TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: vystava

EXPO v Miláně!

Letošní rok je pro nás dost cestovní a po víkendech ve vídni, bruselu a budapešti nás nyní čeka týden v Itálii, kam jsme se už včera přesunuli. U jezera Como jsme byli dva dny před dvěma lety při cestě do Provence, teď se tam chystáme vrátit na dýl, protože se nám to tam moc líbilo.

Včera – v pátek v půl jedné jsem odjel z práce a přesunul jsem se na divokou šárku do Libockého pivovaru, kde jsem začal své předletové opíjení místním pivkem a ve tři jsme měli s žábou sraz na letišti. Dopil jsem poslední hlty single malt whiskey, kterou jsem den  předtím dostal k narozkám od mámy (podobnost s „Iracionálním mužem“ tedy čistě náhodná) a ve čtyři už jsme seděli v A319 od WizzAir a startovali. Hodinovej let mi zpříjemnil Rod Stewart, FIFA 09 na notebooku a taky víno, které nám žába objednala. Uteklo to. Za chvíli už jsme byli v Bergamu a za pět euro na osobu jsme se nechali autobusem dovést do Milána, kde až do zítřka  budeme přebývat. Cesta busem trvala zhruba hodinu a  Žába začínala býti nemluvná a odsekávací. Ano, zase udeřil strýček hlad. Bleskově jsme se tedy přesunuli do hotelu Jolanda – je to takovej ten spíše funkcionalistickej hotel, vevnitř stále hodně retro ve stylu 70. Let, ale velmi jsme uvítali klimatizaci na pokoji. Naopak mě překvapily hotelový zásuvky (trojvidlice), kam nezapojíte takovej ten českej kulatej napájecí konektor (jen dvojvidlici), takže tenhle blog zkusím dopsat ještě než se mi notebook vybije… 🙂 (ha, odhalil jsem, že mikrovlnka je připojená na klasickým konektoru, takže už se napájím i já….)

Po ubytování jsme hned vyrazili na večeři a moc jsme nešpekulovali a zapadli jsme hned do skoro vedlejší italské restaurace Calafuria. Zvenku to vypadalo trochu na pajzl, ale nakonec z toho bylo velmi příjemný posezení. Místní rozlévané bílé víno bylo sladší, ale tak akorát. Pizza výtečná a Žába si pochvalovala těstoviny s čerstvými mořskými plody. Jeden z číšníků vypadal jako Paroubek, což bylo asi jediné mínus podniku :). Calafuria byla tedy příjemným zakončením prvního cestovního dne.

IMG_20150815_104809

Dnešek – sobota – začal už před devátou snídaní v hotelu. Snídaně, která byla řešena klasicky formou bufetu, mě moc nenadchla, ale účel splnila a my jsme se tak mohli vydat na hlavní událost dne – EXPO 2015, který se letos až do Října v Miláně koná.

Výstavy EXPO se konají nepravidelně jednou za X let (v poslední době cca jednou za 2-3 roky) a všechny zúčastněné státy se tam samozřejmě snaží předvést svou kulturu, techniku a přínos světu.

V Miláně je areál Expa umístěn na severozápadě města hned u stanice metra na lince M1 (Rho fiera). Po zakoupení lístků (cca 40 EUR na hlavu) nás čekala bezpečnostní prohlídka a nakonec jsme byli vpuštění do areálu. Expozice je opravdu velká, na délku tipuju cca 1.5km a za den toho stihnete opravdu jen zlomek. Já byl nakonci dost uchozenej a nožičky trpěly… ale nepředbíhejme.

Tématem letošního expa je jídlo a jak uživit planetu a třetí svět. Znamená to, že v drtivé většině pavilonů najdete vždy místní kuchyni a pak také určité „poselství“ světu.

Jako první jsme navštívili český pavilon, který je umístěn skoro hned u vchodu do hlavního areálu – plzeňské pivo chutná stejně dobře jako u nás a plastový půllitr s EXPO vzorem už mám v baťohu na doma. Jinak náš pavilon nepřekvapil ani vyloženě nezklamal – zajímavá je tichá zahrada od liberecké univerzity a samozřejmě plzeňská restaurace, která sice svět neuživí, ale návštěvníky rozhodně nezklame.

