TV VONA

Ladik, Luke, Lukyhell, Lou a Ashman. Nablogujeme se Vám do hlavy

Tag Archives: nemoc

rýmička strikes back!

…a k ní se přidala i chřipka, takže už druhej den ležim, cpus se paralenem, coldrexem a doufám, že to pondělka budu fit! Ale má to i výhodu – konečně mám pár abstinenčních dní! 🙂

Luke

Reklamy

koncerty, rýmička a nová FIFA

komunální volby se blížej a i když já volit nebudu, tak voleb vesele využívám k sprostému obohacení tím, že s kapelou jsme již hráli na dvou předvolebních akcích – vždy naštěstí pro místní občanská hnutí (a nemusíme tak posílat komunisty do prdele! :)). Naposledy jsme hráli nyní v neděli odpoledne ve Skalné u Chebu.  Na místním hradě Vildštejn jsme již hráli před několika lety a místní si nás pozvali letos a byla to velmi příjemná venkovní akce (pod záštitou místní starostky), na kterou dorazilo hodně místních i přespolních návštěvníků (pochválil i nás i pár z nedalekého Německa). Lidi se za bílého dne roztancovali až kolem páté odpoledne a museli jsme dávat 6 přídavků včetně mnou vyřvané She´s a woman, kterou jsem sice odzpíval, ale hlas už mám zas vyřvanej na pár dní dopředu. Ta cigareta k tomu taky asi zrovna nepřispěla.  Akce se tedy povedla, máme již pozvání na další koncerty do Skalné a my se po té večer vydali domů – poprvé v kapelním minibusu našeho zpěváka.

A tady momentka ze stavby aparátu a „podia“ (přívěs Plzně) s hezkým portrétem jednoho z hudebníků:

IMG_20141005_132020

Výsledkem venkovního hraní a sychravýho počasí je další moje rýmička a krkoškrab, kterej už druhej den léčim přes den čajem, večer skotskou a doufám, že do pátečního hraní v Kladně se dám do kupy. Léčbu mi od včerejška zpříjemňuje nová FIFA15. Hra vyšla už koncem září a já jsem ji včera netrpělivě poprvý pustil na playstationu a odehrál jsem několik zápasů. Je to hodně dobrý, hra je výrazně zlepšená oproti 13ce (kterou jsem hrál naposledy) a inteligence počítače a brankářů byla značně vylepšena. Grafická stránka hry je o něco lepší, nicméně žádnej extra mega kvalitativní skok oproti old-gen podobě FIFY nečekejte, příjemné je ale zpracování stadiónů, emocí fanoušků, nové prostřihy atd. Vrátil se i offline mód turnaje (ten prý v nextgen FIFA 14 chyběl) a můžem tedy někdy dát Řepskej turnaj č. 2! 🙂

IMG_20141006_182731 (1)

Už jsem o FIFA natočil i první „gameplay“ video na můj youtube kanál a chystám se hrát i online FIFA ultimate team – sestavim si tým jen ze samejch punkáčů brankářů  a budu trápit protihráče! 🙂

Tolik tedy k uplynulejm dnům, stihli jsme s Žábou o víkendu dát ještě náplavku (letos možná už naposledy) a já teď propadl na spotify Glenu Campbellovi a jeho popfolkcountry písničkám, takže končim se psaním a jdu si pustit „Guess I´m dumb“…

