TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Category Archives: Osobní

Lumír má svátek

Vše nejlepší Lumírovi.

Ashman

Reklamy

Ja vs. Kluk ve svetle modre bunde

1. Ma lepsi bundu nez ja

2. Nese si lahev s pitim, ja ne

3. Jde jinudy nez ja

4. Nastupuje jinymi dvermi do tramvaje

5. Nepomaha s kocarkem

6. Sedi, ale ja uz si nemam kam sednout 

Celkovy vitez jsem ale ja. 🙂

Protoze:

1. I moje bunda je dobra

2. Napiju se v praci a nemusim se tahat s tezkym pitim

3. Na me trase se lepe dobihaji tramvaje

4. Vzdycky se snazim nastupovat zadnimi dvermi, ale to jen zvyk

5. Jsem expert na pomoc s kocarky. Vim, jaky to je pro ty mamy boj. 

6. Nesedam si, sedim cely den v praci, at si sednou ti, kteri to potrebuji. Treba ty mlade slacny tamhle 🙂

Ladik

10 let

Je to 10 let, co jsem si zahral v TVVona projektech Konspirace 1 a 2, pribeh postaka a Na Tocne ci Jeskyne 2. Kdo jste nevideli, napravte to 🙂

 Rok 2007 byl pro me nejuspesnejsi filmovy rok.  Mel jsem tenkrat plany na dalsi pokracovani, ale uz to se mnou slo od desiti k peti a na filmovani jsem si uz poradne cas nenasel. 

Kdyz mi byla pulka toho, kolik mi je dnes, chrlil jsem jednu povidku za druhou a za par let jsem jich mel v supliku nekolik desitek. Mozna byste i ted koukali, jak jsem to dokazal tenkrat zaplest a rozmotat. Zkusim nejakou vytahnout a zverejnit.

V zivote prochazime ruznymi etapami, ted uz jsem zase u jine, ale na tyhle vzpominam rad. 
Ladik

Hyperion

Je hodně starších knih, které chci přečíst a postupně se k některým dostávám. Jednou z nich byl i Hyperion od Dana Simmonse. Podařilo se mi ho sehnat elektronicky a přes tablet jsem se jím postupně prokousal. Je to skvělá kniha, ale mám u ní několik otazníků a jedno zklamání.

Kniha popisuje pouť sedmi lidí na planetu Hyperion za Štírem, tajemnou bytostí spojenou s Hrobkami času. Každý poutník vypráví svůj vlastní příběh, který ho na výpravu přijal. Líbilo se mi zpracování, kdy je každý z příběhů vyprávěn trochu jiným stylem a zároveň dohromady tvoří jeden velký příběh a vykreslují fascinující svět budoucnosti. Některé příběhy mě chytly a chtěl jsem je rychle dočíst, jiné méně, některé i trochu nudily. Až do konce jsem byl napnutý, jak to skončí.

A to je právě to zklamání. Není to uzavřeno, což mě docela hodně zklamalo. Odůvodnit se to dá snad jen tím, že to byl už záměr a dopředu byla přichystaná celá série. Ale stejně, chybělo mi to tam. Je to jako dočíst knihu jen do půlky.

Kdo jste to četli, jaký na to máte názor? A jaké jsou další díly? Stojí za to?

 

Lou

Jehlici

Doma stale voni jehlici a to me privedlo k rychlemu vykladu o zavislosti. Vytahl jsem z baru Beefeater, odzatkoval a dal pricichnout Bare. „Citis taky to jehlici“. A uz jsem jel. Alkohol, jen dospeli, toci se hlava, zapominaji na starosti a maji radost. Zavislost, koureni, alkohol a sup holky, jdete se koupat a spat. 

Ladik

2017

Zacal nam rok 2017. Co nas ceka? V Tvvona se nic zasadniho nechysta, o to vetsi prekvapeni by bylo, kdybychom prisli s necim novym, velkym a dechberoucim 🙂

V praci zadne velke kolotoce necekam, i kdyz nam je jiz nekolik let slibuji. Ve vedeni se ale neco zmeni, protoze budeme mit snemovni volby a obmeni se vlada. 

Ceka me chaloupka a zahradka. Mame nejake plany, co bychom chteli stihnout a co vyzkouset, ale nemusi to byt hned letos. 

