Jak probíhala moje operace kýly
Na následujících řádcích se pokusím popsat celý průběh mé hospitalizace v Motole. Jak to všechno probíhalo. Na fotky se podívejte do mé fotogalerie.
PŘED PŘÍJMEM
Než vás tam vůbec vezmou, aby vás rozřezali, opravili a potom zase sešili, musíte podstoupit předoperační vyšetření u praktického lékaře. Jedná se odběr krve a moči, EKG a klasické prohlédnutí u praktického lékaře. Výsledky potom musíte zanést do nemocnice pár dní před zákrokem. Je to taková administrativa, je to zdlouhavé. Už při předání papírů se vyplňuje neschopenka, kterou ovšem dostanete až v den příjmu. Ano, je to opravdu trochu zmatené.
CHVÍLE ČEKÁNÍ
Druhého dubna krátce před osmou jsem přišel na příjem na III. Chirurgii v přízemí v sektoru C v nemocnici Motol. Dole si mě okroužkovali (jméno, datum narození, oddělení), abych se jim neztratil. Doktor na příjmu na vytištěném obrázku panáčka zakreslil, kde se bude operovat. Zjistil jsem, že na řadu půjdu jako třetí.
Tlak a teplotu mi měřila sestřička dole a potom další sestřička a další medičky ještě několikrát nahoře. Pokaždé jim vyšly naprosto jiné hodnoty (to první číslo skákalo od 95 do 170). Já se ale cítil pořád stejně. Na pokoji, kam mě umístili, byli tři postele. Na zbylích dvou byli dva pacienti, kteří odcházeli. Takže jsem tam osaměl. Na WC se chodilo na chodbu, což byl asi jediný nedostatek (kromě TV značky Orava :)). Ale asi to byl jediný pokoj, kde WC nebylo. Vedle hned byla malá sesterna (v těch místech bylo asi na jiných pokojích WC).
V pondělí, když jsem šel odevzdat papíry, mi paní doktorka řekla, že operované pole si holit nemám. Tady se divili, že jsem neoholen. Ale byli hodní. Dostal jsem holítko a vyholil si čtverec v místech zákroku.
Také jsem si na sebe musel navléct speciální těsné punčochy. ty jsou proti krevním sraženinám.
V NÁRUČÍ NARKÓZY
„Nastala vaše hodina,“ povídá sestřička.
Chvíli na to přijel sanitář a nahý jsem si lehl na pojízdné menší lůžko. Přikryl mě a jeli jsme k výtahům. Strop nade mnou ubíhal do nenávratna (přesně jako v těch filmech). Sjeli jsme do -P a tam mě na takovém pásu přeložili na jiné lůžko. Další sanitář si se mnou povídal o fotbalu a dovezl mě do místnosti označené jako „Dospávání“. Tam ze mě začali dělat borga. Teda, dali mi do levé paže kanylu a do té mi paní doktorka zapojila přívod nějaké tekutiny s minerály. Ta kanyla mi tan nejdřív vadila, ale potom už jsem jí nevnímal.
„Chcete umrtvení jen spodku do páteře?“ Zeptala se mě anestezioložka.
„Ne, to rozhodně ne,“ odpovídám.
„Jen jsem se ptala, paní doktorka to chtěla vědět. Takže budete v celkové narkóze, budete spinkat.“
Potom mě vezli na sál. Tam mě na tělo přilepili jakési přísavky, myslím že kvůli případné resuscitaci. Bylo tam několik lidí a všichni se mě dokolečka ptali, jestli nemám alergie (hlavně na jód, tím vás pak dezinfikují), jestli nemám umělé zuby apod. Do kanyly mi dali nějakou látku na uvolnění. Zachvíli se mi zača motat hlava jako při čtvrtém panáku Jamesona v řadě. Do žil to je opravdu mnohem rychlejší.
A pak vlastně už nic nevím. Narkźa mi šla do žil přes kanylu. Narkóza funguje. Narkóza je fajn. Probudil jsem se až potom na dospávání a malátně si vzpomínám, jak mě vezli zpět na pokoj. Podle zprávy jsem se pak dozvěděl, že operace začala v 11:00 a skončila o 42 minut později.