Mějte se

Luke

Cekarna, spalnicky, prace a znovu cekarna

Uz jsem dlouho nic nenapsal, jsem v nejake casove tisni. Ale ted jsem se posadil v cekarne, prede mnou 4 lidi, cas bezi, trpelivost dosla, zvednu se, kdyz tu se otevrou dvere k lekarce ( to je ta, co lidi leka) a jde na radu dalsi pacient. Tak stojim u dveri pryc z cekarny a koukam na ty zbyle lidi prede mnou a pani povida, ze ted uz to pujde rychle. Moc ji to neverim, ale sedam si a jdu si psat.
Barborka se stale pere s horeckami. Pres den dobry, vecer ji to vyleti pres 38, ale jak kdy. Nekdy ne. Pricinu nezname, lekari jsou v klidu. Tak si cteme na netu, ze to muzou byt zuby, prehrati, moc zazitku atd. No a nase detska lekarka nas leka spalnickami, protoze my jsme ti zli a nezodpovedni rodice, kteri nenechali nasi dceru ockovat jiz v 15. mesici. No a to me vede k clankum o spalnickach a o te epidemii v usteckem kraji, kde onemocnelo asi 75 lidi, ale z toho jen 2 deti. Privezl jim tu nemoc turista z Indie (asi tihle lide hned po priletu budou chodit na mesic do karanteny) a nemocny byl hlavne personal, cca 66 lidi a to i ti, kteri byli ockovani. Tak se objevil nazor, ze v letech 1970-1980 se ockovalo spatne, ze deti dostaly jen jednu davku misto dvou a ta nestaci. Nebo mozna ta vakcina neni na cely zivot… Zacalo se s ni az v roce 1965, nebo mozna je ten vir zmutovany, je prece z indie. Pak nachazim dalsi info, ze treba v japonsku presunuli ockovani az na 24. mesic zivota a tim minimalizovali nahle umrti u kojencu. No a jeden graf ukazoval, ze se spalnicky v roce 65 uz skoro nevyskytovaly, pritom ockovani zacalo az potom. Ockovani je veda. Cim vic se v tom clovek vrta, tim vetsi zmatek v tom ma. Tak se vracim k te nasi lekarce, ktera holkam povida, jak jsou spalnicky uz v Praze a ja si na hygienicke stanici Praha ctu, ze spalnicky v praze nejsou a za poslednich 5 let je prumerny vyskyt 0,4 pripadu rocne (2/5). Takze spalnicky Bara mit pravdepodobne nebude.
Jinak je to holka sikovna. Na tabletu hraje puzzle, venku leze na klouzacky, mluvi v jednoduchych vetach. Je to radost.
Zato v praci to je starost. Ubyli nam kolegove, novi zatim neprisli, vedouciho nemame (ted jen docasneho, ktery to ani delat nechce. On ale nikdo nechce). Par kolegu se asi zblaznilo, bud se prepracovali nebo nevim. Uzivatele jakoby vycitili nasi slabost a jdou do nas. Na me napadalo tolik incidentu neboli poruch, ze prepisuji rekordy. Dnes jsem byl nekde u cisla 58. Slusna porce 🙂 tak jsem protlacil pres sveho sefa malou reorganizaci v ramci oddeleni, jinak za chvili se taky zblaznim. Zitra nam to oficialne oznami. Z cehoz plyne vic prace pro dalsich par techniku, kteri ted toho podle me delaji malo a ulevi se nam na baraku, kteri se tam podpirame, abychom se z toho neslozili. Stejne je to paradox, jedno oddeleni a jinak rozvrstvena prace. Ale to asi nebude jenom u nas. Kdo umi, dre. Kdo neumi, cumi. Kdo nic nedela, nic nezkazi a kdo nic nezkazi, bude pochvalen.
Jsem stale v cekarne, uz jsem prvni na rade, tak se s vami loucim, uz pujdu.

Ladik

Rýma

Moje rýma mi něco udělala s hlasem. Zprvu jsem trochu mutoval a teď mám takovej zvláštní hlas. Nevím, jak to zní ostatním, asi jako rýma, ale mně to zní zajímavě. Jakoby za mě mluvil někdo jiný. A tam pořád mluvím a poslouchám se a divím se tomu a baví mě to. Tak se mi ani nechce léčit, chci se tím ještě chvíli bavit. Je to v posledních dnech pěkné zpestření toho nekončícího kolotoče, kdy holky doma kašlou a smrkají už dva týdny a v práci je tolik práce, že se mojí často používanou větou stalo, že nemám čas a klidně bych mohl půl hodiny svým jiným hlasem vyjmenovávat vše, na čem zrovna pracuji. Po půl hodině bych ještě mohl dodat, že ještě trávím čas vysvětlováním, proč nemám čas.

Už aby se ten kolotoč někam odkutálel.