Co letos ale bude skoro jiste, je dalsi prirustek do nasi rodinky Ladiku. Kdo vi, co z neho jednou bude za herce 🙂

Preji vsem hodne stesti a zdravi do noveho roku, nedavejte si slozita predsevzeti, staci, kdyz udelate dost, abyste se citili v pohode. Kdyz budete v pohode vy, budou i ti kolem vas. 
Ladik

10 let blogu

Pratele, dnes je to deset let, kdy jsme se s Dukem Lukem rozhodli psat blog. Prave ted sedime u piva (ja uz mel dneska na oslavu Hubertuse, plzen a starac, takze parada) a rekapitulujeme. 

Dekujeme ctenarum za prizen a pokracujte ve cteni a sledujte nase pribehy. 
Ladik a Luke

Team building – sipky

Ze 40 ucastniku maleho rautu, na ktery nam prispel zamestnavatel, se jich 19 rozhodlo zahrat si turnaj v sipkach. 301. 

V prvnim kole jsem mel volny los

Ve druhem jsem potkal starsi kolegyni, ktera to hrala asi poprve

Ve tretim kole kolegu, ktery mi asi o tri serie utekl, ale nedokazal zavrit. Dotahl jsem ho a zavrel to ja.

Ve ctvrtem kole, takove semifinale tech, co jeste neprohrali, jsem porazil kolegu az treti sipkou v desate serii. Ale zase jsem to zavrel. Zavirani byl problem skoro vsech. Mne se v tomhle darilo. 

V patem kole, finale neporazenych jsem narazil na kolegu a ten me vyklep uz v sedme serii. Ptam se ho, jestli to je konec, on prvni a ja druhy a ne. 

Spadl jsem do druheho pavouka, kde hraji ti s jednou porazkou. Druha porazka znamenala definitivni konec. Pockal jsem si na soupere a tim byl kolega, ktereho jsem porazil v semifinale. Tak jsem ho porazil znovu a znovu jsem se ve velkem finale potkal s vitezem neporazenych. 

Ja ho ted musel porazit dvakrat. Jemu stacilo jedno vitezstvi. Poprve jsem ho porazil a posledni hra. Osma serie, zbyva mu 49, nezavrel. Mne 59. Rikam si, ze hodim triple 14 a zavru 17. Trefil jsem triple 11 a zavrel to double 13. 

Dostal jsem medaili, parkrat si me vyfotili a mohli jsme dal zrat a pit 🙂

Ladik

Resumé posledních tejdnů… aneb žijem!

Hm, tak jsem se po čase kouknul na náš blog, jehož desáté výročí za měsíc uplyne a s hrůzou jsem zjistil, že jsem tu od srpna nic nedával. A to se toho za tu dobu stalo víc než dost. Kluci cestovali, Ládik se stará o holky a já žil v posledních dvou měsících hlavně muzikou, chatou i výletama, ovšem taky samozřejmě i prací, u který se zastavím jako první.

Po posunutém, ale nakonec úsěpšném červencovém stěhování naší firmy na Butovice jsme měli v létě peklo a nezastavili jsme se s kolegou Chechtem skoro ani na okamžik… až koncem srpna jsme si každej mohl vzít tejden zaslouženýho odpočinku a oddechnout. V Září jsme pak už našli čas i na vzdělávání v rámci našich pracovních projektů a oba už jsme certifikovaní Apple technici s certifikátem pro servis MAC laptopů a desktopů  ACMT 2016!

 

img_20160712_130830Jedna z příjemných prací spojených se stěhováním 400 lidí – patchování

V srpnu Žába otevřela Kašmidaš, v září, o měsíc později, byla oficiální otevíračka pro bloggerky a další VIPky a díky výtečným výsledkům na trzích prý Kašmidaš prosperuje zatím nad očekávání dobře. Snad to tak vydrží!