IMG_20150815_105241

Po českém pavilonu následovala naše první návštěva cizího pavilonu „z lítosti“ – abych to vysvětlil – u většiny pavilonu byly fronty, ale u některých skoro nikdo nebyl – a to byl případ třeba Moldovie – navštívili jsme tedy jejich pavilon a seznali, že vlastně v něm taky skoro nic neni… nejlepší byl v tomhle ohledu Turkmenistán – v pavilonu totiž vystavovali téměř jen a pouze jejich tuzemské výrobky, takže většinu expozice tvořila nakládaná zelenina, mouka, jar,  džusy a další, běžně dostupné, výrobky. Hlavně že u vchodu do pavilonu je asi 3 metrová fotka jejich prezidenta.

IMG_20150815_143531

Pavilonů je na expu zhruba 100, my stihli navštívit tak 20 z nich (byli jsme tam cca 8 hodin) a Žábu nejvíc oslovil Korejský pavilon – byl hodně zaměřen na otázku stravování v budoucnosti a nabízel řešení v podobě konzervace potravin fermentací a celá virtuální část pavilonu byla této myšlence podřízena – a musím říct, že docela efektně a na závěr máte možnost i takto uchované jídlo ochutnat.

Mně se líbil Belgický pavilon (opět klasická ekologie, ale měli výtečný piva a hranolky), Slovenský pavilon (docela vkusně a skromě vybaven a upraven a maj tam restauraci Andyho Warhola), Ruský pavilon s chemickým barem a kaviárem s vodkou, Vietnamský pavilon, který připomínal vietnamskou tržnici… v Argentickým pavilonu hrál na foukací harmoniku výtečně jeden kluk s doprovodným kytaristou a v polském pavilonu jsme stihli kousek koncertu M.Bratra a jeho podání Chopina.

IMG_20150815_105041

Líbila se mi ta přátelská soutěživost, která byla v pavilonech znát a také se mi líbilo stylové zaměření částí expozic  – u sebe tedy byly umístěné pavilony států zaměřených na produkci kávy, čokolády, koření atd.

Navštívili jsme i originální Martini bar s krásnou vyhlídkou a také jsme byli svědky rozkvětu stromu života – takovému asi hlavnímu symbolu letošního EXPA.

IMG_20150815_144626

Překvapilo mě velké množství asijských turistů, kteří se na výstavu přijeli do Milána podívat a krásné asiatky v šortečkách opět probouzely mou fantazii k velké radosti mé ženy J. Organizačně je EXPO zvládnutý dobře – na záchody se fronta nečeká, při vstupu byla max.10 minut a i když lidí je tam hodně, vše je dostatečně dimenzované. Počkáte si jen u vstupu do nejpopulárnějších pavilonů, jako jen Japonsko ad.

Po šesté večer jsme opět vyrazili do hotelu a následně jsem vzal Žábu na véču do jedné místní Tex-Mex restaurace (ano, jsme na ně uchylní) a já měl zas výtečné chili a Žába se mi opila Margharitou a Mezcalem a teď naštěstí usnula tvrdým spánkem opilce J. Ať si tu dovolenou taky užije!

Zítra nás čeká přesun k jezeru Como a pak dalších cca pět dní rekreace a já se těšim a zas tu za pár dní napíšu pár dojmů

Mějte se

Luke

Světová výstava v Paříži 1889

Paris_1889_plakat

Světové výstavy (nyní EXPO) jsou pořádány již od roku 1851 každých 3 – 5 let (s výjimkou válek) a vždy se na nich účastnické země snaží předvést to nejlepší ze své kultury, vědy a techniky. V 19. století byla bezesporu nejslavnější právě pařížská výstava z roku 1889, která se konala od 6. května až do 31. října téhož roku.

AA371361: History

Obrázek: Zde je vidět areál výstavy, do nějž se vcházelo právě pod nově postavenou Eiffelovou věží…

A zde ještě fotografie téhož…..

Výstavu prý navštívilo 32milionů návštěvníků a co vše zde mohli vidět?
Nejvíce je pravděpodobně upoutala zbrusu nová Eiffelová věž, která byla pro výstavu postavena. Velmi populární bylo též balónové létání a Wild west show Buffalo Billa, který příjel až z USA. Návštěvníci si rovněž mohli prohlédnout tehdejší největší světový briliant „imperial diamond“.  Z dnešního pohledu kontroverzní by byla jistě „lidská zoo“ v podobě typické černošské vesnice, která byla na výstavě též předváděna.