Ladik

To byly zas akce…

tři akce s popůlnočním návratem během 4 dnů? Žádnej problém!  Ve čtvrtek jsme hráli vánoční koncert s Basketles na Palmovce – bylo narváno a dokonce museli několik lidí u vchodu odmítnout! To je krásnej pocit pro muzikanta 🙂 Hráli jsme rekordně dlouho (skoro 70 písniček) a koncert skončil skoro přesně o půlnoci. Pak jsme ještě s klukama seděli na baru, popíjeli a až někdy po jedný ráno jsme vyrazili k domovu i se Zodiacem, který se nám vešel do auta (ano, kde jsou ty časy, kdy nám do auta po koncertě lezly neodbytné fanynky, teď už je to jinak…. :))
1469770_10202228231299978_1312361619_n
  The Basketles na Palmovce s Jirkou a Zodiacem…

Po koncertě už mě trochu bolelo v krku, byl jsem vyřvanej a druhej den ráno to začalo – chraptění a další příznaky nachlazení. No nevadí, je přece pátek a víkend a to si odpočinu a vyléčim se. Páteční firemní předvánoční posezení v restauraci Peron u Anděla jsem chtěl rychle odbýt a v devět bejt v teple doma, jenže co se nestalo (vlastně co se stalo) – s přibývajícím alkoholem – plzní a hruškovicí se čas tak nějak zrychlil a kecalo se, dělala se legrace, rautovalo se, pojídala se chobotnice, blblo se a najednou půlnoc! Vykouřil jsem asi 7 cigaret a celej večer nám tam z vedlejšího salonku hrálo klávesové duo největší hity country (když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap a jiné). Naštěstí obsluha nás chtěla zachránit (dobrý záměr se jí upřít nedá) a až do konce akce nám tedy pouštěla dokola jedno CD Majkla Džeksna. Po půlnoci se začali kolegové vytrácet, takže už se kecalo jen u jednoho stolu, dopíjely se zbytky a v jednu ráno jsme si zapli na notebooku přímej přenos NHL a fandili Jardovi Jágrovi. Na poslední dvě třetiny jsme se pak museli přesunout do jednoho  nonstop baru kousek od metra a tam jsme až do tři ráno u piva sledovali marnej souboj New Jersey s Pittsburghem.

Sobotní ráno bylo krizové. Nemohl jsem už skoro vůbec mluvit, rýmička zaútočila plnou silou, naštěstí mě potěšilo, že žena na tom byla ještě hůř a tak bylo na mě, jako na hlavě naší rodiny, postarat se o maroda. S lehkou kocovinou jsem vyrazil na nákup do Tesca a kromě několika léků a ovoce jsem pořídil věci na pečení cukroví a na česnečku, kterou jsme se pak pokusil poprvý v životě uvařit – a povedla se! Hezky hutná a hlavně silná!  Rohlounů jsem pak o víkendu napekl tři plechy, abychom se měli čim cpát o Vánocích.

Sobota tedy byla ve znamení léčby a včera, v neděli, jsem po otočce v řepích vyrazil odpoledne na Strahov, kde jsme měli zkoušku s Doors revivalem a pak se přesunuli do Vagónu na koncert. Lidí přišlo docela dost, i někteří mí déle nevidění kamarádi a i když jsem mluvil jako starej brown (chraplavý hlas), tak jsme si hezky pokecali a pak s kapelou odehráli další z nesmrtelných koncertů. Dokonce nám neplánovaně na dvě skladby zahostoval baskytarista z jiného Doors revivalu – Other Voices.  Celý večer a víkend byl zakončen opravdu stylově – táhnul jsem v jednu ráno pěšky z Národní třídy  do Ječný rozbitej futrál na piáno, z něhož co chvíli vypadávaly klávesy a stojan.

Dneska se tedy musíme doléčit, zejtra nás čeká workshop na další cukroví a za 8 dní už je štědrej den! 🙂

Mějte se hezky a nezlobte, jinak Vám ježíšek nic hezkého nepřinese a jen Vám nasere pod stromeček!

