Slunce, moře, taverny a pohodový život.
To jsou slova, která se mi vybaví při vzpomínce na krásných deset dní, které jsme s Aničkou strávili na Krétě. A tak by se dala charakterizovat i Kréta samotná. Tento velký (na délku 260 km) řecký ostrov se nachází nejjižněji od Řecka a panuje na něm teplé počasí. Slunečných dní je během roku průměrně 300, přes léto se teploty pohybují nad třiceti stupni Celsia, v zimě kolem patnácti stupňů. Krajina na Krétě je hornatá a vyprahlá, les jsme neviděli, pouze všudypřítomné olivovníky, které pěstuje 90 tisíc rodin.
Po příletu nás autobus dovezl do našeho resortu, který se nacházel v západní části Kréty na severním pobřeží poblíž města Chania. Ubytování bylo nádherné, bufet na snídani a večeři bohatý, bazén uprostřed příjemně osvěžující. Tady vědí, jak se o turisty starat. Okolo nás bylo hned několik dalších letovisek, supermarket padesát metrů, pláž sto metrů daleko… prostě všechno na dosah.
Takhle vypadal výhled z naší terasy.
Hned po ubytování jsme vyrazili k moři. Pláže v okolí byly oblázkové, takže doporučujeme případným dalším turistům vybavit se botami do vody; je to lepší než se mučit chůzí po kamenech. Voda je čistá, ale bouřlivá. Několik dnů byl vyvěšen červený praporek, který značí, že se do vody nemá chodit. Vlny byly opravdu vysoké a nebezpečné. Zažili jsme ale i den, kdy bylo moře klidné a jen mírně se pohupovalo. Jinak pro pořádek musím dodat: ano, voda je opravdu slaná.
Já jsem se ale ani vyšších vln nebál.
Na opalování se doporučuje UV faktor minimálně 15, já jsme používal třicítku a i tak jsem byl někdy trošku připálenej. U pláží se nacházejí taverny, která pro vás mají lehátka, když si něco koupíte. Cenová hladina je o něco vyšší než v ČR (např. coca-cola 1,5 litru stála 1,40 eura, což je asi 38 kč). Výběr je v obchodech vesměs podobný jako u nás. Malé prodejny jsou pod značkou Coop, hodně supermarketů má řetězec Inka. Zahlédli jsme i Lidl a Carrefour. Anglicky se tady domluvíte celkem slušně a občas umí i němčinu. Mě v taverně řekl číšník „danke schon“ a to i přesto, že jsem se pokoušel mluvit obstojně anglicky. Ale Anička říkala, že se nemám co divit, protože s klasickými ponožkami v botech a klobouku prý vypadám jako bavor. Na ja.
Das ist supermarket Inka. A green cola, která na to, že je ekologická, chutnala celkem dobře.
Život na Krétě plyne pohodově, lidé se tu za ničím neženou, často je vidíte vysedávat v tavernách nebo caferiiích. Vzhledem k vysokým teplotám pracují od pěti hodin ráno zhruba do deseti, pak si dají pauzu a pokračují někdy po šesté večer. Obchody a služby mají otevřeno stejně tak. Třeba v devět hodin večer jsme viděli otevřené kadeřnictví, lékárnu a další podniky. Překvapilo nás, že na autobusových zastávkách nejsou jízdní řády. Řekli nám, ať tam prostě čekáme a že prý něco tak do půl hodiny přijede. Tak jsme si stoupli k domorodcům a autobus přijel. Prostě pohoda, proč se stresovat, není kam spěchat.
Autobusem jsme takto dojeli do starobylého města Chania.
Přístav v Chanii
Chania je nazývána Kráska západu a něco na tom bude. Tohle staré přístavní město má své kouzlo. Úzké uličky jsou plné stánků, všude plno lidí, typická řecká architektura, velké tržiště, nádherný starý přístav. Když se Chánií procházíte máte trochu pocit, jako kdybyste se přesunuli do minulosti nebo někam mimo Evropu.
Tržiště v Chánii
Uličky v Chánii
Na nábřeží
Zaplatili jsme si jeden výlet od naší cestovní kanceláře. Autobusem jsme vyrazili hornatou krajinou do krápníkové jeskyně Hagia sofia, kde je uvnitř pravoslavný kostelík s ikonou starou tisíc let, která byla dovezena z Konstantinopole. Na Krétě převažuje pravoslavné náboženství a kostely jsou tam hezké a zdobené.
Jeskyně Hagia sofia. Kostelík je vidět vzadu.
Od jeskyně jsme absolvovali ochutnávku krétských specialit. Museli jsme konzumovat rychle, protože v závěsu jsme měli autobus s polskými turisty, a tak hrozilo, že nic nezbyde. Ochutnali jsme místní pálenku Rakiji s citronovou příchutí, s příchutí růže a já pak ještě varianta, které místní říkají Rakije turbo, protože má 52 procent alkoholu. Co k tomu dodat: docela to šlo a vzhledem k mým pravidelným nedobrovolným účastem v Neanonymních alkoholicích jsem to do sebe házel jedna dvě. U té Rakije turbo bych citoval Ashmana: „Nechtělo se jí tam, ale dal jsem to.“
Anička ochutnala i místní výborný kozí sýr a olivy, které jsou prý zdravé na všechno možné.
Po ochutnávce jsme jeli na pláž Elofanisi.
Pláž Elofanisi byla vyhlášena druhou nejkrásnější pláží v Evropě a čtrnáctou na světě. Z jedné strany je mělká laguna a z druhé krásná pláž. Všude je bílý písek, voda je průzračně jasná. Takhle nějak si představuju ráj na Zemi. Můžete si tam zaplavat, jezdit na surfu, šnorchlovat nebo jen třeba opalovat.
Prostě nádherná. A pláž taky.
Vpravo je laguna, uprostřed taková mělčina a vlevo klasická pláž.
V pozadí hory.
Cestou zpět jsme ještě zastavili u 1500 let starého platanu a 4000 let starého olivovníku. Ty nás ale moc nenadchly, prostě starý stromy. Pak nás řidič zavezl zpět k našemu resortu. A mimochodem řidiči na Krétě jsou borci. Aspoň ty autobusový určitě, protože jezdit s autobusem po úzkých silnicích v horách, kde je to samá serpentýna a blitko pohledy do hlubokých soutěsek to chce pořádný umění.
Dovolenou jsme si hezky užili. Počasí nám přálo. Když byla zatažená obloha a teplota „jen“ 28 stupňů Celsia, tak jsme vyrazili na výlet, jinak jsme hodně času trávili u moře nebo bazénu. Navštívili jsme také místní tavernu, kde jsme si dali jehněčí, což je místní tradiční jídlo. Bylo moc dobré stejně jako krétské víno. Příjemným zvykem je, že k účtu dostanete rakiji a ovoce, které je mimochodem šťavnatější a větší než u nás.
Kréta je hezké místo k odpočinku a doporučujeme ji každému. Moderní letoviska nabízí veškerý komfort, jsou tu krásné pláže, teplé moře, dobré jídlo, řada historických míst… a hlavně taková pohoda.
Na shledanou, Řecko.
Lou
Jedna z příjemných prací spojených se stěhováním 400 lidí – patchování
TV VONA 