Stihli jsme i výlet do Poličky, Svitav a Litomyšle, já ochutnal místní Smetanovo pivo (po vzoru Světáků … „to je něco jako Dvořák!“), podívali jsme se do Zámku, ochutnali jsme řadu místních pochutin a skvěle využili tejdenní jízdenku českejch drah a dopravili se i do Marijánek, kde otevřeli normálně Indickou restauraci Kamasutra! (žádný sprosťárny se tam nekonaj, ale vařej výtečně!)

img_20160820_132706

Jelikož od Září je Žába skoro každej den i víkend v obchodu, musím teď občas na výlety jezdit osamocen  – na ten první jsem se přidal k Chechtovi a Vlně a navštívili jsme Kurot Rather (kousek od čs. hranic u Bad Schandau) a zdejší slavné skalní město a most – né nepodobné našim skalám v českosaském švýcarsku – akorát daleko líp udržovaný, infrastruktura výtečná, jen to pivo nás moc neuspokojilo. Za to schnitzel ano.

img_20160928_133925

Teď v sobotu jsem si udělal výlet prozměnu sám na Křivoklání – jak už název napovídá odehrávají se tyto středověké slavnosti na hradě Křivoklát a kromě šermu, kapely Krleš  a podivně – skoro až opile- působících hereckých souborů tam měli i sokolníka s mnoha ptáky a ptáčky a byť mi jich bylo trochu líto, tak hlad převážil a v duchu jsem si představoval, jak by asi ta velká sova chutnala upečená na víně…  to už stejně určitě francouzi vymyseli  – sovu na víně – když žerou šneky, žáby, ústřice, plesnivej sejra, koně… ani sovou určitě nepohrdnou.  Ale výlet to byl pěknej, vzal jsem to pak ještě cca 10kM do Zbečna a tam odsud večer busem přímo na chatu, kde jsem padl a uvítal jsem, že mi skoro na minutu přesně dodávka jídla a pití z rohlík.cz přivezla několik lahváču Svijan :).

S našimi Bafkitlf to jde od pěti k desíti (a to jako fakt), takže dost pravidelně zkoušíme, hodně koncertujeme (v srpnu jsme hráli asi 6x včetně nejkratšího koncertu v historii kapely – 2 písně na vyhlášení knihy roku Knižního kubu  – Vertigo) a pilujeme novej repertoár. Nahráváme i nový a aktuální demo a zahráli jsme si asi zatím na nejlepší svatbě v Peci pod Sněžkou, kdy jsme s novomanželi hráli až do cca pěti do rána, nevěsta s náma hrála asi deset písniček na kytaru a Vaťák zpíval Susie Q! (!!!!)

28843830852_50fcf30874_o
Vyjevený výraz kapely z nedávného hraní na Palmovce…

Podzim a vánoce budou hektické, jako vždy – těšíme se na cesty do Paříže za ségrou, vánoční Londýn a s Bafkitlf budem hrát i první zahraniční koncert – silvestr ve Zvolenu! :).
Do toho budou ještě koncerty s Psycho Doors  v Hradci, v Praze v Kainu a po nedávném úspěšném učinkování na festivalu Cibule (v Račeticích) se i tahle kapela rozjíždí! Znovu jsem rozjel i můj sportovní gamingovej youtube kanál a s tím jak vyšla NHL 17 jsem se zas vrátil do koloběhu tvorby videí a docela mě to zas baví.

Tolik k updatu z posledních tejdnů, už se těším na příští měsíc a výroční blognutí odemne a Ládika!

Luke

U nas se stale neco deje

Holky rostou. V lese stavime domecky pro skritky (skoda ze nikdo z vonaku nema odvahu prijet za nami na chalupu… dal bych jim do ruky krumpac a pomohli by mi s plotem :))

Na Andelu jsme potkali Boba, Bobka a Kremilka

Ve Hvezde je super houpacka pro pet deti naraz

V lete bylo i koupani v zahradnich bazenech i v zatopenych lomech

Uzili jsme si legraci v detskych hernach

Barca dostala brusle a uz na nich trenuje

A leto nam konci. Bylo to fajn. 

Ladik

Pod krétským sluncem

Slunce, moře, taverny a pohodový život.
To jsou slova, která se mi vybaví při vzpomínce na krásných deset dní, které jsme s Aničkou strávili na Krétě. A tak by se dala charakterizovat i Kréta samotná. Tento velký (na délku 260 km) řecký ostrov se nachází nejjižněji od Řecka a panuje na něm teplé počasí. Slunečných dní je během roku průměrně 300, přes léto se teploty pohybují nad třiceti stupni Celsia, v zimě kolem patnácti stupňů. Krajina na Krétě je hornatá a vyprahlá, les jsme neviděli, pouze všudypřítomné olivovníky, které pěstuje 90 tisíc rodin.