Luke

Konečně zdráv

Tak včera mi oficiálně konečně skončila neschopenka a i když kašlík a rýmička ještě trochu trvá, jsem rád, že nebudu muset už bejt doma a budu moct opět trochu společensky žít a též i pracovat. Za těch 14 dní, co jsem musel bejt doma, jsem získal: 4x Stanley Cup (NHL13) , 1x titul mistra světa ve fotbale, 1x jsem vyhrál Euro a 3x získal prvenství v Premier League  a FA Cupu (FIFA 13) a už mě to docela nudí :).

Chybí mi taky běhání – dneska jsem si zkusmo vyběhl na Vítkov a v tomhle počasí to fakt nemá cenu, takže se těším na běhací pás(y) u nás v práci.

Sledoval jsem rovněž  NHL a v noci na dnešek se Jágrovi podařilo docílit 1000. přihrávky, což se zatím povedlo jen dvanácti hráčům v historii ligy.

A co chystáme na Velikonoce? Nijak speciálně je slavit nebudeme, dneska plánujeme kino, zejtra indoor piknik a v pondělí nás čeká rodinná slezina na Zličíně s pečenou kachnou.

A co TV VONA?  Mohu myslím prozradit, že pokud se nic nepřihodí, tak příští sobotu budeme s Lukyhellem, Ashmanem a speciálním lštěnským hostem natáčet další Neanonymní Alkoholiky a tentokráte onen pověstný „Centurion challenge“. Máte se na co těšit!

Luke

A je to tu…

Po dvou neúspěšných týdnech samoléčby a pití coldrexů jsem nakonec rezignoval a rozhodl jsem se, že navštívím doktora. Tak se včera i stalo a výsledkem návštěvy je to, že mám asi po čtyřech letech neschopenku a předepsaný antibiotika, takže tenhle tejden bude, až na pár výjimek, lehací a léčící. Ještě o víkendu jsme ale stihli s řepákama dotočit další kus Točny a už nám zbejvá jen necelá třetina, kterou snad brzo doděláme a já v tomhle tejdnu alespoň budu mít trochu času na sestříhání takového malého dokumentu z natáčení, kterej jsem v neděli natočil. Jo a koukali jste dneska z okna? Ta svině je tam furt…. 😦 Luke

stárnu…

… a jednou z připomínek vlastního stárnutí je to, že místo aby se rodiče starali o vás, se musíte vy starat o ně. To se nám se ségrou právě v posledních dnech přihodilo, kdy si táta zlomil nohu a máma, která se oněj do teď starala, lehla se zápalem plic, a tak se od víkendu střídáme se ségrou v péči o naše stařešiny a vaříme jim, venčíme psa a pomáháme, s čím potřebujou. Ségra to o víkendu měla těžší, 2x museli pro mámu volat sanitku, naštěstí už je jim líp, takže dnešní noc byla bez výletu do Motola a já jsem se vyspal (hehe, první noc bez ženy od naší svatby :)) a nyní na homeofficu tu dohlížím, aby pili  čaj, brali prášky, jedli ovoce atd.  Aby toho nebylo málo, tak nějakej zlej bacil nakazil mě i Žábu, takže to vidim tak, že až budu moct bejt zas doma, budeme se kurýrovat s žábou a postaraj se o nás možná jen naši kocouři (i když ti si všímaj víc pixly s granulema) 🙂

Tak pokud jste i vy nemocný, brzo se uzdravte, jinak to stojí za hovno

Luke

 

 

Tejden blbec

Jdu si sem postěžovat. Tenhle tejden totiž stojí za úplný hovno.  V práci práce (ale jako že hodně), píšou skoro samí blbci, doma řádí nemoce – Žába má nějakou chřipku, koucorek ťápík furt  zvrací,    můj táta si včera zlomil venku nohu, mňoukův táta prozměnu spadl předevčírem ze střechy,   já sebou seknul dneska v noci při cestě z koncertu na Palmovce a rozstrhl jsem si mé koncertní kalhoty a možná rozbil kombo… prostě samé pozitivní věci se dějí :(. Nemám dneska ani sílu na běhání, tak na to kašlu.  Snad bude víkend lepší a trochu tenhle nepovedenej tejden zachrání…