Výstava byla vyvrcholením průmyslové revoluce – jejím symbolem byla Galerie des Machines („Palác strojů“)- celoželezný výstavní pavilon, který byl ve své době největší obdobnou stavbou s „otevřeným prostorem“ na světě.

799px-Interior_of_exhibition_building,_Exposition_Universal,_Paris,_France

 

Tento pavilon sloužil až do své demolice v roce 1909 pro další výstavy a expozice.

A ještě jednu kuriozitku z doby dostavby Eiffelovy věže:

eiffel-tower-picture-construction-april-1888

 

Luke

Výstava „Pražské výletní restaurace“

dojmy z výstavy….

Víkend jsme měli po delší době volný, tak jsme se s Žábou rozhodli zajít do muzea – z nabídky „současných“ výstav nás zaujala výstava s všeříkajícím názvem „pražské výletní restaurace“, která je až do května instalována v muzeu hlavního města Prahy (na Florenci)

Jak už název vypovídá, přeneseme v čase do 10. – 30. let minulého století, do časů rozkvětu trampingu i do časů, kdy se opravdu jezdilo na výlety do restaurací či hospůdek umístěných mimo hlavní město…

Výstava tématicky volně navazuje na loňskou výstavu „kavárny první republiky“, kterou jsme ve stejných prostorách loni též shlédli a i zde tedy naleznete spousty dobových fotografiíí, reklam, plakátů, poutačů…

Vybavení restaurací je zastoupeno též ukázkou dobového nábytku či technického vybavení (třeba pivní pípy :)) a servisu.

Hodně mě zaujaly dobové jídelní lístky – např. lístek z proslulé Šlechtovy restaurace v Praze ve Stromovce z roku 1905(cca), který nabízel spousty jídel, z nichž některé dnes u nás příliš neznáme.
Na jídelních lístích byly obvykle k nalezení např. kompoty, mnoho druhů sýra, různé druhy ryb (nejen kapříci), omelety či palačinky a jiné sladkosti. Z hlavních jídel kralovala samozřejmě masa různých druhů – např různé druhy řízků – nejen vídeňský…

Část výstavy je věnována i dopravě, kterou tehdejší turisté používali k cestám – vlaky, lodě, tramvaje….

Poslední část výstavy obsahuje skutečnou „dobovou“ restauraci, kde se můžete posadit u dobových stolů a objednat si nějaký ten pokrm a pití… to jsme ale nezkoušeli, protože jsme se šli podívat ještě na další výstavu v tom samém muzeu – výstava Čtyřlístku… ale o tom zas někdy jindy :))

Takže koho zajímá stolování a restaurace, měl by výstavu někdy navštívit, stojí to myslim za to (navíc v ceně vstupenky jsou i ostatní výstavy běžící v muzeu)

Luke

dovolená je tu…

návštava Kouřimi a výstavy Beatlemánie…

Tak nám opět po roce s žábou začala delší dovolená, na kterou jsme se už mooooc těšili 🙂

Náš první výlet se uskutečnil včera a v doprovodu mého Dědy a Babičky jsme se vydali do dědova rodiště, do Kouřimi. Kouřím je malé a starobylé městečko s cca 1800 obyvateli, které leží zhruba 50km východně od Prahy a ve kterém mimojiné jedno z největších náměstí v Čechách. Kouřím možná také znáte z televize – v 90. letech se tu natáčel populární seriál Bylo nás pět.

A jak se do Kouřimi dostat? My jsme vyrazili vlakem – Kouřím má bohužel horší dopravní spojení – musí se přestupovat v pečkách a do kouřimi pak vede jednokolejka. Další možností (kromě auta) by byl autobus – rovněž ale s přestupem.

V kouřimi jsme obešli centrum a poslechli si výklad dědy, který tu „jako malý chlapec před válkou žil“ (před to druhou válkou :)) a podívali jsme se také do místního skanzenu lidových staveb

Počasí slibovalo déšť, ale nakonec se umoudřilo a bylo docela příjemně.

V neděli jsme pro změnu vyrazili na výstavu Beatlemánie, která je od července instalována v Muzeu hudby v Praze.

Výstava zabírá celé přízemí muzea a je zde k vidění plno zajímaých věcí, které jsou spojeny s Beatles – obaly desek, dobové noviny a články, nástroje, fotky, knihy apod. Výstava je koncipována chronologicky od vzniku Beatles, až po rozpad a poslední část je věnována sólovým rokům jednotlivých členů Beatles.