IMG_20160828_120041

Po příletu nás autobus dovezl do našeho resortu, který se nacházel v západní části Kréty na severním pobřeží poblíž města Chania. Ubytování bylo nádherné, bufet na snídani a večeři bohatý, bazén uprostřed příjemně osvěžující. Tady vědí, jak se o turisty starat. Okolo nás bylo hned několik dalších letovisek, supermarket padesát metrů, pláž sto metrů daleko… prostě všechno na dosah.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Takhle vypadal výhled z naší terasy.

Hned po ubytování jsme vyrazili k moři. Pláže v okolí byly oblázkové, takže doporučujeme případným dalším turistům vybavit se botami do vody; je to lepší než se mučit chůzí po kamenech. Voda je čistá, ale bouřlivá. Několik dnů byl vyvěšen červený praporek, který značí, že se do vody nemá chodit. Vlny byly opravdu vysoké a nebezpečné. Zažili jsme ale i den, kdy bylo moře klidné a jen mírně se pohupovalo. Jinak pro pořádek musím dodat: ano, voda je opravdu slaná.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Já jsem se ale ani vyšších vln nebál.

IMG_20160825_125203

Na opalování se doporučuje UV faktor minimálně 15, já jsme používal třicítku a i tak jsem byl někdy trošku připálenej. U pláží se nacházejí taverny, která pro vás mají lehátka, když si něco koupíte. Cenová hladina je o něco vyšší než v ČR (např. coca-cola 1,5 litru stála 1,40 eura, což je asi 38 kč). Výběr je v obchodech vesměs podobný jako u nás. Malé prodejny jsou pod značkou Coop, hodně supermarketů má řetězec Inka. Zahlédli jsme i Lidl a Carrefour. Anglicky se tady domluvíte celkem slušně a občas umí i němčinu. Mě v taverně řekl číšník „danke schon“ a to i přesto, že jsem se pokoušel mluvit obstojně anglicky. Ale Anička říkala, že se nemám co divit, protože s klasickými ponožkami v botech a klobouku prý vypadám jako bavor. Na ja.

IMG_20160825_105905

Das ist supermarket Inka. A green cola, která na to, že je ekologická, chutnala celkem dobře.

Život na Krétě plyne pohodově, lidé se tu za ničím neženou, často je vidíte vysedávat v tavernách nebo caferiiích. Vzhledem k vysokým teplotám pracují od pěti hodin ráno zhruba do deseti, pak si dají pauzu a pokračují někdy po šesté večer. Obchody a služby mají otevřeno stejně tak. Třeba v devět hodin večer jsme viděli otevřené kadeřnictví, lékárnu a další podniky. Překvapilo nás, že na autobusových zastávkách nejsou jízdní řády. Řekli nám, ať tam prostě čekáme a že prý něco tak do půl hodiny přijede. Tak jsme si stoupli k domorodcům a autobus přijel. Prostě pohoda, proč se stresovat, není kam spěchat.
Autobusem jsme takto dojeli do starobylého města Chania.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přístav v Chanii

Chania je nazývána Kráska západu a něco na tom bude. Tohle staré přístavní město má své kouzlo. Úzké uličky jsou plné stánků, všude plno lidí, typická řecká architektura, velké tržiště, nádherný starý přístav. Když se Chánií procházíte máte trochu pocit, jako kdybyste se přesunuli do minulosti nebo někam mimo Evropu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tržiště v Chánii

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Uličky v Chánii

IMG_20160826_155834

Na nábřeží

Zaplatili jsme si jeden výlet od naší cestovní kanceláře. Autobusem jsme vyrazili hornatou krajinou do krápníkové jeskyně Hagia sofia, kde je uvnitř pravoslavný kostelík s ikonou starou tisíc let, která byla dovezena z Konstantinopole. Na Krétě převažuje pravoslavné náboženství a kostely jsou tam hezké a zdobené.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jeskyně Hagia sofia. Kostelík je vidět vzadu.

Od jeskyně jsme absolvovali ochutnávku krétských specialit. Museli jsme konzumovat rychle, protože v závěsu jsme měli autobus s polskými turisty, a tak hrozilo, že nic nezbyde. Ochutnali jsme místní pálenku Rakiji s citronovou příchutí, s příchutí růže a já pak ještě varianta, které místní říkají Rakije turbo, protože má 52 procent alkoholu. Co k tomu dodat: docela to šlo a vzhledem k mým pravidelným nedobrovolným účastem v Neanonymních alkoholicích jsem to do sebe házel jedna dvě. U té Rakije turbo bych citoval Ashmana: „Nechtělo se jí tam, ale dal jsem to.“
Anička ochutnala i místní výborný kozí sýr a olivy, které jsou prý zdravé na všechno možné.
Po ochutnávce jsme jeli na pláž Elofanisi.