Luke

 

Hepatitida E

Tak nám včera v práci přišel veselý e-mail – na našem pracovišti (naštěstí tedy né přímo u nás v týmu) se vyskytl případ žloutenky a dostali jsme nařízeno jít povinně na preventivní krevní testy. Dneska nám do práce přinesla hygienička rozhodnutí Hygienické stanice hl.m. Prahy a já mám až do výsledků těchto testů, na které jdu v pátek, zakázáno účastnit se: kulturních, sportovních či rekreačních akcí, nesmím vařit v restauracích (ha, to jsem zrovna měl v plánu!), darovat krev či orgány  a musím dodržovat osobní hygienu… zkrátka věc, co potěší. Když k tomu přidám mé pondělní divoké zvracení (pevně věřím, že jen po nedělních Ashmanových jednohubkách 🙂 ), tak jsem trošku nervźoní. Zrušil jsem proto zejtřejší koncert, ale doufám, že testy budou ok – hygienička nás trošku uchlácholila, že u tohohle typu je nakažlivost jen cca 2 – 5 procent  a já dokonce dodržuju i základní hygienické náviky (pravidelná zimní i letní koupel + ruce a nohy po každém jídle a WC!) , tak snad to bude ok.  Ale i přesto se Vám  budu pár dní vyhejbat (ha, teď mám dobrou výmluvu, když nebudu někam chtít jít nebo někoho vidět 🙂 ), než budu mít jistotu, že jsem ok

Luke

konec roku

Tak další rok je téměř za námi….

a je to již po čtvrté, kdy se na tomto blogu, loučíme s uplynulým rokem. Letos to bude loučení docela veselé (alespoň u mě), ale trochu unavené. No bilancování nechám až na konec roku.

O víkendu jsem nastydl a v tejdnu jsem se z toho při práci léčil, chlastal coldrex, jedl Krakatoa omáčku z habanera, abych vypálil bacil a dneska snad tedy na koncertu ve Vodárně budu fit.

Přípravy na Vánoce už máme doma taky dokončené, stromek koupenej (samozřejmě živej – jedličku), nějaké cukroví také již je hotové a těšim se na 23.12., kdy už mám volno a vyrazíme s Žábou na vánoční trhy.

A také pomalu chystáme tajnou oslavu silvestra. Ale pšššt, to je tajné :).

Jo a střih poslední Točny pokračuje, myslim že by mohl být na Vánoce dokončen.

Luke

42 minut na sále

Jak probíhala moje operace kýly

Na následujících řádcích se pokusím popsat celý průběh mé hospitalizace v Motole. Jak to všechno probíhalo. Na fotky se podívejte do mé fotogalerie.

PŘED PŘÍJMEM

Než vás tam vůbec vezmou, aby vás rozřezali, opravili a potom zase sešili, musíte podstoupit předoperační vyšetření u praktického lékaře. Jedná se odběr krve a moči, EKG a klasické prohlédnutí u praktického lékaře. Výsledky potom musíte zanést do nemocnice pár dní před zákrokem. Je to taková administrativa, je to zdlouhavé. Už při předání papírů se vyplňuje neschopenka, kterou ovšem dostanete až v den příjmu. Ano, je to opravdu trochu zmatené.

CHVÍLE ČEKÁNÍ

Druhého dubna krátce před osmou jsem přišel na příjem na III. Chirurgii v přízemí v sektoru C v nemocnici Motol. Dole si mě okroužkovali (jméno, datum narození, oddělení), abych se jim neztratil. Doktor na příjmu na vytištěném obrázku panáčka zakreslil, kde se bude operovat. Zjistil jsem, že na řadu půjdu jako třetí.
Tlak a teplotu mi měřila sestřička dole a potom další sestřička a další medičky ještě několikrát nahoře. Pokaždé jim vyšly naprosto jiné hodnoty (to první číslo skákalo od 95 do 170). Já se ale cítil pořád stejně. Na pokoji, kam mě umístili, byli tři postele. Na zbylích dvou byli dva pacienti, kteří odcházeli. Takže jsem tam osaměl. Na WC se chodilo na chodbu, což byl asi jediný nedostatek (kromě TV značky Orava :)). Ale asi to byl jediný pokoj, kde WC nebylo. Vedle hned byla malá sesterna (v těch místech bylo asi na jiných pokojích WC).
V pondělí, když jsem šel odevzdat papíry, mi paní doktorka řekla, že operované pole si holit nemám. Tady se divili, že jsem neoholen. Ale byli hodní. Dostal jsem holítko a vyholil si čtverec v místech zákroku.
Také jsem si na sebe musel navléct speciální těsné punčochy. ty jsou proti krevním sraženinám.