V první části uvidíte např. staré fotky Beatles z Hamburgu, českou kytaru Graciozo (exportní Futurama), na kterou hrával George Harrison v ranném období Beatles a první obaly alb s nahrávkami z Hamburgu (ještě s Tony Sheridanem).
Občas mě trošku zarazily exponáty typu – „kytara Pavla Sedláčka“ či „sako Viktora Sodomy“.. chápu, že autoři chtěli obraz Beatles zasadit do tehdejších našich poměrů, které tímto přiblížili, ale na to by myslím stačila část s obaly tuzemských alb a singlů či pár dobových fotek a článků.

Co se mi na výstavě líbilo:
Fotografie Beatles- některé z nich jsem vůbec neznal
Obaly alb Semaforu – také se to příliš do tématu výstavy nehodílo, ale potěšilo mě to 🙂
Bunda Johna Lennona, bílý klavír (byl jeho?), ukázka českých dobových kytar (různé jolany)
Překvapilo mě, kolik v 60. letech vyšlo u nás o Beatles publikací/článků
Líbili se mi i dobové plakáty na tehdejší (nejen Beatlesovské) filmy

Co se mi nelíbilo a co chybělo?
Ty 4 voskové figuríny, dovezené z anglie, byly opravdu příšerné… 😦
Chyběly klasické „beatlesovké nástroje“ a aparatura – kkytary Rickenbacker/Gretsh, VOX zesilovače… škoda, to myslím na výstavě dost chybělo – měli tam jen bicí Ludwig
Informace o revivalech byla nedostatečná – zmiňovala pouze Bugles a letmo zmínila The Boom. Myslím, že tady určitě měla být minimálně zmínka o Pangee, Broucích a Teplu – asi nejlepších českejch revivalech.

Každopádně shrnuto a podtrženo: celkově se mi výstava líbila, rozhodně ji doporučuji fandům Beatles k návštěvě

Luke

Merkur

ano, legendární stavebnice a výstava s ní spojená….

v muzeu Hlavního Města Prahy, na Florenci, je až do konce února instalovaná tématická výstava o stavebnici Merkur. Dovolte mi tedy nejprve pár vzpomínek, na tuhle československou „legendu“…

Merkur jsme se ségrou dostali od rodičů někdy na konci 80. let a dost často jsme si s nim hrávali a stavěli různý podivný stroje, přístroje, autíčka, domy apod. Brzo jsme ale poztráceli šroubky, tak nám táta musel kupovat pravidelně nový. Merkur byl dobrej v tom, že se na něm formou hry i malé dítě naučilo základy konstrukce. Některé stavebnice obsahovaly dokonce malé motory na baterie a stavebnice tak mohla i „oživnout“.

Ale zpět do přítomnosti – v neděli jsme se potulovali kolem Florence a náhodou jsme na tuhle výstavu narazili, tak jsme se rozhodli, že si ji i prohlédneme.

Expozice to tedy není příliš veliká rozlohou – je v jedné větší místnosti muzea, avšak obsahuje značný počet různých modelů, postavených z merkurů, ukázky obalů, sad a různých verzí této stavebnice. Historie Merkuru totiž sahá až do cca 20. let minulého století a velký boom přišel v letech třicátých a pak později v 60. a 70. letech.
Nejvýraznějším prvkem výstavy jsou již zmíněné modely – naleznete zde např. model petřínské rozhledny, eiffelovky, velkého kola v Prátru, velký model vyšehradského železničního mostu (i s jezdící mašinkou) , důlní stroje a spousty dalších.

Můžete si rovněž stavebnici vyzkoušet a v „dětském“ koutku si něco postavit.

Překvapilo mě, že Merkur se dodnes vyrábí i prodává, takže si na výstavě můžete i stavebnici zakoupit, no možná někdy neodolám :).

Takže závěrem bych to shrnul, že se jednalo o docela příjemnou vzpomínku na dětská léta a na jeden z fenoménů mezi stavebnicemi. Vstupné na výstavu, pro nás studenty, je 40,- :).

Luke

Památník na Vítkově

Tak 29.10. byl po dlouhé rekonstrukci památník otevřen pro veřejnost….
… a jelikož to máme z domova kousek, byli jsme se tam včera podívat. V památníku vzniklo jakési muzeum Československa 1918-1989 se zřetelem na první republiku a T.G. Masaryka.