IMG_20160829_112518

Pláž Elofanisi byla vyhlášena druhou nejkrásnější pláží v Evropě a čtrnáctou na světě. Z jedné strany je mělká laguna a z druhé krásná pláž. Všude je bílý písek, voda je průzračně jasná. Takhle nějak si představuju ráj na Zemi. Můžete si tam zaplavat, jezdit na surfu, šnorchlovat nebo jen třeba opalovat.

IMG_20160829_114046

Prostě nádherná. A pláž taky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vpravo je laguna, uprostřed taková mělčina a vlevo klasická pláž.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V pozadí hory.

Cestou zpět jsme ještě zastavili u 1500 let starého platanu a 4000 let starého olivovníku. Ty nás ale moc nenadchly, prostě starý stromy. Pak nás řidič zavezl zpět k našemu resortu. A mimochodem řidiči na Krétě jsou borci.  Aspoň ty autobusový určitě, protože jezdit s autobusem po úzkých silnicích v horách, kde je to samá serpentýna a blitko pohledy do hlubokých soutěsek to chce pořádný umění.

Dovolenou jsme si hezky užili. Počasí nám přálo. Když byla zatažená obloha a teplota „jen“ 28 stupňů Celsia, tak jsme vyrazili na výlet, jinak jsme hodně času trávili u moře nebo bazénu. Navštívili jsme také místní tavernu, kde jsme si dali jehněčí, což je místní tradiční jídlo. Bylo moc dobré stejně jako krétské víno. Příjemným zvykem je, že k účtu dostanete rakiji a ovoce, které je mimochodem šťavnatější a větší než u nás.

Kréta je hezké místo k odpočinku a doporučujeme ji každému. Moderní letoviska nabízí veškerý komfort, jsou tu krásné pláže, teplé moře, dobré jídlo, řada historických míst… a hlavně taková pohoda.

IMG_20160903_103759

Na shledanou, Řecko.

 

Lou

 

Jsem tam nedobrovolně

Řeč je pochopitelně o mém účinkování v tom alkoholem nasáklém pořadu. Mé celé oficiální vyjádření naleznete zde:

 

Lou

Kaš-mi-daš obchod dnes otevřen….

… sice zatím ve zkušebním provozu, nicméně už na plné obrátky! O Zlatině kašmidaši jsem tu již několikrát psal a po několika měsících příprav se dnes její sen zhmotnil do podoby kamenného obchůdku v Praze na adrese Pod Nuselskými schody 2. Zlata o tom, že by chtěla svůj e-shop rozšířit o showroom a kamennou prodejnu, hovořila již loni a po necelém roce se tedy se svým šestičlenným (jestli jsem dobře počítal) týmem vrhá do nové výzvy.

Kasmidas_Opening_ - 2 (1)

Pro ty z Vás, co náhodou neví, o čem kašmidaš je – jedná se o stylové papírnictví, kde nenajdete občejné modré linkované sešity, ale krásné designové produkty, inspirované asijským stylem a evropskou retro módou –  scrapbooky, diáře, tužky, dopisní sady, lepítka, sešity na motivy pohádek, evropských měst, krásné balící papíry, razítka s nejrůznějšími motivy, tepra (termální potiskovač barevnejch lepítek) a mnoho dalšího! Ráj papírofilů!

Kašmidaš si za necelé dva roky své existence našel řadu příznivců na pravidelných výstavách a trzích, na facebooku a sociálních sítích a Zlata našla i schopné a kreativní (a krásné!) spolupracovnice, které se spolu s ní budou nyní o běh obchůdku starat.

Dnešní, zatím ještě neoficiálně otevření, proběhlo za účasti celého Kašmidaš týmu, byla přestřižena symbolická  šňůrka a provoz byl dnes ve 12:00 zahájen a na otevření čekalo již několik netrpělivých zákazníků.

Kasmidas_Opening_ - 52

Přijďte se pod nuselské schody podívat i vy a kamarádi, neváhejte šířit slávu kašmidaš obchodu dále přes facebook, twitter či jakékoliv jiné sítě, používate-li je :), budeme vám vděčni!

