TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Monthly Archives: Prosinec 2006

The Cyrkle – Red Rubber Ball

aneb nový úlovek v mé LP sbírce

Tak po včerejším pivku s Láďou, na kterém jsme zas pořešili a zkritizovali holky:), jsem vyrazil do mého oblíbeného W baru a zakoupil jsem tam perfektní album od americké skupiny The Cyrkle – Red Rubber Ball

Zjistil jsem, že LPček mám už plnou skříň a nemám je kam dávat… budu muset tedy vyřešit nějaké nové místo pro mou LP sbírku 🙂

No dneska jdem s Láďou na pivo zas, řešit prozměnu zas nějaký jiný holky… :). Aneb důvod k napití se vždycky najde..

Luke

Reklamy

We wish you a merry christmas, we wish you….

…Letošní Vánoce mi nepřipadaj moc „vánoční“. Bude to zřejmě nedostatkem té bílé studené látky, která většinou o vánocích pokrejvá ulice, pole a střechy baráků. Letoční vánoční praha mi přijde taková všední šedivá, jen sem tam prozářená neony a výkladními skříněmi supermarketů.

Narozdíl od Ládika sice nemám splíny, ale do vánoční pohody mám celkem daleko – hlavně kvůli tomu, že přes svátky teď pracuju a jelikož všichni nadřízení maj dovču, tak je tu zastupuju a zrovna do toho přišly jisté technické potíže a já mám z toho docela velkou hlavu (jako Láďa!!! :))

Taky jsem se pokusil prolomit bariéru mlčení s Terkou, mojí asi-přítelkyní, ale zatim na mou zprávu nereagovala, tak si řikám, že to nejspíš stejně nemá smysl, holek je fůra a takhle se trápit je zbytečný…

Nemůžu se dočkat víkendu v Pardubicích a silvestra, myslim, že to budou zas dobře prochlastaný dva dny… v Pardubicích u kamaráda z kapely JETBEAT (skrytá reklama – http://come.to/jetbeat :)) jsem tak jednou za 1/4 roku a vždycky se tam sejde milá parta lidí, hraje se na kytary 60s music, chlastá se, kecá se a já si na těhle akcích dost pročistim hlavu :).

No a pak příjde novej rok… tentokrát se sedmičkou na konci. Co asi přinese?

To by mě zajímalo, jaký třeba měly lidé předsevzetí na začátku roku 1939 nebo 1948.. jestli už tušili přicházející katastrofy nebo byli klidní…

Luke

Vánoce a….

…ponaučení……
Tak mě zase dohnala smutná nálada. Jsou Vánoce, lidi se mají veselit, mají se navštěvovat a mají být s těmi, které mají rádi. S příbuznými, známými a kamarády. Povídat si o tom, co se stalo a nestalo a jak je skvělé, že jsou ty tři dny svátků a že mají dost času na to, aby se s ostatními podělili o své zážitky.
Já se snažím do minulosti moc nekoukat. Vždycky tam objevím něco, co mě bodne u srdce. Něco, co naplní moje srdce smutkem a zklamáním. Ale rozhodně v tom nacházím ponaučení.

Nevěř nikomu – nebudeš pak zklamanej, když na tebe ušije boudu!!

Tenhle rok už nějak dojedu a od nového roku se do toho pustím trochu jinak – ponaučeně 😉

Čus.

Ladik

koncert aj

uffffffffff…
No hrůza…. vzhledem k menším organizačním zmatkům akce začala asi o 2,5 hodiny pozdějc než se předpokládalo, hráli jsme asi 25 minut, něco se povedlo, něco né, byl jsem dost vynervovanej…

Dostal jsem taky včera hezký dárky – plakát The Who, DVD Hřšnej tanec aj.. 🙂

Luke

Malá síť

—-už mě z ní bolí hlava—- Číst celý příspěvek

střípky z posledních dnů

nebaví mě psát souvislosti. V tomto okamžiku mě baví psát útržky. Číst celý příspěvek

Vražda…

….ze včerejška na dnešek… Číst celý příspěvek

Let´s make the summer

…. léto bych si dal… Číst celý příspěvek

Silvestr2006

Příběhy

….aneb trocha fantasie nikoho nezabije…

Na mym strym blogu jsem měl několik mejch příběhů a tak je chci dát i sem, neb se mi po nich stýská. Mám je rád a je mi s nima fajn.