V NÁRUČÍ NARKÓZY

„Nastala vaše hodina,“ povídá sestřička.
Chvíli na to přijel sanitář a nahý jsem si lehl na pojízdné menší lůžko. Přikryl mě a jeli jsme k výtahům. Strop nade mnou ubíhal do nenávratna (přesně jako v těch filmech). Sjeli jsme do -P a tam mě na takovém pásu přeložili na jiné lůžko. Další sanitář si se mnou povídal o fotbalu a dovezl mě do místnosti označené jako „Dospávání“. Tam ze mě začali dělat borga. Teda, dali mi do levé paže kanylu a do té mi paní doktorka zapojila přívod nějaké tekutiny s minerály. Ta kanyla mi tan nejdřív vadila, ale potom už jsem jí nevnímal.
„Chcete umrtvení jen spodku do páteře?“ Zeptala se mě anestezioložka.
„Ne, to rozhodně ne,“ odpovídám.
„Jen jsem se ptala, paní doktorka to chtěla vědět. Takže budete v celkové narkóze, budete spinkat.“
Potom mě vezli na sál. Tam mě na tělo přilepili jakési přísavky, myslím že kvůli případné resuscitaci. Bylo tam několik lidí a všichni se mě dokolečka ptali, jestli nemám alergie (hlavně na jód, tím vás pak dezinfikují), jestli nemám umělé zuby apod. Do kanyly mi dali nějakou látku na uvolnění. Zachvíli se mi zača motat hlava jako při čtvrtém panáku Jamesona v řadě. Do žil to je opravdu mnohem rychlejší.
A pak vlastně už nic nevím. Narkźa mi šla do žil přes kanylu. Narkóza funguje. Narkóza je fajn. Probudil jsem se až potom na dospávání a malátně si vzpomínám, jak mě vezli zpět na pokoj. Podle zprávy jsem se pak dozvěděl, že operace začala v 11:00 a skončila o 42 minut později.

Průběh podle operačního protokolu byl prý takový, že mě rozřízli v pravém třísle, rozřízli tam vevnitř další vrstvy a kýlní vak. Preparovali semenný řetězec. Pro pevnost svalů okolo se rozhodli pro klasickou metodu, takže mi tam nedávali síťku. Nějak to tam prostě sešili dohromady. Zastavili nějaká drobná krvácení a pak všechny ty vrstvy zašili.
A jsem zase bezkýlní člověk.

