nechali notnou část našich těžce rozměněných EUR.

Když jsme pak došli do centra, měli jsme už docela hlad a sedli jsme si tedy nejprve do přeplněný restaurace, kde kromě Vídeňskejch klasik anabízeli i Chilli con carne a čekali jsme.. a čekali… a čekali… asi po 15 minutách, jsme se sebrali a šli o dům dál. Nakonec jsme udělali dobře – našli jsme totiž takovou poměrně zapadlou, ale útulnou hospůdku (vzpomene si někdo na název?), kde jsme s Žábou konečně ochutnali pravej vídeňskej řízek, Kví si dala vysněný vídeňský guláš a Pan Mehehe Čevabčiči – bonusem byl česky mluvící vrchní, takže jsme se nemuseli domlouvat směsí evropských jazyků („good vax, ja ja, good wetter,  ski good prepared, my taktik good, I´m happy!“ 🙂 ).

Sobotní večer jsme pak zakončili rychlou propršenou prohlídkou trhů na Maria Theresien platz a doma pak lahví vína, sýrem a Monty Pythony.

Viděli jsme tedy další evropské velkoměsto a i když jsme za ty dva dvny stihli skutečně jen zlomek Vídně, jsem rád že jsem mohl trochu „nasát“ onu předvánoční vídeňskou atmosféru. Docela hezká by mohla bejt Vídeň na jaře či v létě, takže si myslím, že nějakej další víkend v ní budoucnu ještě strávíme.

Auf wiedersehn

Luke

Jak jsem pekl cukroví

Vánoce se blíží, s nimi i svátky míru, lásky a pohody (a taky předpokládaný konec světa) a jelikož letos má drahá matka cukroví péct nebude, rozhodl jsem se, že si zkusím  něco napéct vlastnoručně (skoro doslova „těmahle nohama“). Shodou okolností jsme se v minulým týdnu o cukroví a konkrétně o mých oblíbencích – rohlíčcích – bavili i s Kví a vznikl nápad udělat „rohlíčkový workshop“ a ten jsme i včera spolu s Panem Mehehem a Žábou podnikli. Já jsem do té doby nic podobnýho nikdy nedělal, tak jsem byl zvědavej, jak se mi bude vést.

Má konkrétní příprava začala už v neděli – abych nebyl na workshopu za uplnýho outsidera a diletanta, rozhodl jsem se menší várku rohlíčků zkusmo vytvořit a upéct v naší remosce (jsme beztroubí).Nakoupil jsem potřebný suroviny a začal jsem vytvářet těsto – zhrozil jsem se ale, když jsem se jal mouku, máslo, žloutek, oříšky a cukr hníst a chvíli to vypadalo, že těsto se bude šíleně drobit a nebude držet pohromadě… navíc mi to všude padalo na zem a na linku a naši kocouři měli radost. Po chvíli ale začalo máslo v těstě vykonávat své a po 15ti minutách vznikla vcelku pevná a zároveň plastická hmota a ta putovala na chvíli do lednice. Do remosky jsem zastřihl pečící papír a po uležení jsem těsto opět vyňal na svobodu a začal tvarovat rohlíčky… no vlastně spíše rohlouny či rohlíky  – bylo jich zhruba akorát na dvě remosky a mohl jsem začít péct – u první várky jsem se trochu zapomněl a lehce rohlouny připekl (ale nespálil), ale druhá várka vyšla už dobře… pak už jsem je jen vyválel v moučkovým cukru (s vanilkovými semínky) a ani nestihly vychladnout a už je žába užírala – známka toho, že se asi docela povedly (i když ona sežere skoro všechno, co neštěká)

V pondělí jsem se tedy cejtil už jako starej rohlíčkovej „mazák“, cestou domů jsem dokoupil zásoby na nové těsto a suveréně jsem udělal dvojitou porci těsta – nutno dodat, že dělat půlkila těsta na prkýnku o rozměrech cca 30x40cm  je docela výkon (aspoň ten vál bysme si mohli pořídit) a kočky měly opět radost. Těsto se nakonec docela vyvedlo a před sedmou jsem ho přinesl k Mehehehům, kde už Kví také připravovala těsto – Workshop tedy odstartoval. Vlasta se sám pasoval do role ochutnávače těst a počínal si zvláště důkladně, když nám skoro sežral etalon (rohlíček dle kterého jsme odměřovali ostatní, aby byly přibližně stejně velké)

Velkým překvapením pro mne byla pidi velikost Kvíčalích rohlíčků (skoro poloviční oproti mým rohlounům) – skoro jsem je těma svejma pazourama nedokázal užmoulat (dobrou chuť) , ale nakonec se společnými silami podařilo připravit 3 druhy rohlíčků včetně výtečných kakaových. Trouba a pravidelné kokrhání nám pak ulehčilo samotné pečení a po oválení ve vanilkovém cukru,  jsem měl radost z několika polámaných chudáků, které jsem rychle zbavil utrpení jejich mrzké existence.

Tolik tedy k mým prvním pečícím pokusům. Někdy bych se chtěl ještě pokusit o mé oblíbené medvědí tlapy, ale jestli to stihnu o letošníVánoce, to netušim…

A ještě recept, který jsem na rohlíčky použil:

http://dolcevita.blog.cz/0712/nejlepsi-vanilkove-rohlicky-na-svete

Luke