A co je v památníku k vidění? Zejména dobové dokumenty k význačným událostem ČSR ve 20. století, zaujaly nás také fotorgafie T.G.M. jak z oficiálních cest, tak i ze soukromí. Je rovněž zpřístupněno i podzemí a prostory, kde byl v 50. letech uložen mumifikovaný Klement Gottwald.
Zajímavá je i vyhlídka na střeše památníku, ze které je opravdu hezký výhled na Prahu.

V prostorách památníku by měla být ještě otevřena kavárna a údajně se zde v budoucnu budou pořádat i některé kulturní akce.

Vstupné je až do konce listopadu zdarma!
Pár fotek z návštěvy jsem dal na rajče, bohužel kvalita nic moc…

Více informací najdete na: http://www.nm.cz/novinka-detail.php?f_id=269

A za návěrř jedna perlička – v památníku je mimojiné k vidění i část textu ze „slavného“ vánočního projevu prezidenta Zápotockého (1951?)

Dovoluji si ho níže uvést pro zasmání a pro připomínku blížících se Vánoc 🙂

Luke

„Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny.

Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků. Jesličky s malým Ježíškem musely být dříve o Vánocích v každé domácnosti, i když jsme je museli vystříhané z papíru zapíchat jen do mechu za okny. Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli, a jejich děti se tam rodily.

Doby se ale změnily. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.

Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky. Čím více je těchto zářivých hvězdiček, tím radostnější budou naše svátky, které se stávají svátkem radostné oslavy splnění úkolů celoroční naší práce. Čím důsledněji je tato práce vykonána a úkoly splněny, s tím větší nadílkou je příjezd dědy Mráze provázen.

Do Vánoc splníme závazky Stalinovi. Proto dnes k radostnému vánočnímu svátku slibme našemu osvoboditeli, příteli a učiteli soudruhu Stalinovi, slibme našemu prezidentu soudruhu Gottwaldovi všichni my, velcí i malí, že se budeme starat každý ze všech svých sil, abychom své pracovní schopnosti ve školách, závodech i kancelářích a na každém pracovním místě rozvíjeli tak, aby úkoly vytýčené pro po slední rok Gottwaldovy pětiletky byly do příštích Vánoc na všech pracovištích splněny. Aby nad všemi závody, šachtami, státními statky, JZD, ve městech i na vesnicích se rozzářily jasné rudé hvězdy splněných závazků, aby naše krásná vlast rozkvetla novými květy splněných úkolů a plánů.“

Muzejní noc

kulturní mánie v Praze

Po dvou letech jsem se nechal přemluvit a opět se s lidma ze školy vydal dobývat muzea během muzejní noci. Před dvěma lety mě totálně znechutily davy lidí a letos to bylo stejné. V půl deváté jsme měli sraz na Václaváku u koně a na začátek jsme vyrazili do Národního muzea.
Ta budova je opravdu pořádně velká, ale věřte mi, když říkám, že tam nebylo takřka k hnutí. Natália chtěla vidět sbírky kamenů, a tak jsme se vydali tam, doufajíc, že na nějaký blbý šutry bude volno. Koho zajímají nějaký křemy a podobný nerosty? Asi všechny. Bylo tam taky plno a připadali jsme si jako v sauně.
Potom jsme šli v Národním muzeu ještě na expozici o stopách, ale tam byla koncentrace lidí na metr čtvereční ještě brutálnější, a tak jsme záhy vypadli. Celkem prázdno bylo vestibulu se sochami známých lidí české kultury, vědy a politiky. Název Národní muzeum má pro mě nyní nový význam – je tam totiž celý národ.

Našim cílem bylo už od začátku navštívit Židovské muzeum, které však mělo otevřeno až od půl jedenácté, a tak naše kroky po kratší poradě vedly do muzea hl. města Prahy. Tam bylo lidí méně a dalo se tam celkem pohybovat. Výstava o staré Praze byla zajímavá.
Po menší sváče v McDonaldu jsme tedy vyrazili za hebrejskou kulturou. Vzali jsme to metrem a muzeum našli celkem rychle – vedla k němu totiž šíleně dlouhá fronta… tak na hodinu stání minimálně. Proto jsme nechali kulturu kulturou a skončili v baru.
Opravdu nevím, jestli někdy ještě v rámci muzejní noci do nějakého muzea půjdu. To ohromné množství lidí člověka hned odradí. Myslím, že je lepší zaplatit si vstupné a mít na to raději klid.
Na fotky se podívejte v mé galerii.

LOU