PO ZÁKROKU

Sestřička vedle mě položila telefon a ukázala na tlačítko s obrázkem sestřičky. Kdybych potřeboval něco proti bolesti nebo vyměšování nebo prostě cokoli, tak ať to zmáčknu. Tolik to nebolí. Zuby mi netrhali, ale jak to tady ostatní popisujete, tak to musí být horší. Ten první den je to cítit pořád, ale ne tak hrozně, při pohybu vždy a víc. Vždycky, když se člověk pohne, tak to je cítit. Abych se trochu prospal, tak jsem si dal píchnout injekci proti bolesti. Po ní to už bylo fajn a prospal jsem se.
Na sobě jsem měl „andělíčka“. To je taková košile zapínaná vzadu. A jinak nic, holej zadek. Ale chodí v tom tam všichni, takže vám to nepřijde. Když jsem se pokoušel vstát, ještě se mi motala hlava. To ještě je v krvi ta narkóza. Na vyměšování jsem dostal láhev, „bažanta“. Na pokoji jsem byl sám, takže se mi vylučovalo celkem dobře. Po čtvrté hodině mi přinesli čaj a řekli, že už můžu pít. Čaj byla taková jídelnová klasika. Měl jsem s sebou i neperlivou vodu. Nicméně večer jsem to všechno vyzvracel. Nevolno prý narkóza někdy dělá. Na noc jsem dostal do kanyly něco proti zvracení a už jsem nepil. A bylo to v pohodě.
Ráno jsem už normálně vstal (budí už v půl šesté) a došel si na záchod a vyčistit si zuby. Snídani jsem snědl už v pohodě. Měl jsem dva loupáky a k tomu Ostraváček (prostě takovej pribyňák). Místo bílé kávy jsem si však dal ten čaj. Tentokrát zůstal tam, kde má.
Potom si mě prohlédlo několik doktorů a sestřička mě převázala ránu. Poprvé jsem viděl svých deset stehů. Na pokoj mi přivezli kolegu, který za chvíli odjel na operaci křečových žil. Z Jipky potom přivezli dalšího kolegu, který měl za sebou operaci štítné žlázy.
Byl jsem objednán na zákrok v rámci jednodenní chirurgie, což znamená, že při dobrém stavu, jdete hned další den domů. Je fakt, že už mi bylo dobře a tak jsem se domů těšil. Vyndali mi kanylu, dali do ruky zprávu pro praktického lékaře, vrátil jsem punčochy. Dal jsem si ještě oběd (vaří líp než v naší menze ve škole) a pak v doprovodu matky jsem odjel stoosmdesátkou na Řepy.

ZÁVĚR

Musím konstatovat, že se to den ode dne zlepšuje, takže to vypadá na bezproblémovou rekonvalescenci. Vyndávat stehy mi budou v pátek. Musím se teď vyhýbat fyzické zátěži a to minimálně na 6 týdnů. Sestřičky a doktoři v Motole jsou velmi příjemní a hodní. Během noci se na mě chodili několikrát dívat a pořád se ptali, jestli mi je dobře a jestli nechci něco proti bolesti. Rekonvalescence bude delší. Snad to půjde bez problémů.
Na akční role to zatím není, ale natáčet Vona se s tím dá. Fotky najdete ve fotogalerii.
To: Lukyhell: Neříkej nikomu, že mi vyndavali zárodek zlýho klona, který mi tam dal Benedikt.

LOU

Uplynulý týden

zase o dva zuby míň…
Tak ve středu jsem byl opět u zubaře na trhání dvou zbejvajících ošklivých zubů – zbytek šestky a jedna osmička. Šestku měl ven hned, osmičku páčil asi půl hodiny ale nakonec se povedlo. Plival jsem sice krev a kusy tkáně, ale vůbec to nebolelo a to ani po té, co přestala učinkovat anestézie. Druhý den (čtvrtek) už jsem v restauraci U Dvou Hrabalů, normálně večeřel – mimochodem tuhle žižkovskou restauraci teď navštěvujeme docela často – maj tam speciality z olomouckých tvarůžků a další dobrá jídla.

V pátek jsem byl na ségřiný promoci, je z ní už inženýrka ekonomie, večer jsme to v rodinném kruhu oslavili v restauraci U Bílého lva, která tentokráte velmi zklamala (nepříjemná obsluha, překopanej jídelák, místo původní plzně nyní krušovice….). Přežral jsem se a druhej den mi bylo blbě od žaludku, navíc mě začalo bolet v krku, což přišlo v tu pravou chvíli, neboť jsme v sobotu večer hráli s Basketles v kladenském Dundee Jamu. Byl to tak trochu koncert mrzáků – já nemohl pořádně zpívat, Fefi taky ne, protože má naštíplí žebra, takže celej koncert odtáhl hlavně Mńouk, kterej, zejména v druhý puli večera, dal do zpěvu vše a publikum opět pařilo jak oživot – koncert byl zakončenej sérií písniček Twist and shout / Dizzy Miss Lizzy / Money a závěrečnou Hey Jude¨.

16. dubna budeme s Basketeles hrát po cca 2 letech opět v Praze – tentokráte v klubu Batalion, tak jste zváni!