Nejdřív tedy malej příběh o osminové notě(taková ta malá černá s ocáskem)

Takže byla jednou jedna osmina a ta měla malej ocásek. Žila si pokojně v notové osnově v ve druhé lince na tónu G# (no nedivte se, ona žila ve E dur – a měla 4 křížky). Ovšem čas plynul a ona si začala připadat osaměle. Inu rozhodla se, že si najde přátele (možná přítele, dá-li skladatel) a že tedy vypudí ty nudné pomlky, se kterými svůj skoro celý dosavadní osminový život trávila. Kde ale kamarády sehnat? Nejbližší kamarádky noty, byly o celý takt dále a byly poněkud nafoukané (úplně celé). Osminka si vzpomněla, jak jednou měla celou notu na návštěve ve svém taktu a jak byla furt utlačovaná a málem tehdá vypadla z notový osnovy (zachránilo jí to, že měla nožičku v tý chvíli náhodou dolů neb se pohybovala výše než obvykle). „Navíc jsou to rasistky“, pomyslela si, když si vzpoměla na jejich bíla průhledná těla. Po té, co zavrhla celé noty, si vzpomněla, že zná jednoho půlového fešáka. Byl to sice trochu frajírek, ale uměl udržet tón a byla s nim sranda. Avšak jednou pozval jí a svého dalšího půlového kamaráda na trojku… no byl to trapas – ukázalo se, že ona z nich má nejdelší ocásek. Bohužel pak jí puláka přebrala nějaká šestnáctka (ta měla ocásky dva) a ona byla zas sama. No osud a skladatel učinil přítrž jejím myšlenkám… v jejím taktu se z ničeho nic objevily další 2 osminy a co čert nechtěl, hned se s ní spojili. A tak osminka, nyní spojená s dalšími dvěma osminkami v jedné triole , už není osamocená. Sice se s holkama občas pohádaj, ale je jim fajn. Až na ten basovej klíč, kterej je furt namručeně pozoruje.

Jéžiš to je ptákovina… 🙂

Teď úryvek z mého románu, kterej nikdy neexistoval a nebude existovat…

… Hedvika se podívala k oknu a se slzou v oku vzpomněla na Alfonze. „Ten sprosťák!“, blesklo jí hlavou. Přistoupila blíže k oknu a snažila se skrz námrazu vyhlédnout na ulici. Venku padal studenej sníh a nebe bylo šedivý. Dýchla na sklo. Vzduchem se rozlila vůně laciného ginu. Otevřela tedy okno a do tváře jí zaštípal mrazivý vítr – „mám to skončit?“, napadlo ji. Chvíli váhala a pak se rozhodla, že nikoliv. Navíc dole na chodníku byla slušná závěj a ona by nerada umírala na bílém sněhu. Zlehka tedy zavřela okno a pohlédla zpět do potemnělé místnosti, která jí v tom okamžiku připadala smutná a opuštěná, stejně jako ona sama. V duchu počítala vteřiny a doufala, že je jednou sečte všechny. Čas se jí zdal v tomto okamžiku jen jakousi nic neříkající veličinou, která se zvolna mění a to Hedviku dopalovala. Vzteky shodila ze stolu poloprázdnou láhev ginu a rozbrečela se. Láhev však na zem nedopadla. Něco nebo někdo jí nedovolil dopadnout na podlahu a rozbít se. Hedvika se zarazila a jak zařezaná pozorovala, jak láhev visí ve vzduchu vedle stolu. Neodvažovala se ani pohnout. Láhev se však za několik sekund dala do pohybu a s mohutnym třeskotem se rozsekala o podlahu. Hedvika vykřikla a v šoku pozorovala vylévající se gin, který pomalu a jistě putoval po podlaze směrem ke koberci. Tu se ale v hedviččině hlavě zrodil úžasnej plán. Koupí si dřevěnou ruku! Měla známého v jednom renomovaném značkovem vetešnictví a ten jí to určitě sežene. Tak se i stalo. Zhruba za dva týdny přišla Hedvika domů s velkým balíkem. Jala se jej nedočkavě vybalovat a po chvíli na ní vykoukla nádherná dubová ruka. „Je tak krásná“, vzdychla Hedvika. Ještě nekolik okamžiků se kochala pohledem a po té se odvážila podat jí svou ruku. A tak se stalo, že si v jednom malém bytě potřásala Hedvika s dubovou rukou a byla šťastná…