Průběh podle operačního protokolu byl prý takový, že mě rozřízli v pravém třísle, rozřízli tam vevnitř další vrstvy a kýlní vak. Preparovali semenný řetězec. Pro pevnost svalů okolo se rozhodli pro klasickou metodu, takže mi tam nedávali síťku. Nějak to tam prostě sešili dohromady. Zastavili nějaká drobná krvácení a pak všechny ty vrstvy zašili.
A jsem zase bezkýlní člověk.
PO ZÁKROKU
Sestřička vedle mě položila telefon a ukázala na tlačítko s obrázkem sestřičky. Kdybych potřeboval něco proti bolesti nebo vyměšování nebo prostě cokoli, tak ať to zmáčknu. Tolik to nebolí. Zuby mi netrhali, ale jak to tady ostatní popisujete, tak to musí být horší. Ten první den je to cítit pořád, ale ne tak hrozně, při pohybu vždy a víc. Vždycky, když se člověk pohne, tak to je cítit. Abych se trochu prospal, tak jsem si dal píchnout injekci proti bolesti. Po ní to už bylo fajn a prospal jsem se.
Na sobě jsem měl „andělíčka“. To je taková košile zapínaná vzadu. A jinak nic, holej zadek. Ale chodí v tom tam všichni, takže vám to nepřijde. Když jsem se pokoušel vstát, ještě se mi motala hlava. To ještě je v krvi ta narkóza. Na vyměšování jsem dostal láhev, „bažanta“. Na pokoji jsem byl sám, takže se mi vylučovalo celkem dobře. Po čtvrté hodině mi přinesli čaj a řekli, že už můžu pít. Čaj byla taková jídelnová klasika. Měl jsem s sebou i neperlivou vodu. Nicméně večer jsem to všechno vyzvracel. Nevolno prý narkóza někdy dělá. Na noc jsem dostal do kanyly něco proti zvracení a už jsem nepil. A bylo to v pohodě.
Ráno jsem už normálně vstal (budí už v půl šesté) a došel si na záchod a vyčistit si zuby. Snídani jsem snědl už v pohodě. Měl jsem dva loupáky a k tomu Ostraváček (prostě takovej pribyňák). Místo bílé kávy jsem si však dal ten čaj. Tentokrát zůstal tam, kde má.
Potom si mě prohlédlo několik doktorů a sestřička mě převázala ránu. Poprvé jsem viděl svých deset stehů. Na pokoj mi přivezli kolegu, který za chvíli odjel na operaci křečových žil. Z Jipky potom přivezli dalšího kolegu, který měl za sebou operaci štítné žlázy.
Byl jsem objednán na zákrok v rámci jednodenní chirurgie, což znamená, že při dobrém stavu, jdete hned další den domů. Je fakt, že už mi bylo dobře a tak jsem se domů těšil. Vyndali mi kanylu, dali do ruky zprávu pro praktického lékaře, vrátil jsem punčochy. Dal jsem si ještě oběd (vaří líp než v naší menze ve škole) a pak v doprovodu matky jsem odjel stoosmdesátkou na Řepy.
ZÁVĚR
Musím konstatovat, že se to den ode dne zlepšuje, takže to vypadá na bezproblémovou rekonvalescenci. Vyndávat stehy mi budou v pátek. Musím se teď vyhýbat fyzické zátěži a to minimálně na 6 týdnů. Sestřičky a doktoři v Motole jsou velmi příjemní a hodní. Během noci se na mě chodili několikrát dívat a pořád se ptali, jestli mi je dobře a jestli nechci něco proti bolesti. Rekonvalescence bude delší. Snad to půjde bez problémů.
Na akční role to zatím není, ale natáčet Vona se s tím dá. Fotky najdete ve fotogalerii.
To: Lukyhell: Neříkej nikomu, že mi vyndavali zárodek zlýho klona, který mi tam dal Benedikt.
LOU
TV VONA 