V neděli jsem se celej den léčil a dneska jsem zas v práci, byť nastydlej a už se těšim na vyndavání stehů z huby :).

Luke

Kýlní záležitosti

zdravotní lapálie

Vezmu to od začátku. V lednu jsem objevil dole v podbřišku bulku, která po několika týdnech nezmizela, a tak jsem šel včera k doktorovi s tím, jestli to není kýla. A je. Začínající. Dnes jsem byl na chirurgii v Motole a 2.4. jdu na operaci.

Musím říct, že chirurgická ambulance v Motole na mě působí profesionálním dojmem. Ve vestibulu jsem u pokladny zaplatil cikrtné a šel do chirurgické ambulance do kartotéky, kde jsem podepsal, že souhlasím ze zákrokem a že se na mě můžou dívat medici (je to fakultní nemocnice a na někom se učit musej no). Na řadu jsem přišel asi po 40-ti minutách.
Vlezu do ordinace a tam kromě doktora a dvou sestřiček ještě medik a medička (hezká). Vyšetření se provádí pohmatem v místech nálezu (pochopitelně bez šatů). Takže mi doktor prohmatal obě třísla nejdřív ve stoje a potom i v leže. Občas jsem u toho měl zakašlat, aby ta bulka vyjela. Medici to celé pozorovali.

Doktor byl mladej a sestřička taky, oba sympatický. Hned se dohodl termín operace a bylo. Ne že by se mi pod kudlu chtělo, ale samo to stejně nezmizí a akorát by se to zvětšovalo (prý to za pár let může klesnout až do šourku a být velké jako hlava novorozeněte). Nicméně druhý den po zákroku bych měl jít už domů… a za týden už můžu střihnout další roli pro nějaký Vona projekt 🙂
Pak si minimálně šest týdnů nevyčistím v práci podlahu. Ale teď před operací prý můžu, protože tam mám jen úzkou branku. Zvedat nic těžkého nemám apod. A mám prý hrát hodně pinball, že to pomáhá 🙂
Nicméně mé sny o kariéře stěhováka jsou pryč 🙂

Takže tolik o mé dutině břišní a její budoucí rekonstrukci. Mějte se fajn, nezvedejte nic hodně těžkého, posilujte břišní svaly apod.

LOU

Zuby – part 2 – The Action

tak dneska byl den D nebo spíš Z….

Tenhle příspěvek budu aktualizovat průběžně…

Den: -1 do dne Z, 18:45, PRAHA VINOHRADY – restaurace AMIGOS:
Rozlučka s mými a žabími zuby za účasti několika kamarádů a kamarádek… Amigos jsme si docela oblíbili, většinou tak 2x do měsíce tam zajdem… včerejšek byl speciální – někdo zapíjí vyhazov z práce, někdo zapíjí bývalé lásky a my jsme zapíjeli a zajídali naše, dnes již bývalé, zuby… já si dal quesadillas chilli con carne, jako předkrm jsme si dopřáli obalené a smažené jalapenos papričky, plněné čedarem.. mňam, i nějací panáci padli… večer to byl moc příjemnej, i když samozřejmě nad námi, jak damoklův meč, visel stín vrtačky a zubních kleští…

DEN Z, hodina H (09:00) – zubařská klinika v Paze Holešovicích
Nervozita v čekárně, první jde na řadu Žába, je tam dlouho, nepříjemné zvuky vrtání jsou slyšet až ven… statečně však po půlhodině vyleze a plive krev. Hodna holka.
Já přicházim na řadu po desáté ráno, nejdřív injekce, lehký mravenčení, pak cca 10 minut dloubání a oba zuby (7 a 8) jsou venku. Až mě to překvapilo jak snadno a rychle…. ani prášy jsem nedostal..

DEN Z, HODINA H plus 8
Doma, Žábu rána bolela a trochu otekla, dostala naštěstí prášky a teď tu chrápe jak o život :), mně kupodivu furt nic nebolí.. tak čekám kdy začne… a hráli jsme s ládikem po netu holdem poker a prohrál jsem… zejtra bude odveta… 🙂

Takže tak se tedy nyní vyvýjí akce Z

Luke