Docela mě baví představit si tuhle absurdní situaci 🙂
====================================

A nakonec příběh o tekuté (nebo třeskuté? :)) veverce

Vylitá veverka ležela pod mohutným chlupatým stromem.
V duchu si přála být již dospělá, ale její tlapky měly jiný názor. Saddám ve fraku jí nenápadně pozoroval ze křoví, klobouk ležel opodál. Ty jeho očí!! Veverka si začala popěvovat Chopina a její kožíšek pomalu tekl po fialové trávě – „Už abych byla konečně dospělá a pevná!“, blesklo jí zas tekutou hlavou. Chlupatý strom se začal smát a z jeho ran pryštila zelená pryskyřice jak slzy smíchu, slzy hříchu. Saddám si mezitím začal hrát s Emily, která se z ničeho nic zjevila v jeho pistáciové mysli, a přitom stále myslel na to, jak té veverce pomoci. Co když se v její tělo rozteče uplněk? Emily si však nevšímala jeho starostí a chtěla víc nebo nic. Veveruška již počínala ztrácet svou žlutou barvu a začala chladnout, neztrácela však naději na brzké dospění. Životy tekutých veverek jsou vždycky těžké. V tom se zatáhly závěsy a z oblohy začal padat sníh. Saddám se ukryl pod svůj prošoupaný frak, zatímco Emily tančila bezelstně nahá pod stromem. Jakmile se první vločka dotkla Veverky, vrána zrána vyjekla a padla mrtvá k zemi. „No, mohlo to bejt horší“, pomyslel si chlupáč strom, jehož mohutné lotosy se houpaly a skákaly jak elektrické výbojky. Sníh zvolna tál a mísil se s veverkou. Ta se díky tomu roztékala čím dál rychleji. Veverka už pomalu ztrácela naději a začala plakat a tím se roztékala ještě více. Emily přestala tancovat. Smutně hleděla na veverku svými modrými oky a urputně přemýšlela o tom, co bude po tom, až se rozteče úplněk. Sněžení ustalo, Saddám se odkryl a pohlédl na nebe. Objevila se polárka a jejích svit zahalil surrealistickou krajinu třpitivou září. Veverka s posledních sil pohlédla na hvězdu, zavřela oči a naposledy vydechla. „Bude jí škoda“, povzdechl si Strom, „Kdo mě bude teď drbat na chlupatejch zádech…“. A tak tam všichni stáli, koukali na hvězdu a v duchu přemýtali o světlém zítřku. Nebo věčné tmě. Už nevim.

Pokud jste tyhle ptákoviny dočetli až sem, gratuluju, teď můžete číst už cokoliv 🙂

Luke

práce práce a zase práce

až jsem u toho málem usnul Číst celý příspěvek

Vánoce se blíží…

Vánoce jsem měl jako malej hodně rád, čím sem starší, tim je mám radši čim dál míň… všude jsou davy lidí, obchody vyřvávaj do světa své „zaručeně nejnižší a nejvýhodnější vánoční ceny“, všude hrajou příšerný koledy a lidé zabíjej nevinné kapři a stromci. Na druhou stranu mám rád předvánoční večerní prahu, vánčoní trhy, svařák, zasněžené krajiny, betlémy… spolu s blížícími se vánocemi se rovněž blíží konec roku a s ním i silvestr – dost lidí v tomto období bilancuje uplynulý rok a dává si nejrůznější předsevzetí na rok příští.. jednou jsem si předsevzetí také dal a stejně to nevyšlo, tak už se tim nenervuju :). No a co se týká toho bilancování, tak rok 2006 (ikdyž tedy ještě celý neuplynul) mi přišel za posledních cca 5 let jako jeden z nejživějších roků v mym životě. Byl to u mě rok změn, rok velkejch radostí i zklamání, že bych možná i trochu konečně dozrál? :).

Luke

Kampa 8.12. a film PArfém…

pátekbyl velmi povedenej den 🙂 Číst celý příspěvek

… počítačový začátečník…

Zvonimír Mňouk a Wolfgang Šmekoralda

pozvánka na první veřejný koncert 🙂
Tak ten se uskuteční ve čtvrtek 21.12. v pražské Bíle Vráně (od cca 19:30). Je to kousek nad kulaťákem.

Udělal jsem taky malou webovou prezentaci našeho dua, měla by se objevit na http://bandzone.cz/zvonimirmnoukwolfsmekoralda

🙂 Luke