Luke

Prazdniny jsou v plnem proudu, v praci jsme ve dvou ve trech, peknej vopruz, kolik toho tady visi a jak se nestiha. 

Dovolena je o necem jinem. Pohodicka, fajn pocasi, zadny ctyricitky vedra. Vylety, koupani, klidek. 

Na zaver:

Vite, proc tolik lidi kolem vas se chova tak arogantne, netolerantne, sobecky, drze a proc je to porad horsi? Protoze je takhle vychovali rodice. Sami zblbli komancema dostali svobodu, kterou si vylozili po svem a stejne tak to naucili nasi generaci. Lokty, rvani, nadavky. 

Javim. Pozitivni zaver. 🙂 tak cau. Nekdy to rozebereme do hloubky. Ja jen aby blog nestal. 

Ladik

„Sugar man“ v Praze

Včera jsme vyrazili poprvé do nedávno otevřeného Fóra Karlín na koncert písničkáře Sixto Rodrigueze, jehož osud byl vpravdě nevšední a popisuje jej dokument „Search for the Sugar man“ (psal jsem o něm zde před třemi lety – viz https://tvvona.wordpress.com/2013/03/31/patrani-po-sugarmanovi/. Pro ty, kteří film neviděli, bych zmínil jen fakt, že detroitský písničkář Rodriguez, který nahrál na přelomu 60. a 70. let dvě velmi dobrá alba, se v USA vůbec neprosadil, ale stal se, aniž by to tušil (shodou okolností i náhod) strašně populární v jižní Africe, prodal tam, aniž to tušil, statisíce alb a jeho písničky se staly symbolem boje proti apartheidu. Až v 90. letech Rodriguze jeho jihoafričtí fandové vypátrali, on tam odehrál veleúspěšné comebackové koncerty, ale i tak mu doma v Detroitu jeho kolegové ze stavby prý nevěřili, že by on mohl být někde celebritou. Tu z něj nakonec udělal až zmíněný film a od té doby jezdí Rodriguez po celém světe a dostává se mu konečně toho uznání, který si jeho výtečný písničky zaslouží.

Dost k historii a zpátky k včerejšku. Posilnili jsme se pivkem U Tunelu, v nedaleké karlínské hospodě (zdravíme Loua a jeho Aniczku!) a pak jsme kolem osmé zasedli ve fóru. Předskokanka Lucia Scansetti předvedla příjemnou kombinaci španělské melancholie , příjemného hlasu a elektro beatů (ona sama hrála na nord electro piano a doprovázel jí bubeník na pady). Písničky byly pomalejší, procítěné a poslouchalo se to dobře. Bylo ale slyšet, že publikum ve fóru se těší na „cukráře“ a krátce po deváté hodině zhasly opět světla a na podium přišel ON (resp. byl doveden, protože už má v 74 letech potíže se zrakem) a koncert začal. První písničku zpíval Rodriguez sám hlasem slabým a rozechvělým. Pak se k němu připojila kapela. Bohužel se příliš nevyznamenal pan zvukař – místy nerytmická a nejistá akustika, na kterou Rodriguez hrál, byla až nesmyslně nahlas a přehlušovala i bicí, což na dojmu nepřidalo. Škoda, kdyby se zvukař víc snažil, mohl bejt koncert o třídu lepší.

Je vidět, že Rodriguez nebyl moc zvyklej hrát s kapelou, nicméně ke konci to začalo docela šlapat. Z Rodriguezových hitů zaznělo samozřejmě vše podstatné – Sugar Man, I wonder, Establishment blues, Cold Fact a další skladby z obou jeho alb. Překvapily mě i covery – např. Light my fire, Blue Suede shoes či přídavková Somebody to love (od Jefferson Airplane). Skvěle, a možné i nejlépe z celého vystoupení, zněla Street Boy a Rodriguezův hlas pak ke konci koncertu zněl již silně a podobně, jak jsme zvyklí z nahrávek.

Rodriguez má charisma, publikum ho uctilo dlouhým potleskem už při příchodu a po každé odehrané písničce a i když tam z hudebního hlediska jistě byly nedostatky, přetrvává ve mně velmi pozitivní dojem z koncertu a jsem moc rád, že jsem tohohle chlápka s tak zvláštním osudem mohl vidět na vlastní oči

Luke